Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 262/02Usnesení ÚS ze dne 20.08.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzastaveno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkpoplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2002:2.US.262.02
Datum podání29.04.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 9

99/1963 Sb., § 138


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 262/02 ze dne 20. 8. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Janouškem, AK Pod Vinicemi 2, 301 66 Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 11. 2001, č. j. 14 C 300/99-85, a dále proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 10 Co 985/2001, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 29. 4. 2002, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 11. 2001, č. j. 14 C 300/99-85, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 10 Co 985/2001, a to pro porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 10 Co 985/2001, Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 11. 2001, č. j. 14 C 300/99-85, kterým soud prvního stupně nepřiznal stěžovateli osvobození od placení soudních poplatků s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky ust. § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").

V průběhu řízení před Ústavním soudem ve věci předmětné ústavní stížnosti stěžovatele právní zástupce stěžovatele sdělením ze dne 2. 5. 2002 Ústavnímu soudu oznámil, že jeho mandant zemřel. Tuto skutečnost ověřoval Ústavní soud při vyřizování jiné ústavní stížnosti stěžovatele, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 246/02, dotazem na správní odbor Úřadu městské části Praha 10. Ze zaslaného úmrtního listu bylo zjištěno, že stěžovatel dne 30. 4. 2002 zemřel.

Protože zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na uvedenou situaci nepamatuje, byl Ústavní soud s odkazem na ust. § 63 cit. zák. (ve kterém se uvádí, že pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení), nucen přistoupit k analogickému použití občanského soudního řádu v projednávané věci.

Podle ustanovení § 107 odst. 1 věta první, o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle ust. § 107 odst. 5, věta první, o. s. ř., neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (ust. § 19 o. s. ř., § 7 odst. 2 občanského zákoníku), zabýval se Ústavní soud otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že obecné soudy tím, že nevyhověly jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, porušily jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, jež jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, a nepřecházejí tudíž na jeho právní nástupce. Při posouzení dané otázky se Ústavní soud zabýval i povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy. Vyšel mimo jiné z judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž přiznání práva na osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 o. s. ř., nepřechází na zákonného právního nástupce účastníka (srov. Rc 14/76, Sb.s.r. 76, 6-7: 331). Aplikovatelnost ust. § 138 o. s. ř., je totiž podmíněna existencí účastníka, který navrhuje své osvobození od povinnosti platit soudní poplatky. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení a soud je povinen řízení zastavit.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud řízení o podané ústavní stížnosti za analogického použití ust. § 107 odst. 5 o. s. ř., s odkazem na ust. § 63 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2002

JUDr. Vojtěch Cepl

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru