Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 245/97Usnesení ÚS ze dne 30.04.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.245.97
Datum podání10.07.1997

přidejte vlastní popisek

II.ÚS 245/97 ze dne 30. 4. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 245/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti Českých radiokomunikací, zastoupené JUDr.M.P., kterou se domáhá určení příslušnosti ministerstva dopravy a spojů - Českého telekomunikačního úřadu k rozhodnutí ve stavebním řízení u telekomunikačních staveb a zrušení rozhodnutí téhož účastníka řízení ze dne 9.5.1997, č j.653/97-603, za účasti Ministerstva dopravy a spojů ČR jako účastníka řízení, mimo ústní jednání,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 8.7.1997, který navrhovatelka označila jako ústavní stížnost, se domáhá 1) určení, že orgánem, příslušným vydávat rozhodnutí ve stavebním řízení u telekomunikačních staveb je ministerstvo dopravy a spojů - Český telekomunikační úřad, a 2) zrušení rozhodnutí ministerstva dopravy a spojů - Českého telekomunikačního úřadu, vydaného dne 9.5.1997, pod č j.653/97-603, neboť jím došlo k porušení práv navrhovatelky chráněných zejména čl. 38 odst.2 a čl. 26 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Soudce zpravodaj nejprve přezkoumal, zda byla dodržena lhůta k podání ústavní stížnosti dle § 72 odst.2 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ze spisu č.l. 12 zjistil, že ústavní stížností napadené "rozhodnutí" - Vyjádření a stanovisko ministerstva dopravy a spojů - Českého telekomunikačního úřadu ze dne 9.5.1997, bylo doručeno zástupci navrhovatelky dne 12.5.1997. Lhůta 60 dnů pro podání ústavní stížnosti skončila ve smyslu výše cit. ust. zákona o ústavním soudu dnem 10.7.1997, ve kterém byla ústavní stížnost doručena ústavnímu soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti byla tedy zachována. Navrhovatelka byla zastoupena v

II. ÚS 245/97

souladu se zákonem o Ústavním soudu. Proto byly přezkoumány další podmínky pro řízení ve věci samé.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení. Ve vyjádření k ústavní stížnosti ministerstvo dopravy a spojů - Český telekomunikační úřad uvádí, že ve svém podání ze dne 4.4.1997 navrhovatelka opomenula toto své podání kvalifikovaně zdůvodnit, vůbec je nedoložila příslušnou technickou dokumentací ke stavbě, ani souhlasem se stavbou, vydaným obecným stavebním úřadem s pravomocí vydávání územních rozhodnutí v obci, ve které se stavba nachází. Dále bylo uvedeno, že podle názoru účastníka řízení jemu vytýkanou nečinností nedošlo k porušení ústavně zaručených práv navrhovatelky podle čl. 26 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny. Tzv. rozhodnutí, které je stížností napadeno, bylo ve skutečnosti jen zaujetím stanoviska k sporné otázce. Podle názoru účastníka žádné své povinnosti nezanedbal a pokud měl Magistrát města L., popř. Okresní úřad L. pochybnosti o své příslušnosti; mohly se obrátit na Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy ČR. Vlastní návrh ve věci účastník nepředložil.

1.

Ústavní soud nejdříve posoudil první část návrhu, který směřuje k řešení kompetenčního sporu, v tomto případě určení příslušnosti správních orgánů k vedení správních řízení, konkrétně stavebního řízení u telekomunikačních staveb. Podle článku 87 odst. l písm. k) Ústavy Ústavní soud rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu. Ustanovení § 120 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, v řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy stanoví, že Ústavní soud rozhoduje spory mezi státními orgány a orgány územních samosprávných celků o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení. K podání návrhu na zahájení řízení v kompetenčním sporu je podle § 120 odst.2 zákona o Ústavním soudu aktivně legitimován státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem nebo v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem /písmeno a)/, a zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu mezi územním samosprávným celkem a státem nebo v kompetenčním sporu mezi územními samosprávnými celky navzájem /písmeno b)/.

Navrhovatelka, t.j. České radiokomunikace, a.s., však žádným z takových orgánů zjevně není. Navrhovatelka byla účastníkem správního řízení, nikoli orgánem, který v něm rozhoduje a uplatňuje ve sporu s jiným orgánem svou příslušnost. V této části byl tedy návrh podán osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst.1 písm.d) zákona o Ústavním soudu, což zakládá zákonný důvod pro odmítnutí této části návrhu. Nebylo proto nutné zabývat se výkladem ustanovení § 120 zákona č. 50/1976 Sb., o stavebním řádu, ve znění platném v době podání návrhu a ve znění po novele, která řeší otázku kompetence rozhodnout v takové věci.

II.

Pokud jde o další část návrhu, směřující ke zrušení rozhodnutí ministerstva dopravy a spojů - Českého telekomunikačního úřadu, zabýval se ústavní soud otázkou, zda byla splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. l

2

II. ÚS 245/97

zákona o Ústavním soudu, tedy zda navrhovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.

Ze spisového materiálu ústavní soud zjistil, že naříkané "rozhodnutí" ministerstva dopravy a spojů - Českého telekomunikačního úřadu je svým názvem i obsahem "Vyjádřením a stanoviskem k žádosti o souhlas se zkušebním provozem obnovy anténního systému na RKS L.", ve kterém ministerstvo vyjadřuje zejména stanovisko k tomu, že není příslušné věc vyřídit s ohledem na § 21 zákona o telekomunikacích, a podrobněji právně toto své stanovisko zdůvodňuje. Dále ministerstvo ve "Vyjádření" navrhovatelce sděluje, že z těchto důvodů žádost navrhovatelky o souhlas se zkušebním provozem nebude ministerstvem - Českým telekomunikačním úřadem, který není speciálním stavebním úřadem, vyřízena s tím, že celá záležitost by měla být posouzena a vybavena obecným stavebním úřadem, a tak ministerstvo vyjadřuje názor na příslušnost stavebního úřadu odlišný od názoru vyjádřeného v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4.3.1997, č.j. 16 Ca 492/96 - 23.

Ze spisu Ústavní soud zjistil, že podání, se kterým se navrhovatelka dne 4.4.1997 obrátila na tehdy již nepříslušné ministerstvo hospodářství - Český telekomunikační úřad a které bylo postoupeno příslušnému ministerstvu dopravy a spojů - Českému telekomunikačnímu úřadu, nese označení "Žádost o souhlas se zkušebním provozem," v jejímž závěru se uvádí, že "by navrhovatelka podala ...žádost o kolaudaci stavby a o spojení kolaudačního řízení s vydáním dodatečného stavebního povolení,...". Nešlo tedy o návrh na zahájení řízení o (dodatečné) povolení stavby, a takové správní řízení nebylo zahájeno.

Pokud pak jde konkrétně o naplnění podmínky stanovené § 75 odst. 1 zákona č.182/1993 Sb., za daného faktického a právního stavu, kdy zde existuje stavba zhotovená navrhovatelkou bez vydaného stavebního povolení, nelze konstatovat, že byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které mohou vést k povolení, resp. dodatečné legalizaci stavby, jak je upravuje stavební zákon, resp. podpůrně správní řád, tedy řádně podaný a doložený návrh na zahájení správního řízení, k jehož výsledku - rozhodnutí by pak mohla být uplatněna další přezkumná řízení podle správního řádu, popř. v rámci řízení o žalobách podle občanského soudního řádu - části páté. Z téhož důvodu nelze ani eventuálně využít názor a postup, který ústavní soud uplatnil, např. ve věci sp. zn. II. ÚS 366/96, kdy judikoval v případě tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci - nečinnosti, která je zásahem ve smyslu právního úkonu tam, kde bylo třeba být činným.

Za současného stavu řízení ve věci (dodatečného) povolení stavby telekomunikačního zařízení navrhovatelky a na základě podaného návrhu a předloženého spisového materiálu nelze tedy považovat ani podmínku stanovenou v § 75 odst.1 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, za splněnou a návrh je z tohoto

důvodu nepřípustným.

III.

Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než podle ustanovení

II. ÚS 245/97

§ 43 odst. l písm. d) zákona č.182/1993 Sb. návrh odmítnout jako podaný někým, kdo je k jeho podání zjevně neoprávněný a podle písmene f) téhož ustanovení jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 1998

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru