Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 254/98Nález ÚS ze dne 12.01.2000Právo na soudní přezkoumávání rozhodnutí orgánů veřejné správy

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proc... více
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Správní soudnictví
pokuta
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 3/17 SbNU 27
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.254.98
Datum vyhlášení25.01.2000
Datum podání01.06.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1, čl. 4

120/1976 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 14 odst.1

2/1993 Sb., čl. 1, čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 248 odst.2 písm.e


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 254/98 ze dne 12. 1. 2000

N 3/17 SbNU 27

Právo na soudní přezkoumávání rozhodnutí orgánů veřejné správy

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě ve věci ústavní

stížnosti Ing. P. N., zastoupeného JUDr. A. Z., advokátem, proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 28 Ca

317/97, kterým bylo zastaveno řízení ve věci jeho žaloby proti

rozhodnutí prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 20. 5.

1997, č.j. 1199/95-140/3-RK, za účasti Městského soudu v Praze

jako účastníka řízení a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu

jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1998, sp. zn.

28 Ca 317/97, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 28 Ca 317/97, kterým

bylo zastaveno řízení ve věci jeho žaloby proti rozhodnutí

prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 20. 5. 1997, č.j.

1199/95-140/3-RK. Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad

navrhovatele proti rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne

12. 12. 1995, č.j. 95/22-SK/46, a potvrzeno uložení pokuty ve výši

50.000,- Kč ve smyslu ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 166/1993

Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.

Navrhovatel tvrdí, že shora označeným usnesením Městského

soudu v Praze byla porušena jeho práva na soudní ochranu včetně

přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, jak mu je

ústavně zaručuje čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu

lidských práv a základních svobod.

Navrhovatel uvádí, že v řízení před Městským soudem v Praze

se domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího kontrolního úřadu (dále

jen "NKÚ"), kterým mu byla uložena pořádková pokuta ve výši

50.000,- Kč, když na něm podle jeho názoru NKÚ vyžadoval splnění

povinnosti, která není uložena zákonem. Rovněž formálně nebyl

postup NKÚ bez závad. Městský soud v Praze však rozhodl tak, že

řízení v této věci zastavil, přičemž své rozhodnutí odůvodnil

odkazem na § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř., podle kterého soudy ve

správním řízení nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů

předběžné, procesní nebo pořádkové povahy včetně rozhodnutí

o pořádkových pokutách.

Toto ustanovení je podle tvrzení navrhovatele ve slovech

"včetně rozhodnutí o pořádkových pokutách" v rozporu

s ustanoveními čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod

a čl. 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních

svobod..

Navrhovatel proto využil možnosti dané mu ustanovením § 64

odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve

znění pozdějších předpisů, a spolu s ústavní stížností podal návrh

na zrušení ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ve slovech

"včetně rozhodnutí o pořádkových pokutách". Protože k tvrzenému

zásahu do základního práva došlo za přímé aplikace ustanovení,

které je předmětem návrhu, II. senát Ústavního soudu řízení

o ústavní stížnosti svým usnesením, č.j. II. ÚS 254/98-24,

přerušil a návrh na zrušení předmětného ustanovení postoupil plénu

Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy

ČR. Plénum Ústavního soudu dne 23. 11. 1999 svým nálezem, sp. zn.

Pl. ÚS 28/98, návrhu stěžovatele vyhovělo a ustanovení § 248 odst.

2 písm. e) o. s. ř. ve slovech "včetně rozhodnutí o pořádkových

pokutách" zrušilo. II. senát Ústavního soudu proto mohl pokračovat

v přerušeném řízení a rozhodnout o ústavní stížnosti.

Na výzvu soudce zpravodaje se k návrhu vyjádřil účastník

a vedlejší účastník řízení. Předsedkyně senátu 28 Ca Městského

soudu v Praze uvedla, že soud posoudil uloženou pokutu jako

pořádkovou a proto zastavil řízení. Proto nemohl ani přezkoumávat

její zákonnost. Vedlejší účastník se vyjádřil obsáhle

k problematice možnosti NKÚ provádět kontroly u daňových

poplatníků a správců daně. Tato možnost je dána zákonem a žádný

orgán státní exekutivy není oprávněn zužovat výkladem svou vlastní

působnost. Proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. K vyjádření

vedlejšího účastníka se vyjádřil stěžovatel svým podáním ze dne

13. 10. 1998, když polemizoval s tvrzením, že NKÚ může provádět

kontrolu plnění státního rozpočtu v daňových věcech též

u samotných daňových poplatníků .

Na tomto základě posoudil Ústavní soud opodstatněnost ústavní

stížnosti. Došel k závěru, že ze spisového materiálu, předložených

důkazů i vyjádření účastníků nade vší pochybnost vyplývá, že

Městský soud v Praze zastavil řízení o návrhu stěžovatele z toho

důvodu, že v případě pořádkových pokud je vyloučen soudní přezkum

rozhodnutí orgánů veřejné správy. Toto své rozhodnutí opřel o §

248 odst. 2 písm. e) o.s.ř., který stanoví, že soudy ve správním

řízení nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů předběžné,

procesní nebo pořádkové povahy včetně rozhodnutí o pořádkových

pokutách.

II. senát Ústavního soudu došel v návaznosti na nález Pl. ÚS

28/98, kterým je při svém rozhodování vázán, k závěru, že ústavní

stížnost je zcela opodstatněná. Rozhodnutí Městského soudu v Praze

se opíralo o neústavní ustanovení o.s.ř., které bylo v rozporu

s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb. - dále

jen Evropská úmluva) a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu

o občanských a politických právech (vyhláška č. 120/1976 Sb.) ve

spojení s čl. 1 Listiny a čl. 1 a čl. 4 Ústavy ČR. Tím bylo

zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele.

V soudním řízení byla aplikací neústavního předpisu porušena

ústavně zaručená základní práva stěžovatele zakotvená čl. 36 odst.

1 a 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb. - dále jen Evropská

úmluva) a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských

a politických právech (vyhláška č. 120/1976 Sb.) ve spojení s čl.

1 Listiny a čl. 1 a čl. 4 Ústavy ČR. Odepření soudní ochrany ve

věcech přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy je proto možné

jen v případě, že tak stanoví zákon. Není to však možné v případě,

že se jedná o rozhodnutí, která se týkají základních práv a svobod

podle Listiny, Ústavy ČR a mezinárodních úmluv podle čl. 10 Ústavy

ČR.

Proto bylo předmětné usnesení Městského soudu v Praze

zrušeno. Ústavní soud však zdůrazňuje, že v dané věci neposuzoval,

zda v případě, který dal podnět k řízení, mohl NKÚ kontrolu

vykonat a zda proto taková povinnost na straně odpovědného

subjektu po právu byla. Předmětem řízení v rubrikované věci byla

pouze otázka ústavnosti odmítnutí spravedlnosti (denegatio

iustitiae) v podobě zastavení řízení před Městským soudem v Praze

z důvodu výluky přezkumu pořádkových opatření správních orgánů

včetně rozhodnutí o pořádkových pokutách.

Proto též Ústavní soud nepřistoupil k hodnocení ústavnosti

rozhodnutí vedlejšího účastníka o rozkladu ze dne 20. 5. 1997,

č.j. 1199/95-140/3-RK, neboť by tím zasahoval do nezávislosti

rozhodování obecných soudů. Bude až věcí obecného soudu, aby tento

konkrétní problém posoudil. Ústavní soud v rámci minimalizace

zásahu do kompetence obecných soudů (zde správního soudnictví) do

této problematiky nemohl vstoupit s ohledem na povahu a důvod

rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se rovněž nezabýval

vlastní otázkou kompetence NKÚ k provedení kontroly, a to z důvodu

chybějící podmínky řízení. Zde se Ústavní soud ztotožňuje se

stanoviskem účastníka řízení, že Městský soud v Praze nemohl

posuzovat zákonnost rozhodnutí o rozkladu, neboť toto bylo ze

soudního přezkumu v době rozhodování vyloučeno.

Ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

stanoví, že bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo

právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud

napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zruší. Protože podmínky

tohoto ustanovení jsou naplněny, nezbylo Ústavnímu soudu než

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 28 Ca

317/97, zrušit jako neústavní zásah do základních práv

stěžovatele.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. ledna 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru