Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 257/96Nález ÚS ze dne 26.11.1997K neoprávněně vydaným pozemkům v rámci restitučního řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkSmlouva
vlastnické právo/přechod/převod
osoba/oprávněná
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 147/9 SbNU 301
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.257.96
Datum podání25.09.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 8 odst.4, § 6 odst.1 písm.h, § 9


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 257/96 ze dne 26. 11. 1997

N 147/9 SbNU 301

K neoprávněně vydaným pozemkům v rámci restitučního řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců

ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) P. H. 2) Ing. D. B. 3)

J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze

dne 27.6. 1996, č.j. 8 Co 1156/96-100, takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé zaslali dne 25.9. 1996 k Ústavnímu soudu stížnost

proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne

27.6. 1996, č.j. 8 Co 1156/96-100. Napadeným rozsudkem odvolacího

soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci

ve výroku, jimž byl zamítnut návrh stěžovatelů (dříve

navrhovatelů) na zrušení kupní a darovací smlouvy ze dne 15.6.

1972 uzavřené mezi převodcem K. H. a nabyvatelkou M. K. v části,

v níž byly na nabyvatelku bezúplatně převedeny zemědělské a lesní

pozemky v k.ú. P. a K. Ř..

Předmětem restitučního řízení se tak stala smíšená smlouva,

která byla uzavřena v souvislosti s převodem stavby (rodinného

domu) otcem stěžovatelů na právní předchůdkyni vedlejšího

účastníka. Po nabytí vlastnictví dotčených nemovitostí matkou

vedlejšího účastníka byly tyto zemědělské pozemky darovány státu.

Po smrti nabyvatelky nemovitostí uplatnil nárok na vydání

zemědělských pozemků vedlejší účastník, jemuž byly také ve smyslu

ustanovení § 9 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

nárokované pozemky vydány. V době podání žaloby stěžovatelů nebyly

předmětné zemědělské pozemky ve vlastnictví vedlejšího účastníka,

byl pouze uplatněn jejich nárok na ně.

Podle názoru navrhovatelů výklad ustanovení § 8 odst.3

zák.č. 229/1991 Sb. (nyní § 8 odst.4) v tom smyslu, jak byl

prezentován obecnými soudy, znamená, že pozemky, jejichž vydání se

navrhovatelé domáhali, musí být ke dni podání žaloby o zrušení

části kupní a darovací smlouvy ve vlastnictví povinné osoby. Tento

výklad podle jejich názoru odporuje Ústavě a nastoluje nerovnost

mezi účastníky řízení v tom směru, že z povinné osoby se stává

osoba oprávněná.

Stěžovatelé se domnívají, že napadeným rozsudkem Krajského

soudu v Českých Budějovicích byla porušena jejich základní práva

zakotvená v čl.11 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina") a v čl.1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně

lidských práv a základních svobod a zároveň i k porušení čl.95

odst.1 Ústavy a § 154 o.s.ř.

Ústavní soud zjistil, že podaná ústavní stížnost splňuje

náležitosti předepsané pro její podání v ustanovení § 34 a § 72

zák.č. 182/1993 Sb. Vyžádal si proto stanovisko jak účastníka

řízení tak i vedlejšího účastníka k podané ústavní stížnosti.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení

k podanému návrhu uvedl, že odkazuje na svůj právní názor

vyjádřený v napadeném rozsudku a domnívá se, že citovaným

rozhodnutím nemohlo dojít k porušení čl.11 Listiny již proto, že

toto ustanovení poskytuje ochranu vlastníkům, jimiž stěžovatelé

nejsou. Navrhuje zamítnutí stížnosti.

Dne 15.9. 1997 obdržel Ústavní soudu rovněž vyjádření

vedlejšího účastníka. Ten ve svém písemném podání konstatoval, že

postup a závěry soudů obou stupňů považuje za věcně správné

a domnívá se, že i právní závěr těchto soudů je v souladu

s podmínkami vyplývajícími z ustanovení § 8 zák.č. 229/1991 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů a nálezu Ústavního soud ze dne 24.5.

1994. Pokud se týká tvrzení stěžovatelů uvedených v ústavní

stížnosti, odkazuje vedlejší účastník na svá vyjádření, která jsou

obsahem soudního spisu. Zdůrazňuje, že navrhovatelé zejména

nesplnili podmínku uvedenou v ustanovení § 8 odst.3 zákona o půdě

tj. aby předmětné pozemky byly v době uplatnění nároku ve

vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo ve vlastnictví osoby

této osobě blízké. Ze shora uvedených důvodů pokládá vedlejší

účastník podanou ústavní stížnost za zcela nedůvodnou.

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích

se podává, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stolice,

pokud se týkalo návrhu stěžovatelů uplatněného v řízení před

okresním soudem. Krajský soud ve svém rozsudku zopakoval výsledky

řízení konaného před prvoinstančním soudem a konstatoval, že

napadený rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, byl vydán na

základě úplně zjištěného skutkového stavu a byl z něho vyvozen

i správný právní závěr.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně v tom,

že hmotněprávní podmínkou existence práva založeného ustanovením

§ 8 odst.3 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je

skutečnost, že předmětné pozemky v době uplatnění nároku jsou ve

vlastnictví osoby jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny nebo

ve vlastnictví osoby této osobě blízké. Druhou podmínkou je pak

zachování lhůty k podání návrhu dle čl.II zák.č. 183/1993 Sb.

Podmínka zachování vlastnictví v době podání návrhu splněna

nebyla, neboť v této době byly pozemky ještě ve vlastnictví čs.

státu a nikoli ve vlastnictví vedlejšího účastníka. Ten je získal

do svého majetku až v roce 1995. Odvolací soud zdůraznil, že pouhé

uplatnění nároku oprávněnou osobou u pozemkového úřadu postupem

dle § 9 zákona o půdě nemůže dojít ke splnění podmínky vlastnictví

k nárokovaným pozemkům.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Jindřichově

Hradci 2 C 780/93, ze kterého zjistil následující. Stěžovatelé

podali k okresnímu soudu návrh na zrušení části kupní a darovací

smlouvy uzavřené mezi vlastníkem K. H. a nabyvatelkou M. K.

Předmětem této smlouvy byly nemovitosti zapsané na LV č.119 a č.

327 pro k.ú. K. Ř. a P.. Jednalo se o tyto nemovitosti : stavební

p.č. 23 s domem č.p.22, stáj a kolna, p.č. 574-role, p.č.

575-louka, p.č. 576-role, p.č. 123/1-louka, p.č. 248/4-zahrada,

p.č. 251/2-zahrada, p.č. 252/2-role, p.č. 32-stavební parcela se

stodolou, p.č. 154/2-role, p.č. 1741/3-louka, p.č. 1742/2-role,

p.č. 1952/1-role, p.č. 1952/2-role, p.č. 1803-role, p.č.

1805/3-louka, p.č. 1806/2-role, p.č. 1807/1-louka, p.č.

1763/3-role, p.č. 1764-louka, p.č. 1819/2-role, p.č.

1820/1-louka, p.č. 1821/2-role, p.č. 1822/1-louka, p.č.

1763/8-louka, p.č. 1763/9-role, p.č. 1741/2-louka, p.č.

1700/6-pastva a p.č. 1700/7-pastva.

Citovanou kupní a darovací smlouvou ze dne 15.6. 1972

registrovanou státním notářstvím dne 31.10. 1972 pod č.

R I 575/72 převedl K. H. vlastnictví ke shora uvedeným

nemovitostem na M. K., matku vedlejšího účastníka, přičemž

předmětem kupní smlouvy byl pouze dům se stavební p.č. 23 o výměře

780 m2 a p.č. 148/4- zahrada o výměře 250 m2 v obci K. v k.ú. P.

za kupní cenu ve výši 19 000 Kčs. Všechny ostatní nemovitosti byly

na nabyvatelku převedeny bezúplatně v souvislosti s převodem domu.

V roce 1979 darovala nabyvatelka část zemědělských pozemků

státu a dle rozhodnutí Okresního úřadu Jindřichův Hradec,

pozemkového úřadu ze dne 26.9. 1995, č.j. PÚ

4103/7317/95-OÚ-251/290 vydaného podle § 11 odst.1 písm.a) a § 12

zák.č. 229/1991 Sb. a podle § 5 zák.č. 71/1967 Sb. byla schválena

dohoda o vydání nemovitostí, uzavřená podle § 9 odst.1 zák.č.

229/1991 Sb. mezi Zemědělským družstvem P. Ž., Lesy ČR, Lesní

správou J. H. a Zemědělským družstvem K. Ř. v likvidaci jako

povinnými osobami a Ing. F.K. jako oprávněnou osobou. Důvodem

vydání nemovitostí byl § 6 odst.1 písm.h) zák.č. 229/1991 Sb.

Rozhodnutí o schválení dohody nabylo právní moci dne 18.10. 1995

a od této lhůty se stal vedlejší účastník rovněž vlastníkem těchto

nemovitostí.

Ústavní soud pak na základě obsahu ústavní stížnosti a po

přezkoumání připojeného spisu Okresního soudu v Jindřichově

Hradci, sp. zn. 2 C 780/73 včetně jeho příloh dospěl k závěru, že

ačkoli vedlejšímu účastníku byly pozemky vydány (viz. rozhodnutí

o schválení dohody Okresního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne

26.9. 1995, č.j. 4103/7317/95-OU-251/290), v rozporu se základním

předpokladem zákona č. 229/1991 Sb., kterým je náprava křivd, když

bylo konstatováno, že se jednalo v případě darovací smlouvy z roku

1979 uzavřené mezi M. K. a státem o restituční titul uvedený v §

6 odst.1 písm.h) (darování v tísni), neboť sama právní

předchůdkyně resp. M. K., na kterou byly právními předchůdci

stěžovatelů v souvislosti s prodejem domu smlouvou z 15.6. 1972

pozemky převedeny, tyto již nabyla bez poskytnutí náhrady, jde

o ústavní stížnost neopodstatněnou jednak proto, že § 8 odst.3

zák.č. 229/1991 Sb. skutkovou podstatu neoprávněně vydaných

pozemků státem v rámci restitučního řízení neupravuje a dále

z důvodů obsažených též v napadeném rozhodnutí krajského soudu,

totiž pro nedostatek posloupnosti mezi právní předchůdkyní

vedlejšího účastníka a vedlejším účastníkem respektive pro

nedostatek zachování vlastnictví.

Za této situace, kdy nebylo zjištěno porušení ústavních práv,

Ústavnímusoudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení § 82

odst.1 zák.č. 182/1993 Sb. zcela zamítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 26.11. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru