Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2372/19 #1Usnesení ÚS ze dne 14.01.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Beroun
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
základní práva a svobody/ochrana sou... více
Věcný rejstříkodůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.2372.19.1
Datum podání22.07.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 10 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 907

99/1963 Sb., § 102


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2372/19 ze dne 14. 1. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 1. 2019 č. j. 25 Nc 2079/2015-1912 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019 č. j. 100 Co 120/2019-2218, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že obecné soudy svým postupem porušily čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 9 Úmluvy o právech dítěte a čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a usnesení Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud").

2. Ústavní soud předně podotýká, že stěžovatelka se na Ústavní soud obrací současně s několika dalšími ústavními stížnostmi, které jsou téměř shodné jak svým obsahem, tak i podstatou samotného předmětu řízení - návrhu na změnu rozsahu styku matky (stěžovatelky) s nezletilými dětmi. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listiny vyplývá následující (stručně rekapitulovaný) skutkový stav: Rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 3. 2017 č. j. 25 Nc 2079/2015-963, byly nezletilé děti B. P. a V. P. svěřeny do péče otce M. P. (dále jen "otec"), bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti a upraven styk stěžovatelky s nezletilými tak, že je povinna přispívat na výživu dcery částkou 1 800 Kč měsíčně, na výživu syna částkou 2 200 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 27. 10. 2017 č. j. 25 Nc 2079/2015-M126, rozhodl okresní soud o návrhu otce na nařízení předběžného opatření tak, že byl stěžovatelce zakázán styk s nezletilými do doby pravomocného rozhodnutí soudu o změně rozsahu styku. Následně bylo k odvolání matky usnesením krajského soudu ze dne 30. 1. 2018 č. j. 100 Co 85/2017-1363, posledně citované rozhodnutí okresního soudu změněno tak, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilými každou sudou kalendářní neděli od 17:15 do 18:15 hodin formou tzv. asistovaného ("řízeného") styku na specializovaném pracovišti. Tento tzv. asistovaný styk vykonávaný prostřednictvím společnosti Mikuláš 365, o. p. s., byl ukončen dne 21. 1. 2019 z důvodu porušování pravidel styku ze strany stěžovatelky. Usnesením ze dne 23. 1. 2019 č. j. 25 Nc 2079/2015-1883, nařídil okresní soud předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce zakázáno stýkat se osobně s nezletilými a bylo jí umožněno realizovat styk jen prostřednictvím e-mailové komunikace.

3. Okresní soud v Berouně shora označeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, na základě kterého by byla oprávněna stýkat se s nezletilými každou sudou neděli od 17:15 hodin do 18:15 hodin v prostorách společnosti Area Fausta. Konstatoval, že podle zjištění soudu není vhodný osobní styk matky s nezletilými, a proto jej zakázal. Soud rovněž vyjádřil přesvědčení, že stěžovatelka v současné době není schopna osobního styku s nezletilými, a proto zde není důvod pro to, aby bylo vyhověno návrhu na nařízení požadovaného předběžného opatření.

4. Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. V odůvodnění usnesení konkrétně uvedl, že důvody, pro které byl již dříve zamítnut návrh matky na změnu místa výkonu asistovaného styku v usneseních ze dne 29. 4. 2019 sp. zn. 100 Co 118/2019 a sp. zn. 100 Co 119/2019, nadále trvají. Současně soud dodal, že i kdyby se někdy v budoucnu rozhodl určit jinou organizaci pro asistovaný styk stěžovatelky s dětmi, nebyla by to s největší pravděpodobností společnost Area Fausta. Dodal, že tuto společnost na doporučení bývalého kolizního opatrovníka Města B. vyhledal otec a zajistil si u této organizace službu asistovaného předávání nezletilých dětí ke styku s ním v řízení o úpravu poměrů nezletilých dětí. V průběhu tohoto asistovaného předávání došlo ke konfliktu stěžovatelky s pracovnicí Area Fausta, a to nejen k verbálnímu, ale i k fyzickému. Fyzické napadení pracovnice společnosti Area Fausta stěžovatelkou bylo řešeno i v přestupkovém řízení. I kdyby asistentka realizující dříve asistované předávání nebyla v současnosti pracovníkem společnosti Area Fausta, má odvolací soud obavu, že by zde mohly vzniknout pochybnosti o nezaujatosti této společnosti vzhledem k historii vztahů stěžovatelky k ní.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy se přiklonily k tvrzením jiných, na řízení zúčastněných osob, namísto toho, aby se přiklonily k verzi skutkového děje tak, jak ji předkládala stěžovatelka. Podle stěžovatelky neodpovídají zprávy společnosti Mikuláš 365, o. p. s. z asistovaných styků jejich faktickému průběhu, jsou neprofesionální a pro ni i nezletilé je přístup organizace stresující. Nahrávky z těchto setkání jí společnost Mikuláš 365, o. p. s. odmítla vydat a bez jejich vydání nemá stěžovatelka jak prokázat pravdivost svých tvrzení. Celou věc označuje jako "spiknutí" proti její osobě, jejímž jediným účelem je separace stěžovatelky od dětí. Stěžovatelka rovněž namítá, že soudy nevyslechly nezletilé, nezajímají se o jejich názor a přání.

6. Jak již Ústavní soud opakovaně zdůraznil, není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

7. Ústavní soud zdůrazňuje, že ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod zásadně jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Zpravidla půjde o ta rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí. Splnění těchto podmínek lze nicméně připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].

8. Ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. Ústavněprávní přezkum se soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98). Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. sp. zn. Pl. ÚS 16/09 nález ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].

9. V nyní posuzované věci jde primárně o neustále pokračující polemiku stěžovatelky s rozhodováním obecných soudů stran jejího styku s nezletilými dětmi. Jejími námitkami se přitom Ústavní soud opakovaně zabýval, a to v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 2354/19 a IV. ÚS 2342/19. V žádném z těchto rozhodnutí nedospěl k závěru, že by postupem obecných soudů došlo k porušení základních práv stěžovatelky. Obě ústavní stížnosti byly Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněné odmítnuty, přičemž ani v nyní projednávaném případě neshledal soud důvody pro vyhovění návrhu stěžovatelky. Lze pouze stručně shrnout, že obecné soudy při rozhodování o návrhu stěžovatelky vycházely ze zpráv kolizního opatrovníka, společnosti Mikuláš 365, o. p. s. a dětské psycholožky, jejichž obsahy byly navzájem souladné, a dospěly k ústavně konformním závěrům o příkrém rozporu dřívějšího (rozsahu) styku stěžovatelky a nezletilých s nejlepšími zájmy dětí. Ústavní soud neshledal v postupech obecných soudů porušení základních práv stěžovatelky; jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů by přicházel v úvahu pouze v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Obecné soudy rozhodovaly v návaznosti na vydané předběžné opatření ze dne 23. 1. 2019 o zákazu styku stěžovatelky s nezletilými a dospěly k logickým a ústavně konformním závěrům. Napadená usnesení obecných soudů jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna, námitky stěžovatelky jsou v nich adekvátním způsobem vyvráceny a Ústavní soud na ně ve zbytku pro stručnost odkazuje. Stěžovatelkou uváděná judikatura obsahující obecné postuláty právní úpravy styku rodičů s dětmi není pro tuto věc relevantní a Ústavní soud nepovažuje za nutné se k ní blíže vyjadřovat.

10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

11. K žádosti stěžovatelky o svolání pléna Ústavního soudu z důvodu tvrzeného nekonzistentního rozhodování Ústavní soud odkazuje na přípis ze dne 3. 12. 2019, v němž byly právní zástupkyni stěžovatelky jasně vysvětleny důvody, pro které není možné požadovaný postup akceptovat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru