Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 231/01Nález ÚS ze dne 12.09.2001K posouzení ztráty původního stavebně technického charakteru stavby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkStavba
Vlastnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 137/23 SbNU 303
EcliECLI:CZ:US:2001:2.US.231.01
Datum podání13.04.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

87/1991 Sb., § 8 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 231/01 ze dne 12. 9. 2001

N 137/23 SbNU 303

K posouzení ztráty původního stavebně technického charakteru stavby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti

stěžovatelů 1. PhDr. A. F., 2. PhDr. M. R., 3. Ing. J. M., Praha

6, 4. Ing. H. D., právně zastoupených JUDr. M. F., za účasti

účastníků řízení 1. Obvodního soudu pro Prahu 1, 2. Městského

soudu v Praze, 3. Nejvyššího soudu, a vedl. účastníků 1. Útvaru

rozvoje hl. m. Prahy a 2. obce hl. m. Prahy, proti rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. 22

C 86/92, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5.

1999, sp. zn. 55 Co 209/99, a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze

dne 9. 1. 2001, sp. zn. 28 Cdo 2355/99, takto:

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 1998, sp.

zn. 22 C 86/92, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5.

1999, sp. zn. 55 Co 209/99, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.

1. 2001, sp. zn. 28 Cdo 2355/99, se zrušují.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 13. 4.

2001, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 1 ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. 22 C 86/92, rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 55 Co 209/99, a rozsudku

Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 28 Cdo 2355/99, a to

pro porušení čl. 1, 3 a 4 Ústavy a čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst.

1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje

všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání

v projednání a rozhodnutí věci samé.

Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis,

sp. zn. 22 C 86/92, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1. Dále si

Ústavní soud vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu, Městského soudu

v Praze, Útvaru rozvoje hl. města Prahy a obce hl. m. Prahy.

Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že stěžovatelé

- v řízení před obecnými soudy žalobci - se žalobou podanou

u soudu dne 18. 3. 1992 domáhali, aby žalovaným (1. Útvaru rozvoje

hl. m. Prahy a 2. obci hl. m. Praze) bylo uloženo, aby se

stěžovateli uzavřeli dohodu (v konkrétním znění) o vydání domu čp.

275 s pozemkem parc. č. 215 v Praze 1 - Malé Straně. V žalobě

uvedli, že původní spoluvlastníci uvedených nemovitostí P. N., J.

M. a JUDr. M. N. tyto nemovitosti postoupili darovacím prohlášením

ze dne 21. 10. 1960 státu. Stěžovatelka PhDr. A. F. je dcerou

P. N., stěžovatelka PhDr. M. R. je dcerou JUDr. M. N.

a stěžovatelé Ing. J. M. a Ing. H. D. jsou vnuky J. M. Stěžovatelé

vyzvali dopisem ze dne 20. 9. 1991 o vydání předmětných

nemovitostí, ale bezvýsledně.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 1998, sp.

zn. 22 C 86/92, byla žaloba stěžovatelů zamítnuta. V odůvodnění

rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žaloba stěžovatelů

nebyla shledána důvodnou. Stěžovatele posoudil soud prvního stupně

jako oprávněné osoby podle ust. § 3 odst. 4 písm. c) zák. č.

87/1991 Sb., kteří také podali včas výzvy k vydání předmětných

nemovitostí podle ust. § 5 zák. č. 87/1991 Sb. Darovací prohlášení

ze dne 21. 10. 1960, které učinili právní předchůdci stěžovatelů

vůči státu ohledně předmětných nemovitostí, posoudil soud prvního

stupně jako převod, který nebyl bezúplatný, protože na stát přešly

v souvislosti s tímto převodem i pohledávky k úhradě v celkové

výši 36 266,35 Kč a 2 589,75 Kč. Soud prvního stupně posoudil

tento převod nemovitostí jako učiněný v tísni a za nápadně

nevýhodných podmínek ve smyslu ust. 6 odst. 1 písm. g) zák. č.

87/1991 Sb., neboť hodnota nemovitostí značně převyšovala státem

převzaté pohledávky. Na základě provedených znaleckých posudků

ovšem soud prvního stupně dospěl k závěru, že dům čp. 275 v Praze

1 - Malé Straně nelze vydat, protože zásadní přestavbou ztratil

svůj původní stavebně technický charakter; původně obytný dům je

nyní přestavěn a využíván jako administrativní budova, u této

stavby došlo k podstatné změně prvků dlouhodobé životnosti, a to

u krovů o 100% a u stropů o 66,15%. Při posuzování pasivní

legitimace žalovaných dospěl soud prvního stupně k závěru, že obec

hl. město Praha není v tomto případě povinnou osobou podle ust.

§ 4 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., protože na ni nepřešly

nemovitosti uvedené v žalobě žalobců. alovaného - Útvar rozvoje

hl. města Prahy, který je právním nástupcem Útvaru hlavního

architekta hl. města Prahy, který v době začátku účinnosti zák. č.

87/1991 Sb., tyto nemovitosti držel jako nemovitosti patřící státu

a kterému byla adresována výzva oprávněných osob, považoval za

povinnou osobu. Nyní jsou nemovitosti v držení Útvaru rozvoje hl.

města Prahy i podle jeho zřizovací listiny. Z výše uvedených

důvodů soud prvního stupně žalobu stěžovatelů zamítl.

Proti rozsudku soudu prvního stupně se stěžovatelé odvolali.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 55 Co

209/99, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba

zamítnuta, potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud

uvedl, že odvolání stěžovatelů není důvodné. Odvolací soud dospěl,

stejně jako soud prvního stupně, k závěru, že dům čp. 275 v Praze

1 - Malé straně nelze podle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb.,

vydat, protože ztratil v důsledku zásadní přestavby svůj původní

stavebně technický charakter, když u dvou prvků dlouhodobé

životnosti stavby došlo k obměně - u krovů o 100 %au stropů

o 66,15 %. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé

potvrzen jako správný. Podle ust. § 239 odst. 1 o. s. ř. odvolací

soud připustil proti svému rozsudku dovolání, neboť své rozhodnutí

považoval za zásadní po právní stránce v řešení otázky, zda výměnu

prvků dlouhodobé životnosti lze považovat za obměnu způsobující

ztrátu stavebně technického charakteru stavby.

Stěžovatelé svého práva podat dovolání využili. Nejvyšší

soud rozsudkem ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 28 Cdo 2355/99, dovolání

stěžovatelů zamítl jako nedůvodné. Dovolací soud neshledal, že by

rozsudek odvolacího soudu spočíval na nesprávném právním posouzení

věci a že by pochybil i v odvolacím soudem zvláště vymezené právní

otázce, zda v daném případě také výměnu prvků dlouhodobé

životnosti bylo možné považovat za obměnu vedoucí ke ztrátě

stavebně technického charakteru nemovitosti. Dovolací soud tedy

neshledal důvod pro zrušení rozsudku odvolacího soudu pro

nesprávné právní posouzení věci.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí své přesvědčení, že

směrodatným pro posouzení stavebního charakteru domu a hlavně pro

posouzení úprav a oprav tohoto domu je posudek Vysokého učení

technického v Brně. Z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že

převažují prvky původní, neboť dle všech variant, které posudek

Vysokého učení technického v Brně zpracoval, původní prvky

přesahují 50%. Vyměněné prvky se pohybují mezi 27%-28% vzhledem

k celku. Přitom nejvyšší procento těchto vyměněných prvků tvoří ve

skutečnosti stropy, které jsou kvalifikovány jako vyměněné, ovšem

vzhledem k charakteru domu je tato výměna co do posouzení sporná.

Staré dřevěné stropy neměly vzhledem k zanedbané péči již takovou

nosnost, aby mohly být ponechány. Pro svoji velikou historickou

a uměleckou hodnotu však nemohly být vyměněny, byla posílena pouze

jejich nosnost. Protože dům je historickou, kulturní a uměleckou

památkou, v žádném případě nemohlo dojít s ohledem na předpisy

o opravách takových památek k výměně těchto cenných prvků. Nové

prvky dlouhodobé životnosti vzhledem k celku se pohybují mezi 15%

-16%. Jediný prvek dlouhodobé životnosti, který byl vyměněn ze

100% byl krov, který byl podle dokumentace ovšem vytvořen

v původní podobě. Nejedná se tedy o prvek nový, ale pouze o prvek

vyměněný. S ohledem na tyto skutečnosti a zejména s ohledem na

posudek Vysokého učení technického v Brně jsou stěžovatelé

přesvědčeni, že soudy v napadených rozhodnutích nesprávně

zhodnotily skutkový stav a zejména ho nesprávně právně

kvalifikovaly. Především soudy nesprávně interpretovaly

a aplikovaly ust. § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. Stěžovatelé jsou

přesvědčeni, že při aplikaci § 8 odst. 1 cit. zák. je nutno

postupovat případ od případu, při zachování práva na individuální

posouzení. Pro úvahu o zásadní přestavbě je nutno mít bezpečně

ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo

k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech

konstrukcí daného prvku, nicméně při zdůraznění spornosti

a nerovnocennosti jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti. Výměna

konstrukce střechy sama o sobě nemusí znamenat ztrátu původního

stavebně technického charakteru a v daném případě tuto ztrátu

neznamená. K výměně došlo z důvodu zchátrání stavby, způsobeného

neobvyklým věkem stavby a zanedbanou údržbou po nedobrovolném

darování. V daném případě soudy dovodily, že došlo ke změně

stavebně technického charakteru nemovitosti proto, že došlo ke

100% výměně krovů. Tento svůj závěr pak podepřely tím, že došlo

i ke změně účelu stavby, neboť v době převzetí státem se jednalo

o dům obytný, nyní je stavba uznána jako administrativní budova.

Stěžovatelé jsou toho názoru, že samotná změna užívání stavby,

spočívající ve změně původních bytových prostor pro potřeby

administrativy, nemůže být podkladem pro rozhodnutí o zásadní

přestavbě ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb.

Stěžovatelé dále v ústavní stížnosti namítají, že pojem "zásadní

přestavba" není v právním řádu nikde definován a je ho třeba

vykládat podle konkrétních stavebních změn a podle konkrétního

charakteru stavby. Stěžovatelé obecným soudům vytýkají, že se

pojem "zásadní přestavba" ani nepokusily definovat, ale pouze

konstatovaly, že k této zásadní přestavbě došlo ze shora uvedených

důvodů. Podle stěžovatelů měly soudy vycházet ze znaleckého

posudku Vysokého učení technického v Brně, který ovšem neposkytuje

dostatečné podklady pro právní závěr, že v daném případě výměna

krovů při většinovém zachování původních stavebních prvků

dlouhodobé životnosti je zásadní přestavbou, v důsledku které

stavba ztratila svůj stavebně technický charakter.

Nejvyšší soud ve svém vyjádření ze dne 23. 5. 2001 uvedl, že

při aplikaci a výkladu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb.,

vycházel již z uveřejněné judikatury soudů, na niž také

v odůvodnění svého rozsudku konkrétně poukázal. Při výkladu pojmu

"ztráta původního stavebně technického charakteru stavby" při její

přestavbě neshledal dovolací soud důvody k tomu, aby se v tomto

konkrétním případě odchýlil od ustálené judikatury soudů a aby

přinášel judikaturu novou. S ohledem na uvedené dovolání

stěžovatelů zamítl s odůvodněním, že nebyl shledán dovolací důvod

podle ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. (ve znění před

novelizací provedenou zák. č. 30/2000 Sb.). Ústavní stížnost podle

názoru dovolacího soudu nelze považovat za důvodnou.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 23. 5. 2001

uvedl, že ve svém rozhodnutí neporušil práva stěžovatelů na

poskytnutí spravedlivé ochrany a na spravedlivé posouzení jejich

práv při interpretaci ust. § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. Ohledně

právních závěrů odkázal na odůvodnění svého rozsudku ze dne 20.

5. 1999, č. j. 55 Co 209/99-293. Dále Městský soud v Praze uvedl,

že v případě, že bude nařízeno jednání, souhlasí s tím, aby bylo

jednáno v jeho nepřítomnosti.

Útvar rozvoje hl. m. Prahy ve svém vyjádření ze dne 24. 5.

2001 uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a právní

závěry, o které stěžovatelé svůj požadavek na zrušení napadených

rozhodnutí opírají, za nesprávné, a to z následujících důvodů:

V době, kdy právní předchůdci stěžovatelů byli nuceni předmětné

nemovitosti darovat, byl předmětný objekt neobydlen již nejméně

rok před účinností darovací smlouvy, neboť byl zcela v dezolátním

stavu. Po předání nemohla být nemovitost 17 let nevyužívána, když

k převodu nemovitostí došlo v roce 1960 a rekonstrukce nemovitosti

byla provedena v letech 1965-1968, kdy bylo povoleno její trvalé

užívání Útvarem hlavního architekta hl. m. Prahy. Z uvedeného

vyplývá, že neexistuje příčinná souvislost mezi "17tiletým

nevyužíváním domu a poškozením střech", střecha byla ve značně

zanedbaném technickém stavu již v roce 1947. Rozdíly ve znaleckých

posudcích jsou způsobeny použitím různých hodnotících metod,

metoda použitá znalcem Ing. F. nebyla ani v revizním posudku

zpochybněna. Nástavbou 6. NP a vytvořením nových místností došlo

ke změně dispozice a podoby krovu, tento tedy nemohl být vytvořen

v původní podobě. Tvrzení, že soudy podepřely svůj závěr (o 100%

výměně krovů) o s tím spojenou změnu účelu stavby, nevychází ze

skutečnosti. Pro zásadní přestavbu nemovitosti svědčí i vybudování

zcela nového schodiště. Ke svým tvrzením označuje Útvar rozvoje

hl. m. Prahy v ústavní stížnosti konkrétní důkazy.

Obec hl. m. Praha se ve svém vyjádření ze dne 7. 7. 2001

ztotožnila se závěry obecných soudů v projednávané věci a navrhla,

aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl, popřípadě

zamítl.

Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná.

Z výše uvedeného vyplývá, že podstatou ústavní stížnosti

stěžovatelů je problematika ústavnosti interpretace a aplikace

ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. Podle tohoto ustanovení

stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně

technický charakter, se nevydávají.

Pro závěr o ztrátě původního stavebně technického charakteru

stavby je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho

z prvků dlouhodobé životnosti došlo k jeho obměně v rozsahu

reprezentujícím nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí

daného prvku objektu. Na ztrátu původního stavebně technického

charakteru nelze zpravidla usuzovat tam, kde při byť i rozsáhlých

a nákladných stavebních úpravách došlo k obměně převážné části

(popř. všech) prvků, které se v průběhu životnosti stavby

zpravidla obnovují. Zásadně musí dojít k obměně těch konstrukcí,

které stavbu jako celek charakterizují a od nichž technická

životnost stavby přímo odvisí (zejm. svislé i vodorovné nosné

konstrukce, konstrukce základů, konstrukce střechy a popř.

i schodiště - pokud ovšem tvoří součást nosného systému stavby),

(rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 95/92, sp. zn.

3 Cdo 199/93).

Prvky dlouhodobé životnosti jsou prvky, které svým provedením

a stavem rozhodujícím způsobem ovlivňují životnost stavby. Tyto

prvky se během trvání stavby zpravidla nevyměňují. Jedná se

o základy, svislé konstrukce, stropy, schodiště, krov. Tyto

reprezentují přibližně 55% z ceny stavby. Přitom životností stavby

rozumíme dobu, jež uplyne od vzniku stavby do jejího zchátrání, za

předpokladu, že po celou dobu byla na stavbě prováděna běžná

(preventivní) údržba (viz. znalecký posudek vypracovaný VUT

v Brně - Ústavem soudního inženýrství, str. 11).

Znalecký posudek vypracovaný VUT v Brně - Ústavem soudního

inženýrství rozděluje prvky dlouhodobé životnosti nacházející se

na předmětném objektu do tří kategorií: A) původní, prakticky

nedotčené prvky dlouhodobé životnosti, B) nové místo starých a C)

zcela nové tam, kde dříve nebyly, zejména přístavby a nástavby.

Znalecký posudek byl zpracován ve dvou variantách. V první

variantě se předpokládal větší objem svislých konstrukcí PP

a provedení se předpokládalo tak, aby svislé konstrukce sklepa

vynášely svislé konstrukce 1. NP ( zdivo 1. NP navazuje na zdivo

1. PP). Ve druhé variantě se předpokládalo, že přední a střední

trakt (starší část sklepů) byla provedena tunelováním a provedení

zděných konstrukcí v této části PP se předpokládalo prakticky bez

vazby na 1. NP(ve starší části sklepů je zdivo sklepa samostatné

a 1. NP má v této části vlastní základ).

Dle obou variant uvedeného znaleckého posudku jsou základy

z 59, 25% - 68, 25% původní, z 31, 75% - 40,75% nové. Zdivo je

z 69, 67% - 72, 33% původní, z 24, 20% - 26, 52% vyměněné a z 3,

47% - 3, 81% nové. Stropy jsou z 33,85% původní, z 33, 87%

vyměněné a z 32, 28% nové, schody jsou z 59, 69% původní a z 40,

31% nové, krov je ze 100% vyměněný.

Dle znaleckého posudku Ing. M. F. jsou obvodové a nosné zdivo

z 30%, stropy PP z 15%, stropy 1. až 4. NP ze 100%, schodiště

původní ze 40%, schodiště nové ze 100% a krov ze 100% dotčeny

provedenou rekonstrukcí.

Z vypracovaných znaleckých posudků (ze znaleckého posudku

vypracovaného VUT v Brně - Ústavem soudního inženýrství - obou

jeho variant, jakož i ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. M.

F.) obecný soud dovodil, že u dvou prvků dlouhodobé životnosti

- u stropů a u krovu - došlo k obměně v rozsahu reprezentujícím

nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu.

Obecný soud za obměnu prvků považoval i jejich výměnu.

Z ust. § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., vyplývá, že stavby

nelze vydat v případě, že jsou současně splněny obě dvě podmínky,

a to zásadní přestavba a dále změna původního stavebně technického

charakteru stavby v důsledku této zásadní přestavby.

Zákon o mimosoudních rehabilitacích spojuje ztrátu původního

stavebně technického charakteru stavby s její zásadní přestavbou.

Každá zásadní přestavba však nemusí mít nutně za následek ztrátu

původního stavebně technického charakteru stavby. Na ztrátu

stavebně technického charakteru stavby nelze usuzovat v případě,

že dojde pouze k výměně kteréhokoli z prvků dlouhodobé životnosti,

např. z důvodu jeho zchátrání. Rovněž ze změny účelu užívání

stavby nelze vždy dovozovat změnu původního stavebně technického

charakteru stavby.

Ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 486/97, Ústavní soud vyslovil

právní názor, že při interpretaci a aplikaci ust. § 8 odst. 1 zák.

č. 87/1991 Sb., je nutno postupovat od případu k případu, při

zachování práva na individuální posouzení. Pro úvahu o zásadní

přestavbě je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho

z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně, reprezentující

nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku, nicméně

při současném zdůraznění spornosti a nerovnocennosti jednotlivých

prvků dlouhodobé životnosti, takže např. změna konstrukce střechy

sama o sobě nemusí znamenat ztrátu původního stavebně technického

charakteru. Změna v užívání při drobných stavebních změnách je

irelevantní. Zásadní přestavbou, provázenou ztrátou původního

stavebně technického charakteru, lze stěží rozumět zachování statu

quo prostou výměnou, ať již z důvodu zchátrání nebo požadavku

vyšší únosnosti např. stropů, byť na vyšší technické úrovni, když

v případě restitučních předpisů máme co činit se 40tiletým

obdobím, během něhož technický pokrok nepochybně zaznamenal

výrazný posun. Ústavní soud dále v uvedeném nálezu konstatoval, že

ani cena provedených prací, ani poměr vynaložených investic

k časově zjištěné ceně před vynaloženými investicemi nebude mít

obvykle podstatnější význam, a to nejen proto, že ceny prací

prodělaly prudký vývoj.

Ústavní soud v projednávané věci neshledal důvod se od výše

uvedeného názoru Ústavního soudu odchýlit.

Oba výše uvedené znalecké posudky se shodují ve svých

závěrech o tom, že u dvou prvků dlouhodobé životnosti došlo

k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech

konstrukcí daného prvku (dle znaleckého posudku vypracovaného VUT

v Brně - Ústavem soudního inženýrství došlo k nadpoloviční obměně

u stropů a u krovu, dle znaleckého posudku vypracovaného Ing. M.

Francouzem došlo k nadpoloviční obměně u stropů v 1. - 4. NP

a u krovu). Dle znaleckého posudku Ing. M. F. došlo dále

k nadpoloviční obměně u nového schodiště, které je na - rozdíl od

posudku vypracovaného VUT v Brně - Ústavem soudního inženýrství

- posuzováno samostatně, nikoli společně se schodištěm původním.

Z revizního znaleckého posudku vypracovaného VUT v Brně

- Ústavem soudního inženýrství, který podrobněji rozlišuje mezi

vyměněnými prvky dlouhodobé životnosti a prvky novými, vyplývá, že

krov je ze 100% pouze vyměněný, u stropů šlo ze 33, 87% o výměnu

a jen z 32, 28% jsou stropy nové, schody (původní a nové

posuzovány jako celek) jsou z 59, 69% původní a pouze ze 40, 31%

nové.

Ústavní soud je rovněž nucen konstatovat, že obecné soudy se

nedostatečně zabývaly otázkou pasivní legitimace účastníka řízení,

vzhledem k restitučním předpisům.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že v řízení před obecnými soudy, jejichž výsledkem jsou

ústavní stížností napadená rozhodnutí, nebyla právům stěžovatelů

poskytnuta dostatečná ochrana, čímž došlo k porušení čl. 36 odst.

1 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podle ust.

§ 82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a podle ust. § 82 odst. 3

písm. a) cit. zák., rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne

2. 10. 1998, sp. zn. 22 C 86/92, rozsudek Městského soudu v Praze

ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 55 Co 209/99, a rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 28 Cdo 2355/99, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. září 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru