Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2558/20 #1Usnesení ÚS ze dne 24.09.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS České Budějovice
SOUD - OS Český Krumlov
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
hospodářská, sociální a kulturní prá... více
Věcný rejstříkodůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
soudce/podjatost
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.2558.20.1
Datum podání04.09.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2, § 14, § 74


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2558/20 ze dne 24. 9. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a ze soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., advokátky, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2020 č. j. 6 Nc 1315/2020-361, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2020 č. j. 6 Co 751/2020-355 a proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 5. 2020 č. j. 8 P 38/2019-269, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatelka podává proti v záhlaví označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody, a to konkrétně čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny, neboť je podle ní ohrožen výkon jejího povolání i obživa rodiny, právo na nezávislého a nestranného soudce podle čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny, podle nějž nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci a každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a aby se měl možnost vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2020 č. j. 6 Nc 1315/2020-361 bylo rozhodnuto tak, že soudkyně Okresního soudu v Českém Krumlově JUDr. Milena Hrdličková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 8 P 38/2019-269.

3. Napadeným usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 5. 5. 2020 č. j. 8 P 38/2019-269 bylo v řízení o návrhu otce na rozšíření styku s nezletilým a o návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného rozhodnuto tak, že soud zamítl návrh stěžovatelky, aby soud vydal předběžné opatření, jímž je stěžovatelka oprávněna předávat nezletilého ke styku s otcem ve smyslu rozsudku č. j. 8 Nc 481/2018-82 ze dne 17. 12. 2018 na zahradě v místě bydliště otce a tam po skončení styku nezletilého vyzvedávat a návrh, aby otci byla uložena povinnost strpět nahrávání předávání a převzetí dítěte u otce stěžovatelkou.

4. Napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2020 č. j. 6 Co 751/2020-355 bylo usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebyl osvědčen základní předpoklad pro nařízení požadovaného předběžného opatření o oprávnění matky předávat nezletilého ke styku s otcem ve smyslu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2018 č. j. 8Nc 481/2018-82 na zahradě v místě bydliště otce a tam po skončení styku nezletilého vyzvedává a stejně tak návrh, aby otci byla uložena povinnost strpět nahrávání, předávání a převzetí dítěte u otce matkou, to, že je potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Krajský soud v Českých Budějovicích se zabýval námitkou stěžovatelky, že v dané věci zákonným soudcem byla nikoliv JUDr. Milena Hrdličková, ale Mgr. Eva Rožboudová, přičemž poukázal na rozvrh práce Okresního soudu v Českém Krumlově pro rok 2020. Z tohoto rozvrhu práce vyplývá, že nápad opatrovnickému oddělení je přidělován kolovacím systémem s dorovnáním do senátu 3P/NC Mgr. Rožboudové, 6P/Nc JUDr. Hrdličkové a 8 P/Nc Mgr. Církové při seřazení návrhů na zahájení řízení abecedním pořádkem podle příjmení prvního nezletilého, a to v pořadí 3P/Nc, 8P/Nc, 3P/Nc, 6P/Nc, 8P/Nc, další návrhy do ještě nepravomocných věcí napadají do stejného senátu. Samostatná předběžná opatření dle § 12 z.ř.s. a § 74 a násl. o.s.ř. vyřizuje Mgr. Rožboudová, JUDr. Hrdličková a Mgr. Círková kolovacím systémem s dorovnáním ve stejném pořadí jako jiné věci P/Nc; ve věcech ještě nevyřízených (věci v běhu) vyřídí návrh na předběžné opatření soudce řešící danou věc. Z obsahu opatrovnického spisu, a to ze záznamu z 25. 5. 2020 na č.l. 307 učiněného vedoucí opatrovnického oddělení vyplývá, že dne 10. 2. 2020 došly opatrovnickému oddělení Okresního soudu v Českém Krumlově 4 návrhy na zahájení řízení. Následující den byly abecedně seřazeny, když začáteční písmena účastníka byly B, Č, PaSa byly přiděleny kolovacím systémem do senátů. Z výše uvedeného pro odvolací soud vyplývá, že zákonnou soudkyní, vyřizující v dané věci přezkoumávané usnesení o předběžném opatření je JUDr. Milena Hrdličková. Soud prvního stupně při vydání přezkoumávaného usnesení byl tedy podle odůvodnění napadeného usnesení správně obsazen.

5. K námitce stěžovatelky, že se soud prvního stupně nevypořádal s jejím návrhem na úpravu styku syna s otcem tak, aby syn nepobýval u otce po dobu, kdy budou v domě probíhat stavební práce, pak odvolací soud k tomu uvádí, že návrh tak, jak byl koncipován (nechť soud vhodným způsobem styk syna a otce předběžným opatřením upraví tak, aby bylo eliminováno riziko újmy na zdraví nezletilého a aby nedošlo k opětovnému zhoršení zdravotního stavu nezletilého), je zcela neurčitý a nemohl by být při jeho vyhovění vykonatelným. Protože je zahájeno řízení o změnu úpravu styku otce s nezletilým, pak v rámci řízení ve věci samé může být o této problematice jednáno a stěžovatelka samozřejmě může podat nový upřesňující návrh na vydání předběžného opatření, jehož potřebu vydání by samozřejmě musela osvědčit.

II. Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že dne 17. 12. 2018 vydal Okresní soud v Českém Krumlově rozsudek č. j. 8 Nc 481/2018-82, kterým byla schválena dohoda stěžovatelky s otcem ve věci jejich nezletilého syna. Věc rozhodovala předsedkyně soudu JUDr. Milena Hrdličková. Na počátku měsíce dubna 2019 podala návrh na styk s dítětem otcovská babička. Věc byla převedena pod sp. zn. 8 P 38/2019 a vyřizující soudkyní byla Mgr. Eva Rožboudová. Návrh otcovské babičky byl zamítnut. V měsíci listopadu 2019 zjistila stěžovatelka, že syn u otce pobývá dlouhodobě za současného průběhu stavebních prací a bez řádného hygienického zázemí.

7. Stěžovatelka podala námitku podjatosti ve vztahu k vyřizující soudkyni. Stěžovatelka se odkazovala na nález Ústavního soudu III. ÚS 4071/17 ze dne 31. 7. 2018 s tím, že je v dané věci splněna objektivní i subjektivní stránka podjatosti, neboť soudkyně uvedla o stěžovatelce, že lže, z čehož dovozuje stěžovatelka nepřátelský vztah soudkyně vůči stěžovatelce. Stěžovatelka se též domnívá, že si soudkyně informace o stěžovatelce zjišťuje i jiným způsobem než dokazováním při jednání. Toto podle stěžovatelky prokazuje přípis soudkyně na advokátní komoru, který je součástí spisu nezletilého.

8. Z důvodu Covid 19 a z důvodu toho, že nezletilý syn odmítal nosit roušku, podala stěžovatelka v dubnu 2020 návrh na vydání předběžného opatření. V době nouzového stavu se totiž uchýlila s nezletilým z centra města na předměstí ke svým rodičům, kteří mají velkou zahradu a kde nezletilý nemusel nosit roušku. Aby syn neporušoval platná nařízení o nošení roušek, podala stěžovatelka k soudu návrh na vydání předběžného opatření, aby mohla vozit automobilem nezletilého ze zahrady svých rodičů do zahrady u domu, kde bydlel otec, tzn. došlo by k předání v rodinném prostředí, přičemž na nezletilého by se tak nevztahovala povinnost nosit roušku. Otec se v inkriminované době navíc odmítal se stěžovatelkou dohodnout, neboť si nepřála, aby otec pobýval s nezletilým v domě za současného provádění stavebních prací a aby tomu byl přizpůsoben styk, např. formou procházky.

9. Stěžovatelka zdůrazňuje, že po celou dobu, kdy byla stanovena povinnost nosit na veřejnosti roušky, neprobíhalo předání nezletilého ke styku v místě určeném rozsudkem, nýbrž střídavě u branky do zahrady u domu, kde bydlel otec, nebo u branky zahrady prarodičů matky, přičemž přímo před branku byl vždy přistaven automobil s nezletilým.

10. Podle stěžovatelky soudkyně v jejím případě nepostupovala nezávisle a nestranně, nýbrž se snažila v soukromém řízení o něco jako "potrestání" stěžovatelky pro výkon její profese advokátky, z toho stěžovatelka dovozuje podjatost soudkyně a zároveň porušení svého práva na to, aby její případ byl projednán nestranným a nezávislým soudcem.

11. Stěžovatelka uvádí, že se dodnes marně domáhá výpisu ze systému ISAS, kdy chce zjistit, kdo a kdy provedl a v jaký přesný čas záznam či změnu záznamu do systému. Stěžovatelka má obavu, zda se nestalo to, že byla vybrána soudcem ad hoc a dle toho byl upraven záznam v systému. Stěžovatelka se odkazuje na shora uvedené nestandardní chování soudkyně, z něhož lze podle ní o tomto pojmout podezření.

12. Stěžovatelka dále namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Ve vztahu k zamítnutí předběžného opatření soud věděl, že nezletilý je nízkého věku a dle shodného prohlášení rodičů roušku nosit odmítal. Aby nedošlo k ohrožení nezletilého ani okolí, bylo možno předat nezletilého v soukromí, tzn. na zahradě. Soud matce sdělil, že je na rodičích, jak zajistí roušku u dítěte v rámci rodiny, resp. v soukromí, ale zároveň matce předání v soukromí neumožnil a trval na předávání na veřejné frekventované ulici v centru města, kde pouze dle názoru soudu nezletilý roušku mít nemusel.

13. Nezletilému jsou pouhé čtyři roky a čtyři měsíce a jeho schopnost rozpoznat vzniklý stav ještě nemohla a nemůže být oproti dospělému člověku dostatečně rozvinutá. Nezletilý nyní vnímá zejména emoce. V tomto směru na něj samozřejmě nejsilněji působí jeho rodiče a rodina. I jejich nejistota, způsobená shora popsaným řízením se promítá do celkové atmosféry v rodině i časových možností matky, která se brání, neboť odmítá, aby ona či nezletilý byli souzeni soudcem, který není soudcem zákonným a který je podjatý. Stěžovatelce i nezletilému mohla vzniknout nemajetková újma, která se mohla projevit stresem, pocitem nejistoty, destabilizace, pocitem nedosažitelnosti náležité právní ochrany a strachem z již výše uvedeného, pocitem zmaru, nicoty a bezpráví.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátka, a proto není vyžadováno její právní zastoupení v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario].

IV. Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti

15. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

16. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205); či nález sp. zn. I. ÚS 2486/13 ze dne 1. 10. 2014, zejména body 34-37 a body 42-45].

17. Ústavní soud se ve své judikatuře zabývá opakovaně i přezkumem předběžných opatření o styku rodičů s dětmi a vyslovil již v minulosti závěr, že ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takové interpretace účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení rodiče, tzv. výchova přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou metodou. Ústavní soud ostatně v minulosti již rozhodnutí o předběžných opatřeních, rozporná s tímto závěrem, zrušil [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279)].

18. V daném případě se však stěžovatelka domáhala omezení styku otce s dítětem a úpravy modality předávání dítěte v průběhu nouzového stavu. S jejími argumenty se obecné soudy vypořádaly způsobem, který nelze označit jako ústavně rozporný. Ústavní soud po posouzení argumentů stěžovatelky konstatuje, že napadená rozhodnutí obecných soudů měla zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nebyla ani svévolná. Je tak možno konstatovat, že ústavní stížnost je toliko polemikou s důvody, které krajský soud a okresní soud v napadeném rozhodnutí uvedly, přičemž je z ní patrný nesouhlas s jejich postupem a hodnocením skutkových okolností. Takové námitky však nejsou způsobilé zpochybnit ústavní konformitu napadených usnesení. I otázkou zákonného a nepodjatého soudce se obecné soudy zabývaly dostatečnou měrou.

19. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky nemá ústavní dimenzi, a proto ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru