II.ÚS 253/2000 ze dne 14. 5. 2001
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti B. M., zastoupené JUDr. V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.1999, sp. zn. 30 Co 506/99, 30 Co 507/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20.4.2000 obdržel Ústavní soud návrh v němž stěžovatelka napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.2000 a uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26.2.1999, sp. zn. 7 C 230/92, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 31.12.1998, sp. zn. 7 C 230/92, bylo rozhodnuto, že článek II. dohody o vydání věci uzavřené mezi Domácími potřebami Středočeský kraj jako vydávajícím a V. B. jako příjemcem ze dne 14.11.1991 a registrovanou Státním notářstvím v Kolíně pod č.j. Reh 599/91, podle které Domácí potřeby Středočeský kraj vydávají dům čp. 88 se stavební parcelou č. 47 v kat. území K. příjemkyni a tato předmětné nemovitosti přijímá a článek IV. dohody, podle kterého má být na novém Listu vlastnictví pro obec a kat. území K. zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem pro příjemkyni ohledně jedné poloviny, jsou neplatné.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl shora označený rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba byla zamítnuta a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v návrhu uvedla, že proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o němž do doby podání ústavní stížnosti nebylo dosud rozhodnuto, byl nucen soudce zpravodaj s ohledem na znění ust. § 72 odst. 4 ve vztahu k ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání.
Dne 25.4.2001 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2001, čj. 28 Cdo 180/2001-196, ze kterého se zjišťuje, že o dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.12.1999, sp. zn. 30 Co 506/99 a 30 Co 507/99, bylo rozhodnuto tak, že citovaný rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Jestliže tedy, jak zjistil dovolací soud, nebylo rozhodnutí odvolacího soudu správné a z tohoto důvodu je zrušil, bude v předmětné věci dále rozhodovat odvolací soud, jemuž byla věc vrácena k dalšímu řízení (ve smyslu ust. § 243d odst. 1 o.s.ř., ve znění platném před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb.), není splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, který zákon k ochraně práv stěžovatelky poskytuje (§ 75 odst. 1 zák.č. 182/1993 Sb.) a soudce zpravodaj byl nucen podanou ústavní stížnost ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako nepřípustnou právě z výše uvedeného důvodu, tj. pro nevyčerpání všech procesních prostředků, který zákon k ochraně práv stěžovatelce poskytuje; když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. května 2001