Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2679/20 #1Usnesení ÚS ze dne 24.09.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 1
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstříkSmlouva
příslušnost
soud
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.2679.20.1
Datum podání17.09.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

352/2013 Sb.

634/1992 Sb.

89/2012 Sb., § 1968, § 1970


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2679/20 ze dne 24. 9. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Borovičky, zastoupeného Mgr. Lukášem Pruškou, advokátem, se sídlem Tučapy 240, proti rozsudku Obvodního soud pro Prahu 1 č. j. 24 C 14/2020-21 ze dne 5. 5. 2020, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále namítá porušení čl. 90 Ústavy.

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že stěžovatel brojí proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci žalobce Cestovní kancelář FISCHER, a. s., kterou Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že stěžovatel je povinen uhradit částku 202,25 EUR s příslušenstvím a náklady právního zastoupení žalobce.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 své rozhodnutí odůvodnil tak, že po skutkové stránce vyšel z potvrzení o zájezdu č. 9042572 ze dne 26. 10. 2018, podle něhož stěžovatel coby objednavatel uzavřel smlouvu o zájezdu do Rakouska (Kaprun - Zell am See) v termínu od 15. 11. do 18. 11. 2018 s ubytováním v Tauernsuites Mitterwirt SKI OPENING **** (1x trilo 4/5/6 - Das Aquamarin), a to pro sebe a další čtyři další tam uvedené osoby. V potvrzení je uvedena "cena zájezdu celkem" ve výši 32.200 Kč, sestávající z ceny ubytování a skipasů, pod ní je pak uveden údaj o tom, co je "v ceně dále" zahrnuto (všechny spotřeby), a údaj o povinných úhradách v místě (závěrečný úklid 120 EUR, pobytová taxa 1,15 EUR na osobu a noc, ložní a koupelnové prádlo 13 EUR na osobu); stejné údaje jsou obsaženy rovněž v dokumentu "rozpis pro platbu". V dalším textu potvrzení o zájezdu bere zákazník (tedy stěžovatel) na vědomí, že součástí potvrzení a smlouvy o zájezdu jsou též Všeobecné podmínky prodeje zájezdů a dokument Důležité informace, z nichž plyne, že v ceně apartmánového ubytování jsou vždy zahrnuty jen takové služby, které jsou v potvrzení výslovně uvedeny (oproti ubytování hotelového typu, kde jsou kupř. položky "ložní a koupelnové prádlo" či "závěrečný úklid" zahrnuty vždy). Ohledně pobytové taxy je v tomto dokumentu uvedeno, že v závislosti na konkrétním ubytování je tato taxa buď zahrnuta v ceně zájezdu, nebo je splatná až v místě pobytu formou povinného příplatku

4. Z toho pak obvodní soud dovodil, že stěžovatel byl povinen v souladu s uzavřenou smlouvou o zájezdu zaplatit v místě ubytování částku 202,25 EUR, a pokud tak (z povahy věci nejpozději v poslední den pobytu 18. 11. 2018) neučinil, nedostál svým povinnostem sjednaným smlouvou o zájezdu. Z toho pak vyplývá, že žalobci vůči stěžovateli vznikl nárok na zaplacení této částky, kterou ubytovateli za stěžovatele uhradila, tak i s ohledem na prodlení stěžovatele (§ 1968 o. z.) též úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) v zákonné výši (dle nařízení vlády č. 352/2013 Sb.). Podané žalobě proto soud v celém rozsahu vyhověl.

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že došlo k pochybení Obvodního soudu pro Prahu 1, které závažně zasahuje do jeho ústavního práva na zákonného soudce, neboť Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci neměl vůbec rozhodovat, poněvadž se jednalo o soukromoprávní spor s mezinárodním prvkem a Obvodní soud pro Prahu 1 nebyl ve věci příslušný. Stěžovatel se závěry obvodního soudu nesouhlasí, neboť se domnívá, že pokud by mu závazek vůči ubytovateli opravdu vznikl, tak jej měl vymáhat ubytovatel a k případnému soudnímu přezkumu by byl příslušný rakouský Okresní soud (Bezirksgericht) v Zeli am See. Ačkoliv žalobce své pochybnosti o příslušnosti soudu a nedostatku aktivní legitimace žalobce Obvodnímu soudu pro Prahu 1 sdělil, soud se jimi nijak nezabýval, což je z rozsudku patrné.

6. Stěžovatel dále poukazuje na to, že otázka dodatečných poplatků nad rámec ceny zájezdu pro svou malou hodnotu a většinou i obrácenou procesní situaci, kdy oprávněný ze smlouvy o zájezdu musí poplatek uhradit v místě ubytování a musel by být v případném sporu aktivní stranou, trpí nedostatkem procesních podnětů pro vytvoření právního názoru soudu vyšší instance, neboť nemá šanci dostat se do rozhodování Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení. Pobytová taxa je pořadateli zájezdu předem známý náklad, který musí zahrnout do konečné ceny ubytování, stejně jako není žádný důvod nezahrnout do celkové ceny zájezdu poplatek za koupelnové a ložní prádlo, zejména pokud si jej zákazník jako zvláštní a příplatkovou službu neobjednával zvlášť. Žádný z poplatků požadovaných žalobcem v konkrétní věci není samostatně oddělitelný od ceny zájezdu.

7. Dle názoru stěžovatele byla celá konstrukce pořadatele zájezdu, kdy stanovil celkovou cenu zájezdu, a následně po zákazníkovi požadoval další poplatky, které měly být ze zákona zahrnuty do ceny zájezdu, ať už sám nebo prostřednictvím třetích osob, v rozporu jak s ustanoveními občanského zákoníku o zájezdu, tak se zákazem nekalých obchodních praktik stanovených § 4 a následujících zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

III. Hodnocení Ústavního soudu

8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

9. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

10. Již z argumentace stěžovatele vyplývá, že namítá jen nesprávné posouzení otázek, upravených podústavním právem, které nemají ústavní rozměr. Určení příslušnosti soudu ani výklad ustanovení občanského zákoníku o smlouvě o zájezdu nedosahují ústavního rozměru, a to tím spíše, že předmětem sporu je finanční částka, jejíž výše je z pohledu judikatury Ústavního soudu i zákonbodárce bagatelní.

11. Je totiž věcí obecných soudů, jak vyloží ustanovení občanského soudního řádu a dalších předpisů o soudní příslušnosti či ustanovení občanského zákoníku. I kdyby snad obecný soud sporné otázky posoudil z pohledu podústavního práva nesprávně, nepřísluší Ústavnímu soudu do těchto závěrů vstupovat. Ani v odůvodnění napadeného soudního rozhodnutí neshledal Ústavní žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí.

12. Z uvedeného důvodu proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2020

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru