Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 231/96Nález ÚS ze dne 29.09.1999K obnově řízení vedeného před správním orgánem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Obnova řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 130/15 SbNU 235
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.231.96
Datum podání22.08.1996
Napadený akt

rozhodnutí správní

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

71/1967 Sb., § 33 odst.2, § 62 odst.1 písm.c

99/1963 Sb., § 250l


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 231/96 ze dne 29. 9. 1999

N 130/15 SbNU 235

K obnově řízení vedeného před správním orgánem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu

(II. senátu) ze dne 29. září 1999 sp. zn. II.

ÚS 231/96 ve věci ústavní stížnosti M. Č. proti rozhodnutí

Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, ze

17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 o zamítnutí odvolání proti

rozhodnutí okresního pozemkového úřadu o nepovolení obnovy řízení

v restitučním řízení, v němž okresní pozemkový úřad rozhodl, že

stěžovatelka není vlastníkem zemědělského majetku.

I. Výrok

Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, ústředního

pozemkového úřadu, ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 se

zrušuje.

II. Odůvodnění

Dne 22.8.1996 se navrhovatelka obrátila na Ústavní soud s

ústavní stížností, kterou se domáhala, aby Ústavní soud zrušil

rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu

v Praze, ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152. Stěžovatelka byla

řádně zastoupena a stížnost byla podána včas.

Stěžovatelka tvrdí, že Ministerstvo zemědělství, ústřední

pozemkový úřad, svým rozhodnutím zasáhlo do jejích ústavně

zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nebyl zaručen

stanovený postup k uplatnění jejích práv. Stěžovatelka spatřuje

porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že napadeným

rozhodnutím, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí

Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, o

nepovolení obnovy řízení, jí byla odňata možnost účastnit se

řízení, a v tom také možnost naplnit práva účastníka správního

řízení podle § 3 odst. 2 a § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o

správním řízení (správní řád), mající podstatný vliv na rozhodnutí

ve věci samé. Porušení zákona ostatně přiznává ve svém rozhodnutí

Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti Ministerstvo

zemědělství, ústřední pozemkový úřad, setrvalo na závěrech

obsažených v odůvodnění svého rozhodnutí a dále uvedlo, že

stěžovatelce byl zaručen stanovený postup k uplatnění jejích práv

zákonnou cestou v celém průběhu restitučního řízení, a to jak

správním orgánem prvního stupně, tak i příslušným krajským soudem,

k němuž stěžovatelka podala opravný prostředek. V daném případě

nebyl dán žádný z taxativně stanovených důvodů pro povolení obnovy

řízení. V dalším odkázalo na věcné a právně správné vyjádření

Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu.

Vedlejší účastník Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní

pozemkový úřad, ve svém vyjádření uvedl, že pro účely řízení o

povolení obnovy řízení nelze za novou skutečnost považovat

uplatnění dalšího restitučního nároku podle § 6 odst. 1 písm. t)

zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a

jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neboť

bylo obsaženo již v podaném opravném prostředku ke Krajskému soudu

v Ostravě, ani další tvrzení stěžovatelky, že čestné prohlášení V.

G. ze dne 17.8.1994 dokazuje tíseň na straně dědičky V. M., neboť

stěžovatelka je nezaslala pozemkovému úřadu a doložila je pouze ke

svému opravnému prostředku podanému ke Krajskému soudu v Ostravě.

Pozemkový úřad se nedomnívá, že došlo k zásadnímu porušení zásad

správního řízení, jestliže stěžovatelka byla při svých osobních

návštěvách na okresním pozemkovém úřadě, při kterých průběžně

předkládala patřičné matriční doklady, čestná prohlášení a další

doklady, jak to vyplývá ze spisového materiálu, vždy seznámena s

postupem vyřizování a obsahem spisu. Tato skutečnost však není ve

spise Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, pozemkového úřadu,

doložena.

Vedlejší účastník, Zemědělské družstvo B. "v likvidaci",

prostřednictvím správce konkursní podstaty sdělil, že stěžovatelka

nebyla krácena ve správním řízení ani v řízení před krajským

soudem na svých ústavních právech, o čemž svědčí prakticky

shodná rozhodnutí ve věci samé. Stížnost je postavena na dedukcích

a spekulacích a lze vysledovat i její účelovost spočívající v tom,

že současní majitelé nemovitosti s odvoláním na ni odmítají hradit

nájemné.

Pozemkový fond se vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení

o ústavní stížnosti.

Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti vycházel

Ústavní soud z § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, který stanoví nutnost vyčerpání všech procesních

prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za

takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V

daném případě dospěl Ústavní soud k obdobnému závěru jako v nálezu

ze dne 13.8.1997 sp. zn. IV. ÚS 92/97 (ÚS, svazek 8, nález č. 97),

ve kterém konstatoval, že i když v dřívějším nálezu Ústavního

soudu ze dne 13.6.1997 sp. zn. IV. ÚS 366/96 (ÚS, svazek 8, nález

č. 78) byl vysloven názor, že rozhodnutí správního orgánu o

zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nelze považovat za

rozhodnutí pouhé procesní povahy vymykající se možnosti přezkumu

soudem podle § 248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu (dále

jen "o. s. ř."), nejde o případ nepřípustnosti ústavní stížnosti

pro nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle shora

uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu, jestliže až do

vydání citovaného nálezu Ústavního soudu návrh na přezkoumání

správního rozhodnutí v takovém případě podán nebyl. Podle již

ustáleného názoru Ústavního soudu nelze totiž uvedený nedostatek

spočívající v nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně

práva vytýkat v situaci, kdy o nemožnosti přezkumu rozhodnutí

správních orgánů o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení

nejen v soudní praxi, ale ani v právní teorii, nebyly v době

podání ústavní stížnosti pochybnosti.

Ústavní soud přistoupil k posouzení ústavní stížnosti z

hlediska tvrzeného porušení práva na soudní a jinou právní ochranu

a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2

Listiny. Z vyžádaného spisového materiálu Ministerstva

zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, a Okresního úřadu ve

Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, Ústavní soud zjistil,

že správní řízení probíhalo na Okresním úřadě ve Frýdku-Místku,

okresním pozemkovém úřadu, na základě uplatnění nároku

stěžovatelky podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. V průběhu tohoto řízení stěžovatelka předkládala

okresnímu úřadu řadu podkladů, z toho některé na jeho výzvu,

některé podklady si opatřil okresní úřad, včetně vyslechnutí

několika svědků. Ve spise je založen protokol o vyjádření

stěžovatelky ze dne 17.11.1994, kdy se dostavila sama bez

předvolání. V tomto vyjádření jsou však zaznamenány pouze jí

uváděné informace k projednávané restituční věci a není zde

zaznamenáno, že by byla seznámena s dosud shromážděnými podklady

pro rozhodnutí a před vydáním rozhodnutí se k nim vyjádřila, jakož

i ke způsobu jejich zjištění, jak to vyžaduje § 33 odst. 2

správního řádu. Tak tomu v daném stadiu správního řízení ani být

nemohlo, neboť v dalším průběhu řízení byly ještě podklady pro

rozhodnutí získávány či opatřovány (vyslechnuti svědci, včetně

svědkyně navržené stěžovatelkou, zapůjčen spis Okresního soudu ve

Frýdku-Místku, vyžádány podklady od Městského úřadu ve

Frýdku-Místku a Okresního soudu ve Frýdku-Místku), na žádost

stěžovatelky bylo dále rozhodnutím ze dne 28.3.1994 řízení

přerušeno podle § 29 správního řádu. Dne 26.5.1994 zaslala

stěžovatelka okresnímu úřadu další doklad, rodný list své matky,

jak od ní byl dříve požadován, a dále sdělila, že se snaží získat

další doklady a podklady k probíhajícímu řízení, aby k nim mohlo

být přihlédnuto při konečném rozhodnutí. Aniž by vyčkal obdržení

těchto podkladů a dále podkladů, které si vyžádal dne 13.7.1994, a

bez toho, že by byli účastníci řízení, včetně stěžovatelky,

doloženě seznámeni s podklady pro rozhodnutí, vydal Okresní úřad

ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, dne 15.7.1994 rozhodnutí

ve věci č. j. PzÚ 869/92-Ra, kterým bylo vysloveno, že

stěžovatelka není vlastníkem zemědělského majetku - zemědělské

usedlosti, k němuž uplatnila svůj nárok na vydání.

Stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Ostravě odvolání, v

němž uvedla několik dalších údajů vztahujících se k posouzení

jejího restitučního nároku a k řízení o něm, včetně konkrétních

pramenů, v nichž jsou obsaženy. Krajský soud správně posoudil

podání stěžovatelky podle jeho obsahu jako opravný prostředek

proti rozhodnutí správního orgánu. Rozhodoval podle § 250f o. s.

ř., tedy bez nařízení jednání, neboť se dle jeho názoru jednalo

pouze o posouzení právní otázky. Svým rozsudkem ze dne 26.1.1995

pod sp. zn. 22 Ca 536/94 sice potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu

ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 15.7.194

jako zákonné s tím, že opravný prostředek není důvodný, avšak

částečně v rozporu s tím provedl vlastní zhodnocení důkazů, uznal

jednu z námitek stěžovatelky a na rozdíl od rozhodnutí okresního

úřadu jí přiznal postavení oprávněné osoby podle § 4 odst. 2

zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V této části

řízení tedy v podstatě krajský soud dospěl k závěru, že správní

rozhodnutí posoudilo věc po právní stránce nesprávně, avšak

nevedlo jej to ke zrušení rozhodnutí správního orgánu a vrácení k

dalšímu řízení, jak to předpokládá § 250q, ve spojení s § 250l

odst. 2 a § 250j odst. 2 o. s. ř. Ve svém rozhodnutí krajský soud

vycházel ze spisového materiálu okresního úřadu. Dalšími

stěžovatelkou navrhovanými údaji, a to ani existencí stěžovatelkou

namítaného restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. t) zákona

č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se nezabýval. Do

svého rozhodování nezačlenil ani posouzení otázky případných vad

řízení před správním orgánem, které mohly mít vliv na zákonnost

napadeného rozhodnutí (§ 250i odst. 3 o. s. ř.), ani otázku

dostatečnosti zjištění skutkového stavu k posouzení věci.

Stěžovatelka podala dne 17.7.1995 k Okresnímu úřadu ve

Frýdku-Místku, okresnímu pozemkovému úřadu, v zákonem stanovené

lhůtě návrh na obnovu řízení, ve kterém jako důvod uvedla, že v

řízení před pozemkovým úřadem nebyla seznámena se všemi

shromážděnými podklady, a nemohla proto upozornit, že uplatnila

také další restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. t) zákona č.

229/1991 Sb., v platném znění, a k tomu předložit důkazy, a o

tomto restitučním titulu přesto, že na něj upozornila v podaném

opravném prostředku, nebylo krajským soudem rozhodnuto. Z rozsudku

krajského soudu není zřejmé, zda se zabýval jí předloženým čestným

prohlášením V. G. Protože bylo rozhodnuto bez jednání, nebyla jí

dána možnost hájit svá práva.

Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad,

posoudil návrh na povolení obnovy jako podaný jednak podle § 62

odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy že důvodem obnovy mají být

nově najevo vyšlé skutečnosti nebo důkazy, a dále podle písmene c)

téhož ustanovení, a to, že nesprávným postupem správního orgánu

byla účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení,

mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li být

náprava zjednána v odvolacím řízení. Neshledal naplnění ani

jednoho z uvedených důvodů a návrhu na povolení obnovy správního

řízení rozhodnutím č. j. PzÚ 869/92-Ra ze dne 16.10.1995

nevyhověl.

Proti tomto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala k

Ministerstvu zemědělství, ústřednímu pozemkovému úřadu. Ve svém

odvolání zdůraznila, že důvodem pro obnovu řízení je naplnění

podmínek stanovených v § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu,

přičemž náprava nemohla být jednána v odvolacím (přezkumném)

řízení, neboť přezkumný orgán využil zmocnění dané v § 250f o. s.

ř. a rozhodl bez jednání. Dále upřesnila, že pozemkový úřad se ve

svém rozhodnutí o nevyhovění návrhu na povolení obnovy zabýval

také otázkou novostí důkazů [§ 62 odst. 1 písm. a) správního

řádu], přestože tento důvod obnovy řízení ve svém návrhu na

povolení obnovy neuváděla.

Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad,

rozhodnutím ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 potvrdilo

rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového

úřadu. Ministerstvo zemědělství shledalo, že Okresní úřad ve

Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, pravděpodobně nepostupoval

v souladu se správním řádem, i když na druhé straně uznalo, že

žadatelce projevoval patřičnou součinnost. Tento podle mínění

Ministerstva zemědělství procesní nedostatek nezakládá údajně

důvod pro obnovu řízení, neboť toto opomenutí nemohlo mít

podstatný vliv na věcnou správnost rozhodnutí a tato otázka nebyla

zpochybněna soudem jako odvolacím orgánem. Za oprávněnou nelze

podle názoru Ministerstva zemědělství uznat ani námitku

stěžovatelky, že náprava uvedených nedostatků nemohla být zjednána

v odvolacím řízení, když nebylo nařízeno jednání. Argumentem pro

uvedený názor má být podle vyjádření Ministerstva zemědělství

skutečnost, že podle § 250f věta první ve spojení s § 250l odst. 2

o. s. ř. může krajský soud rozhodnout bez nařízení jednání, proto

i z tohoto hlediska zde nepřichází v úvahu důvod povolení obnovy

řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu.

Ústavnímu soudu nepřísluší, jak již mnohokrát ve svých

nálezech uvedl, přezkoumávat celkovou zákonnost rozhodování

obecných soudů, resp. správních orgánů, a nahrazovat dokazování a

hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v

předchozím řízení nebyla porušena základní ústavně zaručená práva,

mezi nimi právo na soudní a jinou právní ochranu a právo na

spravedlivý proces. V daném případě dospěl Ústavní soud k závěru,

že ústavní stížnost je důvodná.

Jak je jednoznačně patrné ze spisového materiálu Okresního

úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, a jak to ve

svém rozhodnutí o zamítnutí odvolání konstatuje také Ministerstvo

zemědělství, ústřední pozemkový úřad, nesprávným postupem

Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu,

bylo stěžovatelce upřeno jedno ze stěžejních práv účastníka

správního řízení, zakotvené v § 33 odst. 2 správního řádu, když jí

nebyla dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí před

jeho vydáním a vyjádřit se k nim a ke způsobu jejich zjištění.

Tento nedostatek nebyl autoritativně shledán v rámci přezkumného

řízení o opravném prostředku, které probíhalo před Krajským soudem

v Ostravě podle § 250l a násl. o. s. ř. Krajský soud rozhodl bez

nařízení jednání, aniž se v odůvodnění svého rozsudku vypořádala s

podstatnými námitkami stěžovatelky v tomto směru vznesenými a aniž

se promítly do jeho rozhodnutí.

Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 4.3.1998 sp.

zn. II. ÚS 63/97 (ÚS, svazek 10, nález č. 31), je si vědom toho,

že v systému správního soudnictví je možnost podání opravného

prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo

rozhodováno o restitučním nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, jedním z mála prostředků ochrany

oprávněných osob, a je tedy v zájmu ochrany práv a svobod

zakotvených v čl. 36 a 38 Listiny, aby tato práva byla šetřena co

nejvíce a nebyla postupem státních orgánů neprávem krácena. Z výše

uvedených důvodů má pak Ústavní soud za to, že v daném případě

Krajský soud v Ostravě nedostál své úloze, jak ji formuluje čl. 90

Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 2 Listiny.

Na návrh účastníka se řízení před správním orgánem ukončené

rozhodnutím, které je v právní moci, obnoví, jestliže byla

nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi odňata možnost

účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a

nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení [§ 62 odst. 1

písm. c) správního řádu]. Jsou-li tedy splněny podmínky pro

povolení obnovy řízení podle tohoto ustanovení, je povinností

správního orgánu obnovu řízení povolit, pouze s výjimkou případů

stanovených v odstavci 3 téhož ustanovení, k nimž však

projednávaný případ nenáleží. Povolení obnovy správního řízení

tedy za splnění uvedených zákonných podmínek a při dodržení

zákonných lhůt (§ 63 odst. 3 a 4 správního řádu) nezávisí na volné

úvaze správního orgánu, a naopak náleží k subjektivním právům

účastníka řízení. Zákon (správní řád) přitom nečiní rozdílu v tom,

v důsledku jakého předchozího postupu správní rozhodnutí právní

moci nabylo, byť by oním postupem bylo přezkoumání soudem v řízení

o tzv. opravném prostředku v rámci správního soudnictví podle

§ 250l a n. o. s. ř. Důvod obnovy se v takovém případě může

přirozeně týkat jen prvoinstančního rozhodnutí vydaného správním

orgánem (Správní řád, komentář, autoři E. Matrasová, P. Příhoda,

L. Šmíd, V. Šlauf, Linde, Praha 1996, str. 103 a také Mazanec, M.:

Správní soudnictví, Linde, Praha 1996, str. 215 a násl.).

Pod uvedený důvod pro obnovu řízení podle § 62 odst. 1 písm.

c) správního řádu spadá také případ, kdy někdo sice mohl v řízení

jako účastník vystupovat, ale neměl možnost řádně uplatnit svá

práva, zejména nebyl-li seznámen s výsledky dokazování a s

ostatními podklady významnými pro rozhodnutí a nebyla mu dána

příležitost vyjádřit se k nim a navrhnout eventuálně doplnění

řízení (Správní řád, komentář, str. 101). Tak tomu bylo v

projednávaném případě, ve kterém správní orgán nesplnil shora

uvedenou povinnost, a dále nevyčkal na předložení dalších

podkladů, které účastnice podle svého písemného sdělení mínila

předložit, a vydal rozhodnutí ve věci.

Další podmínkou uplatnění tohoto důvodu pro obnovu řízení, a

to, že uvedený nesprávný postup mohl mít podstatný vliv na

rozhodnutí, se Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový

úřad, ve svém rozhodnutí nezabýval, a to v rozporu s § 63 odst. 1

a § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu. Ministerstvo zemědělství,

ústřední pozemkový úřad, pak ve svém rozhodnutí pouze bez

jakéhokoliv zdůvodnění konstatovalo, že uvedená podmínka nebyla

naplněna, neboť procesní nedostatek, tedy opomenutí na straně

okresního úřadu v původním správním řízení, nemohlo mít podstatný

vliv na věcnou stránku rozhodnutí, a tato otázka nebyla

zpochybněna ani soudem jako odvolacím soudem.

V této otázce nelze přisvědčit stanovisku Ministerstva

zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, a naopak je nutno

dovodit, že uvedený nesprávný postup správního orgánu nelze

jednoznačně označit jako jsoucí mimo jakoukoliv pochybnost bez

podstatného vlivu na vydané rozhodnutí, neboť tato otázka nebyla

dosud správně a zákonným způsobem posouzena, včetně eventuálního

vlivu na výsledek řízení, který mohly mít další podklady, které

stěžovatelka zmínila v původním správním řízení, ve svém opravném

prostředku a návrhu na obnovu řízení. Je proto nutno logicky

dovodit, že nesprávný postup správního orgánu mohl mít podstatný

vliv na vydané správní rozhodnutí.

Nelze se ztotožnit ani s argumentací Ministerstva

zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, pokud jde o úlohu soudu

jako "odvolacího orgánu" v přezkumném řízení. S ohledem na úpravu

správního soudnictví podle o. s. ř., které je konstruováno jako

prostředek kontroly zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy,

neplní soud stejnou úlohu jako odvolací orgán ve správním řízení,

a nepřezkoumává zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy (§ 244

odst. 1 o. s. ř.). Pro soud je rozhodující skutkový stav, který tu

byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 250i odst. 1 o. s. ř.),

pouze v rámci řízení o opravném prostředku může provést důkazy

nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 250q odst. 1 o. s.

ř.), přičemž důkazy mohou směřovat ke zjištění, jaký byl vlastně

skutkový stav, na jehož základě rozhodoval správní orgán,

dokazováním nemůže být tento skutkový stav doplňován (Mazanec, M.:

Správní soudnictví, Linde, Praha 1996, str. 235).

Z tohoto důvodu samotná skutečnost, že krajský soud

přezkoumával ve shora uvedených intencích správní rozhodnutí

napadené opravným prostředkem, nemusela automaticky znamenat

zhojení nedostatku správního řízení spočívajícího v odnětí

možnosti účastnice účastnit se správního řízení a vyjádřit se k

podkladům pro rozhodnutí, jakož i potvrzení argumentu, že tento

nedostatek nemohl mít podstatný vliv na rozhodnutí. Nemohlo tomu

pak být zvláště v projednávaném případě, kdy se Krajský soud v

Ostravě touto námitkou stěžovatelky uplatněnou v opravném

prostředku a jejím eventuálním vlivem na zákonnost správního

rozhodnutí nezabýval, a bylo-li rozhodováno bez svolaného

ústního jednání. Tuto skutečnost nelze přičítat stěžovatelce k

tíži.

Z těchto důvodů je Ústavní soud nucen konstatovat, že

rozhodnutím Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového

úřadu, bylo stěžovatelce upřeno právo domoci se ochrany svého

práva stanoveným postupem, v tomto případě podle správního řádu, u

jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny), a byly porušeny zásady

spravedlivého procesu, když jí bylo upřeno právo, aby její věc

byla projednána v její přítomnosti, a aby se mohla vyjádřit ke

všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny).

Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle § 82

odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. vyhověl a napadené

rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu,

podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 29. 9. 1999

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru