Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2135/11 #1Usnesení ÚS ze dne 15.12.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Hradec Králové
POLICIE - KŘ policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydl... více
Věcný rejstříktrestný čin/podvod
odůvodnění
trestná činnost
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
orgán činný v trestním řízení
Policie České republiky
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.2135.11.1
Datum podání21.07.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 12 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 158, § 160 odst.3, § 83, § 78 odst.1, § 85 odst.3, § 79 odst.5, § 1

40/2009 Sb., § 210


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2135/11 ze dne 15. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti D. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 0 Nt 1173/2011 ze dne 17. 5. 2011 a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPE-8164/TČ-2010-170080, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhá se stěžovatel zrušení příkazu k domovní prohlídce v domě, který užívá na adrese P., vydaného dne 17. 5. 2011 Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 0 Nt 1173/2011, a brojí i proti způsobu provedení samotné domovní prohlídky dne 24. 5. 2011 policejním orgánem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPE-8164/TČ-2010-170080.

Stěžovatel podrobuje kritice odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, který podle jeho názoru obsahuje nedostatečné vymezení skutkových a dalších okolností, jež by jeho vydání opravňovaly vzhledem k povaze práva navrhovatele, které bylo následnou domovní prohlídkou omezeno a porušeno. Stejně tak v něm nejsou údajně žádným způsobem konkretizovány okolnosti či poznatky odůvodňující vydání předmětného příkazu ve stádiu prověřování podezřelého, a tedy provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného. Odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce je údajně omezeno toliko na všeobecná, ničím nepodložená konstatování, a z tohoto pohledu nemůže být spravedlivě, s přihlédnutím k základním právům a svobodám, považováno za ústavně konformní. Příkaz rovněž neobsahuje specifikaci věcí, které měly být v průběhu domovní prohlídky zjištěny a zajištěny, respektive byl v tomto směru příliš široce a nekonkrétně formulován. Soud tímto v podstatě udělil dle tvrzení stěžovatele policejnímu orgánu mandát k odnětí prakticky jakékoliv věci, která bude v rámci domovní prohlídky nalezena, pročež i z takto stanovených cílů domovní prohlídky policejní orgán vybočil a překročil své pravomoci, když nezákonně odňal věci uvedené v seznamu připojenému k ústavní stížnosti. Celkový zásah do ústavních práv podle stěžovatele dokresluje samotný způsob provádění domovní prohlídky, v jejímž průběhu byla způsobena škoda na vchodových dveřích v prostoru zámku, k níž došlo přesto, že domovní prohlídka byla umožněna dobrovolně a nebylo třeba překonání odporu při úkonu.

Ze shora uvedených důvodů se stěžovatel domnívá, že bylo zasaženo do jeho práva na nedotknutelnost obydlí vyplývajícího z čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a došlo k porušení i dalších ústavně zaručených práv, jmenovitě dle čl. 2 odst. 2 Listiny.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu přiložených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo a stěžovatelem ve stížnosti připomenuto, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje k zásahu v případě domovní prohlídky jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná.

Co se týče námitek stěžovatele směřujících do odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud poukazuje na poměrnou stručnost ustanovení § 83 a násl. trestního řádu, který stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nevymezuje. Rozsah odůvodnění se tedy dovozuje především z judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006, N 200/43 SbNU 239), v souladu s níž musí obecný soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit, přičemž nepostačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Na druhou stranu však, zejména dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Podstatné je zhodnocení příkazu a jeho odůvodnění jako celku (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09 ze dne 26. 3. 2010 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V projednávané věci je příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor odůvodněn dostatečně, respektive v souladu s ústavními požadavky na něj kladenými. Zastává-li stěžovatel opačný názor, nelze mu přisvědčit. Ze samotného požadavku odůvodněnosti příkazu není totiž možné dovozovat nutnost podrobného výčtu jednotlivých poznatků, jež policejní orgán, potažmo soud vedou k přesvědčení o nezbytnosti provedení prohlídky. Sdělení takových poznatků, popř. jejich zdroje podezřelým osobám by mohlo zmařit další prověřování. Z hlediska proporcionality mezi požadavkem ochrany práv občanů v trestním řízení a požadavkem účinného boje s kriminalitou lze mít za dostačující, je-li v dané fázi řízení s podrobnějšími důvody prohlídky konkrétního obydlí či prostor seznámen soud, zatímco samotný příkaz k domovní prohlídce může obsahovat toliko shrnutí podstaty podezření na páchání konkrétní trestné činnosti a z něj vyplývající smysl prohlídky.

V daném směru odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce obstojí, neboť z něho vyplývá, že inkriminovaná prohlídka byla nařízena v souvislosti s podezřením stěžovatele (a dalších osob) ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, kterých se podezřelí dopustili jednáním blíže vymezeným v příkazu k domovní prohlídce. Stručně shrnuto, tyto osoby přihlásily odcizená vozidla, která byla opatřena novými identifikačními znaky, na padělané technické průkazy různých států Evropské unie, jež poté spřízněné osoby buď prodaly nezúčastněným osobám, nebo v souvislosti s těmito vozidly uplatnily nárok na pojistné plnění poté, co nahlásily jejich odcizení. Stěžovatel, jak v příkazu uvedl soud, dle dosavadních zjištění trestnou činnost organizoval, odcizená vozidla byla dovážena právě do prostor nemovitosti v P., kde byly na těchto vozidlech pozměňovány identifikační znaky.

Z řečeného je patrné, že základní podmínky nařízení prohlídky, tj. především důvodné podezření, že v předmětných domovních prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení, byly v posuzovaném případě splněny.

Nelze přisvědčit stěžovateli ani stran námitky nedostatku odůvodnění příkazu k domovní prohlídce jako úkonu neodkladného. Stěžovatel požadavek odůvodněnosti, resp. jeho smysl a význam nechápe správně. Posouzení úkonu jako neodkladného nemá povahu formálního rozhodnutí (nevydává se o něm žádné usnesení), nýbrž jde pouze o neformální procesní opatření pořádkové povahy, svým významem nesrovnatelné s meritorním rozhodováním ve věci, nejsou tedy kladeny tak vysoké nároky na argumentaci rozhodnutí jaké jsou vyžadovány u rozhodnutí meritorního nebo např. v případě usnesení o zahájení trestního stíhání či rozhodnutí o vzetí do vazby.

Okresní soud v Hradci Králové posoudil domovní prohlídku jako neodkladný úkon se zdůvodněním, že "na podkladě listinných a dalších důkazů, které by měly být při provádění prohlídky zajištěny, bude možno rozkrýt rozsah páchané trestné činnosti, ustanovit konkrétní poškozené subjekty, zadokumentovat výši způsobené škody a na podkladě získaných informací bude možnost koncipovat výrok usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétních osob". Tomuto závěru lze stěží něco vytknout. Zjištěné skutečnosti zjevně "nepostačovaly" ani k zahájení trestního stíhání konkrétních osob, ale ani k odložení či jinému vyřízení věci, když právě věci zajištěné při domovní prohlídce měly mít z hlediska dalšího postupu policejního orgánu klíčový význam. Je-li vyloučena možnost "účelového" zahajování trestního stíhání, pak není jiné cesty, jak by si policejní orgán v konkrétním případě mohl zmíněné důkazy opatřit. Z toho také zřetelně plyne neodkladnost domovní prohlídky.

Pokud jde o námitku týkající se rozsahu domovní prohlídky, Ústavní soud odkazuje na své již dříve judikované závěry, podle nichž ani v případě odůvodnění příkazu k domovní prohlídce ani v případě postupu dle ustanovení § 78 odst. 1 trestního řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle ustanovení 85 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů. Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007).

Hodnoceno ze shora nastíněných hledisek ústavněprávního přezkumu napadenému příkazu k domovní prohlídce nelze nic vytknout. S ohledem na charakter trestné činnosti byl rozsah domovní prohlídky v příkazu vymezen ad exemplum, tj. bylo vycházeno z podezření, že se v příslušných prostorech nacházejí věci důležité pro trestní řízení, jmenovitě zcizená vozidla, jejich komponenty, registrační značky vozidel, padělané doklady, technické průkazy, komunikační prostředky podezřelých, počítačová technika, fotografické materiály, nástroje a přístroje určené ke změně identifikačních znaků vozidel a jejich komponenty, případně další nářadí, přístroje, účetní doklady, finanční prostředky, cennosti, případně jiné majetkové hodnoty získané trestnou činností. V případě předmětů, u nichž je stěžovatelem namítáno, že byly odebrány policejním orgánem bezdůvodně, se jedná vesměs o záznamovou techniku (digitální fotoaparáty a kamera, playstation), diář, autoatlas s poznámkami a další listiny, o kterých se policejní orgán mohl důvodně domnívat, že rozbor těchto věcí přispěje k objasnění výše uvedené trestné činnosti, dále šperky a silniční jízdní kolo, u nichž mohlo naopak existovat podezření, že jde o majetkové hodnoty získané trestnou činností. Policejní orgán tedy v dané věci, navzdory opačnému tvrzení stěžovatele, postupoval zcela v souladu s cílem vymezeným v příkazu k domovní prohlídce a současně tak, aby zajistil efektivní prověřování trestné činnosti v intencích účelu trestního řízení dle § 1 trestního řádu.

V návaznosti na výše uvedené, neshledávaje, že by v důsledku vydání napadeného příkazu k domovní prohlídce nebo při samotném provedení prohlídky docházelo k porušování ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, nezbylo proto Ústavnímu soudu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru