Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2705/18 #1Usnesení ÚS ze dne 09.10.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
MINISTERSTVO / MINISTR - školství, mládeže a tělovýchovy
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuprocesní - náhrada nákladů řízení - § 62
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Zastoupení
Plná moc
advokát/zvolený
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.2705.18.1
Datum podání08.08.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 105 odst.2, § 109 odst.1, § 46 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2705/18 ze dne 9. 10. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti Lukáše Koudele, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. července 2018 č. j. 9 As 176/2018-15, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem Karmelitská 529/7, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovateli nepřiznává.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 8. 2018, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i uložení povinnosti Nejvyššímu správnímu soudu nahradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem.

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Stěžovatel se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 18. 12. 2014 č. j. MSMT-31855/2014-9, kterým bylo rozhodnuto o stížnostech stěžovatele na postup při vyřizování některých žádostí o poskytnutí informace, jenž spočíval ve spojení dvou žádostí k jednomu řízení, a dále o jeho stížnosti na požadavek úhrady nákladů za vyhledávání a zpracování požadovaných informací. Žaloba byla odmítnuta usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 3. 5. 2018 č. j. 6 A 10/2015-28, neboť rozhodnutí o spojení věcí i rozhodnutí o stížnosti proti požadované výši úhrady jsou vyloučena ze soudního přezkoumání.

3. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel dne 21. 5. 2018 kasační stížnost. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 5. 2018 č. j. 9 As 176/2018-4, jež bylo doručeno pouze advokátce, jejímž prostřednictvím byla kasační stížnost podána, vyzval stěžovatele, aby ve stanovených lhůtách zaplatil soudní poplatek a doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá usnesení městského soudu. Nejvyšší správní soud se v průběhu řízení seznámil s obsahem plné moci ze dne 9. 1. 2015, jíž stěžovatel zmocnil advokátku Mgr. Barboru Kubinovou k zastupování "ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. j. MSMT-31855/2014-9 ze dne 18. 12. 2014". Součástí zmocnění také bylo, aby za něj "podávala opravné prostředky, námitky nebo rozklady a vzdávala se jich". Uvedený soud považoval plnou moc pouze za opravňující uvedenou advokátku k zastupování stěžovatele v řízení o žalobě, nikoli však i v řízení o kasační stížnosti a k úkonům s tím souvisejícím. Usnesením ze dne 4. 6. 2018 č. j. 9 As 176/2018-12 proto vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení buďto předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli i advokátce Mgr. Barboře Kubinové, nikdo z nich však na něj nereagoval. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedoložil plnou moc advokáta pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, ani neprokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, byla jeho kasační stížnost usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2018 č. j. 9 As 176/2018-15 odmítnuta.

III.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel má za to, že Nejvyšší správní soud nesprávně interpretoval text plné moci, která se měla vztahovat i na podání kasační stížnosti a řízení o ní. Toto řízení není novou věcí, nýbrž stále jde o věc žaloby proti napadenému rozhodnutí, byť jde již o řízení o opravném prostředku. To, že jde o stejnou věc, je patrné i ze záhlaví napadeného usnesení, jakož i toho, že v některých případech může Nejvyšší správní soud rozhodnout přímo o samotném návrhu. Plná moc se navíc výslovně vztahovala na podávání opravných prostředků, kterým kasační stížnost nepochybně je. Výklad, podle něhož se stěžovatel nechal zastoupit jen při podání kasační stížnosti, a nikoli dalších úkonech, nutno odmítnout jako absurdní. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu měl být obsah plné moci vyložen "ve prospěch zastoupení", a to tak, že se neomezuje jen na řízení o žalobě, ale též na řízení o kasační stížnosti.

IV.

Průběh řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud si vyžádal spis vedený před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 9 As 176/2018 a vyzval účastníka i vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti.

6. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření ze dne 6. 9. 2018 uvedl, že měl pochybnosti o oprávnění advokátky, jejímž prostřednictvím byla podána kasační stížnost, k zastupování stěžovatele. Vycházel přitom nejen z textu plné moci, ale také nečinnosti této advokátky, pokud jde o výzvu k zaplacení soudního poplatku a doplnění kasační stížnosti. Za této situace Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele k doložení plné moci a příslušné usnesení doručil jak stěžovateli, tak uvedené advokátce. Tito však na výzvu nijak nereagovali, což umožňovalo závěr, že stěžovatel nemá vůli v řízení pokračovat. Stěžovatel mohl svým včasným jednáním zamezit pro sebe nepříznivému výsledku soudního řízení, jestliže by doručil perfektní plnou moc, či alespoň polemizoval s názorem Nejvyššího správního soudu o nedostatečnosti plné moci.

7. K jednotlivým argumentům stěžovatele dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, že řízení o žalobě bylo samostatným a svébytným řízením, završeným právní mocí rozhodnutí městského soudu. Ze zmocnění k zastupování v řízení o žalobě tedy nebylo lze bez dalšího vyvozovat oprávnění k zastupování i v řízení o kasační stížnosti. Pokud stěžovatel zmocnil advokátku k tomu, aby za něj "podávala opravné prostředky", nešlo v kontextu jím předložené plné moci o dostatečně spolehlivý projev vůle pro závěr, že součástí tohoto zmocnění je i oprávnění zastupovat stěžovatele v řízení o kasační stížnosti. Pakliže stěžovatel upozorňoval ve prospěch svého závěru na některá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, tato se týkala odlišných případů, v nichž se řešila použitelnost plné moci udělené v řízení o kasační stížnosti v navazujícím řízení o žalobě. Tato rozhodnutí navíc opakovaně zmiňují procesní aktivitu dotčeného zástupce (advokáta) v pokračujícím řízení. V nyní posuzované věci jde však o řízení nové a zástupkyně stěžovatele byla (kromě podání blanketní kasační stížnosti) nečinná.

8. Závěrem Nejvyšší správní soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, případně zamítnuta. Současně podotkl, že ani případné vyhovění ústavní stížnosti by nemohlo vést k výsledku, jenž by byl pro stěžovatele zásadně příznivější. Nejvyššímu správnímu soudu by totiž nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit pro nezaplacení soudního poplatku, či kasační stížnost odmítnout pro nedoplnění důvodů.

9. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2018 uvedlo, že považuje napadené usnesení za přezkoumatelné a zákonné. K námitkám stěžovatele ohledně plné moci se však nemohlo vyjádřit, neboť listinu obsahující plnou moc nezhlédlo. Ústavní stížnost by měla být zamítnuta.

10. Obě vyjádření byla zaslána stěžovateli, který na ně reagoval podáním ze dne 26. 9. 2018. V něm setrval na své dosavadní argumentaci a upozornil, že jeho nereagování na výzvy Nejvyššího správního soudu nemělo vliv na to, že plná moc byla způsobilá dostatečně prokázat jeho zastoupení advokátem.

V.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (stěžovatel neměl k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

VI.

Vlastní posouzení

12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, vyjádřeními účastníka a vedlejšího účastníka řízení a obsahem příslušného spisu, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Sám totiž není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, což znamená, že jeho zásah nelze odůvodnit toliko případným pochybením, jehož by se orgán veřejné moci dopustil v rovině podústavního práva či jiné nesprávností.

14. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (a ve stanovených případech u jiného orgánu), podmínkou ovšem je, že se tak musí stát "stanoveným postupem". Odpověď na otázku, co přesně se rozumí tímto postupem, se odvíjí od příslušné zákonné procesní úpravy, která musí uplatnění práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) reálně umožňovat. Jsou-li přitom v konkrétním případě splněny podmínky pro projednání určitého návrhu a rozhodnutí o něm, je povinností soudu odpovídající uvedenému základnímu právu, aby k projednání tohoto návrhu přistoupil a ve věci rozhodl.

15. V posuzované věci nebylo mezi účastníky řízení sporu o povinnosti stěžovatele být zastoupen advokátem v řízení o kasační stížnosti, ani o právních následcích absence tohoto zastoupení spočívajících v odmítnutí kasační stížnosti. Námitky stěžovatele se týkají pouze hodnocení obsahu plné moci ze dne 9. 1. 2015, na jejímž základě byl stěžovatel zastoupen advokátkou Mgr. Barborou Kubinovou v řízení o žalobě. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že uvedená plná moc neobsahovala jednoznačné zmocnění advokátky k zastupování stěžovatele. Hodnocení Nejvyššího správního soudu, podle něhož "zastupováním ve věci žaloby" a zmocněním k "podávání opravných prostředků" nelze bez dalšího rozumět i zmocnění k zastupování v řízení o kasační stížnosti, má rozumný základ a nelze v něm spatřovat prvky svévole či jiného kvalifikovaného pochybení. Ve prospěch tohoto hodnocení svědčilo i jednání stěžovatele a uvedené advokátky, kteří zůstali v průběhu řízení o kasační stížnosti, navzdory jednotlivým výzvám soudu, nečinní. Stěžovatel přitom měl možnost zamezit odmítnutí kasační stížnosti tím, že by ve stanovené lhůtě doložil řádnou plnou moc, k čemuž mu byl ze strany Nejvyššího správního soudu poskytnut dostatečný prostor. K odmítnutí kasační stížnosti došlo až v důsledku toho, že stěžovatel na tuto výzvu nijak nereagoval.

16. Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením nebylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost (výrok I.). S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (výrok II.).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2018

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru