Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2702/19 #1Usnesení ÚS ze dne 16.03.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
právo na ... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
řízení/zastavení
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.2702.19.1
Datum podání16.08.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 243c odst.3, § 236


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2702/19 ze dne 16. 3. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Miljevičové, právně zastoupené Mgr. Janou Pustelníkovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019 č. j. 27 Cdo 918/2019-119, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017 č. j. 11 Cmo 54/2016-71, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2016 č. j. 42 Cm 1/2016-54 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2016 č. j. KSHK 45 INS 172/2015-B-18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 8. 2019, se stěžovatelka podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší shora uvedená rozhodnutí, a to z důvodu porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost, neboť jí mělo být odňato právo jednat před soudem, a to v řízení o povolení řešení úpadku oddlužením. Žaloba pro zmatečnost byla usnesením soudu I. stupně zamítnuta, odvolací soud následně jeho rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka podala ve věci dovolání, a to bez zastoupení. Uvedený nedostatek ani přes výzvu soudu I. stupně neodstranila. Dovolací řízení bylo proto zastaveno.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá všechna tři rozhodnutí obecných soudů o žalobě pro zmatečnost a také rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové o oddlužení a tvrdí, že postup soudu v oddlužovacím řízení a následné rozhodnutí o její žalobě pro zmatečnost má znaky porušení několika ústavně zaručených práv.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zčásti zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti se jedná o návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

5. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203)]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

6. Ústavní soud přezkoumal usnesení Nejvyššího soudu o zastavení dovolacího řízení. Zde však nezjistil žádný zásah do práv stěžovatelky, neboť Nejvyšší soud postupoval v souladu s ustanovením § 243c odst. 3 o. s. ř.

7. Dalšími napadenými rozhodnutími se Ústavní soud zabývat nemohl, neboť stěžovatelka nevyčerpala (resp. nevyčerpala řádně) všechny opravné prostředky, jež jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Nejvyšší soud se totiž vůbec meritem věci nezabýval. Jinými slovy, je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (srov. § 75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), je v daném kontextu třeba na stěžovatelčino dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě pak nelze ústavní stížnost - v části směřující proti usnesením krajského soudu a vrchního soudu - považovat za přípustnou.

8. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než s odkazem na shora uvedené závěry ústavní stížnost odmítnout zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru