Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2334/10 #1Usnesení ÚS ze dne 05.10.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
základní práva a svobody/svoboda pohybu a pobytu /svob... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Náklady řízení
pobyt/cizinců na území České republiky
nečinnost
správní žaloba
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.2334.10.1
Datum podání10.08.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 14 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 79, § 60 odst.3, § 60 odst.7

326/1999 Sb.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2334/10 ze dne 5. 10. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. V. T., právně zastoupeného Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2010 č. j. 36 Ca 37/2009-38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. srpna 2010 spolu s dalšími 12 identickými ústavními stížnostmi, se stěžovatel domáhal zrušení výroku II. svrchu označeného rozhodnutí, kterým mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Postup obecného soudu stěžovatel považuje za odepření spravedlnosti a za porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, garantovaného čl. 1, čl. 11 odst.1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím (pro zpětvzetí stěžovatele), řízení zastavil [§ 37 odst. 4 a § 47 písm. a) s. ř. s.] a rozhodl, že z důvodů zvláštního zřetele dle § 60 odst. 7 s. ř. s., nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Stěžovatel shodně jako v uplatněných opravných prostředcích namítal, že obecný soud rozhodoval nespravedlivě a bezdůvodně ve stejné věci rozhodl rozdílně a nepřiznal mu náhradu nákladů řízení. Jednotliví příslušníci Vietnamské socialistické republiky (skupina celkem 53 žadatelů) podali u inspektorátu cizinecké policie Brno žádost o povolení k dlouhodobému pobytu a následně se žalobou domáhali ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Krajský soud v Brně v 26 případech řízení zastavil a účastníkům přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 8640 Kč, ve 13 případech řízení zastavil a náhradu nákladů řízení bezdůvodně nepřiznal, o ostatních žalobách nebylo dosud rozhodnuto.

Stěžovatel považoval postup soudu za nezákonný, neboť součástí spisu bylo usnesení, kterým soud dne 23. února 2010 vyhověl jeho návrhu na zaplacení nákladů řízení, ale znovu rozhodl 31. května 2010, že se náhrada nákladů řízení stěžovateli nepřiznává. Usnesení bylo označeno jako originál, po přeškrtnutí jako koncept. Stěžovatel považuje postup krajského soudu za netransparentní a nedůvěryhodný a v důsledku za nezákonný, kdy takový postup dle jeho názoru nesvědčí o nezávislosti soudu.

Dále stěžovatel zpochybnil závěr soudu o tom, že se opakovaně odmítal dostavit k výslechu na zastupitelský úřad, neboť se ve skutečnosti jednalo toliko o výzvu k vyjádření dle § 36 odst. 2 zák.č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"). V tomto případě se jedná o právo účastníka řízení, nikoli o jeho povinnost. Stěžovatel zpochybnil odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť soud se řádně a úplně nevypořádal s námitkami stěžovatele v tomto směru uplatněnými.

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení ve výroku II. zrušil, neboť postup soudu považuje za extrémní svévoli v soudním rozhodování a hrubé porušení práva na spravedlivý proces.

II.

Dne 16. 9. bylo soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, v němž stěžovatel tvrdí, že ve světle konstatní judikatruy Ústavního soudu, kterou uvádí, byl Krajský soud v Brně povinen vytvořit stěžovateli prostor pro to, aby se vyjádřil k eventuálnímu užití moderačního práva dle § 60 odst. 7 zák. č. 150/2002 Sb., což však neučinil. Namítaný nedostatek působí o to nálehavěji v situaci, kdy týž soud začal rozhodovat odlišně od toho, jak ve skutkově shodných případech v uplynulém roce rozhodoval. Tento nedostatek způsobil porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, když soud porušením principu právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování rozhodl odlišně než v totožných případech, aniž dal stěžovateli možnost se k zamýšlenému postupu vyjádřit. Tento postup soudu považuje stěžovatel za výkon extrémní svévole.

Usnesením ze dne 29. září 2010 sp. zn. I. ÚS 2318/10 Ústavní soud rozhodoval ve skutkově zcela identické věci a svůj postup vedoucí k odmítnutí návrhu ve zmíněném usnesení pečlivě odůvodnil. V dané věci senát Ústavního soudu nenalezl důvod, proč by se měl od hodnocení věci obsaženého ve zmíněném usnesení odchýlit. Za této situace není zapotřebí opakovat odůvodnění obsažené v rozhodnutí o věci sp. zn. I. ÚS 2318/10 a postačí, bude-li na něj odkázáno.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. října 2010

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru