Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2705/11 #1Usnesení ÚS ze dne 20.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - KS Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Praha
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý... více
Věcný rejstříkDokazování
Trestný čin
svědek/výpověď
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.2705.11.1
Datum podání13.09.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 148

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2705/11 ze dne 20. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 378/2011-42 ze dne 4. května 2011, rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 18/2010 ze dne 26. listopadu 2010 a rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 51/2008 ze dne 17. března 2010, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Vrchního soudu v Praze a 3) Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 3) Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 12. září 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 a 4 trestního zákona, kterého se měl dopustit jako jednatel obchodní společnosti B. O. M. E. s. r. o. Nechal vyrobit a prodat v přesně nezjištěné době z lihu nezákonně pořízeného v nezjištěných lihovarech alkoholické nápoje, přičemž úmyslně nezdanil 86.753,68 l čistého etanolu a způsobil tak státu škodu na ušlé spotřební dani a dani z přidané hodnoty nejméně ve výši 22.263.704 Kč. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců se zařazením do věznice s dozorem, a dále trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce spojené s členstvím ve statutárních orgánech obchodních společností na dobu šesti let. Rozsudkem odvolacího soudu byl k jeho odvolání zrušen výrok o trestu rozsudku soudu prvního stupně a nově byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s dozorem a trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností s předmětem činnosti míchání alkoholických nápojů studenou cestou na dobu šesti let. Konečně usnesením dovolacího soudu bylo jeho dovolání odmítnuto coby podané z jiného než zákonného důvodu. Stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 8, čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti obecným soudům vytýká, že závěr o vině založily toliko na výpovědi svědka G. a jím údajně vedeném sešitu, což je samo o sobě v rozporu s právním názorem obsaženým v nálezu sp. zn. III. ÚS 1624/09 (ze dne 5. března 2010). Tyto závěry jsou navíc v rozporu s realitou výrobního procesu jako celku - nebyla totiž vůbec zjištěna existence a způsob dopravy etanolu a dalších ingrediencí, resp. zboží nutného pro finalizování výrobků a jejich následnou distribuci. Je podle stěžovatele v rozporu s logickou zásadou Occamovy břitvy, že obecné soudy předpokládaly, že se mu podařilo utajit nákup desetitisíců litrů lihu, desítek kilogramů barviv a aromatizátorů, statisíce lahví, finanční toky v desítkách milionů, pohyb desítek kamionů, než aby připustily prostou skutečnost, že alkoholické nápoje v tomto rozsahu vyrobeny nebyly. Dále stěžovatel vytýká, že nebyly provedeny jako důkaz odposlechy pořízené v přípravném řízení s odůvodněním, že z nich neplynou informace k projednávané věci, ačkoliv ve skutečnosti jimi měla být prokázána nevina, zejména pak neexistence vstupů a výstupů vztahujících se k výrobě alkoholických nápojů. Obecné soudy podle stěžovatele rovněž použily procesně nepoužitelné výpovědi svědků k tomu, aby odmítly provedení řádných výpovědí těchto svědků - zaměstnanců stáčecí linky. Uvedení svědci přitom mohli vypovídat o rozsahu své práce ve vztahu k předchozím letům a k pohybu vstupů a výstupů, tedy zda zaznamenali nárůst. Obecné soudy přitom jako nevěrohodnou odmítly výpověď svědka G. s předpokladem jeho trestné činnosti, a odvolací soud rovněž předpokládal páchání trestné činnosti stěžovatelem v roce 2000, což je v rozporu s právním názorem obsaženým v nálezu sp. zn. III. ÚS 2042/08 (N 247/55 SbNU 377). Konečně zatímco svědci obhajoby byli odmítnuti pro nadbytečnost buďto přímo anebo poté, co se nedostavili na předvolání, jediný svědek obžaloby byl dokonce předveden. Vedle toho stěžovatel namítá, že je trestný čin dokonán až prodejem, resp. uvedením zboží do oběhu, avšak obecným soudům postačila toliko zpráva znalce o vzniku a výši daňové povinnosti, což znalci ani nepřísluší. Obecným soudům vytýká i způsob, jakým se vypořádaly s právní kvalifikací vytýkaného jednání, konkrétně s otázkou vzniku daňové povinnosti v daném případě.

3. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti z ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") vyložil úmysl zákonodárce, v zájmu racionality a efektivity řízení Ústavního soudu, dát pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace, zjištěné uvedeným postupem, vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost "není přijatelná", přistoupí bez dalšího k jejímu odmítnutí. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

4. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). V minulosti proto Ústavní soud vymezil, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod zásadně pouze v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich výkladových alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (sp. zn. III. ÚS 671/02, N 10/29 SbNU 69). Co do ústavněprávní relevance pochybení v kognitivním procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu, lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového se ale v posuzovaném případě nejedná.

5. Jak správně poukázal ve svém rozhodnutí již dovolací soud, závěry učiněné v dané věci obstojí i ve světle právního názoru obsaženého v nálezu sp. zn. III. ÚS 1624/09. Již soud prvního stupně si byl vědom toho, že jediným přímým svědectvím v neprospěch stěžovatele je v daném případě výpověď svědka G. a obsah převážně jím vypracovaného sešitu, vypovídající o množství vyrobených alkalických nápojů. Právě proto dal tento soud takto zjištěné poznatky jednak co do jejich věrohodnosti (pravděpodobnosti) zkoumat znalcem a spolu s odvolacím soudem je pak dal do souvislosti i s dalšími provedenými důkazy, jako je spotřeba vody, energie, odlišná kvalita použitého lihu v zadržených vzorcích, apod. Oba tyto soudy shodně vyloučily verzi stěžovatele o zcela zásadním útlumu výroby v roce 2001 oproti předchozímu období.

6. Když obecné soudy zamítly některé důkazní návrhy stěžovatele, tak to vždy řádně odůvodnily s tím, že jejich informace nemohou přispět k objasnění věci. To zcela platí jak o provedených odposleších, tak i o svědcích, kteří byli v řízení dříve vyslechnuti procesně nepoužitelným způsobem. Je to přitom vždy soud, kdo vede řízení, a kdo tím pádem má povinnost i řádně připravovat jednotlivé fáze řízení, a bránit tomu, aby se v důsledku provádění informačně bezcenných důkazů prodlužovalo řízení, které beztak trvalo dlouho. Pokud jde o provedené odposlechy, stěžovatel v žádném případě netvrdí, že by obsahovaly konkrétní informace potvrzující jeho obhajobu. Pokud tvrdí toliko to, že z nich nevyplývají skutečnosti vypovídající o jeho vině, tak tím v podstatě uvádí totéž co soud prvního stupně, který v nich neshledával nic pro objasnění věci. Totéž ostatně k téže námitce stěžovatele uvedl již odvolací soud. Je přitom samozřejmé, že se obecný soud před učiněním tohoto závěru musel seznámit s obsahem těchto odposlechů, stejně jako se seznámil s obsahem procesně nepoužitelných výpovědí svědků navržených stěžovatelem. Pokud je ovšem ústavně souladné, aby za účelem zjištění přínosnosti svědecké výpovědi pro účely řízení vycházel obecný soud z jinak procesně nepoužitelných úředních záznamů o podaném vysvětlení, je rovněž ústavně souladné, aby za tímtéž účelem obecný soud vycházel z jinak procesně nepoužitelných výpovědí svědků. Konečně Ústavní soud nesdílí ani názor stěžovatele, že by logický závěr soudu prvního stupně o tom, že od svědka G. nelze očekávat, že by připustil ze své strany vědomost o nelegálním prodeji lihu, byl závěrem o trestném jednání tohoto svědka. V každém případě pro zcela zásadní odlišnost významu jeho svědecké výpovědi v daném řízení zcela určitě nelze na daný případ aplikovat právní názor obsažený v nálezu sp. zn. III. ÚS 2042/08, jak se toho stěžovatel dovolává.

7. Pokud jde o právní kvalifikaci vytýkaného jednání, vyšly obecné soudy z toho, že šlo o výrobu alkoholických nápojů z nelegálně získaných ingrediencí pro následné udání výrobků na černém trhu, přičemž dodavatelé ani odběratelé nebyli zjištěni a nebyly ani zajištěny ani takto vyrobené výrobky. Za této situace lze přístup stěžovatele trvající na přesném zjištění okamžiku zdanitelného plnění, resp. další informace týkající se konkrétních prodejů, označit za ryzí formalismus, který Ústavní soud nepodporuje ani u orgánů veřejné moci.

8. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru