Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 268/21 #1Usnesení ÚS ze dne 06.04.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Hodonín
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
právo na soudní... více
Věcný rejstříkžaloba/pro zmatečnost
vykonatelnost/odklad
EcliECLI:CZ:US:2021:2.US.268.21.1
Datum podání31.01.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229 odst.1 písm.h, § 235c


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 268/21 ze dne 6. 4. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Gregůrka, zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, se sídlem Rašínova 68, Zlín, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. října 2020 č. j. 13 C 212/2020-49 o návrhu na nařízení odkladu vykonatelnosti rozsudku a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. ledna 2021 č. j. 38 Co 202/2020-59, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení se 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel zmatečnostní žalobou brojí proti splnění podmínek pro ustanovení opatrovníka vedlejšímu účastníkovi ve smyslu § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a současně s tím navrhl, aby dle § 235c o. s. ř. soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2020, č. j. 38 Co 93/2013-600).

3. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 10. 2020 č. j. 13 C 212/2020-49 soud stěžovateli nevyhověl, přičemž v napadeném rozhodnutí se vyjádřil rovněž k budoucí úspěšnosti stěžovatelovy žaloby. Odvolacím rozhrnutím krajský soud potvrdil správnost závěru prvostupňového soudu o nedostatku důvodů pro vyhovení stěžovatelovu návrhu.

4. Proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení odkladu vykonatelnosti nyní brojí stěžovatel ústavní stížností, přičemž ve věci dosud nebylo okresním soudem pravomocně rozhodnuto o žalobě. Stěžovatel namítá, že mu uplatněný zmatečnostní důvod skutečně svědčí a obecné soudy se dopustily nesprávného výkladu podústavního práva. Nadto se soud prvostupňový soud vyjádřil k meritorní úspěšnosti žaloby na základě nesprávných právních závěrů, které již nyní učinil. Závěry o zamítnutí návrhu na odklad se vymykají právu na spravedlivý proces garantovanému účastníkům. Dále dle stěžovatele nerozhodl zákonný soudce.

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.

6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

7. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno meritorním rozhodnutím, ale stále běží, se Ústavní soud nevyjadřoval ke stížní argumentaci stěžovatele stran naplnění zmatečnostního důvodu. Dosud nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto v této části nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; přičemž nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ostatně i sám stěžovatel si je vědom toho, že věcné rozhodnutí o (ne)naplnění důvodů zmatečnosti jej teprve čeká a v tomto rozsahu je jeho argumentace spíše projevem neporozumění procesních fází řízení.

8. V části, v níž ústavní stížnosti směřuje proti usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, je již ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Návrh je však zjevně neopodstatněný.

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení lze jako celek pokládat za spravedlivé.

10. Stěžovatel brojil ústavní stížností proti dílčímu a dočasnému procesnímu rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti. Proto je nutno připomenout, že pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy soudů [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Přezkum dílčího rozhodnutí pak může být toliko omezený, tj. v rámci posouzení, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)].

11. Podstatou přezkumu dílčího a dočasného procesního rozhodnutí za situace, kdy řízení dosud běží a není pravomocně skončeno, proto může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); a dále např. usnesení ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 168/17; ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 2824/17; ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. I. ÚS 4035/17 a ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1028/18]. K tomu Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení prvostupňového soudu v nyní projednávané věci mělo zákonný podklad a bylo vydáno k tomu příslušným soudcem. Ústavní soud neshledal, že by bylo projevem svévole, a totožné platí i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, v části směřující přímo proti správním rozhodnutím podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak; v části směřující proti nevyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru