Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2335/12 #1Nález ÚS ze dne 16.07.2013Regulace hazardu jako součást práva obcí na samosprávu (VLT aneb videoloterijní terminály)

Typ řízeníO komunálních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Frýdlant nad Ostravicí
Dotčený orgánMINISTERSTVO / MINISTR - financí
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
vyhověno
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost návrhu v řízení o kontrole norem/res iudicata
právo na územní samosprávu
Věcný rejstříkobec/obecně závazná vyhláška
samospráva/územní
Územní samosprávné celky
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 120/70 SbNU 85
EcliECLI:CZ:US:2013:2.US.2335.12.1
Datum vyhlášení01.08.2013
Datum podání21.06.2012
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

zákon; 300/2011 Sb.; kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony; čl. II bodu 4

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 104 odst.3, čl. 8, čl. 89 odst.2, čl. 100 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., § 10 písm.a

202/1990 Sb., § 43 odst.1, § 50 odst.3

300/2011 Sb., čl. II


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Dočasné suspendování možnosti obcí regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů představuje zásah do jejich ústavně garantovaného práva na samosprávu ve smyslu čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy. Ministerstvo financí má povinnost zajistit respekt k tomuto právu, přičemž nečinnost spočívající v nezahájení přezkumných řízení ve vztahu k povolením k provozování videoloterijních terminálů, která ministerstvo vydalo před 1. 1. 2012, je v rozporu s čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.


Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh města Frýdlant nad Ostravicí rozhodl II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 16. 7. 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, že postupem ministerstva spočívajícím v nezahájení přezkumných řízení podle § 43 odst. 1 loterijního zákona, ve vztahu k povolením k provozování VLT vydaným ministerstvem před 1. 1. 2012 na území města Frýdlant nad Ostravicí, bylo porušeno stěžovatelovo právo na samosprávu garantované v čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy. Nadto Ústavní soud ministerstvu přikázal, aby předmětná přezkumná řízení zahájilo. Návrh na zrušení čl. II bodu 4. zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění loterijní zákon, Ústavní soud odmítl.

Narativní část

Zastupitelstvo města Frýdlant nad Ostravicí schválilo v prosinci 2011 obecně závaznou vyhlášku, kterou v souladu s loterijním zákonem na celém území města zakázalo provozování vybraných loterií a jiných podobných her. V únoru 2012 podal stěžovatel ministerstvu financí podnět k zahájení přezkumných řízení ve vztahu k povolením týkajícím se VLT, jejichž provozování bylo ministerstvem povoleno před 1. 1. 2012. Ministerstvo odpovědělo, že podle čl. II bodu 4. zákona č. 300/2011 Sb. se na povolení vydaná před 1. 1. 2012 až do 31. 12. 2014 nevztahuje zmocnění obcí vydávat obecně závazné vyhlášky.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud uvedl, že zcela identickou problematikou se zabýval již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2315/12 ze dne 6. 5. 2013, v němž mj. konstatoval, že provozování výherních hracích přístrojů a obdobných zařízení se nachází v zásadě na samém okraji společensky akceptovaných aktivit (byť samozřejmě v míře různé podle typu a parametrů té které hry) a je doprovázeno významnými negativními externalitami. Právě proto je žádoucí, aby zastupitelstva obcí v rámci samosprávné pravomoci legitimně prostřednictvím své vyhláškové normotvorby rozhodovala o tom, mají-li být hazardní aktivity na jejich území regulovány.

Dále Ústavní soud uvedl, že ministerstvo svůj odmítavý přístup k přezkumu udělených povolení opíralo o interpretaci ustanovení, které však Ústavní soud zrušil plenárním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/13 ze dne 2. dubna 2013 a nepřímo se tak vyslovil i k ústavnosti postupu ministerstva. V citovaném nálezu Ústavní soud došel k závěru, že napadené ustanovení ve spojení s postupem ministerstva dočasně vylučovalo (suspendovalo) ústavně garantovanou možnost obcí regulovat provoz VLT.

Ústavní soud uzavřel, že v ústavní stížnosti naříkaný postup ministerstva nemůže být z obdobných důvodů považován za ústavně souladný. Ministerstvo své povinnosti zajistit v rámci přezkumných řízení respekt k ústavně zaručenému právu na samosprávu zjevně nedostálo, a jeho (ne)činnost je tedy sama o sobě rozporná s čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy. Ústavní soud stížnosti stěžovatele vyhověl a přikázal ministerstvu, aby zahájilo přezkumná řízení ve vztahu k vydaným povolením dle § 50 odst. 3 loterijního zákona. Akcesorický návrh stěžovatele na zrušení čl. II bodu 4. zákona č. 300/2011 Sb. odmítl pro nepřípustnost, neboť citované ustanovení bylo zrušeno plenárním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 6/13 ze dne 2. dubna 2013.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Dagmar Lastovecká. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 2335/12 ze dne 16. 7. 2013

N 120/70 SbNU 85

Regulace hazardu jako součást práva obcí na samosprávu (VLT aneb videoloterijní terminály)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké (soudce zpravodaj) - ze dne 16. července 2013 sp. zn. II. ÚS 2335/12 ve věci ústavní stížnosti města Frýdlant nad Ostravicí, Náměstí 3, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí, jednajícího starostkou RNDr. Helenou Pešatovou, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem advokátní kanceláře Poštovská 8c, Brno, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti Ministerstva financí, spojené s návrhem na zrušení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

I. Postupem Ministerstva financí, který spočíval v nezahájení přezkumných řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k povolením vydaným dle ustanovení § 50 odst. 3 téhož zákona v rozsahu schválení stálého umístění jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení na území města Frýdlant nad Ostravicí, bylo porušeno stěžovatelovo právo na samosprávu garantované ustanoveními čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.

II. Ministerstvu financí se přikazuje v dosud nezahájených případech zahájit ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/13 přezkumná řízení dle § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k povolením vydaným dle ustanovení § 50 odst. 3 téhož zákona v rozsahu schválení stálého umístění jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení na území města Frýdlant nad Ostravicí.

III. Návrh na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se odmítá.

Odůvodnění:

Komunální ústavní stížností se stěžovatel - město Frýdlant nad Ostravicí domáhá ochrany proti zásahu Ministerstva financí do ústavně garantovaného práva na samosprávu ve smyslu čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy. Navrhuje, aby Ústavní soud přijal nález, jímž Ministerstvu financí zakáže pokračovat v zásahu do práva stěžovatele na územní samosprávu a přikáže mu zahájit přezkumná řízení dle § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o loteriích"), jejichž předmětem budou všechna povolení vydaná Ministerstvem financí dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích v rozsahu schválení stálého umístění tzv. jiných technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům nebo jejich koncových zařízení [zejména interaktivních videoloterijních terminálů (dále též jen "IVT")] na území obce Frýdlant nad Ostravicí. Rovněž předkládá návrh na zrušení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Stěžovatel uvádí, že Zastupitelstvo města Frýdlantu nad Ostravicí na svém 8. zasedání pořádaném dne 15. 12. 2011 schválilo obecně závaznou vyhlášku města Frýdlantu nad Ostravicí č. 3/2011 o stanovení veřejně přístupných míst, na kterých je provozování výherních hracích přístrojů, interaktivních videoloterijních terminálů a dalších přístrojů podobných výherním hracím přístrojům zakázáno, kterou na celém území města zakazuje provozování vybraných loterií a jiných podobných her, zejména výherních hracích přístrojů, interaktivních videoloterijních terminálů a dalších přístrojů podobných výherním hracím přístrojům ve smyslu § 2 písm. e), g), i), 1), m) a n) a loterií a jiných podobných her podle § 2 písm. j) a § 50 odst. 3 zákona o loteriích.

Město Frýdlant nad Ostravicí tak postupovalo v souladu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ze dne 14. června 2011 (N 110/61 SbNU 625; 202/2011 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. září 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. září 2011 (N 169/62 SbNU 489; 328/2011 Sb.), jimiž Ústavní soud uznal pravomoc a působnost obcí k regulaci provozování videoloterijních terminálů, jakož i dalších loterií a jiných podobných her na svém území (tento názor potvrdil následně svými stanovisky č. 9/2011 a 10/2011 též odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra).

Obecně závazná vyhláška města Frýdlantu nad Ostravicí č. 3/2011 nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 2012. Zmíněný právní předpis města byl zaslán Ministerstvu financí prostřednictvím datové schránky. Stěžovatel zaslal dne 3. 2. 2012 prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky Ministerstvu financí podnět k zahájení přezkumných řízení podle § 43 odst. 1 zákona o loteriích, jejichž provozování bylo povoleno na území města Frýdlantu nad Ostravicí Ministerstvem financí.

Vzhledem k tomu, že Ministerstvo financí ve lhůtě do 30 dnů na podnět města nereagovalo, město Frýdlant nad Ostravicí dne 21. 3. 2012 dopisem podnět urgovalo. Dne 12. 4. 2012 zaslalo město Frýdlant nad Ostravicí podnět k provedení opatření proti nečinnosti ministru financí coby orgánu Ministerstvu financí nadřízenému.

Dne 23. 4. 2012 obdrželo město Frýdlant nad Ostravicí sdělení Ministerstva financí, odboru státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi, ve kterém stěžovateli sdělilo, že přezkumná řízení nehodlá zahajovat s ohledem na přechodné ustanovení dle čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., podle něhož platí, že na povolení vydaná podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích ve znění účinném přede dnem 1. 1. 2012 se nevztahují obecně závazné vyhlášky do 31. 12. 2014.

Stěžovatel s poukazem na shora uvedenou judikaturu Ústavního soudu namítá, že nečinnost Ministerstva financí ve věci rušení předmětných povolení je nezákonným zásahem do jeho práva na územní samosprávu a práva na projednání věci bez zbytečných průtahů.

Stěžovatel odmítá argumentaci Ministerstva financí, dle které mu tato legislativní změna znemožňuje zrušit již vydaná rozhodnutí. Uvedené přechodné ustanovení považuje stěžovatel za prvé za protiústavní a za druhé je toto přechodné ustanovení, jež sleduje obecný účel přechodných ustanovení, totiž řešit určité intertemporální problémy aplikace práva vyplývající ze změn právního stavu, zbytečné, neboť dle stěžovatele řeší jen zdánlivý intertemporální problém, který ve skutečnosti vůbec neexistuje. Navzdory důvodové zprávě k zákonu č. 300/2011 Sb. tento zákon pravomoc obcí regulovat IVT ve skutečnosti nezakládá, pouze ji potvrzuje, ke změně právního stavu v tomto směru tedy nedochází. Jelikož touto novelou nedochází ke změně právního stavu ohledně možnosti obcí regulovat IVT obecně závaznými vyhláškami obcí, logicky nedochází ani k zásahu do nabytých práv provozovatelů těchto loterií a jiných podobných her.

Je proto krajně nejisté, jakým způsobem by měly správní orgány uvedené přechodné ustanovení interpretovat, a zároveň i diskutabilní, zda je toto ustanovení vůbec aplikovatelné, když záměrem zákonodárce bylo novelou zákona o loteriích (zákonem č. 300/2011 Sb.) posílit pravomoci obcí, tedy co se alespoň regulace hazardu na jejich území týče, zatímco doslovný výklad tohoto přechodného ustanovení tyto pravomoci oslabuje, konkrétní právo fakticky vyprazdňuje a v podstatě tím popírá i deklarovaný záměr zákonodárce.

Vzhledem k tomu, že se na toto přechodné ustanovení Ministerstvo financí v současné době odvolává a v podstatě jím odůvodňuje pokračující zásah do práva stěžovatele na územní samosprávu, stěžovatel se domnívá, že namítané porušení jeho ústavně zaručených práv spočívá mimo jiné i v aplikaci tohoto zákonného ustanovení. Z toho důvodu stěžovatel spojil s touto komunální ústavní stížností též návrh na jeho zrušení.

Ministerstvo financí ve vyjádření k ústavní stížnosti zejména uvedlo, že ve věci nebylo nečinné, o čemž svědčí aktivní kroky z jeho strany, přičemž problém hodlalo řešit komplexním způsobem. Dále ministerstvo uvedlo, že přistoupilo celoplošně, tj. v rámci celé České republiky, k zahájení správních řízení z moci úřední o zrušení vydaných povolení pro rozpor s obecně závaznou vyhláškou. Na území města Frýdlant nad Ostravicí Ministerstvo financí zahájilo dle svého vyjádření správní řízení o zrušení všech povolení, jsou-li v rozporu s obecně závaznou vyhláškou č. 3/2011.

Podstata projednávané komunální stížnosti a argumentace stěžovatele vykazuje shodné prvky jako návrh, o němž již Ústavní soud rozhodl vyhovujícím nálezem ze dne 6. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 2315/12 (N 75/69 SbNU 281) vydaným v návaznosti na nález ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 (N 49/69 SbNU 31; 112/2013 Sb.) - oba obecně dostupné též v elektronické formě na http://nalus.usoud.cz - jímž Ústavní soud zrušil ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tj. 30. 4. 2013).

Ministerstvo financí svůj odmítavý (a stěžovatelem naříkaný) přístup k přezkumu udělených povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů opíralo o interpretaci ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Pouze toto ustanovení tedy bylo ministerstvem vnímáno jako dočasná překážka, jež jeho možnost přezkoumávat udělená povolení omezovala. Jak však plyne již ze shora uvedeného, Ústavní soud předmětné zákonné ustanovení zrušil nálezem ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13.

V citovaném nálezu Ústavní soud opětovně konstatoval, že součástí práva na samosprávu ve smyslu ustanovení čl. 8, čl. 100 odst. 1 i čl. 104 odst. 3 Ústavy a ve smyslu nyní již ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je také možnost obcí prostřednictvím vydávání obecně závazných vyhlášek regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů na svém území.

V návaznosti na to pak Ústavní soud dospěl v citovaném nálezu k závěru, že napadené ustanovení ve spojení s postupem Ministerstva financí do ústavně garantovaného práva obcí zasahovalo, neboť jejich ústavně garantovanou možnost regulovat provoz interaktivních videoloterijních terminálů dočasně vylučovalo (suspendovalo). S ohledem na skutečnost, že pro tento zásah nenalezl žádný legitimní cíl, který by byl způsobilý takové řešení ospravedlnit, označil Ústavní soud napadené ustanovení za protiústavní.

Naříkaný postup Ministerstva financí, který protiústavní zákonné ustanovení realizoval, pak z obdobných důvodů nemůže být považován za ústavně souladný. Je zřejmé, že Ministerstvo financí své povinnosti zajistit v rámci přezkumných řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona o loteriích respekt k ústavně zaručenému právu stěžovatele na samosprávu zjevně nedostálo, a jeho (ne)činnost je tudíž sama o sobě rozporná s ustanoveními čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.

Vzhledem k tomu, že Ministerstvo financí, jemuž je nynějším nálezem ukládána povinnost, bylo adresátem citovaného nálezu (sp. zn. IV. ÚS 2315/12), postačí v dalším na jeho rozhodovací důvody, jež mu jsou známy a které dopadají i na nyní posuzovaný případ, odkázat.

Ústavnísoud z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti vyhověl pro porušení čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 104 odst. 3 Ústavy a Ministerstvu financí zakázal, aby pokračovalo v zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatele [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Za splnění podmínek obsažených v ustanovení § 44 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, učinil tak Ústavní soud bez nařízení ústního jednání.

Dle ustanovení § 35 odst. 1 citovaného zákona je návrh na zahájení řízení nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavnísoud již nálezem rozhodl. Jak již bylo uvedeno, nálezem ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13, publikovaným pod č. 112/2013 Sb., Ústavní soud ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb. zrušil, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tj. 30. 4. 2013). Touto skutečností je tudíž naplněn zákonný důvod odmítnutí návrhu na zrušení citovaného zákonného ustanovení [§ 35 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru