Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2747/11 #1Usnesení ÚS ze dne 26.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Přerov
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spra... více
Věcný rejstříkpohledávka
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.2747.11.1
Datum podání19.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 202 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2747/11 ze dne 26. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky APSTON CAPITAL, Ltd, IČ: 408579, se sídlem 4th Floor, Hanover Building Windmill Lane, Dublin 2, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 C 22/2011-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která po formální stránce vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku s tím, že soud nerespektoval Listinu základních práv a svobod, a to konkrétně její základní tezi obsaženou ve čl. 37 odst. 3 o rovnosti všech účastníků řízení, jakož i její čl. 38 odst. 2, když stěžovatelce nedal možnost vyjádřit se k provedeným důkazům.

Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádané spisové dokumentace případu vyplývají následující skutečnosti. Předmětným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení částky 5.948,02 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Uplatněná pohledávka vychází ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu uzavřené mezi Komerční bankou, a. s., a žalovanou T. V. Jelikož žalovaná překročila povolenou výši debetu, banka od smlouvy odstoupila. Žalobu - spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu - k soudu podala stěžovatelka s tím, že pohledávka jí byla Komerční bankou, a. s., postoupena. Okresní soud považoval žalobu za neurčitou a nejprve stěžovatelku vyzval k jejímu doplnění, konkrétně upřesnění, z čeho se skládá žalovaná jistina a specifikaci případných úroků, úroků z prodlení či poplatků za položky a služby. Stěžovatelka žalobu v intencích výzvy doplnila a okresní soud vydal platební rozkaz. Nepodařilo se jej však doručit do vlastních rukou žalované, proto byl zrušen. Soud nařídil ústní jednání, z něhož se stěžovatelka předem písemně omluvila a žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila. Na jednání byl vynesen napadený rozsudek. Zamítavý výrok se opírá o závěr, že stěžovatelka nebyla k podání žaloby aktivně legitimována. Soud v tomto směru prováděl dokazování smlouvou o postoupení pohledávek, ve spojení s dodatkem k této smlouvě a přílohou, na kterou smlouva odkazuje stran identifikace postoupených pohledávek. Právě listina označená jako Příloha č. 1 Dodatku ke Smlouvě o postoupení pohledávek nebyla smluvními stranami podepsána a neobsahuje ani seznam postoupených pohledávek, pouze identifikaci žalované. Podle soudu zvolili-li účastníci smlouvy o postoupení pohledávky postup, kdy konkretizaci postupovaných pohledávek přenechali příloze smlouvy, pak měly jednající osoby i tuto přílohu podepsat. V opačném případě není dohoda o postoupení pohledávek učiněna v zákonem předepsané formě, a není proto platná.

Stěžovatelka s tím nesouhlasí. V souladu s ustálenou judikaturou musí být převáděná pohledávka jednoznačně určena (předmět plnění, osoba dlužníka, příp. právní důvod) a ve smlouvě vymezena tak, aby bylo jednoznačně a nezaměnitelným způsobem zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu. To v daném případě byla, a pokud se soud domníval, že nikoliv, měl stěžovatelku vyzvat, aby se k této skutečnosti vyjádřila. Neučinil tak, a to dokonce ani ve výzvě k doplnění žaloby. Navíc vydal platební rozkaz, z čehož stěžovatelka usuzovala, že o její aktivní legitimaci nejsou pochybnosti. Za správný stěžovatelka nepovažuje ani závěr o nedostatku formy postupní smlouvy. Nepodepsaná příloha je totiž součástí smlouvy jako celku, kde podpisy nechybí. Konečně stěžovatelka namítá, že žalovaná byla v řízení soudem nespravedlivě zvýhodněna. Žalovaná se uplatněnému nároku nebránila, k žalobě se nevyjádřila a jednání se bez omluvy neúčastnila, přesto se jí soud na okolnosti doručení oznámení postoupení pohledávky ani nedotázal. Naproti tomu stěžovatelka splnila pokyny soudu a svá tvrzení a důkazy doplnila přesně v intencích výzvy. Konečně měl soud, považoval-li některé tvrzení či důkaz za sporné, dát stěžovatelce možnost se k nim vyjádřit, a to i přes skutečnost, že se z účasti na jednání sama omluvila.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku určenou občanským soudním řádem za hranici pro přípustnost odvolání (dle jeho § 202 odst. 2 představuje počínaje 1. 7. 2009 s účinností zákona č. 7/2009 Sb. hranici tzv. bagatelních věcí částka 10 000 Kč), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu působících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, U 43/34 SbNU 421). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 2538/09). Při posouzení ústavní stížnosti je totiž vždy potřeba přihlížet k faktickým důsledkům zásahu orgánu veřejné moci pro stěžovatele. Pozitiva plynoucí z případného zásahu Ústavního soudu, která mohou spočívat (v konečném důsledku) v přiznání relativně nepatrné finanční částky, jsou totiž zcela mizivá v porovnání s jeho negativy, spočívajícími např. v zatěžování orgánů veřejné moci a tím i prodlužování soudních a jiných právních řízení, ve vzniku vysokých nákladů, které musí nést stát či jiný subjekt.

V tomto případě stěžovatelka žalovala punktum 5.948,02 Kč, tedy částku ve smyslu výše nadnesených kritérií bagatelní. To samo o sobě významně posouvá hranici pro možnost poskytnout ústavněprávní ochranu vůči eventuálnímu zásahu do práv stěžovatelky ze strany okresního soudu; muselo by jít o exces mimořádné intenzity, aby Ústavní soud do takového řízení vstoupil. Tak tomu ale v posuzované věci není.

Procesní postup soudu předcházející vydání napadeného rozsudku, spočívající ve vyzvání k doplnění žaloby, vydání platebního rozkazu a následném zpochybnění aktivní legitimace stěžovatelky, sice nebyl zrovna šťastný, ale jako důvod kasace rozsudku nestačí. Vydaný platební rozkaz spolu s absencí stanoviska žalované mohly stěžovatelku utvrdit v přesvědčení o úplnosti a dostatečnosti jejích tvrzení a vzbudit dojem o zbytečnosti zúčastnit se ústního jednání. Na druhou stranu si ale musela být vědoma, že riziko zpochybnění její žalobní konstrukce zde je. Chtěla-li ho jej eliminovat, měla se k jednání dostavit. Takto se sama připravila o možnost žalobu stran otázky oznámení postoupení či řádného uzavření dohody o postoupení pohledávek potřebným způsobem doplnit. Jinak k závěrům obsaženým v odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní konstatuje, že se obvodní soud věcí dostatečně zabýval. Provedl potřebné dokazování a je zřejmé, jakými úvahami se při následném hodnocení důkazů řídil i proč se přiklonil právě ke zvolenému právním řešení případu. Za této situace Ústavnímu soudu nepřísluší do věci vstupovat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru