Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 210/98Nález ÚS ze dne 18.08.1999K výkladu pojmu "politická perzekuce"

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkosoba/oprávněná
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 114/15 SbNU 111
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.210.98
Datum podání06.05.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

134/1946 Sb., § 68 odst.1

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.r, § 6 odst.1 písm.h

78/1952 Sb.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 210/98 ze dne 18. 8. 1999

N 114/15 SbNU 111

K výkladu pojmu "politická perzekuce"

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti J.

J., zastoupené JUDr. J. V., za účasti účastníka řízení Krajského

soudu v Plzni, a vedl. účastníka Okresního úřadu, okresního

pozemkového úřadu v Domažlicích, proti rozsudku Krajského soudu

v Plzni ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 30 Ca 163/96 a rozhodnutí

Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích ze dne 5. 2.

1996, sp. zn. POZ/166/96, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1998, sp. zn.

30 Ca 163/96 a rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu

v Domažlicích ze dne 5. 2. 1996, sp. zn. POZ/166/96, se zrušují.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení

rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích ze dne

5. 2. 1996, sp. zn. POZ/166/96, kterým bylo rozhodnuto, že není

vlastníkem pozemků uvedených v tomto rozhodnutí a rozsudku

Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 30 Ca 163/96,

kterým bylo rozhodnutí pozemkového úřadu potvrzeno.

V odůvodnění svého rozhodnutí okresní pozemkový úřad dovodil,

že stěžovatelka by byla sice oprávněnou osobou, ale nesplňuje

požadavky restitučního titulu podle ustanovení § 6 odst. 1 písm.

h) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen

zákona o půdě), když předmětné nemovitosti přešly na čsl. stát na

základě notářského zápisu pořízeného dne 3. září 1956, sp. zn.

N 142/56, N 241/56 státního notářství v Domažlicích formou

darování a stěžovatelce se pro toto darování nepodařilo prokázat

existenci tísně.

Přezkumnému soudu vytýká, že neuznal restituční titul ani

podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. h) a ani podle ustanovení písm.

r) citovaného paragrafu zákona o půdě.

Namítá, že v řízení nebylo provedeno úplné dokazování

a rovněž tak i zjišťování skutkového stavu bylo nedostačující. Je

přesvědčena o tom, že v řádném řízení a zvláště neprovedenými

důkazy by muselo být prokázáno, že je tu dán restituční titul

podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. h) nebo r) zákona o půdě.

Uvádí, že převod předmětné nemovitosti na stát, který

uskutečnil její zesnulý otec zmíněným notářským ujednáním, bylo

uzavřeno v tísni, když již předtím byl politicky perzekvován a kdy

mu hrozilo další zatčení. Převod musel uskutečnit na úhradu

daňových nedoplatků ve výši 401.333,88 Kčs, spočívajících v blíže

nespecifikovaných nedoplatcích na dani osobní, dávce z majetku,

dávce z majetkových přírůstků a mimořádných dávek, které podle

stěžovatelky byly neprůkazné a vykonstruované. Přitom sám její

otec měl za čsl. státem pohledávku ve výši 618.390,- Kčs z titulu

náhrady za převzatý živý a mrtvý inventář statku P., který byl

převzat podle zák. č. 46/1948 Sb.

Naproti tomu, jak uvádí dále stěžovatelka, byly značně

podhodnoceny pozemky, které Ing. K. předal státu. Pro své tvrzení

o tom, že rodina ing. J. K. byla politicky perzekvována, doložila

stěžovatelka potvrzenými opisy dopisů Ústředního archívu v Praze,

které obsahovaly žádost o stíhání kádrově nespolehlivého ing. K.,

bývalého velkostatkáře a majitele továrny v Domažlicích, zarytého

reakcionáře a škůdce lidově demokratické republiky.

Soud tím, že nepřipustil navrhované důkazy výslechem

stěžovatelky a J. L. a důkaz archivními materiály, porušil podle

stěžovatelky čl. 90 Ústavy a čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod.

K dožádání Ústavního soudu se k návrhu ústavní stížnosti

vyjádřil Okresní úřad, pozemkový úřad v Domažlicích. Jednak

poukázal na to, že stěžovatelce byly v rámci restituce navráceny

nemovitosti podle "Rozhodnutí o výkupu pozemků podle § 1 odst. 2

zák. č. 46/1948 Sb." - výměrem ONV v Domažlicích ze dne 9. 11.

1950 zn. 613/2-9/IX-1950-IX (č. d. 1093/50-Domažlice, č. d.

22/51-Kdyně.

Pokud se však jedná o nemovitosti v kat. území O. a N., které

přešly na čsl. stát notářským ujednáním, nebyl naplněn žádný

restituční titul, uvedený v § 6 odst. 1 zákona o půdě, a proto

stěžovatelku neuznal jako vlastníka požadovaných nemovitostí.

Pokud se týkalo zákonných dávek, které byly ujednáním vyrovnány,

je pozemkový úřad toho názoru, že se jedná o dávky stanovené

zákonem č. 134/1946 Sb. a zákonem č. 185/1947 Sb.

Je rovněž toho názoru, že nelze brát do souvislosti náhradu

za živý a mrtvý inventář a dluhy na daních a dávkách, které měl

ing. J. K. vůči čsl. státu. Konečně k námitce, že nebylo řádně

vyšetřeno, za jakých okolností přešly předmětné nemovitosti na

stát, pozemkový úřad dodává, že vyzval stěžovatelku, aby tyto

skutečnosti osvědčila. Ta však na tuto výzvu nereagovala.

Dokumenty z Ústředního archívu nebyly pozemkovému úřadu

předloženy. Navrhuje proto, aby podané ústavní stížnosti nebylo

vyhověno.

Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti se

nejprve zabývá námitkou stěžovatelky, která soudu vytýká, že

nepřipuštěním důkazů porušil ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.

Tuto námitku odmítá s tím, že navrhované důkazy byly řádně

provedeny, včetně protokolace správním orgánem.

Současně krajský soud upozorňuje na to, že v řízení

o opravném prostředku, vedeném podle části páté, hlavy třetí o. s.

ř. nepostupuje podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř., neboť toto

řízení je ovládáno principem kasačním a soud přezkoumává pouze

zákonnost rozhodnutí správního orgánu, vycházeje přitom ze

skutkového stavu, jak byl zjištěn v době vydání přezkoumávaného

rozhodnutí. Soudu proto nepřísluší provádět nové důkazy a tyto

důkazy hodnotit, neboť tím by nahrazoval činnost správního orgánu

a protiprávně by zasahoval ze sféry soudní do sféry moci výkonné.

Protože neshledal stěžovatelkou namítané porušení ústavních

předpisů, navrhuje krajský soud zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud si rovněž vyžádal spis Krajského soudu v Plzni

sp. zn. 30 Ca 163/96, který obsahoval i spis Okresního úřadu,

pozemkového úřadu v Domažlicích. Vyhodnocením kompletního

materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost

je oprávněná.

Nejprve bylo nutno se zabývat právní kvalifikací notářského

zápisu ze dne 3. září 1956, č. j. N 142/56 a NZ 241/56,

obsahujícího ujednání mezi čsl. státem a ing. J. K. Ing. J. K.

tímto ujednáním postupuje a předává čsl. státu v ujednání blíže

označené nemovitosti, které podle znaleckého odhadu, včetně

pískového lomu představují hodnotu 366. 109,- Kčs.

Podle výkazu nedoplatků finančního odboru rady ONV

v Domažlicích činila pohledávka státu na daních za Ing. Královcem

částku 401.333,88 Kčs, kterou měl čsl. stát na jeho nemovitém

majetku knihovně zajištěn. K dluhům přistoupil i nezaplacený

soudní poplatek ve výši 8.026,40 Kčs.

Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že

předmětné ujednání splňuje formální znaky závazku, který typově se

vyznačuje jako smlouva abstraktní, platná bez ohledu na konkrétní

hospodářský základ jednání. Dovozuje dále, že v té době se na ing.

K. vztahoval zák. č. 134/1946 Sb., kdy podle jeho znění § 68 odst.

1 bodu 5 byla možná úhrada jinými majetkovými hodnotami, pokud

státní správa měla zájem na jejich získání místo zaplacení.

Předmětné ujednání bylo provedeno v září r. 1956. V té době

již soudem citovaný zákon byl zrušen zákonem č. 78/1952 Sb., který

nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1953. Tento zákon již podobné úhrady

nepřipouští a jako jediný způsob úhrady daně připouští zaplacení.

Nelze souhlasit ani s právním názorem soudu, že se jedná

o smlouvu abstraktní, která je platná bez ohledu na hospodářský

základ jednání. Daně, dávky a poplatky byly a jsou veřejnoprávního

charakteru a nelze je kompenzovat s jinými závazky. Aby tedy došlo

k úhradě dlužných pohledávek státu, musel dlužník nejprve formou

darování nemovitostí získat finanční hodnotu, kterou potom mohl

uhradit svůj dluh. V daném případě byla jeho dispozice

s předmětným majetkem navíc omezena knihovním zajištěním ve

prospěch věřitele.

Nelze již prověřit námitku stěžovatelky o tom, že daně

a poplatky byly zmanipulovány. Lze však ověřit správnost výše

hodnoty předaných nemovitostí. Předmětné nemovitosti tvořily lesní

hospodářský celek v P. Byla to část, která Ing. K. zůstala po tzv.

nové pozemkové reformě, provedené zák. č. 46/1948 Sb. Notářské

ujednání se odvolává na znalecký odhad. Ocenění tohoto lesního

hospodářského celku bylo provedeno dne 10. ledna 1956 p. Boh. T.,

lesním radou v. v. Ten ve svém ocenění veškerou lesní půdu

o výměře 39,51 ha ocenil částkou 27.657,- Kčs, což představuje 7

haléřů za 1 m2 lesní půdy! Již sama tato částka svědčí o celkové

hodnotě "znaleckého posudku". Posudek - ocenění pískového lomu

v P. prováděl vedoucí odboru Okresního národního výboru

v Domažlicích.

Ing. K., aby mohl uhradit dluh státu, musel mu darovat pozemky,

které si stát sám ohodnotil. Je zcela evidentní, že nemohl dostát

svým závazkům vůči čsl. státu, když mu to sám v té době totalitní

stát znemožnil tím, že mu odňal veškeré výrobní prostředky, které

měly tyto platby zajišťovat a ze kterých vlastně ony daně

a poplatky pocházely. Přitom dluh, který vůči němu stát měl

z titulu povinnosti úhrady mrtvého a živého inventáře ve výši

618.390,- Kčs od r. 1949, mu nebyl zaplacen vůbec.

Nutno přisvědčit stěžovatelce, že k nucené transakci dle

"ujednání" došlo v tísni a za hrubé politické perzekuce Ing. K.,

který byl tím likvidován jako třídní nepřítel - kulak a fabrikant.

Pro nemožnost plnění stanovených povinností byl v r. 1951 soudem

odsouzen a odpykal si trest odnětí svobody.

Tíseň i politickou perzekuci dokládá dopis adresovaný

sekretariátem ÚV KSČ skupině MLP ze dne 9. 8. 1951, č. j.

S 1703/51 Kt, označený jako "důvěrný". V tomto dopise, který

obsahuje udání předsedy ZO KSČ podniku S. se m.j. praví : "Bývalý

velkostatkář a majitel továrny na stavby v Domažlicích (rozuměj

ing. K.), který tajně udržoval černý sklad nejhodnotnějších

výrobků a přadenové vlny prvotřídní jakosti v ceně více než

1.000.000,- Kčs až do znárodnění továrny, t. j. do března 1948, je

zarytý reakcionář, velice mazaný, který až do konce r. 1950

neopomenul žádné příležitosti lidově demokratické republice škodit

a sebe obohacoval. Za část pletich byl na konci minulého roku (t.

j. v r. 1950) odsouzen Okresním soudem v Domažlicích na 1 rok

vězení a k pokutě 10.000,- Kčs. Proti tomuto rozsudku se odvolal

pomocí korupce a jeho vlivných přátel mu byl Krajským soudem

v Plzni trest na svobodě snížen na 3 měsíce, což si odseděl.

V této věci zprávu vyžaduje sekretariát ÚV KSČ".

Druhý dopis téže značky a z téhož dne byl adresován skupině

A MLP. Jeho obsahem bylo prošetření udání pro potřeby sekretariátu

ÚV KSČ.

Tato politická perzekuce i tíseň musela být rozhodujícím

orgánům zřejmá i bez výše citovaných písemných dokladů, neboť se

jednalo o bezostyšnou a ničím nezastíranou likvidaci třídního

nepřítele.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došlo ze strany

Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích a u Krajského

soudu v Plzni k porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny

základních práv a svobod, neboť stěžovatelce nebyla zákonným

způsobem poskytnuta ochrana jejím právům a ani právo na

spravedlivý proces.

Lze souhlasit s vyjádřením předsedy krajského soudu, že

přezkumné řízení soudem je ovládáno kasačním principem a že soudu

nepřísluší provádět nové důkazy a tyto důkazy vlastní činnosti

hodnotit. Při porušení zákonnosti, které podle Ústavního soudu

bylo v projednávané věci evidentní, je však jeho povinností

přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu zrušit, což se nestalo.

Ústavní soud proto podle ustanovení § 82 odst. 1, odst. 3

písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

ústavní stížnosti zcela vyhověl a rozhodnutí Okresního úřadu,

okresního pozemkového úřadu a rozsudek Krajskéhosoudu v Plzni,

jak jsou uvedeny v enunciátu nálezu, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. srpna 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru