Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2359/10 #2Usnesení ÚS ze dne 24.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkPředběžné opatření
akcionář
Valná hromada
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.2359.10.2
Datum podání12.08.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 184

99/1963 Sb., § 169 odst.2, § 102


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2359/10 ze dne 24. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Františka Duchoně v právní věci společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy, Za tratí 602, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2010 č. j. 5 Cmo 80/2010-1844 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2010 č. j. 53 Cm 95/2005-1601, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 8. 2010, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů s tvrzením o porušení ústavních práv zakotvených v čl. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jak uvedla v odůvodnění své ústavní stížnosti, již mnohokrát se domáhala ochrany svých práv i u Ústavního soudu. Dosud nebyla úspěšná, avšak je přesto přesvědčena, že její postup je legitimní. Dle jejího názoru by Ústavní soud neměl přehlédnout soustavnost, s jakou je stěžovatelce soudy zakazováno konání valné hromady, v jejímž důsledku za dobu pěti let nebylo valné hromady, jež by nebyla zakázána. Těmito zákazy je přitom stěžovatelce znemožněno přijímat důležitá rozhodnutí vyhrazená pouze valné hromadě a akcionáři společnosti nemohou řádně vykonávat svá práva, což znamená faktické omezení obchodovatelnosti akcií a snížení jejich tržní hodnoty. Stěžovatelka poukázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu o ústavních stížnostech proti předběžným opatřením a namítala, že ani Ústavní soud způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení v určitých případech nevyloučil. Pokud Ústavní soud odmítá její ústavní stížnosti s tím, že rozhodnutím o předběžném opatření není prejudikován konečný výsledek ve sporu, pak stěžovatelka namítla, že tento argument není v jejím případě příhodným, neboť není účastníkem soudního řízení o věci, rozhodnutí o věci nemůže ovlivnit a koneckonců pro ni ani nemá význam. Městský soud v Praze v řízení o vydání akcií straní žalobkyni společnosti PRAGUE ASSOCIATES (CYPRUS) LIMITED, když vychází pouze z jejích tvrzení a ostatní, jejichž práva jsou dotčena, nemají možnost, aby se relevantním způsobem vyjádřili a uplatnili svá práva. Konečně i odvolací soud svým postupem porušuje právo stěžovatelky na účinný opravný prostředek proti soudním rozhodnutím, protože svévolně odmítá řádně přezkoumat rozhodnutí soudu prvého stupně, navíc rozhoduje v časovém horizontu měsíců, zatímco soud prvého stupně musí rozhodnout do sedmi dnů.

Z přiložených rozhodnutí obecných soudů Ústavní sodu zjistil, že Městský soud v Praze nařídil napadeným usnesením předběžné opatření, kterým stěžovatelce zakázal konat svolanou náhradní valnou hromadu společnosti svolanou na den 22. 1. 2010 do sídla této společnosti podle ustanovení § 102 o. s. ř. a § 169 odst. 2 o. s. ř. (bod 1 výroku), a Mgr. M. N. zakázal zahájit tuto náhradní valnou hromadu společnosti a vykonávat funkci jejího předsedy (bod 2 výroku). O odvolání stěžovatelky a žalovaného Ing. K. B. rozhodl Vrchní soud v Praze napadeným usnesením tak, že odvolání odmítl s odůvodněním, že odvolání proti bodu 2 výroku je subjektivně nepřípustné, neboť tímto rozhodnutím nebyly stěžovatelce uloženy žádné povinnosti, a proto ani nemohlo dojít k žádné újmě na jejich právech. Pokud šlo o odvolání směřující proti bodu 1 výroku napadeného usnesení, odvolací soud konstatoval, že účinky opakovaně nařizovaných předběžných opatření jsou vždy omezeny na jeden den a vztahuje-li se zákaz určitého jednání, které je předmětem předběžného opatření, na takto vymezený časový úsek, pak jeho uplynutím zákaz zanikne; v době rozhodnutí odvolacího soudu tedy nebylo nic, co by mohlo být předmětem přezkumu.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. č. 83 Ústavy) a jako takový má přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit, neboť při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem.

Ústavního soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že její ústavní stížnost je z části návrhem podaným osobou zjevně k tomu neoprávněnou ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a z části návrhem zjevně neopodstatněným ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Provedenou lustrací a následnou komparací návrhů podaných u Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala k Ústavnímu soudu již dříve více jak desítku ústavních stížností, kterými brojila proti předběžným opatřením vydávaným Městským soudem v Praze v rámci řízení vedeným pod sp. zn. 53 Cm 95/2005, jimiž tento soud opakovaně zakázal konat svolané náhradní valné hromady společnosti. Tato rozhodnutí soudu prvého stupně byla vždy také následně potvrzena Vrchním soudem v Praze. Stěžovatelce bylo tedy nepochybně známo, že Ústavní soud se obsahově i právně shodnou problematikou se stejným okruhem účastníků již zabýval a že také vždy její ústavní stížnost musel odmítnout. Stěžovatelka přesto uplatnila za stejné situace nyní projednávanou ústavní stížnost. Zřejmě s představou, že Ústavní soud své závěry ve vztahu ke stěžovatelce přehodnotí a napadená rozhodnutí zruší. Je třeba podotknout, že stěžovatelka téhož dne podala spolu s projednávanou ústavní stížností další dvě obsahově totožné ústavní stížnosti. V obou případech již Ústavní soud usnesením ze dne 14. 10. 2010 sp. zn. III. ÚS 2358/10 a usnesením ze dne 3. 1. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2360/10 (dostupná in http://nalus.usoud.cz ) rozhodl tak, že ústavní stížnost odmítl z části jako návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a z části jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Závěry učiněné v uvedených usneseních jsou plně použitelné i na projednávanou věc, Ústavní soud na nich setrval, nemíní se ani v nyní projednávané věci od nich odchylovat a pro stručnost na ně v projednávané věci plně odkazuje.

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud pouze podotýká, že se zabýval i námitkou soustavného zakazování konání valných hromad svolávaných stěžovatelkou, kdy tento stav údajně trvá po dobu pěti let a ve svém důsledku brání výkonu akcionářských práv. Jak si Ústavní soud ověřil (viz Obchodní rejstřík a Sbírka listin Ministerstva spravedlnosti České republiky, Sbírka listin: Pekárny a cukrárny Klatovy a. s., dostupný v elektronické podobě in http://www.justice.cz), nezakládá se ovšem tvrzení stěžovatelky zcela na pravdě, neboť dne 31. 7. 2009, jakož i dne 6. 8. 2010 byly konány řádně svolané náhradní valné hromady stěžovatelky, na nichž byly schváleny všechny navrhované body programu, včetně účetních závěrek, rozdělení zisku a stanovení tantiém. K takové argumentaci stěžovatelky proto Ústavní soud nemohl ve svých úvahách o důvodnosti podané ústavní stížnosti přihlédnout.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl v části jako návrh zjevně neopodstatněný a v části jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2011

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru