Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 264/97Nález ÚS ze dne 20.05.1998Vrácení soudního poplatku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkpoplatek/soudní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 57/11 SbNU 63
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.264.97
Datum podání22.07.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 4 písm.a

549/1991 Sb., § 10 odst.1, § 10 odst.2, § 6a odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 264/97 ze dne 20. 5. 1998

N 57/11 SbNU 63

Vrácení soudního poplatku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců

ve věci ústavní stížnosti Š., a. s., proti usnesení Vrchního soudu

v Praze ze dne 29. dubna 1997, č. j. 8 Cmo 58/97-26,

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá

zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1997, č.

j. 8 Cmo 58/97-26, jako soudu odvolacího, který potvrdil usnesení

Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 11. 12. 1996, č. j. 17

Cm 150/96-17, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci

(stěžovateli) vrací soudní poplatek ve výši 35 072 Kč.

Tímto usnesením, jak dále dovozuje stěžovatel, došlo

k porušení jeho základního práva, zakotveného v čl. 11 odst.5

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel se žalobou podanou u Krajského obchodního soudu

v Praze domáhal úhrady částky 1 766 040 Kč s příslušenstvím, proti

společnosti Š. Praha a. s., žalobu zpoplatnil částkou 70 644 Kč

dne 16. 2. 1996. Podáním ze dne 25. 3. 1996 omezil stěžovatel

návrh na 1 040 Kč a do částky 1 765 000 Kč navrhl zastavení

řízení. Pokud se týká částky 1 040 Kč, trval na jejím projednání

a na vydání soudního rozhodnutí.

Ve věci bylo svoláno ústní jednání dne 11. 12. 1996 a před

jednáním ve věci samé bylo usnesením soudu řízení do částky 1 765

000 Kč zastaveno a rozhodnuto o vrácení soudního poplatku ve výši

35 072 Kč. Ve věci samé bylo poté jednáno o částce 1 040 Kč, kdy

v průběhu řízení zástupce žalobce za souhlasu zástupce žalovaného

vzal tuto žalobu zpět. Usnesením Krajského obchodního soudu ze dne

11. 12. 1996 bylo řízení zastaveno.

Proti výroku o vrácení 50% přeplatku ze zaplaceného soudního

poplatku podal stěžovatel odvolání. Odvolací soud usnesení soudu

prvé stolice potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká Vrchnímu soudu v Praze

chybnou aplikaci ustanovení zákona o soudních poplatcích, neboť

podle jeho názoru se přiklonil k účelovému výkladu. Poukazuje na

to, že při úkonu částečného zpětvzetí žaloby částka 70 144 Kč

tvoří přeplatek na soudním poplatku ve smyslu ustanovení § 6a

odst.3 zákona o soudních poplatcích, neboť z ní odečetl soudní

poplatek ve výši 500 Kč, který byl vázán na žalobu, o které bylo

jednáno ve věci samé.

Oba soudy, jak dovozuje dále stěžovatel, aplikovaly na daný

případ ustanovení § 10 odst.2 zákona o soudních poplatcích, ačkoli

vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby před započetím jednání ve

věci samé měla být použita zákonná úprava obsažená v ustanoveních

§ 6a odst. 3 a § 10 odst.1 zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění.

Stěžovatel se rovněž odvolal na publikovaný výklad sporných

ustanovení zákona, provedený předkladatelem zákona, t. j.

Ministerstvem financí ČR. Podle tohoto výkladu při vrácení

přeplatku nelze jej krátit podle ustanovení § 10 odst.2 citovaného

zákona.

Ústavní soud z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze

dne 29. dubna 1997, č. j. Cmo 58/97-26, zjistil, že své rozhodnutí

o potvrzení usnesení Krajského obchodního soudu v Praze zdůvodnil

tím, že jestliže žalobce omezí předmět poplatného úkonu (procesním

úkonem částečného zpětvzetí návrhu na zahájení řízení) předtím než

soud začal jednat ve věci samé (§ 6 odst.3 zákona o soudních

poplatcích), sníží soud poplatek o odpovídající část. Při vrácení

přeplatku postupuje soud podle ustanovení § 10 odst.2 zákona.

V takovém případě nejde o situaci, že by poplatek zaplatil ten,

kdo k tomu nebyl povinen (§ 10 odst.1 věta první zákona), ani

o přeplatek ve smyslu ustanovení § 10 odst.1 věta druhá a třetí

zákona. Proto lze při vrácení přeplatku soudního poplatku

aplikovat pouze ustanovení § 10 odst. 2 věta první zákona. Žalobci

se proto v takovém případě vrací, se zřetelem k § 10 odst.1,

poslední věta, § 5 zákona a Sazebníku soudních poplatků, 50%

přeplatku, jenž odpovídá rozsahu omezení předmětu poplatného

úkonu.

Ústavní stížnost je tedy soustředěna pouze na otázku zákonné

aplikace ustanovení zák. č. 549/1991 Sb., v platném znění, kdy

v případě jeho nesprávného použití může dojít k porušení

základního práva zaručeného ústavním zákonem, a to jak u osoby

fyzické, tak i osoby právnické.

Proto Ústavní soud upustil od vyžádání spisu Krajského

obchodního soudu v Praze a vyžádal si pouze protokol o zápisu

z ústního jednání, konaného dne 11. 12. 1996 před tímto soudem.

Z tohoto protokolu zjistil, že stěžovatel podáním ze dne 25. 3.

1996 žalobu o zaplacení částky omezil a ve výši 1 765 000 Kč ji

vzal zpět. Usnesením soudu, dříve než začal jednat ve věci samé

pod bodem I., bylo řízení o zaplacení částky 1 765 000 Kč

zastaveno. Pod bodem II. bylo stanoveno, že se žalobci po právní

moci usnesení vrátí soudní poplatek ve výši 35 072 Kč. Pod bodem

III. enunciátu bylo stanoveno, že žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů řízení. Současně bylo dáno poučení o odvolání.

Řízení poté začalo jednáním ve věci samé, když jak žalobce,

tak i strana žalovaná prostřednictvím svých právních zástupců

jednala o zaplacení částky 1 040 Kč. Zástupce žalobce za souhlasu

zástupce žalovaného vzal poté při řízení žalobu o zaplacení částky

1 040 Kč zpět a soud svým dalším usnesením řízení zastavil.

Předmět poplatného úkonu byl tedy omezen dříve než soud začal

jednat ve věci samé. Podle ustanovení § 6a odst.3 zákona

o soudních poplatcích, vrátí soud přeplatek poplatníkovi podle §

10 citovaného zákona.

Protože takto pojatý odkaz na § 10 zákona v rozhodování soudů

vede vzhledem ke své obecnosti k různým výkladům a byl již

předmětem dřívějších dotazů na Ministerstvo financí ČR, zaslalo

toto ministerstvo informaci v obdobné věci Krajskému obchodnímu

soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 1995, č. j. 151/32 853/95, na vědomí

Ministerstvu spravedlnosti ČR se žádostí o provedení informace

všem soudům. K dotazu Ústavního soudu k projednávané ústavní

stížnosti Ministerstvo financí ČR dopisem ze dne 21. dubna 1998,

č. j. 151/32 441/98, Ústavnímu soudu sdělilo, že přeplatek na

soudním poplatku, který vznikne tím, že soud sníží zaplacený

poplatek o odpovídající část v důsledku omezení předmětu

poplatného úkonu dříve než začal soud jednat ve věci, se vrací

ustanovením § 10 odst.1 platné zákonné úpravy soudních poplatků.

Podle § 10 odst.2 zákonné úpravy soudních poplatků vrací soud

zaplacený poplatek v případě zpětvzetí celého návrhu (nejde o jeho

omezení) dříve než začal soud jednat ve věci.

Ústavní soud po provedeném jednání dospěl k závěru, že

jakkoli § 6a odst.3 věta 2 zákona č. 549/1991 Sb. v případě

částečného zpětvzetí návrhu (omezení) používá pojmu přeplatek,

nejde pojmově o přeplatek jak ve smyslu ustanovení § 10 odst.1

citovaného zákona, tak i zák. č. 337/1992 Sb., ale naopak

o situaci, upravenou v § 10 odst.2 zák. č. 549/1991 Sb., v platném

znění, neboť dle § 4 písm.a) , zák. č. 549/1991 Sb. je poplatek

splatný podáním návrhu na soud, což ve svých důsledcích znamená,

že zaplacením soudního poplatku nejde o placení bezdůvodné

a navíc, jak se předpokládá pro přeplatek. Uvedené jinými slovy

znamená, že § 10 odst.2 platí jak pro částečné, tak i pro úplné

zpětvzetí návrhu.

Ústavní soud má dále za to, že naopak připuštění

stěžovatelova výkladu či výkladu ministerstva by založilo

nerovnost v postavení účastníků řízení při absenci dostatku

rozumných důvodů pro rozdílné přístupy v zásadně totožné situaci,

t. j. při zpětvzetí návrhu a dokonce v obráceném gardu totiž, že

při úplném zpětvzetí by se vracelo 50% zaplaceného soudního

poplatku ze zpětvzaté částky, zatímco při částečném zpětvzetí celý

zaplacený poplatek ze zpětvzalé částky. Navíc by taková

interpretace vytvořila prostor pro obcházení zákona č. 549/1991

Sb., resp. jeho § 10 odst.2, účelovým částečným zpětvzetím návrhu.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti nejde v dané věci

o interpretaci aplikovaných ustanovení obecnými soudy, vybočující

z mezí ústavnosti, a proto nezbylo než ústavní stížnost zamítnout

(§ 82 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb., v platném znění).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. května 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru