Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2108/17 #1Usnesení ÚS ze dne 15.12.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - nezletilá
STĚŽOVATEL - FO - nezletilý
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 2
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na účinné vyšetřování
Věcný rejstříkPoškozený
Doprava
orgán činný v trestním řízení
trestní stíhání
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.2108.17.1
Datum podání06.07.2017
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 6

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 159a odst.1

40/2009 Sb., § 143 odst.1, § 151


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2108/17 ze dne 15. 12. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) nezletilé N. T., 2) nezletilého S. T., 3) nezletilé G. T., 4) nezletilé A. T., zastoupených matkou E. S., právně zastoupených Mgr. Věrou Novákovou, advokátkou, sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, a 5) E. S., zastoupené JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, Ph. D., advokátkou, sídlem Ke Stírce 490/16, Praha 8 - Kobylisy, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 12. dubna 2018 č. j. 1 VZN 1764/2017-39, vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 2. května 2017 č. j. 3 KZN 862/2017-22, usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. listopadu 2017 č. j. 3 KZN 862/2017-38 a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 22. února 2017 č. j. 1 ZT 64/2017-9 a ze dne 21. září 2017 č. j. 1 ZT 64/2017-129, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Nezletilí stěžovatelé dále navrhují, aby bylo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze zakázáno pokračovat v porušování uvedených základních práv spočívajícím v neprovedení účinného vyšetřování ve věci vedené pod sp. zn. 1 VZN 1764/2017. Současně stěžovatelé navrhují, aby náklady za jejich právní zastoupení zaplatil stát.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že záznamem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru služby dopravní policie, Oddělení dopravních nehod (dále jen "policejní orgán"), ze dne 27. 3. 2016 č. j. KRPA-119091-2/TČ-2016-000006-219, byly podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zahájeny úkony trestního řízení ve věci dopravní nehody s úmrtím, neboť na podkladě zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že dne 27. 3. 2016 mohl být neznámým pachatelem spáchán v P., přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"), a přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku, čímž měla být poškozenému J. T. (dále jen "poškozený") způsobena újma na zdraví s následkem smrti. Usnesením policejního orgánu ze dne 2. 2. 2017 č. j. KRPA-119091-137/TČ-2016-000005-44 bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání D. K. (dále jen "řidič") jako obviněného ze spáchání přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku, s tím, že jako řidič dopravního prostředku po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytl osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak mohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") ze dne 22. 2. 2017 č. j. 1 ZT 64/2017-9 bylo uvedené usnesení policejního orgánu podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušeno a podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu za použití § 159a odst. 1 tr. řádu byla věc dopravní nehody odložena s tím, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Obvodní státní zastupitelství konstatovalo, že policejní orgán správně z důkazního materiálu vyhodnotil, že dopravní nehodu v žádném případě nemohl zavinit řidič, že skutečně šlo o souhru nešťastných okolností, kdy poškozený musel zpoza zaparkovaných vozidel upadnout hlavou před zadní kolo vozidla zn. Audi a došlo tak k přejetí jeho hlavy s fatálním následkem, nepochopilo však, na základě jakých myšlenkových pochodů policejní orgán dovodil, že s vyšší mírou pravděpodobnosti řidič musel vědět nebo alespoň byl srozuměn s tím, že přejel člověka a z místa nehody odjel, neboť z kamerového záznamu nic pro takový závěr nesvědčí. Státní zástupce dospěl k závěru, že z provedených důkazů, kdy již těžko lze opatřit důkazy další, nelze řidiči prokázat, že by věděl o tom, že se stal účastníkem dopravní nehody.

3. Pátá stěžovatelka dala podáním ze dne 7. 3. 2017 Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zástupce obvodního státního zastupitelství s tím, že předmětná dopravní nehoda nebyla dostatečně objasněna. Stejný podnět dali podáním ze dne 14. 3. 2017 též ostatní stěžovatelé.

4.Vyrozuměním městského státního zastupitelství ze dne 2. 5. 2017 sp. zn. 3 KZN 862/2017 byli stěžovatelé informováni, že podnět páté stěžovatelky je nedůvodný a podnět ostatních stěžovatelů je důvodný částečně, a to ve vztahu k vyřízení žádosti o poskytnutí bezplatného zmocněnce. Městské státní zastupitelství si z podnětu stěžovatelů vyžádalo příslušný spisový materiál, konstatovalo, že ve věci bylo provedeno poměrně rozsáhlé šetření, které je rozhodně dostatečné pro učinění skutkových a právních závěrů. K objasnění okolností, za kterých došlo k usmrcení poškozeného, byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, z něhož vyplývá, že poškozený měl v době dopravní nehody v krvi vysokou hodnotu alkoholu. Z kamerového záznamu pak vzalo za prokázané, že poškozený nerespektoval dopravní signál na přechodu pro chodce, následně se nejistým krokem pohyboval po chodníku a poté zmizel z úhlu pohledu kamery za zaparkovaným vozidlem. V té chvíli do prostoru, kde s ohledem na charakter komunikace nebyl důvod očekávat vstup chodce do vozovky, a kde se nacházelo zaparkované vyšší vozidlo, přes které nebylo možné zahlédnout osobu člověka, přijelo přiměřenou rychlostí osobní vozidlo zn. Audi A8, které bez znatelnějšího "problému" pokračovalo v jízdě. V té chvíli je patrné, že za vozidlem se nachází ležící osoba, později identifikovaná jako poškozený. Detailnějším "krokováním" snímků pořízených kamerou je patrné, že osoba poškozeného se před dopadem na vozovku nacházela v předklonu v prostoru pravého zadního boku vozidla. Městské státní zastupitelství po vyhodnocení těchto důkazů dospělo k závěru, že zavinění bylo jednoznačně na straně poškozeného, který vytvořil řidiči nečekanou překážku, přičemž řidič nebyl schopen na danou situaci reagovat, poškozeného ani nezaznamenal. Podle jeho přesvědčení nic nenaznačovalo tomu, že by řidič musel poškozeného vidět či slyšet náraz, což vyplývá i z podaného vysvětlení svědkyně G. Č. a z výpovědi spolujezdkyně řidiče. Městské státní zastupitelství uzavřelo, že v dané chvíli nelze po právu požadovat od orgánů činných v trestním řízení další úkony. Neshledalo proto důvod pro zahájení trestního stíhání řidiče.

5. Stěžovatelé dali dne 8. 6. 2017 a dne 11. 6. 2017 Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") dva samostatné podněty k výkonu dohledu nad postupem městského státního zastupitelství.

6. Vrchní státní zastupitelství stěžovatele dne 23. 6. 2017 vyrozumělo, že si z vyžádaných podkladů ověřilo, že městské státní zastupitelství vykonalo dohled podle § 12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), nad postupem obvodního státního zastupitelství, samo vyšší státní zastupitelství je oprávněno pouze výjimečně v odůvodněných případech přezkoumat postup bezprostředně nižšího státního zastupitelství při výkonu dohledu, přičemž hodnotí úroveň a účinnost dohledu vykonaného bezprostředně nižším státním zastupitelstvím. Důvod k využití tohoto oprávnění však v posuzovaném případě neshledalo a postoupilo podnět městskému státnímu zastupitelství.

7. Usnesením obvodního státního zastupitelství ze dne 21. 9. 2017 č. j. 1 ZT 64/2017-129 nebylo vyhověno žádosti zmocněnkyně nezletilých stěžovatelů, že stát ponese náklady na znalecký posudek vypracovaný ke dni 19. 8. 2017 znalcem Ing. Miroslavem Tesařem na žádost zmocněnkyně, s tím, že takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný a stejný úkon k prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení. Stížnost nezletilých stěžovatelů městské státní zastupitelství usnesením ze dne 21. 11. 2017 č. j. 3 KZN 862/2017-38 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítlo jako nedůvodnou, neboť se zásadně ztotožnilo s argumentací obvodního státního zastupitelství.

8. Podáním ze dne 14. 12. 2017 se nezletilí stěžovatelé domáhali nařízení kontroly již skončené věci podle § 12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství. Dne 7. 2. 2018 byli Nejvyšším státním zastupitelstvím vyrozuměni, že po seznámení se spisovým materiálem kontrola skončené věci, na niž neexistuje právní nárok, nařízena nebude. Nezletilé stěžovatele však upozornilo na to, že těžiště kontrolní činnosti je nadále spatřováno ve výkonu dohledu. S ohledem na povahu námitek proti usnesení městského státního zastupitelství ze dne 21. 11. 2017 č. j. 3 KZN 862/2017-38, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení obvodního státního zastupitelství ze dne 21. 9. 2017 č. j. 1 ZT 64/2017-129, kterým nebylo vyhověno žádosti nezletilých stěžovatelů, aby stát nesl náklady za znalecký posudek, který si opatřili, věc postoupilo vrchnímu státnímu zastupitelství.

9. Vyrozuměním vrchního státního zastupitelství ze dne 12. 4. 2018 sp. zn. 1 VZN 1764/2017-39 bylo nezletilým stěžovatelům sděleno, že provedeným přezkoumáním věci bylo shledáno, že městské státní zastupitelství mělo k rozhodnutí úplný spisový materiál, včetně policejního spisu, jeho rozhodnutí splňuje formální náležitosti a i obsah odůvodnění odpovídá povaze posuzované věci.

II.

Argumentace stěžovatelů

10. Stěžovatelé v ústavní stížnosti podané proti usnesení obvodního státního zastupitelství ze dne 22. 2. 2017 č. j. 1 ZT 64/2017-9 a vyrozumění městského státního zastupitelství ze dne 2. 5. 2017 č. j. 3 KZN 862/2017-22 rekapitulují průběh trestního řízení i obsah provedených důkazů, přičemž tvrdí, že jim bylo odepřeno právo na účinné vyšetřování. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691) považují žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství za obecně účinný opravný prostředek, jehož vyčerpání je podmínkou podání ústavní stížnosti. Uvádějí, že v předmětné věci byl zbaven života otec nezletilých stěžovatelů a druh páté stěžovatelky v důsledku střetu s vozidlem a neposkytnutí první pomoci řidičem. V průběhu řízení však nedostali odpověď na otázku, jakým způsobem byl poškozený usmrcen, když znalec z oboru dopravy k průběhu nehodového děje nabídl několik alternativních teorií. Polemizují se závěry obvodního státního zastupitelství i se závěry městského státního zastupitelství, vykonávajícího dohled nad postupem obvodního státního zastupitelství, jejichž verze označují za odlišné, nemající oporu v kamerovém záznamu a znaleckých posudcích.

11. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 17. 1. 2018 nezletilí stěžovatelé uvádějí, že si opatřili vlastní znalecký posudek z oboru silniční dopravy, konstruující pravděpodobný nehodový děj i ponehodový děj, dali podnět policejnímu orgánu k pokračování prověřování věci a návrh na rozhodnutí podle § 151a odst. 1 tr. řádu, tedy že stát ponese náklady na znalecký posudek vyžádaný stěžovateli. Jejich návrhu však nebylo vyhověno s tím, že znalecký posudek nevnesl do věci nic nového. I s těmito závěry obvodního státního zastupitelství nezletilí stěžovatelé polemizují, a stejně tak i se závěry městského státního zastupitelství. Původní ústavní stížnost tak rozšířili i o rozhodnutí vydaná podle § 151a odst. 1 tr. řádu, tedy o usnesení obvodního státního zastupitelství ze dne 21. 9. 2017 č. j. 1 ZT 64/2017-129 a usnesení městského státního zastupitelství ze dne 21. 11. 2017 č. j. 3 KZN 862/2017-38.

12. Další rozšíření ústavní stížnosti obdržel Ústavní soud dne 24. 5. 2018. Nezletilí stěžovatelé v něm napadli též vyrozumění vrchního státního zastupitelství ze dne 12. 4. 2018 č. j. VZN 1764/2017-39, kterým dle jejich tvrzení bylo také porušeno právo na účinné vyšetřování, a navrhli, aby bylo vrchnímu státnímu zastupitelství zakázáno pokračovat v porušování ústavních práv.

III.

Vyjádření účastníků řízení

13. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení i policejního orgánu.

14. Městské státní zastupitelství odkázalo na své vyrozumění o výkonu dohledu a uvedlo, že není sporu o tom, že smrtelné zranění bylo J. T. způsobeno vozidlem Audi 8, jehož řidičem byla osoba, jejíhož trestního stíhání se stěžovatelé domáhali jako viníka dopravní nehody. K dopravní nehodě doplnilo, že úhybný manévr vozidla na kameře neučinil řidič vozidla Audi 8, ale neznámý řidič vozidla Ford neznámé státní poznávací značky, který se nepochybně dopustil trestného činu neposkytnutí pomoci podle § 150 tr. zákoníku. K ústavní stížnosti uvádí, že ji považuje za nedůvodnou s tím, že ústavní práva stěžovatelů podle jeho názoru porušena nebyla.

15. Policejní orgán se vzdal postavení vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem.

16. Vyjádření městského státního zastupitelství a policejního orgánu zaslal Ústavní soud stěžovatelům k replikám. Stěžovatelé v nich konstatovali, že svého práva repliky nevyužívají.

17. Další vyjádření na výzvu Ústavního soudu zaslalo i vrchní státní zastupitelství a obvodní státní zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství uvedlo, že v předmětné věci nevydalo žádné meritorní či procesní rozhodnutí a ve věci bylo činné pouze při vyřizování podnětů k výkonu dohledu, přičemž se s názorem stěžovatelů neztotožňuje a zastává stanovisko, že k porušení ústavních práv označených stěžovateli nedošlo a za výše popsané situace ani dojít nemohlo. Dohledová činnost byla dle jeho názoru vykonána v mezích zákona. Vrchní státní zastupitelství závěrem svého vyjádření sdělilo, že se vzdává postavení účastníka řízení.

18. Obvodní státní zastupitelství k rozboru záznamu z kamerového systému uvádí, že jeho kvalita k místu střetu je hraniční, a že chodec je před střetem pozorovatelný v zákrytu se zaparkovanou dodávkou. Vozidlo tovární značky Audi A8 nebylo podrobně ohledáno za účelem zjištění biologických stop na jeho spodní části, což mohlo objasnit, v jaké poloze vůči vozidlu a výhledu řidiče se chodec nacházel v okamžiku započetí optické reakce řidiče. Dále uvádí, že z toho, že řidič vozidla zprvu odmítl k věci vypovídat, lze dovodit, že mohl vědět, že jeho vozidlo se střetlo s chodcem, třebaže sám střet nezavinil, avšak byl si vědom, že jako řidič vozidla po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytl pomoc, ačkoli v té době nevěděl, nakolik je potřebná. Obvodní státní zastupitelství však dodává, že pro tuto verzi chybí takový ucelený komplex důkazů, který by ji učinil nepochybnou a byl spolehlivým podkladem pro zahájení trestního stíhání a pro následné vydání odsuzujícího rozsudku a to i při přihlédnutí k zásadě in dubio pro reo. Zároveň konstatuje, že zpřesnění rekonstrukce nehodového děje však nemusí představovat důkaz prokazující subjektivní stránku trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku.

19. Ústavní soud zaslal i vyjádření obvodního státního zastupitelství a vrchního státního zastupitelství stěžovatelům k replikám. Stěžovatelé však již na zaslaná vyjádření nereagovali.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

20. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla napadená rozhodnutí a vyrozumění vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

21. Napadená vyrozumění státních zastupitelství lze označit za rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Za rozhodnutí zasahující do ústavních práv stěžovatelů je totiž možno považovat i sdělení vyššího státního zastupitelství, kterým byl jejich podnět k přezkoumání postupu nižšího státního zastupitelství vyřízen [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623)].

22. Navrhují-li nezletilí stěžovatelé, aby Ústavní soud zakázal vrchnímu státnímu zastupitelství pokračovat v porušování ústavních práv spočívajícím v neprovedení účinného vyšetřování, k takovému rozhodnutí není Ústavní soud za situace, kdy sdělení vyššího státního zástupce o přezkoumání postupu nižšího státního zástupce považuje za rozhodnutí, nikoliv za jiný zásah orgánu veřejné moci, oprávněn (viz § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

23. K vyjádření vrchního státního zastupitelství (bod 17 in fine) Ústavní soud připomíná, že § 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu připouští vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení. Dle zákona o Ústavním soudu však není možné vzdát se postavení účastníka řízení.

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

24. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

25. Z obsahu ústavní stížnosti lze dovodit, že se stěžovatelé dovolávají účinného šetření dopravní nehody, při níž byl usmrcen jejich otec a druh. Stěžovatelé se domáhají objasnění průběhu usmrcení poškozeného, a upozorňují na odlišnosti v závěrech státních zastupitelství, např. (str. 12 ústavní stížnosti) uvádějí, že státní zástupce městského státního zastupitelství si protiřečí, když uvádí, že si poškozený smrtelné poranění způsobil sám nejprve předkloněním u zadní části vozidla a následně pádem u přední části vozidla. Dále napadají závěry státních zástupitelství, vycházející z kamerového záznamu.

26. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti již mnohokrát vyslovil, že ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, neexistuje. Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda a kým byl trestný čin spáchán. Úprava této problematiky v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné právo na "satisfakci" za způsobený trestný čin v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nezakládá [viz např. usnesení ze dne 26. 2. 1997 sp. zn. II. ÚS 361/96 (U 5/7 SbNU 343), ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. I. ÚS 84/99 (U 29/14 SbNU 291) nebo ze dne 5. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 45/05, dostupné jako další rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

27. Problematikou účinného vyšetřování se Ústavní soud opakovaně zabýval, přičemž ve svých rozhodnutích stanovil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, meze požadavku na účinné vyšetřování [srov. zejména nálezy ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301), ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13 a ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 (N 151/82 SbNU 385), usnesení ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1594/15 ]. Právo na účinné vyšetřování se uplatní zejména u zásahů do práv chráněných v čl. 6, čl. 7 odst. 1 a čl. 9 Listiny, jakož i v čl. 2, čl. 3 a čl. 4 Úmluvy - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v čl. 10 odst. 2 Listiny a v čl. 8 Úmluvy, chránícím právo na soukromý a rodinný život.

28. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi přistoupil ke zrušení rozhodnutí z důvodu porušení práva na účinné vyšetřování pouze výjimečně [srov. jiz citovaný nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 a nálezy ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 3436/14 (N 8/80 SbNU 91), ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15, sp. zn. II. ÚS 3626/13 (N 216/79 SbNU 475) nebo ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161)]. Nadále totiž platí, že požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče a nikoliv povinností dosáhnout určitého výsledku (srov. též usnesení ze dne 29. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2886/13, ze dne 4. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 540/17).

29. Není a nemůže být posláním Ústavního soudu, aby zasahoval do pravomoci orgánů činných v trestním řízení a aby vykonával dozor nad jejich jednotlivými dílčími úkony. K namítanému zásahu do základních práv stěžovatelů mělo dojít nedostatečným prošetřením okolností, za nichž přišel o život jejich blízký příbuzný. Dozor nad činností policejních orgánů však vykonává státní zástupce, který je k tomu vybaven řadou oprávnění a pravomocí. V posuzované věci takovou kontrolu příslušný státní zástupce na podkladě řádného opravného prostředku uskutečnil. Na rozdíl od policejního orgánu však dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by šlo o podezření ze spáchání trestného činu, což vyústilo ve vydání kasačního usnesení a v rozhodnutí o odložení věci dopravní nehody, při níž byl usmrcen poškozený, s tím, že nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Pro své závěry měl dle Ústavního soudu státní zástupce dostatek podkladů obsažených ve spisovém materiálu, a to nejenom znalecký posudek z oboru silniční dopravy, podle jehož závěrů mohl poškozený v době, kdy tudy projíždělo předmětné vozidlo, náhle vstoupit do vozovky nebo upadnout na vozovku z místa zakrytého výhledu (nacházel se ve stavu střední opilosti), ale zejména záznam z městského kamerového systému, který zabírá rovněž místo střetu. Stěžovatelům se sice nedostalo odpovědi na otázku, jakým konkrétním způsobem byl poškozený usmrcen, když na tuto otázku jednoznačně neodpovídá ani znalecký posudek, který si nechali sami vypracovat, co však bylo bez pochybností provedenými důkazy zjištěno, byla skutečnost, že jedinou příčinou vzniku kritické situace bylo počínání poškozeného, který ve stavu střední opilosti (dle dalšího znaleckého posudku znalce Ing. Grosse na č. j. KRPA - 119091 - 22 / TČ - 2016 - 000005 ze dne 22. 4. 2016 měl poškozený více než 2 promile alkoholu v krvi) nereagoval na přijíždějící vozidlo a vešel (spadl) řidiči do jeho jízdní dráhy zpoza dodávkového vozidla (oblasti zakrytého výhledu) - viz znalecký posudek č. 305/78/2017, bod 2.4, odpověď na otázku č. 1. Ani z vyjádření znalce k záběrům z kamerového záznamu nevyplývá, že by řidič předmětného vozidla věděl či byl srozuměn s tím, že přejel člověka a bez zastavení z místa nehody odjel. Nic takového nebylo zjištěno ani z podaného vysvětlení spolujezdkyně řidiče.

30. Právo na účinné vyšetřování na ústavně právní úrovni neobsahuje prvek práva na přijetí konkrétních právních závěrů, ale pouze právo na zjištění a vyhodnocení skutkových okolností trestního řízení (srov. usnesení ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 2042/17). Jinými slovy vyjádřeno, povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká (existence) prostředků, a nikoliv dosažení výsledku [srov. již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 3196/12 či usnesení ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 4065/14]. Ústavní soud tak nemůže z podnětu poškozených přezkoumávat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení či naopak nezahájení trestního stíhání (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2007 sp. zn. IV. ÚS 264/06 či ze dne 13. 6. 2017 sp. zn. II. ÚS 1274/17). Ústavnímu soudu však přísluší přezkoumávat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky vyplývajícími z práva na život, jak je zaručeno v čl. 6 Listiny a čl. 2 Úmluvy, tj. s požadavky na účinné vyšetřování (viz analogicky v případě stížnosti na nelidské zacházení usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 745/11). Jak vyplývá z napadených rozhodnutí a vyrozumění, této povinnosti orgány činné v trestním řízení dostály.

31. Ústavní soud neshledal, že by závěr obvodního státního zastupitelství, které konstatuje, že řidič vozidla zprvu odmítl k věci vypovídat, odpovídal záznamům ve spise. Při podávání vysvětlení (ze dne 28. 3. 2016) řidič vypověděl, že jel předešlého dne vozidlem se svými dětmi, svou přítelkyní a jejím synem, že vozidlo patří jeho otci a že mu o dopravní nehodě není nic známo. Při podání vysvětlení ze dne 15. 8. 2016 řidič opět odpovídal na všechny otázky, které mu byly kladeny vyšetřujícím policistou, např. kde toho dne byl, kudy jel apod. Teprve poté, co mu byl přehrán kamerový záznam č. 1 a č. 2, uvedl, "Jsem absolutně z toho všeho [v] šoku. Nejsem si ničeho vědom." a teprve poté řidič prohlásil, že ve věci již nechce vypovídat. Ani z dalšího dokazování dle Ústavního soudu nevyplývá, že by si řidič byl vědom, že srazil člověka - dle Ústavního soudu to nevyplývá ani z kamerového záznamu, který přímo zachycuje dopravní nehodu (kamera č. 500623 Nové Švábky, videozáznam na CD nosiči, č. j. KRPA-110991/TČ-2016-00005-44). Proto Ústavní soud nemá důvod zpochybňovat závěr obvodního státního zastupitelství (bod 18. shora) o tom, že pro verzi o zavinění dopravní nehody řidičem chybí takový ucelený komplex důkazů, který by ji učinil nepochybnou a byl spolehlivým podkladem pro zahájení trestního stíhání a pro následné vydání odsuzujícího rozsudku.

32. Se stěžovateli nelze souhlasit v tom, že by ve věci došlo k omezení jejich práv jako poškozených. Svá práva realizovali cestou podnětů k výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství, na něž městské státní zastupitelství a poté i vrchní státní zastupitelství v uvedených vyrozuměních patřičně reagovala. Využili též podnětu k nařízení kontroly skončené věci, Nejvyšší státní zastupitelství věc přezkoumalo a postoupilo zpět vrchnímu státnímu zastupitelství. Lze konstatovat, že řádně odůvodněná vyrozumění státních zastupitelství, která stěžovatelé postupně obdrželi, nevykazují žádné známky svévole a z ústavního hlediska jsou přijatelná. Sama okolnost, že stěžovatelé vyslovují názor opačný, nemůže věc posunout do ústavní roviny. Zbývá dodat, že povaha usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. řádu není konečným meritorním rozhodnutím, neboť nevytváří překážku věci rozhodnuté. V prověřování trestné činnosti lze tedy pokračovat, budou-li k tomu zjištěny nové konkrétní okolnosti, a to i na základě případného podnětu stěžovatelů.

33. Napadají-li stěžovatelé z obdobných důvodů též rozhodnutí, kterým jim nebylo přiznáno, aby stát nesl náklady za znalecký posudek jimi vyžádaný, postačí poukázat na důvody, které obvodní státní zastupitelství vedly k zamítnutí jejich žádosti a s nimiž se městské státní zastupitelství ztotožnilo. I v tomto znaleckém posudku totiž znalec dle Ústavního soudu potvrdil původní závěry (ze znaleckého posudku č. 530-59/2016 ze dne 12. 12. 2016), že poškozený vlastní vinou zapříčinil dopravní nehodu, která vyústila v jeho usmrcení. Vyjadřuje-li se tento znalec dále k tomu, zda řidič mohl naplnit skutkovou podstatu přečinu podle § 151 tr. zákoníku, takové úvahy mu zjevně nepříslušejí. K tomu se dostatečně v napadených rozhodnutích vyjádřily obvodní státní zastupitelství a poté i městské státní zastupitelství.

34. S ohledem na uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem orgánů činných v trestním řízení nebyla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Navrhli-li však nezletilí stěžovatelé, aby Ústavní soud zakázal vrchnímu státnímu zastupitelství porušovat jejich ústavní práva, jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a v této části ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl.

35. Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud podmínky pro vyhovění návrhu, aby náklady na zastoupení stěžovatelů zaplatil stát (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2020

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru