Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2406/08 #1Nález ÚS ze dne 10.02.2009K ustanovení opatrovníka účastníku řízení neznámého pobytu z řad zaměstnanců soudu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Pardubice
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkOpatrovník
Doručování
pobyt
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 22/52 SbNU 215
EcliECLI:CZ:US:2009:2.US.2406.08.1
Datum vyhlášení10.02.2009
Datum podání24.09.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 29 odst.3


přidejte vlastní popisek
Jestliže obecný soud ustanoví stěžovateli jako osobě neznámého pobytu opatrovníka z řad vlastních zaměstnanců a poté rozhodne o věci samé, poruší základní právo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky P. Z. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 10. ledna 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 C 436/2006-59 ze dne 2. května 2007.

Narativní část

Komerční banka, a. s. se po stěžovatelce domáhala žalobou u Okresního soudu v Pardubicích zaplacení určité peněžité částky z titulu smlouvy o úvěru. Okresní soud vydal platební rozkaz, který se však nepodařilo stěžovatelce na adresu uvedenou v žalobě a smlouvě o úvěru doručit. Soudu se nepodařilo zjistit, kde se stěžovatelka nachází. Usnesením okresního soudu ze dne 17. října 2006 byl platební rozkaz zrušen. Usnesením téhož soudu ze dne 30. ledna 2007 byl stěžovatelce, jako osobě neznámého pobytu, ustanoven opatrovník, pracovník téhož soudu, jemuž byla doručena žaloba a předvolání k ústnímu jednání. Dne 2. května 2007 byl vydán ústavní stížnostní napadený rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Okresní soud nařídil usnesením ze dne 27. července 2007 exekuci na stěžovatelčin majetek. Ustanovený soudní exekutor dotazem na Okresní správě sociálního zabezpečení v Pardubicích zjistil adresu bydliště stěžovatelky a na tuto adresu zaslal výzvu k dobrovolnému plnění. Dne 20. srpna 2008 pak stěžovatelka nahlédla do spisu obecného soudu v projednávané věci.


Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud zjistil, že ustanovený opatrovník učinil v dané věci pouze jediné podání, v němž se jednak omluvil z nařízeného jednání a současně vznesl námitku promlčení, avšak aniž by se před vznesením této námitky seznámil s listinnými důkazy připojenými k žalobě, neseznámil se ani s vyjádřením a listinami, které vedlejší účastnice řízení (Komerční banka) předložila na výzvu soudu k doplnění tvrzení o tom, že pohledávka není promlčena. Podání vedlejší účastnice řízení, které pak soudu došlo, nebylo opatrovníkovi doručováno. Ten, protože se nezúčastnil ústního jednání, se o následném podání vedlejší účastnice řízení ani nedozvěděl. Z výše uvedeného Ústavní soud uzavřel, že ochrana práv stěžovatelky byla ze strany soudu i ze strany soudem ustanoveného opatrovníka nedbalá. Nic na tom neměnila obecným soudem zdůrazněná odborná znalost ustanoveného opatrovníka. Při ustanovení opatrovníka tak došlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Z povahy tohoto vztahu mezi soudem, který o věci rozhodoval, a opatrovníkem, který byl zaměstnancem téhož soudu, vyplýval konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka (a tím i jeho samotného) na co nejrychlejším skončení věci, a zájmem účastníka řízení, kterého má zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů. Právě proto je praxe, kdy jsou opatrovníky účastníků řízení ustanovováni pracovníci soudu, který o věci rozhoduje, v naprostém rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi řízení dosaženo.

Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil, jelikož obecný soud porušil základní práva stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny tím, že jí - jako osobě neznámého pobytu - ustanovil opatrovníkem svého vlastního zaměstnance, a poté rozhodl o věci samé.

Ústavní soud se nezabýval kvalitou zjišťování pobytu stěžovatelky a kvalitou zjišťování osob vhodných k výkonu funkce opatrovníka ze strany obecného soudu. S přihlédnutím k vlastní úřední činnosti v obdobných případech vyjádřil Ústavní soud podiv nad tím, že ačkoliv možnosti zjištění adresy pobytu účastníka řízení mají jak obecné soudy, tak exekutoři zásadně rovnocenné, zpravidla pouze aktivita exekutora vede ke sledovanému cíli.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Nykodým. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 2406/08 ze dne 10. 2. 2009

N 22/52 SbNU 215

K ustanovení opatrovníka účastníku řízení neznámého pobytu z řad zaměstnanců soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 10. února 2009 sp. zn. II. ÚS 2406/08 ve věci ústavní stížnosti P. Z. proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 C 436/2006-59 ze dne 2. května 2007, kterým bylo vyhověno žalobě, jíž se Komerční banka, a. s., po stěžovatelce domáhala zaplacení peněžité částky, spojené se žádostí o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, za účasti Okresního soudu v Pardubicích jako účastníka řízení a Komerční banky, a. s., se sídlem Na Příkopě 969/33, Praha, jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 C 436/2006-59 ze dne 2. května 2007 se ruší.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. září 2008 a na výzvu Ústavního soudu opravenou podáním ze dne 2. října 2008 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým jí bylo uloženo, aby vedlejší účastnici řízení zaplatila určitou peněžní částku s příslušenstvím. Tvrdí, že v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí bylo zasaženo do jejího základního práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z tvrzení stěžovatelky, z předložených fotokopií listin, a z vyžádaných spisů Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 11 C 436/2006 a soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala sp. zn. 081EX 5844/07 Ústavní soud zjistil, že se Komerční banka, a. s., po stěžovatelce domáhala žalobou doručenou dne 18. srpna 2006 zaplacení určité peněžité částky z titulu smlouvy o úvěru ze dne 4. července 2002 s tím, že se stěžovatelka dostala do prodlení se splácením. Žalobou bylo navrženo vydání platebního rozkazu. Platebním rozkazem ze dne 31. srpna 2006 bylo žalobě zcela vyhověno. Zásilka s platebním rozkazem adresovaná stěžovatelce na adresu uvedenou v žalobě a smlouvě o úvěru, tj. B. ul., Pardubice, se vrátila zpět s relací "nevyzvednuto". Současně byl soudu doručen elektronický dopis, odeslaný N. Z. 10. září 2006, kterým bylo sdělováno, že stěžovatelce byl na uvedené adrese zrušen trvalý pobyt rozhodnutím správního orgánu, které nabylo právní moci 3. března 2004. Následně soud zjistil, že stěžovatelka má od posledně uvedeného data hlášen trvalý pobyt na adrese Pernštýnské náměstí 1, Pardubice (což je ohlašovna), a že k 5. říjnu 2006 nevykonává vazbu ani trest odnětí svobody. Usnesením ze dne 17. října 2006 byl platební rozkaz zrušen. Z následných dotazů soud zjistil, že stěžovatelka není a nebyla vedena jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce v Pardubicích a podle šetření Policie České republiky se na původně uvedené adrese stěžovatelka nezdržuje déle než rok, kdy měla odejít s přítelem neznámo kam, rodina s ní kontakt neudržuje, s tím, že neprochází ani v policejních evidencích. Nato byl usnesením Okresního soudu v Pardubicích č. j. 11 C 436/2006-48 ze dne 30. ledna 2007 stěžovatelce jako osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník Mgr. P. T., pracovník téhož soudu, jemuž byla doručena žaloba a předvolání k ústnímu jednání. Dne 2. května 2006 byl vydán rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno a jenž je napaden ústavní stížností. K návrhu vedlejší účastnice řízení nařídil Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 27. července 2007 exekuci na stěžovatelčin majetek. Ustanovený soudní exekutor dotazem na Okresní správu sociálního zabezpečení v Pardubicích zjistil, že stěžovatelka má bydliště na adrese K. ul., Pardubice, a na tuto adresu jí dopisem ze dne 12. srpna 2008 zaslal výzvu k dobrovolnému plnění. Dne 20. srpna 2008 pak stěžovatelka nahlédla do spisu obecného soudu v projednávané věci.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka obecnému soudu vytýká, že ačkoliv při doručování prostřednictvím Policie České republiky zjistil, že se na příslušné adrese zdržuje její bratr, nevyzval jej, aby se vyjádřil k případnému ustanovení opatrovníkem, a ustanovil opatrovníkem zaměstnance místního soudu, a to přes jednoznačnost judikatury Ústavního soudu v této otázce. Má za to, že ustanovený opatrovník soudu evidentně posloužil pouze za účelem zasílání písemností. K tomuto závěru dospívá jednak proto, že se i přes jednoznačnost judikatury Ústavního soudu ustanovený opatrovník proti usnesení o svém ustanovení neodvolal. Opatrovník se ani nedostavil na jednání ve věci samé a omluvil neúčast "z pracovních důvodů", přestože jako zaměstnanec soudu musel vykonávat své pracovní povinnosti v budově, kde se jednání konalo. Soud přitom netrval na řádném vysvětlení důvodu, proč se opatrovník nedostavil. Opatrovník navrhl rozhodnout v souladu s listinnými důkazy, a protože sám žádné nepředložil, navrhl tak rozhodnout podle listin předložených vedlejší účastnicí řízení a svědčících proti stěžovatelce. Opatrovník konečně nepodal proti rozsudku odvolání ani nijak jinak dále nehájil práva stěžovatelky. S odvoláním na nálezy sp. zn. II. ÚS 629/04 (N 69/36 SbNU 731), sp. zn. I. ÚS 559/2000 (N 111/27 SbNU 233) a sp. zn. IV. ÚS 369/06 (N 206/43 SbNU 303) stěžovatelka argumentuje, že neměla možnost účelně se bránit žalobě a opatrovník jí soudem ustanovený, jak bylo možno očekávat, tak nečinil.

4. S ohledem na to, že ve věci byla nařízena exekuce, navrhla stěžovatelka odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s tím, že případná újma vzniklá stěžovatelce v souvislosti s exekucí by byla nepoměrně vyšší než újma, která může vzniknout jiným osobám při odložení vykonatelnosti.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval posledně uvedeným návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného soudního rozhodnutí. Ústavní soud ale důvody pro takový postup neshledal. K nezbytnosti restriktivní interpretace zákonného institutu odkladu vykonatelnosti rozhodnutí je Ústavní soud veden jednak maximou rovnosti účastníků řízení vedených před Ústavním soudem a jednak speciální povahou institutu řízení o ústavní stížnosti, z něhož by extenzita předmětného institutu učinila de facto řádný opravný prostředek. Pro uvedené aplikuje Ústavní soud citované ustanovení zpravidla toliko tehdy, měl-li by výkon napadeného rozhodnutí nezvratné důsledky osobní, vylučující i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti. Stěžovatelka však kromě konstatování existence exekučního řízení (v němž nebyl doposud učiněn exekutorem žádný úkon aktuálně a bezprostředně zasahující do její sféry) a doslovného opisu zákonného ustanovení upravujícího daný institut neargumentovala ničím jiným. Proto byl její návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost.

6. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně, je vždy povinen přezkoumat splnění zákonných formálních náležitostí, zde zejména včasnost. Vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyl stěžovatelce napadený rozsudek nikdy doručen. V důsledku toho Ústavní soud považuje ústavní stížnost za přípustnou, přičemž lhůtu k jejímu podání za popsaných okolností odvozoval ode dne, kdy se stěžovatelka o existenci předmětného rozsudku dozvěděla [srov. sp. zn. IV. ÚS 369/06 (viz výše) a tam uváděnou judikaturu].

7. Ústavní soud vyzval ostatní účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. Obecný soud uvedl, že opatrovníkem byla ustanovena osoba práva znalá, která uplatnila námitku promlčení. Takový postup by se nedal očekávat od příbuzného stěžovatelky bez právnického vzdělání, když navíc je soudu pravidelně utajena historie rodinných vztahů a možná kolize z toho plynoucí. Opatrovník činnost soudu neusnadňoval, naopak učinil ta procesní podání, která odpovídala situaci. Vedlejší účastnice řízení na výzvu Ústavního soudu nereagovala.

8. Ústavnísoud v řadě svých nálezů vyslovil názor, že je zásadně nevhodné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci, který vede řízení, a to právě s ohledem na z toho plynoucí konflikt mezi povinnostmi vůči zaměstnavateli a vůči účastníkovi řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171), sp. zn. II. ÚS 629/04 (viz výše), nález sp. zn. II. ÚS 2704/07 ze dne 28. 2. 2008 (N 44/48 SbNU 521), nález sp. zn. II. ÚS 171/06 ze dne 5. 10. 2006 (N 182/43 SbNU 81), nález sp. zn. II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195), nález sp. zn. II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267), nález sp. zn. II. ÚS 27/2000 ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), nález sp. zn. I. ÚS 204/2000 ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157), nález sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233)]. Pokud byl soudem ustanoven jako opatrovník pracovník soudu, který je jeho zaměstnancem, pak tento postup nelze shledat souladným s ústavním pořádkem.

9. Nelze sice souhlasit se stěžovatelkou v tom, že ustanovený opatrovník konal nedbale, když navrhl rozhodnutí o věci na základě listinných důkazů, které předložila jen vedlejší účastnice řízení. Nic takového totiž ze spisu obecnéhosoudu nevyplývá. Nelze však ani přisvědčit argumentaci obecného soudu, že opatrovník činnost soudu neusnadňoval, naopak učinil ta procesní podání, která odpovídala situaci. Ustanovený opatrovník totiž učinil podání jediné, a to dne 20. dubna 2007, v němž se jednak omluvil z nařízeného jednání a současně vznesl námitku promlčení. Ze soudního spisu přitom nevyplývá, že by se před vznesením této námitky seznámil s listinnými důkazy připojenými k žalobě, protože neexistuje záznam o jeho nahlédnutí do spisu. Podobně se tedy opatrovník neseznámil ani s vyjádřením a listinami, které vedlejší účastnice řízení předložila na výzvu soudu ze dne 23. dubna 2007 k doplnění tvrzení o tom, že pohledávka není promlčena. Podání vedlejší účastnice řízení pak soudu došlo dne 30. dubna 2007 (telefaxem), resp. dne 2. května 2007, aniž by bylo doručováno opatrovníkovi. Ten, protože se nezúčastnil ústního jednání, se o následném podání vedlejší účastnice řízení ani nedozvěděl. Proto lze uzavřít, že ochrana práv stěžovatelky byla ze strany soudu i ze strany soudem ustanoveného opatrovníka nedbalá. Nic na tom nemění obecným soudem zdůrazněná odborná znalost ustanoveného opatrovníka, protože jím vznesená jediná námitka promlčení evidentně nebyla opřena o dostatečnou znalost všech předložených důkazů. Bylo tedy lhostejné, zda ji vznesla osoba práva kvalifikovaně znalá anebo nikoliv. V každém případě soud na tuto námitku reagoval velice rychle výzvou k doplnění žaloby, což jeho rozhodnutí následně ještě více ulehčilo. Je však těžké posoudit, nakolik se u daného soudu či soudkyně jedná o obvyklý postup anebo o postup předem dohodnutý s ustanoveným opatrovníkem. V každém případě došlo při ustanovení opatrovníka ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného. Z povahy tohoto vztahu mezi soudem, který o věci rozhodoval, a opatrovníkem, který byl zaměstnancem téhož soudu, vyplývá konflikt mezi zájmem zaměstnavatele opatrovníka (a tím i jeho samotného) na co nejrychlejším skončení věci, a zájmem účastníka řízení, kterého má zastupovat, na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů. Právě proto je praxe, kdy jsou opatrovníky účastníků řízení ustanovováni pracovníci soudu, který o věci rozhoduje, v naprostém rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka nepřítomnému účastníkovi řízení dosaženo.

10. Ze shora vyložených důvodů Ústavnísoud konstatuje, že je ústavní stížnost opodstatněná, a proto jí zcela vyhověl. Obecný soud porušil základní práva stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny tím, že jí - jako osobě neznámého pobytu - ustanovil jako opatrovníka svého vlastního zaměstnance, a poté rozhodl o věci samé. Proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

11. Ústavnísoud se nezabýval kvalitou zjišťování pobytu stěžovatelky a kvalitou zjišťování osob vhodných k výkonu funkce opatrovníka ze strany obecného soudu, přičemž posledně uvedené stěžovatelka namítala. Závěry v tomto směru by totiž neměly vliv na výrok, který byl vynesen. Nicméně s přihlédnutím k vlastní úřední činnosti v obdobných případech vyjadřuje Ústavní soud podiv nad tím, že ačkoliv možnosti zjištění adresy pobytu účastníka řízení mají jak obecné soudy, tak exekutoři zásadně rovnocenné, zpravidla pouze aktivita exekutora vede ke sledovanému cíli.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru