Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2359/11 #1Usnesení ÚS ze dne 29.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.2359.11.1
Datum podání10.08.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2359/11 ze dne 29. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem dle ust. § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného Mgr. Radimem Doležálkem, LL. M., advokátem se sídlem Rubešová 162/8, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 Ans 1/2011 - 69 ze dne 24. 5. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (z poslední doby např. I. ÚS 3036/11), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s §§ 30 a 31 vzpomínaného zákona.

I když se navrhovatel na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, určen advokát, učinil tak způsobem, jenž zákonnému požadavku na jeho zastoupení advokátem vyhovuje toliko po stránce formální. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli čistě formalisticky, nýbrž materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, aby tak byl naplněn smysl tohoto institutu, který je třeba spatřovat, a to s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, v zájmu na tom, aby Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů) nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání (viz nález sp. zn. I. ÚS 89/94). Ústavní soud na tomto místě připomíná též stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996, podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".

Požadavku povinného zastoupení proto zjevně nedostačuje, aby stěžovatel předložil pouze plnou moc pro ustanoveného advokáta za situace, kdy z přiložené vlastní "ústavní stížnosti" je zřejmé, že byla sepsána stěžovatelem samotným. Tento nedostatek nemůže zhojit ani skutečnost, že určený advokát podáním ze dne 9. 8. 2011 "uvedl" ústavní stížnost sepsanou navrhovatelem vlastní titulní stranou.

Ústavní soud, aniž by předjímal, zda takový postup zvolil určený advokát, anebo tento postupoval dle pokynů stěžovatele, je nucen konstatovat, že takto sepsaná ústavní stížnost kvalitativně nesplňuje náležitosti, které zákon o Ústavním soudu stanoví, to jest předně tak řečené obecné náležitosti dle § 34 zákona o Ústavním soudu. Zvláště pak musí být z návrhu dostatečně patrné, k porušení jakých ústavně zaručených práv a svobod podle názoru stěžovatele v konkrétním případě došlo. Ve věci projednávané pod sp. zn. II. ÚS 2359/11 je ústavní stížnost souborem, sumou či konglomerátem nepřehledně a nesystematicky formulovaných námitek proti postupu nejen Nejvyššího správního soudu, nýbrž i Krajského soudu v Brně, přičemž právě celková nepřehlednost, nesystematičnost, nesrozumitelnost jakož i značná míra obecnosti, resp. abstrakce některých z nich mají za následek skutečnost, že v této podobě není ústavní stížnost ani projednatelná.

S právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již stěžovatel mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 2170/11, sp. zn. I. ÚS 2685/11, sp. zn. I. ÚS 2698/11 i již cit. sp. zn. I. ÚS 3036/11, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna. Ústavní soud tak byl nucen postupovat podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem podání stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 29. listopadu 2011

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru