Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 27/06Usnesení ÚS ze dne 21.03.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumoční... více
Věcný rejstříkpoplatek/osvobození
EcliECLI:CZ:US:2006:2.US.27.06
Datum podání25.01.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 37 odst.2

99/1963 Sb., § 138


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 27/06 ze dne 21. 3. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Helenou Hrubou, advokátkou se sídlem v Opavě, Lidická 20, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2005, č. j. 4 Cmo 327/2004-267, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2004, č. j. 23 Cm 92/99-251, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 25. ledna 2006 (dáno k poštovní přepravě dne 24. ledna 2006) ústavní stížnost stěžovatele, kterou brojil proti v záhlaví citovaným rozhodnutím. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. srpna 2004, č. j. 23 Cm 92/99-251, zamítl návrhy žalobce (stěžovatele) na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť u něj neshledal splnění podmínek pro přiznání osvobození. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. dubna 2005, č. j. 4 Cmo 327/2004-267, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V poučení uvedl, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné. Žalobce přesto podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. října 2005, č. j. 29 Odo 1268/2005-292, ve výroku I. řízení o dovolání, pokud směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2004, č. j. 23 Cm 92/99-251, zastavil a výrokem II. dovolání odmítl jako nepřípustné.

Za této procesní situace podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítal porušení čl. 4, čl. 10, čl. 90 a čl. 96 Ústavy, jakož i porušení čl. 1, čl. 3, čl. 30, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a rovněž namítal porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zdůraznil, že nemá prostředky na zaplacení soudního poplatku a nemá prostředky na hrazení právní pomoci, poskytované v jeho právní věci advokátem. Poukázal na to, že v jiných řízení, kde byl účastníkem, mu bylo přiznáno osvobození od placení soudního poplatku a v jednom případě mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů. Zachování lhůty k podání ústavní stížnosti odůvodnil poukazem na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. října 2003, sp. zn. II. ÚS 185/03, z něhož vyplývá, že 60 denní lhůta k podání stížnosti počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která podle kogentního ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V dané věci představuje rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž zákon k ochraně práva poskytuje, již usnesení odvolacího soudu. Není správný názor stěžovatele, který odvozuje počátek běhu lhůty ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu. Argumentace stěžovatele platí pouze za situace, pokud by dovolání bylo přípustné, resp. pokud by bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V dané věci podal stěžovatel dovolání, i když z občanského soudního řádu i z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR jednoznačně vyplývá, že proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není dovolání přípustné, protože se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. O přípustnosti, resp. nepřípustnosti dovolání, byl stěžovatel navíc i řádně poučen v usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Proto je třeba odvozovat počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Z kopie doručenky zaslané Krajským soudem v Ostravě Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2005, č. j. 4 Cmo 327/2004-267, bylo stěžovateli doručeno dne 28. dubna 2005. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 24. ledna 2006 je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 21. března 2006

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru