Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 238/97Nález ÚS ze dne 21.10.1998Pozbytí vlastnictví nemovitosti na základě směnné smlouvy uzavřené za účelem znovuzískání již nabytého pozemku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkSmlouva
interpretace
Tíseň
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 126/12 SbNU 217
EcliECLI:CZ:US:1998:2.US.238.97
Datum vyhlášení21.10.1998
Datum podání07.07.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.j, § 6 odst.1 písm.r

40/1964 Sb., § 611


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 238/97 ze dne 21. 10. 1998

N 126/12 SbNU 217

Pozbytí vlastnictví nemovitosti na základě směnné smlouvy uzavřené za účelem znovuzískání již nabytého pozemku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě v právní věci stěžovatelky B.

K. zastoupené JUDr. J. K., advokátkou, proti rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 22. 4. 1997, čj. 38 Ca 123/96-44, za účasti

Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Pozemkového

fondu České republiky, územní pracoviště Mělník, jako vedlejšího

účastníka řízení, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 123/96,

ze dne 22. 4. 1997, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení shora

uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního

úřadu Mělník, pozemkového úřadu ze dne 21. 2. 1996, čj. PÚ

568/96-1726, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelka není vlastnicí

nemovitosti, p. č. část 93 dle KN 93/2, nacházející se

v katastrálním územní Lhotka, a to přesto, že směnná smlouva, na

základě které vlastnictví pozbyla, byla uzavřena jenom proto, že

došlo k vyslovení neplatnosti kupní smlouvy na nemovitosti, rovněž

v jejím vlastnictví, ale nacházející se v obci Sázavka, a to

z důvodu, že prodávající po prodeji emigrovali a stěžovatelka se

rozhodla je znovu koupit, přičemž vzhledem k tehdy platné právní

úpravě, pokud jde o pozemky, přicházelo v úvahu jen osobní užívání

a nebo vlastnictví, ale jedině formou směnné smlouvy, v důsledku

které také přišla o předmětný pozemek, p. č. část 93, dle KN 93/2

k.ú. Lhotka, a znovu se stala vlastnicí pozemku v obci Sázavka.

Městský soud jako účastník řízení ve svém vyjádření

uvedl, že směnná smlouva není samostatným restitučním titulem a že

nebylo prokázáno, že by její uzavření naplňovalo restituční titul

dle § 6 odst. 1 písm. r) zák. č. 229/1991 Sb., s tím, že navíc

předmětem řízení ani nebylo zjištění, jakým způsobem došlo

k pozbytí domku se zahradou v kat. ú. Sázavka. Zcela na závěr

městský soud zdůraznil, že napadeným rozsudkem nebylo dotčeno

vlastnické právo stěžovatelky, neboť jí dosud ani nevzniklo.

Okresní pozemkový úřad se dle § 28 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb. vzdal svého práva být vedlejším účastníkem řízení

před Ústavním soudem.

Obec Lhotka se dle ustanovení § 28 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb. rovněž vzdala svého práva být vedlejším účastníkem

řízení před Ústavním soudem.

Pozemkový fond České republiky, územní pracoviště

Mělník, ve svém vyjádření vyslovil, že souhlasí s rozhodnutím, dle

něhož stěžovatelka není vlastnicí předmětných nemovitostí v k. ú.

Lhotka.

Vzhledem ke stěžovatelkou tvrzenému porušení základních

práv a svobod, tak jak předpokládá § 72 zák. č. 182/1993 Sb.,

Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83

Ústavy ČR) přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy

Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 123/96; Okresního úřadu

- pozemkového úřadu v Mělníku, čj. PÚ/568/96-1726, a Okresního

soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. C 3/82, z nichž zjistil, že

stěžovatelka spolu se svým manželem zakoupili nemovitosti, a to

rekreační chatu čp. 108 v Sázavce se stavebním pozemkem, parc. č.

938/1, zahradou, parc. č. 937 v kat. území Sázavka na základě

smlouvy ze dne 28. 8. 1979, registrové Státním notářstvím dne 14.

9. 1979, a stali se takto jejich vlastníky. Následně na základě

žaloby, projednané u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.

zn. C 3/82, byla tato smlouva soudním rozhodnutím ze dne 21. 4.

1982 prohlášena za neplatnou z důvodu tr. činu opuštění republiky

prodávajícím a stěžovatelka spolu se svým manželem byli zavázáni

k povinnosti vydat předmětné nemovitosti Čsl. státu - ONV

v Havlíčkově Brodě. Dle další smlouvy, a to směnné, ze dne 20.

12. 1984, postoupila stěžovatelka na stát pozemky o výměře

3.668,- m2 ve Lhotce včetně předmětného pozemku, p. č. část 93,

dle KN 93/2, a spolu s manželem získala znovu zpět pozemky kat. č.

938/1 a č. 937 kat. ú. Sázavka. Dále Ústavní soud zjistil, že

rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1997, čj. 38 Ca

123/96-44, potvrzujícím rozhodnutí Okresního úřadu Mělník

- pozemkového úřadu, bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelka není

vlastnicí nemovitosti, p. část 93, dle KN 93/2 v kat. ú. Lhotka,

protože v dané věci nedošlo k přechodu vlastnictví na stát

některým ze způsobů, uvedených v § 6 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb.,

s tím, že není naplněn ani předpoklad uvedený v § 6 odst. 1 písm.

r) uvedeného zákona, totiž politická perzekuce nebo postupy

porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody, když

pochybnosti o respektování lidských práv by bylo možno vznést

pouze ve vztahu k pozemkům v katastrálním území Sázavka, které ale

nejsou předmětem řízení, navíc ve vztahu k předmětnému pozemku

v k. ú. ve Lhotce odvolací soud zdůraznil, že iniciativa ke směnné

smlouvě vyšla ze samotné navrhovatelky, dnes stěžovatelky. Ústavní

soud má pak za to, že nelze abstrahovat od situace, za níž

stěžovatelka směnnou smlouvu, týkající se rovněž předmětného

pozemku, p. č. část 93, dle KN 93/2 v kat. ú. Lhotka, uzavřela

a že pokud zákonodárce formuloval jako samostatný restituční titul

v § 6 odst. 1 písm. j) soudní rozhodnutí, kterým byla prohlášena

za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem

do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti

opuštění republiky, popř. uznání takové smlouvy účastníky za

neplatnou; je třeba mít za to, že předmětná směnná smlouva je

smlouvou představující postupy porušující obecně uznávaná lidská

práva a svobody, a to právě proto, že příčinou jejího uzavření

byla snaha stěžovatelky získat znovu zpět pozemky, o které by ve

skutečně právním státě nikdy nepřišla, jak o tom svědčí právě

existence restitučního titulu pod písm. j). Na uvedeném nic

nemění, že stěžovatelka směnnou smlouvu iniciovala, tak jako je

v restitučním titulu pod písm. j) pamatováno i na ty, kteří sami

dobrovolně smlouvu uzavřenou s občanem, který později republiku

opustil, uznali za neplatnou, neboť uvedené jednání nemohlo nijak

učinit legitimní stav, v němž občané byli nuceni znovu uhradit,

resp. znovu získávat pozemky již jednou jim vlastnicky náležející,

a to jenom proto, že se jich stát zmocnil způsobem, který došel

výrazu v samostatném restitučním titulu, upraveném v § 6 odst. 1

písm. j). Stručně řečeno, protože ve skutečně právním státě by

dnes stěžovatelka nepochybně byla jak vlastnicí pozemku v kat. ú.

Sázavka, tak předmětného pozemku v kat. ú. Lhotka, nelze než

uzavřít, že směnná smlouva za daných okolností naplňuje skutkovou

podstatu postupů porušujících obecně uznávaná lidská práva

a svobody, upravenou pod samostatným restitučním titulem dle § 6

odst. 1 písm. r) zák. č. 229/1991 Sb.

Protože se oba orgány věcí z tohoto pohledu

nezabývaly a neprovedly v tomto směru ani dokazování, nezbývá než

uzavřít, že v řízeních před nimi, jejichž výsledkem je ústavní

stížností napadené rozhodnutí, nebyla právům stěžovatelky

poskytnuta dostatečná ochrana, čímž došlo k porušení čl. 36 odst.

1 Listiny a čl. 90 Ústavy. Z těchto důvodů Ústavní soud zrušil dle

ustanovení § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.

napadené rozhodnutí.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. 10. 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru