Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 254/08 #2Nález ÚS ze dne 18.11.2008Trestný čin nedovolené výroby omamných a psychotropních látek

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /presumpce neviny
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip ochrany... více
Věcný rejstříkDokazování
Trestný čin
Důkaz
Trestní řízení
Zavinění
trestní stíhání
presumpce/neviny
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 197/51 SbNU 393
EcliECLI:CZ:US:2008:2.US.254.08.2
Datum vyhlášení09.12.2008
Datum podání29.01.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1 odst.1

2/1993 Sb., čl. 1, čl. 3, čl. 8 odst.2, čl. 37 odst.3, čl. 39, čl. 40 odst.2, čl. 8 odst.1, čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.3 písm.a

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 187 odst.1, § 187 odst.2 písm.a, § 259 odst.4, § 9 odst.2, § 188 odst.1, § 188 odst.2 písm.a

141/1961 Sb., § 2 odst.8, § 220 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Soud vyšší instance nemůže rezignovat na faktické promítnutí svého předchozího právního názoru do rozhodnutí nižšího soudu, neboť taková situace porušuje principy spravedlivého procesu a ignoruje očekávání, která účastníci legitimně adresují soudům právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). V konkrétním případě Nejvyšší soud tím, že netrval na důsledném uplatnění svého předchozího právního názoru ohledně posouzení trestného činu, porušil základní právo stěžovatelů na osobní svobodu zakotvené v čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (Listiny).

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele M. M. a H. T. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 18. 11. 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2007 č. j. 3 Tdo 575/2007 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006 č. j. 10 To 291/2006 pro jejich rozpor s čl. 8 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Stěžovatelé byli odsouzeni okresním a krajským soudem za trestný čin výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud na základě dovolání rozhodl, že pěstování konopí nelze podřadit pod znak výroba omamné látky, zrušil usnesení krajského soudu a nařídil nové projednání věci. V dalším řízení krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a nově shledal stěžovatele vinnými ze stejného skutku, jehož popis pouze upravil. Stěžovatelé opětně napadli rozsudek dovoláními. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl.

Stěžovatelé namítají, že v případě prvního dovolání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že popis jednání, zformulovaný na základě shromážděných důkazů, neodpovídá použité právní kvalifikaci, avšak u druhého dovolání již žádné vady neshledal, ačkoli odvolací soud jeho pokyny nesplnil.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Úmysl stěžovatelů vyrobit omamnou látku byl obecnými soudy dovozen z pěstování rostlin konopí a z nalezení sušené drti. Poté co Nejvyšší soud ve svém kasačním usnesení krajskému soudu uložil doplnění dokazování s cílem zjistit, jakým způsobem stěžovatelé s předmětnými rostlinami dále nakládali, a zda se jednalo o proces, který je možno považovat za výrobu omamné látky, krajský soud neprovedl žádné nové důkazy.

Ani naplnění materiálního znaku jednání nebylo přesvědčivě odůvodněno. Hranice trestnosti vyjádřená materiálním znakem nesmí být tak nízká, aby trestní stíhání osob bylo spíše věcí náhody či arbitrární selektivity (libovůle) než systematického potírání trestných činů. Taková aplikace práva odporuje proporcionalitě trestní represe (čl. 1 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny, srov. bod 27 nálezu sp. zn. I. ÚS 631/05).

Nejvyšší soud při svém druhém rozhodování o dovolání výše uvedený postup krajského soudu aproboval, když konstatoval, že ze skutkového stavu vyplynulo, že stěžovatelé část konopí sklidili a upravili do stavu způsobilého spotřebě, aniž by tento závěr opřel o konkrétní důkazy. Nejvyšší soud tak pokračoval v zásazích do týchž základních práv, do nichž předtím zasáhl krajský soud, a nevzal v úvahu námitku porušení zákazu reformationis in peius.

Pokud veškeré předchozí důkazní řízení bylo zaměřeno k otázce pěstování předmětných rostlin, též obhajoba byla směřována vůči takto formulovanému skutku. Obecné soudy zcela pominuly, že nové právní posouzení aplikují na skutkový základ, který byl procesně zformován odlišným právním posouzením. Tento postup, vedle kolize s čl. 40 odst. 2 Listiny, porušuje i zásadu rovnosti stran vyjádřenou v čl. 37. odst. 3 Listiny, která patří mezi esenciální náležitosti spravedlivého procesu (nález IV. ÚS 343/04). Soud nesmí svým postupem zavdat pochybnost o rovném přístupu jak k obžalobě, tak k obhajobě (bod 19 nálezu I. ÚS 608/06).

Pokud Nejvyšší soud v souvislosti s právem na obhajobu u projednávané věci odkázal na judikáty z doby před 17. 11. 1989, pominul, že tato judikatura vznikala ve zcela jiných "právních" poměrech, a přehlédl, že obsah právního institutu je dán normativním okolím obklopujícím relevantní právní normu. Trestní řád a další předpisy platné do 17. 11. 1989, stejně jako faktické poměry, favorizovaly prokurátora a rovnost mezi obhajobou a obžalobou neexistovala. Užití judikatury vzniklé za jiných společenských (nejen právních a ekonomických) poměrů nesmí eliminovat ústavní práva (obdobně nález IV. ÚS 38/06).

Nejvyšší soud výše uvedeným postupem, zejména tím, že netrval na důsledném uplatnění svého předchozího právního názoru, porušil základní právo stěžovatelů na osobní svobodu zaručené v čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Eliška Wagnerová. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 254/08 ze dne 18. 11. 2008

N 197/51 SbNU 393

Trestný čin nedovolené výroby omamných a psychotropních látek

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 18. listopadu 2008 sp. zn. II. ÚS 254/08 ve věci ústavní stížnosti M. M. a H. T. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007 sp. zn. 3 Tdo 575/2007 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006 sp. zn. 10 To 291/2006, kterými bylo rozhodnuto ve věci spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů stěžovateli v souvislosti s pěstováním konopí setého, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2007 č. j. 3 Tdo 575/2007 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2006 č. j. 10 To 291/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na osobní svobodu, garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a (po odstranění vad i) řádnou ústavní stížností (sp. zn. II. ÚS 254/08) domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Rovněž stěžovatelka napadla tato rozhodnutí včasnou a řádnou ústavní stížností (sp. zn. IV. ÚS 258/08). Obě ústavní stížnosti spojilo plénum Ústavního soudu usnesením ze dne 2. 4. 2008 ke společnému řízení a rozhodnutí (§ 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 občanského soudního řádu) s tím, že nadále bude řízení vedeno pod sp. zn. II. ÚS 254/08. Stěžovatelé brojili proti rozhodnutím, kterými byli v souvislostí s pěstováním konopí setého uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 odst. 1 trestního zákona), kdy namítali porušení zákazu změny rozhodnutí k tíži obviněného v důsledku podání opravného prostředku výhradně obviněným (zákaz reformationis in peius), vadné posouzení společenské nebezpečnosti, zásah do obhajovacích práv, v čemž spatřovali porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina").

2. Nejvyšší soud měl podle stěžovatelů porušit jejich základní práva tím, že jejich druhá dovolání odmítl, ačkoli Krajský soud v Hradci Králové nesplnil úkoly uložené Nejvyšším soudem. Tím Nejvyšší soud porušil základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces a na řádné projednání věci (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny). Odvolací soud nemůže obejít úkol uložený dovolacím soudem za zcela konkrétního skutkového stavu věci. Nejvyšší soud nejprve považoval za nezbytné doplnění dokazování o zjištění, jakým způsobem stěžovatelé s předmětnými rostlinami dále nakládali a zda se případně již jednalo o proces, který již bylo možno považovat za výrobu omamné látky. Krajský soud na základě stejné důkazní situace znovu rozhodl o vině a trestu a jen zmírnil právní kvalifikaci. Tento postup označila za porušení práva na spravedlivý proces i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

3. Vadné vymezení skutku podle stěžovatelů provázelo celé trestní řízení. V rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny nebyl skutek řádně popsán, ačkoli klíčovou důležitost má otázka, zda stěžovatelé vyrobili omamnou látku. Krajský soud odstranil vytčené vady tak, že výrazně změnil popis skutku, když jej rozšířil o dovětek hovořící o dalším zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě (sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů). Byl rovněž porušen zákaz reformationis in peius, neboť dovolání úspěšně namítalo odsouzení za jednání, které není trestným činem a je logicky vadné, je-li odsouzení za jiný skutek považováno za jednoznačně příznivější výsledek. Stěžovatelé na změnu náhledu mohli reagovat jen při krátkém jednání odvolacího soudu, a nemohli tak účinně navrhovat důkazy ke své obhajobě. Nevypořádána zůstala námitka, že ona sušená drť, o niž byl rozšířen popis skutku, byla odňata a poté byla stěžovatelce soudem vrácena (v jiném řízení zahájeném v roce 1997). Nelze o ní znovu rozhodovat. Z označení zelená drť nelze zjistit, co vlastně bylo odebráno. Stěžovatelé také setrvale v průběhu celého trestního řízení namítali nenaplnění zákonem vyžadované míry společenské nebezpečnosti a stěžovatel vedle námitky procesní vadnosti úvodní domovní prohlídky dále namítl, že nebylo prokázáno, že by se na stíhaném jednání podílel. Důkazy byly hodnoceny v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavním stížnostem vyjádřil předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Josef Mazák, který sdělil, že základní práva a svobody stěžovatelů nebyly porušeny. Stěžovatelé byli v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu přesně obeznámeni s tím, co bude předmětem dalšího dokazování před krajským soudem a bylo jim vysvětleno, že zákaz reformationis in peius umožňuje upřesnění a doplnění vymezení skutku. Obžalovací zásada není porušena, je-li zachována totožnost jednání nebo následku. Usnesení o zahájení trestního stíhání splňuje jak náležitosti předepsané § 160 odst. 1 tr. ř., tak i nároky spravedlivého procesu, neboť stěžovatelům bylo z jeho obsahu jednoznačně známo, pro jaké jednání a z jakých důvodů jsou stíháni. Upřesnění popisu skutku zachovalo jeho totožnost ve vztahu k obžalobě i k usnesení o zahájení stíhání a nevedlo k rozhodnutí o jiném skutku. Soud se řádně zabýval i otázkou materiálního znaku, kdy z pohledu nového posouzení (pěstování není výroba) neshledal podmínky pro aplikaci vyšší trestní sazby (množství, doba od spáchání, menší nebezpečnost marihuany). Krajský soud trval na tom, že: "Přes relativně nižší nebezpečnost vyrobené drogy nelze již vzhledem k velkému množství neoprávněně pěstovaného konopí ... jednání bagatelizovat." (soud odkázal i na rozhodnutí R 1/2006 SbRt).

5. Vyjádřil se též i předseda senátu Nejvyššího soudu JUDr. Eduard Teschler s tím, že k zásahu do základních práv stěžovatelů nedošlo. Námitku porušení zákazu reformationis in peius Nejvyšší soud posoudil shodně se svým usnesením ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 11 Tdo 1158/2005, kde konstatoval, že tento zákaz (§ 259 odst. 4 tr. ř.) nijak nebránil nápravě zjištěných vad, protože zákaz nebrání doplnění rozhodných skutkových zjištění do výroku o vině, které nebyly dostatečně vyjádřeny a popřípadě ani nebyly rozvedeny v odůvodnění. Takové doplnění samo o sobě nijak nezhoršuje postavení obviněného, "pokud se tím nemění rozsah ani závažnost trestné činnosti ... nezpřísňuje právní kvalifikace ani uložený trest apod.". Tyto zásady nebyly porušeny, neboť odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí neshledal důvody k použití původní (vyšší) trestní sazby [§ 187 odst. 2 písm. a) tr. zák.], neboť pěstování rostlin považoval v intencích pokynu dovolacího soudu jen za přípravu výroby. Takové konečné posouzení je pro stěžovatele jednoznačně příznivější (oproti obžalobě či prvostupňovému rozsudku), což neodporuje ani nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 670/05 ze dne 24. 4. 2006 (N 88/41 SbNU 127). Dle předsedy senátu nebyla porušena ani zásada totožnosti skutku, neboť podle obžalovací zásady (§ 220 odst. 1 tr. ř.) nemusí být mezi vymezením skutku v obžalobě a ve výroku úplná shoda, některé skutečnosti mohou odpadnout a jiné přistoupit, nesmí se však změnit podstata skutku. Stěžovatelé předmětné rostliny nejen vypěstovali, ale i sklidili s cílem upravit je do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), což také zčásti uskutečnili.

II.

6. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 117/2004, z něhož zjistil následující skutečnosti:

a) Usnesením policejního orgánu SKPV Policie České republiky, Okresního ředitelství Hradec Králové ze dne 6. 9. 2002, ČTS: ORHK 1443/OK-2002 (č. l. 1 spisu), byli stěžovatelé a další osoba (zemřela před podáním obžaloby) obviněni z toho, že: "od přesně nezjištěné doby ve vegetačním období roku 2002 společně ... pěstovali rostliny konopí setého (Cannabis sativa), a to v nejméně větším rozsahu", v čemž bylo spatřováno spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle "§ 188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.".Ve vztahu k tomuto skutku byl v odůvodnění usnesení uveden pouze strohý odkaz na výslech obviněných a na "další materiály", čímž měl být "dostatečně odůvodněn závěr, že došlo ke spáchání výše uvedeného trestného činu.".

b) Podle protokolu o domovní prohlídce ze dne 6. 9. 2002 ČVS: ORHK 1443/2002 (č. l. 68 a 69) byla dne 6. 9. 2002 provedena v nemovitosti stěžovatelky od 17:05 do 20:10 hodin domovní prohlídka, které byl přítomen stěžovatel a dvě osoby bez vztahu k věci; stěžovatelka mezi přítomnými uvedena není; seznam odňatých věcí uvádí živé rostliny konopí a zelenou drť.

c) Podle policejního znaleckého posudku z oboru chemie ze dne 8. 10. 2002 č. j. PVC- 5073/KT-2002 (č. l. 145 a násl.) policie při domovní prohlídce [viz bod b)] zajistila 5 040 g zelené drti obsahující kvalifikované množství 312 g ?9 THC a 499 zelených rostlin obsahujících podle kvalifikovaného odhadu 66 071 g využitelné hmoty, z níž bylo možno získat 1 608 g ?9 THC.

d) Podle protokolů o výslechu podezřelých (č. l. 168 a 181) byli stěžovatelé policejním orgánem vyslechnuti dne 6. 9. 2002 od 10:30 do 10:45 hodin (stěžovatel) a od 13:15 do 14:15 hodin (stěžovatelka).

e) Na č. l. 374 soudního spisu je založena obžaloba Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. Zt 1032/2002-244, podle níž stěžovatelé: "od přesně nezjištěné doby roku 2002 do 6. 9. 2002 [v nemovitosti vlastněné stěžovatelkou, kterou společně obývali] vypěstovali 499 ks rostlin Cannabis sativa - konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71 111 g suché kouřením využitelné hmoty obsahující přibližně 1 920 gramů čisté psychoaktivní látky THC". V tomto jednání bylo spatřováno spolupachatelství trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů [§ 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.]. Skutkový děj měl být prokázán protokolem o provedení domovní prohlídky [6 b)] a závěry znaleckého posudku z oboru chemie [viz bod 6 c)]. Odůvodnění konstatuje, že dle jiných znaleckých posudků nejeví ani jeden ze stěžovatelů znaky závislosti na některé návykové látce.

f) Dne 20. 6. 2005 vydal Okresní soud v Hradci Králové rozsudek č. j. 5 T 117/2004-501, kterým stěžovatele uznal vinným jednáním popsaným v obžalobě (shodně kvalifikovaným). Stěžovatelce soud uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, kterýžto podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, za současného uložení dohledu. Soud stěžovatelce uložil i trest propadnutí všech věcí uvedených v protokolu o domovní prohlídce. Stěžovateli byl uložen dvouletý trest odnětí svobody, kterýžto byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, za současného vyslovení dohledu, který opět nebyl nijak specifikován.

g) Podle odůvodnění soud při závěru o vině vyšel mj. z toho, že stěžovatel v přípravném řízení vypověděl, že předmětné rostliny částečně vysévala stěžovatelka (str. 2 a 10 odst. 5 rozsudku), což však u hlavního líčení popřel a uvedl, že v průběhu domovní prohlídky byl opilý, což tvrdila i stěžovatelka. Tuto změnu označil soud za ryze účelovou (str. 11 odst. 2), neboť stěžovatel podepsal protokol a vypovídal za přítomnosti obou obhájců a žádal, aby úkon proběhl. O nevěrohodnosti výpovědi měl svědčit fakt, že ačkoli stěžovatel tvrdil, že konopí neužívá, byly v jeho moči nalezeny kannabinoidy. Podání 0,5 l vodky stěžovateli potvrdil svědek přítomný domovní prohlídce (str. 3 odst. 3), což soud označil za nevěrohodné (str. 11 dole), neboť svědek soudu sdělil, že se stěžovateli nemá bližší vztahy, ale po zjištění, že si s nimi tyká, soudu sdělil, že je zná 20 let. Vysvětlení, že podání alkoholu považoval svědek za vtipné, označil soud za velmi nepřesvědčivou podporu obhajoby. Zasahující policisté vypověděli (str. 4-5 a 11 rozsudku), že stěžovatelé jim nahlásili, že rostliny jsou jejich a že je pěstují pro vlastní potřebu z lékařského hlediska (masti, saláty). Znalec z oboru botaniky vypověděl, že rostliny nesly známky kultivace (str. 9 odst. 1 rozsudku). Soud považoval za jednoznačně prokázané, že stěžovatelé předmětné rostliny záměrně pěstovali, přičemž množství 1 920 g THC naplnilo znak většího rozsahu.

h) Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatelé odvolání argumentující obdobně jako v ústavní stížnosti (vadná právní kvalifikace, nepoužitelnost prvotní výpovědi stěžovatele, nevěrohodnost výpovědí učiněných policisty dvě léta po události, nejasné vymezení skutkové věty, zaměnění pěstování s výrobou). Obžaloba odvolání nepodala.

i) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. 10 To 374/2005 odvolání zamítl. Uvedl, že stěžovatelům bylo od počátku trestního stíhaní na základě usnesení o zahájení trestního stíhání známo, za jaké jednání a z jakých důvodů jsou stíháni (str. 3 odst. 3). Námitku přechodné nezpůsobilosti stěžovatele činit relevantní úkony (z důvodu opilosti) označil soud za vypořádanou. Věc podle krajského soudu nebyla složitá (str. 4 odst. 2), neboť stěžovatelé byli v roce 1998 týmiž soudy pravomocně odsouzeni (sp. zn. 20 T 39/97) za obdobné trestné činy, a: "bylo jim vysvětleno, že pěstování konopí setého je výrobou omamné látky ... přes toto předchozí [zahlazené] odsouzení ... obžalovaní ... stejnou trestnou činnost opakovali". K tomuto odsouzení bylo třeba podle soudu přihlížet z hlediska hodnocení osobnosti stěžovatelů a naplnění subjektivní stránky jednání. Užitím výpovědí z přípravného řízení (stěžovatele a policistů) trestní řád obcházen nebyl, neboť stěžovatelé vypovídali dobrovolně a policie byla na pozemek pozvána.

j) Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé dovolání, v nichž uplatnili svou setrvalou argumentaci (mj. i usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1238/2003 diferencujícím mezi výrobou a pěstováním). Státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání navrhla vyhovění a konstatovala, že pěstování konopí setého je opatřením předmětu k nedovolené výrobě s tím, že prokázaná činnost stěžovatelů splňuje znaky § 187a odst. 1, 2 tr. zák., jež je pro stěžovatele příznivější.

k) Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 6. 2006 sp. zn. 3 Tdo 687/2006 usnesení krajského soudu zrušil a nařídil krajskému soudu nové projednání odvolání s tím, že pěstování předmětných rostlin je nejvýše přípravou či pokusem výroby omamné látky. Soud prvního stupně podle Nejvyššího soudu (str. 8 dole citovaného usnesení) blíže neuvedl, jaká konkrétní činnost nad rámec pěstování konopí byla stěžovatelům prokázána, aby bylo jasné, jak došlo k naplnění zákonného znaku vyrobí. Nejvyšší soud odmítl předjímat právní kvalifikace jednání zjištěného na základě doplnění dokazování (str. 10 uprostřed) a upozornil na nutnost respektovat zákaz reformationis in peius (v intencích svého usnesení sp. zn. 11 Tdo 1158/2005).

l) Ze zprávy o veřejném zasedání konaném u Krajského soudu v Hradci Králové dne 14. 11. 2006 vyplývá, že jednání, v rámci něhož byla znovu projednána odvolání stěžovatelů, se konalo od 13:00 hodin do 14:25 hodin a soud doplnění dokazování provedl tak, že znova přečetl protokol o domovní prohlídce [bod b)] a předložil její fotodokumentaci, přečetl znalecký posudek z oboru chemie [viz bod c)] a konstatoval časové a formální údaje týkající se prvotního výslechu stěžovatelů v postavení podezřelých. Stěžovatel namítal neúčinnost své prvotní výpovědi, stěžovatelka mj. namítala, že ohledně sušené drti stíhána není a upozornila, že v nemovitosti měla konopí vrácené po domovní prohlídce provedené v roce 1997.

m) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 11. 2006 sp. zn. 10 To 291/2006 zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové [viz výše bod f)] a nově shledal stěžovatele vinným jednáním popsaným v obžalobě [viz výše bod e)], k němuž dodal slova: "část rostlin dále zpracovávali sklízením, sušením a odtrháváním listů a květů do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana), čímž získali nejméně 5 040 g sušené drti.". Toto jednání soud kvalifikoval jako trestný čin podle 187 odst. 1 tr. zák., za nějž stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Stěžovatelce soud nově uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Uložen byl i trest propadnutí věcí.

n) V odůvodnění rozsudku krajský soud zopakoval, že stěžovatelé od počátku věděli, pro jaké jednání a z jakých důvodů jsou stíháni (str. 6 odst. 2 citovaného rozsudku), kdy neměl žádné pochybnosti o zákonnosti domovní prohlídky (str. 7 odst. 1 dole), pročež nebylo nutno provádět důkaz videozáznamem. Okresnímu soudu pouze vytkl (str. 7 odst. 2), že nevěnoval patřičnou pozornost skutečnosti, že stěžovatelé předmětné rostliny také upravovali: "byť z kontextu napadeného rozsudku vyplývá, že i tato skutečnost byla považována za jednoznačnou.". Krajský soud připomněl předchozí odsouzení stěžovatelů (str. 8 odst. 1). Doplněný popis skutku byl dle soudu podložen protokoly o ohledání místa činu a o domovní prohlídce a znaleckými posudky, z nichž plyne vědomé a cílené pěstování za účelem dalšího zpracování a spotřeby (str. 8 dole a 9 odst. 2), kdy teprve úprava rostlin do stavu způsobilého užívání byla výrobou omamné látky (str. 9 uprostřed). Soud připustil menší společenskou nebezpečnost stíhaného jednání (šlo o marihuanu, nebyla šířena atd.), ale i tak byl zasažen objekt trestného činu, který má abstraktní povahu.

o) Soud ze zprávy probační a mediační služby konstatoval, že v mezidobí byl vykonáván uložený dohled. Z těchto zpráv založených na č. l. 572 a 575 plyne, že nad stěžovateli byl v období od 1. 11. 2005 do 19. 4. 2006 vykonáván řádný dohled.

p) Tento rozsudek opět napadli stěžovatelé dovoláními, kdy stěžovatelka mj. upozornila na nezákonnost domovní prohlídky, která proběhla v době jejího zadržení, avšak bez přítomnosti stěžovatelčina obhájce, který mohl námitkami ovlivnit průběh prohlídky, a namítla, že druhá část skutku, která byla do skutku vložena v rozporu se zákazem reformationis in peius, nebyla obsahem rozsudku okresního soudu. Fakt, že nedošlo ke zpracování rostlin, by měl být patrný z videozáznamu z domovní prohlídky, který, ač je občas vysílán v celostátních televizích, nebyl stěžovatelům předložen. S dovoláními se znova ztotožnila i státní zástupkyně, která upozornila na porušení ústavních práv stěžovatelů v důsledku nerespektování zásady vyjádřené v § 2 odst. 8 tr. ř., neboť s ohledem na § 220 odst. 1 tr. ř. skutek, pro který mohlo být proti stěžovatelům vedeno trestní stíhání, nebylo možno posoudit jako dokonaný trestný čin dle 187 odst. 1 tr. zák. Mělo-li být toto ustanovení aplikováno, pak bylo třeba prokázat, jaký úmysl měli stěžovatelé, tj. jak chtěli s rostlinami naložit, kdy nalezená drť by sama nedokládala naplnění § 187 tr. zák. Státní zástupkyně se neztotožnila s námitkou účelovosti domovní prohlídky, neboť ta byla provedena jako neodkladný úkon.

q) Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 9. 2007 sp. zn. 3 Tdo 575/2007 dovolání stěžovatelů odmítl, neboť nebyla porušena ani zásada obžalovací ani zásada totožnosti skutku (R 45/1973-I Rt a R 64/1973 Rt). Ze skutkového stavu vyplynulo, že stěžovatelé část konopí setého sklidili a upravili do stavu způsobilého spotřebě, což však bylo kvalifikováno jen podle § 187 odst. 1 tr. zák, což je pro stěžovatele příznivější. Námitkou nezákonnosti domovní prohlídky se soud nezabýval (str. 8 odst. 2 citovaného usnesení), neboť se netýkala řízení, které bylo vedeno odvolacím soudem.

r) Usneseními ze dne 26. 11. 2007 č. j. 5 T 117/2004-686 a č. j. 5 T 117/2004-687 Okresní soud v Hradci Králové uložil stěžovateli a stěžovatelce zaplatit každý 10 000 Kč za bezvýsledně podané dovolání.

s) Ústavní soud vyžádal i spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 20 T 39/97, z něhož zjistil, že stěžovatelé byli od 16. 4. 1997 stíháni (č. l. 1 a 2) za nedovolenou výrobu a držení omamných a psychotropních látek (§ 187 odst. 1 tr. zák.) a šíření toxikomanie (§ 188a odst. 1 tr. zák.), pro pořádání akce "trávobraní", přičemž z usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2001 sp. zn. 20 T 39/97 plyne, že stěžovatelce bylo soudem vráceno různé množství zelené drti umístěné v různých nádobách a sáčcích.

7. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno.

III.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

9. Stěžovatelé především namítali, že Nejvyšší soud sice nejprve dospěl k závěru, že popis jednání, zformulovaný na základě shromážděných důkazů, neodpovídá užité právní kvalifikaci, avšak následně již žádné vady neshledal, ačkoli odvolací soud jeho pokyn nesplnil, resp. splnil jej formálně. Ústavní soud v minulosti konstatoval ústavní nepřípustnost (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 1 a 3 Listiny) změny judikatury mimo zákonem [zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů] předvídanou proceduru: "Taková rozhodnutí a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné interpretované zákonné normy. Přehodnocení interpretace pak představuje zásah do právní jistoty a rovnosti všech subjektů, které legitimně očekávají, že také v jejich případě bude zákon vykládán stejně." [srov. nález sp. zn. II. ÚS 566/05 ze dne 20. 9. 2006 (N 170/42 SbNU 455); citované nálezy jsou publikovány i v elektronické podobě v databázi NALUS provozované Ústavním soudem, dostupné z: http://nalus.usoud.cz]. Oprávnění vydávat soudní rozhodnutí obsahující interpretaci právní normy, která je pro nižší soudy závazná, je nejvyšším soudům svěřena s cílem zajistit jednotnou aplikaci předmětné právní normy. Účelem je zde naplnění postulátů právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) a oprávnění soudu vyššího stupně dávat soudu nižšího stupně závazné pokyny neodporuje zásadám ústavnosti. "Nařizovací oprávnění soudu vyššího stupně má stanoveno jasné meze ... Soud vyššího stupně může vyslovit právní názor, který je pro nižší soud závazný, avšak nesmí jej zavazovat k určitému hodnocení důkazů ... Z hlediska ústavních záruk nesmí uplatnění instanční pravomoci kolidovat s žádnou ze zásad spravedlivého procesu" [body 14 a 15 nálezu sp. zn. I. ÚS 608/06 ze dne 29. 4. 2008 (N 79/49 SbNU 153)].

10. Omezení nařizovací pravomoci má svůj původ a účel v principech spravedlivého procesu, a proto nemůže vést k situaci, kdy vyšší soud rezignuje na faktické promítnutí svého právního názoru do rozhodnutí nižšího soudu, neboť taková situace principy spravedlivého procesu porušuje. Soud nesmí připustit, aby jeho rozhodnutí nemělo reálný dopad na právní situaci subjektů práva, neboť by ignoroval očekávání, které účastníci legitimně adresují soudům právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).

11. Tyto principy platí i v trestním řízení: "Ustanovení čl. 8 odst. 2 ... vytváří prostor a současně stanoví hranice pro omezení osobní svobody. Pokud orgány činné v trestním řízení tento zákonem (trestním řádem) vymezený legitimní prostor překročí ... porušují z ústavněprávního hlediska základní právo stěžovatele garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod" [srov. nález sp. zn. I. ÚS 553/05 ze dne 20. 9. 2006 (N 167/42 SbNU 407) či nález sp. zn. IV. ÚS 137/05 ze dne 22. 3. 2006 (N 66/40 SbNU 657)]. Ustanovení čl. 8 odst. 2 věty prvé Listiny představuje ochranu i proti eventuální libovůli některého z článků moci soudní [srov. bod 8 nálezu sp. zn. I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008 (N 156/50 SbNU 389)]. Pro úplnost nutno připomenout, že do práva garantovaného čl. 8 odst. 1 Listiny lze zasáhnout v řízení, které skončilo rozhodnutím o podmíněném odložení trestu odnětí svobody, již jen proto, že: "zužuje prostor pro svobodné chování odsouzeného v průběhu plynutí doby podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody." [srov. body 8 a 9 nálezu sp. zn. I. ÚS 910/07 či bod 20 nálezu sp. zn. II. ÚS 1260/07 ze dne 30. 9. 2008 (N 159/50 SbNU 423)]. Zákaz reformationis in peius patří k esenciálním náležitostem trestního řízení respektujícího čl. 8 odst. 2 Listiny. Jeho funkcí je garance svobody odvolacího práva a práva na obhajobu. Proto je třeba jej pojímat co možná nejšířeji [srov. nález sp. zn. I. ÚS 670/05 ze dne 24. 4. 2006 (N 88/41 SbNU 127); k zákazu srov. i nálezy sp. zn. II. ÚS 544/05 ze dne 7. 12. 2006 (N 220/43 SbNU 437) a sp. zn. II. ÚS 304/04 ze dne 8. 6. 2006 (N 117/41 SbNU 469) a sp. zn. IV. ÚS 182/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 168/35 SbNU 273)]. Námitka, že v řízení, které se konalo výhradně z podnětu obhajoby, došlo porušení zákazu reformationis in peius, má jednoznačnou ústavněprávní relevanci.

IV.

12. Výše naznačené principy plně dopadají i na nyní projednávanou věc. Stěžovatelé byli nejprve pravomocně odsouzeni za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů [§ 187 odst. 1 a odst. 2 písm. a) tr. zák.]: "(1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku ... bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ... ve větším rozsahu". Poté, co bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, že pěstování konopí setého nelze podřadit pod znak výroba omamné látky, byla pouze vypuštěna kvalifikace dle 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Státní zástupkyně přitom opakovaně upozorňovala, že stíhané jednání je za daného stavu podřaditelné jen pod skutkovou podstatu § 187a tr. zák., podle které: "(1) Kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu.".

13. Krajský soud neprovedl žádné důkazy, které by předtím již nebyly provedeny okresním soudem [viz výše bod 6 l)], přestože Nejvyšší soud ve svém kasačním usnesení [viz výše bod 6 k)] krajskému soudu uložil doplnění dokazování s cílem zjistit, jakým způsobem stěžovatelé s předmětnými rostlinami dále nakládali a zda se případně již jednalo o proces, který je již možno považovat za výrobu omamné látky. Ústavní soud konstatuje, že z odůvodnění napadených rozhodnutí nelze zjistit, o jaký skutkový základ je opřen závěr, že stěžovatelé neoprávněně vyrobili omamnou látku, jak tvrdil odsuzující výrok krajského soudu. Úmysl stěžovatelů vyrobit omamnou látku byl obecnými soudy dovozen z výskytu rostlin [srov. výše bod 6 n)] a z nalezení 5 040 g sušené drti (k ní se patrně vztahuje údaj o 312 g ?9 THC, což není výslovně vyjádřeno). Odůvodnění rozsudku krajského soudu neobsahuje úvahu o naplnění znaku zavinění. Za "důkaz" zavinění nelze považovat poukaz krajského soudu na předchozí odsouzení stěžovatelů [viz body 6 i) a n)], neboť by to mj. bylo v příkrém rozporu s presumpcí neviny. Dovození znaku úmyslné výroby omamné látky ze samotného faktu pěstování rostlin konopí setého není přesvědčivé a odporuje judikatuře Nejvyššího soudu. U stěžovatele navíc soud dovodil vztah k trestné činnosti z pouhé přítomnosti v nemovitosti.

14. Ani naplnění materiálního znaku jednání nebylo přesvědčivě odůvodněno. (Krajský soud užil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005 - R 1/2006 SbRt, kde je směřování k výrobě průkazné a které se týká nebezpečného pervitinu) Hranice trestnosti vyjádřená materiálním znakem nesmí být tak nízká, aby díky počtu jednání, jež jsou při daném nastavení prahu trestnosti trestná, nebylo trestní stíhání té které osoby věcí náhody či spíše arbitrální selektivity (libovůle), spíše než systematického potírání trestných jednání. Taková aplikace práva odporuje proporcionalitě trestní represe [čl. 1 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny - srov. bod 27 nálezu sp. zn. I. ÚS 631/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 205/43 SbNU 289)]. "Ani ve sféře vůle zákonodárce nejsou suspendovány ústavní principy chránící základní práva a svobody ... Umožňuje-li trestní právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat ... princip proporcionality (způsobilost, nezbytnost a adekvátnost užití trestněprávního prostředku ochrany). Je-li v průběhu trestního řízení porušen některý z ústavních limitů, pak není respektován čl. 8 odst. 2 Listiny." (body 22 a 26 nálezu sp. zn. I. ÚS 631/05 ze dne 7. 11. 2006). Aplikace zákonných skutkových podstat nesmí být mechanická.

15. Má-li být soudní rozhodnutí považováno za souladné s článkem 39 Listiny, podle něhož: "Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest ... lze za jeho spáchání uložit", pak je třeba prokázat naplnění všech znaků trestného činu, přičemž z článku 40 odst. 2 Listiny plyne požadavek, aby závěr o naplnění znaků trestného činu byl postaven mimo důvodnou pochybnost [k výkladu čl. 39 Listiny srov. např. bod 37 nálezu sp. zn. IV. ÚS 38/06 ze dne 19. 6. 2006 (N 124/41 SbNU 539)]. Závěr o naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty nemůže být opřen o argumentaci, která by se blížila konstatování údajné notoriety, nýbrž musí předestřít logické vysvětlení propojující konkrétní důkaz či důkazy se závěrem o naplnění znaku té které skutkové podstaty [část VI. nálezu sp. zn. IV. ÚS 37/03 ze dne 17. 6. 2004 (N 81/33 SbNU 285) či nález sp. zn. II. ÚS 460/04 ze dne 27. 9. 2005 (N 185/38 SbNU 489)]. Z ústavních nároků nelze slevovat u žádného trestného činu, včetně drogové kriminality, což Ústavní soud konstatoval např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 205/03 ze dne 11. 5. 2005 (N 102/37 SbNU 371) - nález byl vydán v řízení, v němž Nejvyšší soud rozhodoval rozhodnutím sp. zn. 5 Tdo 115/2003, na něž poukázal Nejvyšší soud - viz výše bod 5. Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Hradci Králové porušil právo stěžovatelů garantované čl. 8 odst. 1 Listiny.

V.

16. Nejvyšší soud při svém druhém rozhodováním tento postup krajského soudu aproboval. Konstatoval, že ze skutkového stavu vyplynulo, že stěžovatelé část konopí setého sklidili a upravili do stavu způsobilého spotřebě. Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu nelze zjistit, o jaké důkazy je tento závěr opřen. Krajský soud neprokazoval, jaké bylo účelové užití nalezené drti, kteréžto zjištění má zásadní vliv na závěr o naplnění subjektivní a materiální stránky stíhaného jednání. Nejvyšší soud tak pokračoval v zásazích do týchž základních práv, do nichž předtím zasáhl krajský soud, čemuž se mohl vyhnout, pokud by se řádně zabýval námitkou porušení zákazu reformationis in peius. Krajský soud rozšířil popis stíhaného jednání nad rámec obžaloby a usnesení o zahájení trestního stíhání, nešlo o pouhé upřesnění. Nalezená zelená drť hrála v předchozím řízení zcela okrajovou roli, neboť okresní a krajský soud před kasačním zásahem dovolacího soudu považovaly za podstatu trestného jednání stěžovatelů vypěstování rostlin konopí setého, k němuž mělo dojít v roce 2002. "Soud porušuje zásadu presumpce neviny, pokud ... ‚doplňuje' dosavadní skutková zjištění pouhou úvahou, kterou jednoznačně neopřel o důkaz zformovaný v průběhu procesu vlivem působení obou procesních stran, z jehož povahy by (i přes změnu právního posouzení) plynulo, že je způsobilý zároveň prokázat i nově konstruované právní posouzení." [nález sp. zn. IV. ÚS 343/04 ze dne 14. 3. 2005 (N 55/36 SbNU 581); v těchto intencích je možno aplikovat právní názor obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1158/2005 - viz výše bod 5].

17. Veškeré předchozí důkazní řízení bylo zaměřeno k otázce pěstování předmětných rostlin, které však po kasačním zásahu nebylo možno ztotožnit s výrobou omamné látky. Též obhajoba byla směrována vůči takto formulovanému skutku. Obecné soudy zcela pominuly, že nové právní posouzení aplikují na skutkový základ, který byl procesně zformován odlišným právním posouzením, čímž porušily Listinu, protože v takové situaci se musí soud: "vypořádat s tím, zda není nové právní posouzení v nějakém ohledu založeno na úvaze, která by neobstála vůči námitce či důkaznímu návrhu obhajoby či obžaloby." (nález sp. zn. IV. ÚS 343/04). Tento postup vedle kolize s čl. 40 odst. 2 Listiny porušuje i čl. 37 odst. 3 Listiny. "Péče o dokonalost popisu skutku náleží aktivitě obžaloby, nikoli aktivitě soudu, který se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného, což rozhodně nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině" [nález sp. zn. I. ÚS 670/05 ze dne 24. 4. 2006 (N 88/41 SbNU 127)]. Zásada rovnosti stran nepochybně patří mezi esenciální náležitosti spravedlivého procesu (nález sp. zn. IV. ÚS 343/04 ze dne 14. 3. 2005 - srov. např. in Knapp, V., Teorie práva, Praha, C. H. Beck, str. 217: "základní zásadou jakéhokoli soudního řízení, tj. i trestního, v němž stranami jsou státní zástupce a obžalovaný, je rovnost stran řízení"). Ústavní deficit trestního práva byl odstraněn a do trestního řádu důsledněji promítnut článek 37 odst. 3 Listiny garantující rovné postavení obžaloby a obhajoby. Soud nesmí svým postupem zavdat pochybnost o rovném přístupu jak k obžalobě, tak k obhajobě a popřípadě musí přímo aplikovat Listinu [bod 19 nálezu sp. zn. I. ÚS 608/06 ze dne 29. 4. 2008 (N 79/49 SbNU 153)]. Nejvyšší soud v rozporu s příkazy Listiny tento postup krajského soudu aproboval.

18. Státní zástupkyně v řízeních před Nejvyššímsoudem opakovaně poukázala na vadnou právní kvalifikaci stíhaného jednání [viz body 6 j) a p) in fine]. Postup Nejvyššího soudu je obtížně pochopitelný. Pokud Nejvyšší soud tímto způsobem ignoruje roli státního zástupce a funkci obžaloby, pravidelně se vystavuje nebezpečí, že sám svým rozhodnutím poruší některou součást práva na spravedlivý proces [čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 či čl. 40 odst. 2 Listiny - srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 227/05 ze dne 31. 7. 2006 (N 144/42 SbNU 161) či sp. zn. I. ÚS 553/05 ze dne 20. 9. 2006 (N 167/42 SbNU 407)]. Z čl. 8 odst. 2 Listiny věty první přímo vyplývá povinnost soudu dbát na to, aby eventuálně upravovaný popis stíhaného jednání neomezoval právo na řádnou obhajobu [srov. i čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., zejména slova podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; srov. i čl. 14 odst. 3 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.].

19. Z upuštění od aplikace § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. Nejvyššísoud dovodil, že takové posouzení je pro stěžovatele jednoznačně příznivější, ačkoli krajský soud stěžovatelům udělil prakticky stejně dlouhé tresty, neboť k uložené výměře podmíněně odloženého trestu odnětí svobody je třeba připočíst část vykonaného předchozího podmíněného odsouzení [srov. body 6 f), m) a o)]. Ústavní soud již v minulosti upozornil na problematičnost postupu, při němž soud posuzuje, zda je či není ta která změna ve prospěch obviněného. ("Posledním arbitrem toho, co je či není ku jeho prospěchu, by měl být zásadně obviněný, nikoli soud, který je nepochybně při úvaze, zda nějaká změna obviněnému prospívá či nikoli, veden i vlastními hodnotovými představami." - nález sp. zn. I. ÚS 670/05) Nejvyšší soud odkázal na judikáty R 45/1973-I Rt (rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví v důsledku objektivní odpovědnosti za schodek) a R 64/1973 Rt (rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, kde Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky jednal z podnětu prokurátora a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky jeho rozhodnutí zrušil). Pominul, že tato judikatura vznikala ve zcela jiných "právních" poměrech a přehlédl teoretickoprávní notorietu, podle níž je obsah právního institutu dán normativním okolím obklopujícím normu, která daný institut zakotvuje. Trestní řád a další předpisy platné do 17. 11. 1989, stejně jako faktické poměry favorizovaly prokurátora a rovnost mezi obhajobou a obžalobou neexistovala. Tehdy uplatňovaná zásada tzv. materiální pravdy legitimovala porušení rovnosti mezi obžalobou a obhajobou v zájmu zjištění tzv. skutečného stavu věci, a to z toho prostého důvodu, že prokázání skutku je v normálních poměrech věcí obžaloby, a pokud soud umožňuje překlenout chyby či nedostatky obžaloby, automaticky zasahuje v neprospěch obhajoby. Užití judikatury vzniklé za jiných společenských (nejen právních a ekonomických) poměrů nesmí eliminovat ústavní práva [srov. obdobně nález sp. zn. IV. ÚS 38/06 ze dne 19. 6. 2006 (N 124/41 SbNU 539)].

20. Nejvyššísoud nerespektováním omezení vyplývajících z čl. 8 odst. 2 Listiny a zejména tím, že netrval na důsledném uplatnění svého předchozího právního názoru, porušil základní právo stěžovatelů zaručující jejich osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny).

21. Ústavnísoud ústavní stížnosti vyhověl podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podle § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil napadená rozhodnutí.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru