Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2269/17 #1Usnesení ÚS ze dne 13.09.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstříksoudce/podjatost
soudce/vyloučení
EcliECLI:CZ:US:2017:2.US.2269.17.1
Datum podání21.07.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 8


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2269/17 ze dne 13. 9. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků JUDr. Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Valentové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. Nao 143/2017-56, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena její práva podle čl. 10, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že soudci Krajského soudu v Brně D. Raus, K. Kopečková a P. Šebek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 62 A 52/2017. Stěžovatelka nicméně v ústavní stížnosti nevyložila, v jakém postupu Nejvyššího správního soudu spatřuje porušení citovaných základních práv. Pouze uvedla, že to vyplývá z dosavadního řízení a že svoje podání případně dále doplní.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě správní soudy, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity totiž takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. V nyní projednávaném případě je zřejmé, že vydáním napadeného rozhodnutí ve věci podjatosti soudní řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky podle soudního řádu správního. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatelka i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se proto stěžovatelce otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.

6. V dané procesní situaci však ze shora uvedených důvodů nelze napadené usnesení o nevyloučení soudců z projednávání věci považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky; ta má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3477/14 ze dne 22. 1. 2015, usnesení sp. zn. II. ÚS 2930/14 ze dne 19. 11. 2014, usnesení sp. zn. III. ÚS 3309/13 ze dne 11. 11. 2013 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz). Obdobné rozhodnutí přímo ve věci stěžovatelky ostatně nedávno vydal i Ústavní soud (usnesení ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. I. ÚS 2268/17).

7. Za dané procesní situace proto Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad jejího podání (zejména absence právního zastoupení), jelikož ani případné odstranění těchto vad by nemohlo ovlivnit jeho rozhodnutí.

8. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2017

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru