Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2119/18 #1Usnesení ÚS ze dne 13.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Chomutov
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/zákaz nucených prací nebo služeb /výkon trestu
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní nesoulad mez... více
Věcný rejstříktrest odnětí svobody/podmíněné propuštění
EcliECLI:CZ:US:2018:2.US.2119.18.1
Datum podání20.06.2018
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 88 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2119/18 ze dne 13. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti R. F., t. č. ve Věznici Všehrdy, právně zastoupeného Mgr. Marií Mertovou, advokátkou se sídlem Revoluční 48, Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2018 č. j. To 88/2018-27 a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 2. 2018 č. j. 5 PP 15/2018-19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 6. 2018, se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel, t. č. vykonávající uložený trest odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, podal dne 24. 1. 2018 Okresnímu soudu v Chomutově žádost o podmíněné propuštění, která byla usnesením Okresního soudu v Chomutově zamítnuta s odůvodněním, že ačkoliv stěžovatel splňuje formální podmínku pro podmíněné propuštění a prokázal polepšení (nebyly k němu zjištěny žádné negativní poznatky, naopak je pozitivně hodnocen a byla mu dokonce udělena odměna v nejvyšší formě tj. přerušení výkonu trestu), nelze s ohledem na jeho předchozí četná odsouzení a opakované výkony trestu očekávat, že by v případě podmíněného propuštění způsob života změnil. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel včasnou stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuta, když stížnostní soud zopakoval důvody, o něž své rozhodnutí opřel Okresní soud v Chomutově. V odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem shodně konstatuje, že stěžovatel splňuje podmínku pro podmíněné propuštění a prokázal polepšení (získal množství odměn, plní cíle programu zacházení a je dlouhodobě zařazen na pracovišti s volným pohybem mimo věznici), nicméně není u něho dán předpoklad, že povede řádný život. V tomto směru krajský soud odkazuje na předchozí odsouzení stěžovatele a zdůrazňuje jeho trestní minulost, z níž dovozuje obavu, že by se stěžovatel v případě svého propuštění vrátil k závadovému jednání.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že oběma soudy bylo rozhodováno toliko formálně, když s poukazem na jeho soudně trestní minulost dospěly k zamítavému rozhodnutí. Stěžovatel však musí poukázat na skutečnost, že jeho odsouzení v minulosti nemůže být samo o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění. Okresní soud ani krajský soud se ve svém odůvodnění nikterak nevypořádaly s postojem odsouzeného ke společnosti, k prostředí, do nějž by se v případě propuštění vrátil, k tomu, že by měl zajištěné zaměstnání a bydlení, což vše řádně soudu doložil. Je pak otázkou, jakým dalším způsobem by odsouzený měl soudu prokázat polepšení do budoucna, když ve výkonu trestu je pozitivně hodnocen, o čemž svědčí i získané kázeňské odměny a trestnou minulost již zpět vzít nelze.

4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

5. Ústavní soud považuje za vhodné zopakovat, že pouhý nesouhlas stěžovatele s právním posouzením věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost zásahu Ústavního soudu. Ten totiž není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do jejich jurisdikce zasahovat svým vlastním výkladem obyčejného práva. Důvod k zásahu by nastoupil tehdy, pokud by napadená rozhodnutí či jim předcházející řízení trpěla takovými vadami, že by byly narušeny základní principy ústavnosti, zvláště ve vztahu k případnému narušení ústavně zaručených práv. Narušení těchto principů však v dané věci Ústavní soud neshledal.

6. Stížnost, ve které stěžovatel namítá pouze pochybení obecného soudu při zjišťování skutkového stavu či při použití podústavního práva, aniž by náležitě zdůvodnil, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, musí Ústavní soud shledat zjevně neopodstatněnou.

7. Ústavní soud dále připomíná, že neexistuje ústavně zaručené právo na podmíněné propuštění odsouzeného. Úvaha o případném podmíněném propuštění a zhodnocení toho, zda byly naplněny hmotněprávní podmínky, náleží obecným soudům. Na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Ústavní soud nahlíží jako na zákonem presumovaný benefit, který lze poskytnout odsouzené osobě, je-li zjevné, že její pobyt ve vězení vedl k její nápravě a ze známých skutečností lze očekávat, že nebude po propuštění v páchání trestné činnosti pokračovat (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2655/11 ze dne 7. 11. 2011). Jde o výjimku z obecného pravidla výkonu celého spravedlivě vyměřeného trestu, který se automaticky nezkracuje vzorným chováním během určité části výkonu tohoto trestu. Ke splnění podmínek pro urychlené ukončení výkonu trestu je podle Ústavního soudu klíčové, aby odsouzený jedinec prokázal, že další výkon trestu odnětí svobody je v jeho případě nadbytečný. To platí obzvláště v případě odsouzených, kteří již v minulosti prokázali opakovaně neschopnost zdržet se dalšího páchání trestné činnosti (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2891/16 ze dne 20. 9. 2016; či sp. zn. III. ÚS 1455/17 ze dne 30. 5. 2017). Do nezávislého rozhodnutí trestního soudu o podmíněném propuštění by Ústavní soud mohl zásadně zasáhnout jen v případě, že by postrádalo jakoukoliv právní, skutkovou, či logickou oporu. Žádné takové pochybení však Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

8. Podle obecných soudů stěžovatel neprokázal polepšení a nelze od něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Proto mu neposkytly zmírnění v podobě podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Přihlédly přitom i k pozitivním okolnostem, které však nepřevážily nad okolnostmi rizikovými. Z ústavněprávního hlediska přitom nic nebrání tomu, aby obecný soud přihlédl k předchozím trestům v rámci zhodnocení osobnostních rysů, resp. dosavadního životního stylu odsouzeného, jeho zázemí a osobním a majetkovým poměrům, jež pro závěr o pravděpodobnosti další recidivy bezesporu význam mají. Tyto závěry odpovídají judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 399/14 ze dne 4. 3. 2014, usnesení sp. zn. III. ÚS 384/10 ze dne 6. 5. 2010, usnesení sp. zn. II. ÚS 3220/13 ze dne 14. 1. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1535/13 ze dne 21. 8. 2013 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 4805/12 ze dne 23. 5. 2013).

9. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru