Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2623/09 #1Nález ÚS ze dne 07.04.2010K právu zletilého dítěte na výživné při prohlubování kvalifikace

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/n... více
Věcný rejstříkvýživné/pro dítě
Poznámkanásleduje usnesení III. ÚS 1068/11 z 31. 5. 2011
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 73/57 SbNU 9
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.2623.09.1
Datum vyhlášení20.04.2010
Datum podání09.10.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 26 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 99, § 85 odst.1, § 96 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Při hodnocení schopnosti zletilého dítěte samostatně se živit je namístě preferovat zájem na zvýšení jeho další studijní kvalifikace, pokud je dosahována rozvinutím (nikoliv pouze opakováním) dosavadního typu studia. Takovým příkladem může být i studium konzervatoře po ukončení středoškolského vzdělání.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele J. L. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 7. 4. 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 155/2009-103 ze dne 30. 6. 2009 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Napadeným rozhodnutím městský soud coby soud odvolací částečně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelova otce na zrušení vyživovací povinnosti. Městský soud potvrdil vyživovací povinnost stěžovatelova otce v období 18. 5. 2007 – 31. 5. 2008 a nově rozhodl tak, že otec nemá vyživovací povinnost vůči stěžovateli s účinností od 1. 6. 2008, neboť stěžovatel ukončil své vzdělání maturitní zkouškou a je schopen sám se živit, a to i když zahájil studium hudby na konzervatoři.

Stěžovatel s názorem městského soudu nesouhlasil a uvedl, že současně se střední školou studoval obor kontrabas na základní umělecké škole, po jejímž ukončení se rozhodl pokračovat ve studiu hry na kontrabas na konzervatoři. Podle stěžovatele otec věděl o jeho přání věnovat se hudbě profesně, a proto pro něj rozhodnutí stěžovatele nemohlo být překvapivé. Studiem na konzervatoři se stěžovatel dle svého tvrzení připravuje na své budoucí povolání, a proto by právo na výživné mělo být zachováno.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud se zaměřil především na zjištění, zda odvolací soud své rozhodnutí řádně odůvodnil a zda se do odůvodnění promítnul vztah mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Podle Ústavního soudu odvolací sodu uvedl, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně umožňuje odvolacímu soudu přezkum rozsudku i rozhodnutí ve věci. Svůj výrok odvolací soud stručně odůvodnil tím, že stěžovatel ukončil studium na střední škole maturitou a je schopen sám se živit, přičemž na této skutečnosti nic nemůže změnit fakt, že se rozhodl pokračovat ve studiu na jiné škole téhož stupně, která ale dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí.

Takový závěr podle Ústavního soudu shrnuje provedené dokazování nepřesně a nezohledňuje specifické rysy skutkových zjištění, která soud prvního stupně učinil a odvolací soud převzal. V této souvislosti Ústavní soud připomněl, že v dané věci se nejedná o situaci, kdy by stěžovatel po maturitě zahájil studium další střední školy téhož typu a stupně, která by nijak nenavazovala na jeho předchozí vzdělávání. Ke studiu hry na hudební nástroj na konzervatoři se student nepřipravuje v klasickém systému vzdělávání na základní, resp. jiné střední škole. Konzervatoř je škola s uměleckým zaměřením a pro studium hry na hudební nástroj je zpravidla nutné absolvovat specifickou přípravu, která probíhá paralelně s docházkou do běžného typu škol. Pokud tedy přípravu stěžovatel absolvoval a následně splnil předpoklady pro přijetí ke studiu hry na kontrabas na konzervatoři, nelze klíčovou zobecňující úvahu odvolacího soudu, že stěžovatel pokračuje ve studiu na jiné škole téhož stupně, která jeho dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí, považovat za odpovídající provedeným skutkovým zjištěním. Ústavní soud dospěl k závěru, že v souvislosti s rozšiřujícími se možnostmi se zvyšuje i důraz kladený na doplnění vzdělání. Při hodnocení schopnosti živit se ve světle další možnosti rozvinout dosavadní studium v oblasti hudby je tak namístě preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavřel, že odůvodnění odvolacího soudu nepovažuje z pohledu zásad spravedlivého procesu za dostatečné. Podle Ústavního soudu městský soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, přičemž jeho postupem by v konečném důsledku mohlo dojít i k zásahu do stěžovatelova práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu dle čl. 26 odst. 1 listiny. Proto Ústavní soud rozhodnutí městského soudu zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Stanislav Balík. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 2623/09 ze dne 7. 4. 2010

N 73/57 SbNU 9

K právu zletilého dítěte na výživné při prohlubování kvalifikace

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 7. dubna 2010 sp. zn. II. ÚS 2623/09 ve věci ústavní stížnosti J. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2009 č. j. 29 Co 155/2009-103, jímž byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelův otec jako žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke stěžovateli.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2009 č. j. 29 Co 155/2009-103 se ruší.

Odůvodnění:

Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku městského soudu.

Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 a tvrzení uvedených v ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující skutkové a právní okolnosti případu.

Rozsudkem ze dne 19. prosince 2008 Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se stěžovatelův otec (v původním řízení žalobce) domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke stěžovateli určené rozsudkem téhož soudu v částce 1 800 Kč měsíčně s účinností od 18. srpna 2005, a uložil mu zaplatit náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce městský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se období od 18. května 2007 do 31. května 2008 potvrdil, jinak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že stanovenou vyživovací povinnost s účinností od 1. června 2008 zrušil. Soud dále rozhodl o úhradě nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že stěžovatel ukončil své vzdělání maturitní zkouškou a je schopen se sám živit. Na této skutečnosti podle jeho názoru nic nezmění fakt, že se rozhodl pokračovat ve studiu na jiné škole téhož stupně, která ale dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí.

Stěžovatel s názorem soudu nesouhlasí. Tvrdí, že kromě studia na Střední škole pro knihkupce a nakladatelské pracovníky současně studoval i na Základní umělecké škole Praha 8 obor kontrabas a že i na této škole byly jeho výsledky velmi dobré. Rozhodující tedy není fakt, že se rozhodl studovat na jiné škole, nýbrž skutečnost, že si jako své budoucí povolání stěžovatel zvolil hudbu. Rozhodnutím ředitele Konzervatoře Teplice byl stěžovatel přijat ke studiu na této škole, obor činnosti kontrabas. Tento fakt nemohl být pro žalobce překvapivý. Skutečnost, že jeho syn je hudebně nadaný a hudbě se od útlého věku věnuje, je mu známa, nicméně náklady se studiem hudby spojené vždy hradila toliko stěžovatelova matka. Stěžovatel dodává, že ke studiu na teplické konzervatoři se rozhodl z finančních důvodů. Původně totiž zvažoval studium na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde je však studium údajně mnohem nákladnější. Stěžovatel shrnuje, že se řádně připravuje na své budoucí povolání v oblasti hudby a že jeho právo na výživné by tak mělo být zachováno.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Je však oprávněn do ní zasáhnout, byly-li porušeny základní práva či svobody chráněné ústavním pořádkem.

Stěžovatel staví svou ústavní stížnost na tvrzení, že postupem obecného soudu došlo k dotčení čl. 26 odst. 1 Listiny. Podle své ustálené judikatury Ústavní soud není odůvodněním ústavní stížnosti vázán, a je tedy na něm, z jakého pohledu v rovině ústavnosti věc posoudí. V nyní projednávané věci se Ústavní soud zaměřil nejprve na otázku, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, resp. zda ve věci nedošlo k dotčení ustanovení čl. 36 Listiny, které právo na spravedlivé soudní řízení zakotvuje.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že "rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 občanského soudního řádu), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy České republiky." [viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257) a ustálenou judikaturu z tohoto nálezu vyplývající - viz např. nález sp. zn. I. ÚS 336/2000 ze dne 22. 5. 2002 (N 61/26 SbNU 143), nález sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne 16. 3. 2006 (N 61/40 SbNU 593), nález sp. zn. I. ÚS 244/08 ze dne 19. 6. 2008 (N 114/49 SbNU 627) a nález sp. zn. I. ÚS 704/06 ze dne 29. 8. 2007 (N 134/46 SbNU 259), všechny uveřejněné rovněž na stránkách http://nalus.usoud.cz].

Ústavní soud přezkoumal z ústavněprávního hlediska napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že odvolací soud své povinnosti řádného a transparentního odůvodnění rozhodnutí nedostál.

Odvolací soud změnil prvostupňové rozhodnutí o stanovení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti (stěžovateli) tak, že ohledně trvání povinnosti otce platit výživné rozhodl opačně než soud prvního stupně a s účinností od 1. června 2008 tuto povinnost zrušil. Uvedl, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně umožňuje odvolacímu soudu přezkum rozsudku i rozhodnutí ve věci. Svůj výrok odvolací soud stručně odůvodnil tím, že stěžovatel "ukončil studium na střední škole maturitou a je schopen sám se živit. Na této skutečnosti nic nemůže změnit fakt, že se žalovaný" (pozn.: v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) "rozhodl pokračovat ve studiu na jiné škole téhož stupně, která ale dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí.".

Takový závěr však shrnuje provedené dokazování velmi nepřesně a nikterak nezohledňuje specifické rysy skutkových zjištění, kterásoud prvního stupně učinil a odvolací soud převzal. Citované odůvodnění tak Ústavní soud považuje z pohledu zásad spravedlivého procesu za nedostatečné.

Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel složil dne 26. května 2008 maturitní zkoušku na Střední škole pro knihkupce a nakladatelské pracovníky, o. p. s. Od 1. září 2008 je stěžovatel žákem prvního ročníku Konzervatoře v Teplicích se zaměřením klasická hudba, obor kontrabas. Ke studiu byl přijat rozhodnutím ředitele konzervatoře ze dne 23. ledna 2008, neboť vyhověl podmínkám přijímacího řízení (č. l. 70 spisu).

V posuzované věci se tedy nejedná o situaci, kdy by stěžovatel po maturitě zahájil studium další střední školy téhož typu a stupně, která by nikterak nenavazovala na jeho předchozí vzdělávání. Ke studiu hry na hudební nástroj na konzervatoři se student nepřipravuje v klasickém systému vzdělávání na základní, resp. jiné střední škole. Konzervatoř je škola s uměleckým zaměřením a pro studium hry na hudební nástroj je zpravidla nutné absolvovat specifickou přípravu, která probíhá paralelně s docházkou do běžného typu škol. Pokud tedy přípravu stěžovatel absolvoval a následně splnil předpoklady pro přijetí ke studiu hry na kontrabas na konzervatoři, nelze klíčovou zobecňující úvahu odvolacíhosoudu, že stěžovatel pokračuje ve studiu na jiné škole téhož stupně, která jeho dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí, považovat za odpovídající provedeným skutkovým zjištěním. Ústavní soud dospěl k závěru, že v souvislosti s rozšiřujícími se možnostmi se zvyšuje i důraz kladený na doplnění vzdělání. Při hodnocení schopnosti živit se ve světle další možnosti rozvinout dosavadní studium v oblasti hudby je tak namístě preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte.

Ústavnísoud má za to, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. V konečném důsledku by postupem soudu mohlo dojít k zásahu do práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, kterou garantuje čl. 26 odst. 1 Listiny, na jehož dotčení upozorňoval stěžovatel. Ústavní soud proto postupoval podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru