Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 209/96Nález ÚS ze dne 03.12.1997K rovnosti v pracovněprávních vztazích. K právu na uspokojivé pracovní podmínky. K zániku závazku nemožností plnění.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSmlouva
Pracovní poměr
Byt
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 149/9 SbNU 313
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.209.96
Datum podání29.07.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 28, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

1/1982 Sb., § 12 odst.12

40/1964 Sb., § 575 odst.1, § 575 odst.2

65/1965 Sb.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 209/96 ze dne 3. 12. 1997

N 149/9 SbNU 313

K rovnosti v pracovněprávních vztazích. K právu na uspokojivé pracovní podmínky. K zániku závazku nemožností plnění.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců

ve věci podané ústavní stížnosti navrhovatele E. H., zastoupeného

JUDr. O. P., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Ostravě

a vedlejšího účastníka řízení OKD, a.s., proti rozsudku Krajského

soudu v Ostravě ze dne 31.3. 1995, sp.zn. 13 Co 144/95,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3. 1995, sp.zn.

13 Co 144/95 se zrušuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se domáhá stěžovatel zrušení

rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3. 1995, sp.zn. 13 Co

144/95, kterému vytýká porušení čl.4 a čl.90 Ústavy, jakož i čl.

28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení

ústavnosti spatřuje v tom, že byl uznán povinným zaplatit OKD,

a.s., Ostrava - Důl Darkov Karviná částku 21 731 Kč s 3 % úrokem

z prodlení ode dne 24.5. 1993 do zaplacení. Důvod spatřoval

Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově podle rozsudku ze dne

27.10. 1994, č.j. 47 C 70/93-51 v tom, že stěžovatel nedodržel

závazek odpracovat u žalobce 15 let, jak se zavázal ve smlouvě

o poskytnutí stabilizačního příspěvku na pořízení družstevního

bytu. Pro vyvázání se z tohoto závazku neposkytl soudu žádné

důkazy. Smlouvu, která byla sepsána na základě vyhlášky č. 1/1982

Sb., posuzoval soud I. stupně jako smlouvu podle občanského

zákoníku.

Co do skutkového stavu bránil se stěžovatel tím, že sama

organizace mu zmařila splnění závazku odpracování 15 let, neboť

jeho pracovní poměr byl rozvázán z důvodu organizačních změn

a racionalizačních opatření v procesu útlumu těžby černého uhlí.

Odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil, ale z jiných

důvodů, neboť dovodil, že na projednávaný smluvní vztah

navrhovatele se nevztahuje občanský zákoník, ale vyhláška č.

1/1982 Sb. Dále neuznal obranu stěžovatele o nutnosti skončení

pracovního poměru, když k němu z jeho strany došlo dohodou.

Dále stěžovatel ve svém návrhu kvalifikuje poskytnutou půjčku

podle režimu zákoníku práce.

Upozorňuje na nerovnost podmínek v poskytnuté půjčce

a v samotné existenci vyhlášky č. 1/1982 Sb. spatřuje porušení

čl.28 Listiny. Vychází z toho, že podmínky, za kterých byl nucen

pracovat po dobu 15 let u žalobce, bez práva se přestěhovat, bez

práva změnit pracovní poměr ve smyslu chápání doby hlubokého

normalizačního komunismu z r. 1982, kdy neměl žádnou ochranu proti

zaměstnavateli, nelze aplikovat dnes. Dále dovozuje, že při

uzavírání smlouvy nikdo nepočítal s tím, že dojde k zániku

organizace pro neplacení dluhu, nedostatek odbytu nebo pro

neschopnost vedení.

Na výzvu Ústavního soudu zaslal k podané ústavní stížnosti

své vyjádření Krajský soud v Ostravě, který potvrdil rozsudek

okresního soudu, i když nárok žalobce OKD, a.s., shledal po právu

z jiných právních důvodů, než ze kterých vycházel soud prvého

stupně. Vyšel ze zjištění, že k předmětné smlouvě o poskytnutí

půjčky na složení členského podílu ve stavebním bytovém družstvu

došlo za účinnosti vyhlášky č. 1/1982 Sb., takže jak podmínky

poskytnutí, tak i vracení příspěvku se řídily režimem tohoto

předpisu. Po citaci § 12 odst.10 vyhl.č. 1/1982 Sb., o finanční,

úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě,

proto krajský soud konstatoval, že v daném případě nejde o nárok,

na nějž by bylo možno aplikovat ustanovení občanského zákoníku

o půjčce, nýbrž právní předpis, jímž se vztah mezi účastníky

řídil, t.j. vyhlášku č. 1/1982 Sb.

Vyjádření odvolacího soudu se odvolává rovněž na ustanovení

§ 34 odst.10, vyhl.č. 136/1985 Sb., v novelizovaném znění, podle

kterého se nevyžaduje vracení stabilizačního příspěvku, jestliže

pracovník v důsledku nezaviněného pracovního úrazu, za který

právnická osoba odpovídá, nebo nemoci z povolání zemře nebo se

stane invalidním nebo v případě, že pracovník se stane vzhledem

k svému zdravotnímu stavu trvale nezpůsobilým k dosavadní práci.

Pokud však k nesplnění stabilizačního závazku došlo v důsledku

organizačních změn, mohou právnické osoby postupovat obdobně,

v ostatních případech lze zcela nebo zčásti upustit od vymáhání

vrácení půjčky po projednání s příslušným odborovým orgánem. Po

této citaci dospívá odvolací soud k závěru, že ani změněné

ustanovení neumožňuje soudu zabývat se otázkou případného zmaření

splnění podmínek ze strany pracovníka v důsledku organizačních

změn na straně zaměstnavatele. Pokud jde o poměr zákoníku práce

a zmíněné vyhlášky č. 1/1982 Sb. v novelizovaném znění, odvolací

soud stojí na stanovisku, že zákoník práce nemá místo ve vztahu

upraveném speciálním předpisem. Senát krajského soudu tak zastává

názor, že jeho rozhodnutím nedošlo k porušení žádného práva

chráněného Ústavou a Listinou.

Vedlejší účastník, t.j. OKD, a.s., Důl Darkov-odštěpný závod

, ve svém vyjádření se plně ztotožňuje s právním názorem

odvolacího soudu. Své vyjádření uzavírá konstatováním, že mezi

účastníky byla uzavřena platná smlouva o poskytnutí půjčky,

přičemž k této skutečnosti došlo za účinnosti vyhlášky č. 1/1982

Sb., takže jak podmínky poskytnutí, tak i vrácení příspěvku se

řídily režimem tohoto předpisu.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Karviné-

pobočky v Havířově, sp. zn. 47 C 70/93. Protože spis neobsahoval

podklady rozhodné pro posouzení ústavní stížnosti, požádal

stěžovatele o zaslání dohody o rozvázání pracovního poměru

a o smlouvu o půjčce.

Z dokladů zaslaných Ústavnímu soudu, jakož i z odůvodnění

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, Ústavní soud zjišťuje, že

stěžovatel se vyučil v oboru hornictví, absolvoval hornickou

průmyslovku a dále studium na Vysoké škole báňské, které ale

nedokončil. U navrhovatele pracoval jako důlní technik-revírník.

Dne 25.7. 1984 uzavřel stěžovatel smlouvu o půjčce na složení

členského podílu ve stavebním bytovém družstvu v rámci stabilizace

pracovníků podle § 12 vyhl.č. 1/1982 Sb. Touto smlouvou se zavázal

zaměstnavatel poskytnout stěžovateli půjčku ve výši 21 731 Kčs.

Stěžovatel naproti tomu se zavázal, že bude pracovat v organizaci

nepřetržitě po dobu 15 let od přidělení bytu, a to ve funkci důlní

pracovník. Zaměstnavatelem, který půjčku uzavřel, byl v té době

OKR-Důl 1.máj, koncernový podnik. U svého zaměstnavatele byl

stěžovatel v učebním a poté v pracovním poměru od r.1969.

Z listinných dokladů dále vyplývá, že stěžovatel pracoval na

Dole Mír a při jeho zrušení měl možnost být přeřazen na Důl Darkov

nebo Důl Barbora. Tyto skutečnosti, které soudy nebyly blíže

prověřeny, stěžovatel popírá.

Dne 3.12. 1992 byl pořízen organizací Důl Darkov-Karviná,

OKD, a.s., písemný záznam komise této organizace, podle kterého

s odvoláním na příkaz ředitele podniku se ke dni 1.1. 1993 snižuje

celkový stav pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce.

Stěžovateli bylo komisí ve smyslu ustanovení § 46 odst.1 písm.c)

zákoníku práce sděleno, že s ním bude k 31.3. 1993 rozvázán

pracovní poměr pro nadbytečnost. Komise žádné místo stěžovateli

v organizaci nenabízela, naopak přislíbila spolupracovat při

hledání nového zaměstnání s příslušným orgánem státní správy.

Stěžovatel byl rovněž upozorněn na nárok na odstupné.

Protože skončení pracovního poměru bylo komisí pojato jako

nezvratné, stěžovatel, aby odstranil právní nejistotu po dobu

výpovědní lhůty, uzavřel s organizací Důl Darkov-OKD, a.s., dohodu

o rozvázání pracovního poměru. V době racionalizace byla těmto

dohodám dávána přednost před výpověďmi, i když co do důsledku měly

stejné právní účinky. Pracovní poměr byl takto rozvázán ke dni

30.12. 1992. Ve všech těchto jednáních vystupoval Důl Darkov jako

samostatný právní subjekt, neboť podle razítka na vyjádření

k ústavní stížnosti má status odštěpného závodu.

Stěžovatel po ukončení pracovního poměru, kdy mu do závěru

roku zbýval jeden pracovní den, byl bez práce a byl jako

nezaměstnaný veden na příslušném úřadu práce, kde mu byla rovněž

nabídnuta rekvalifikace. Po dobu rekvalifikačního studia po jednom

měsíci nezaměstnanosti získal jako finanční poradce zaměstnání

u firmy Lea-Via Investment Ostrava-Poruba. Po rekvalifikaci

pracuje již jako samostatný podnikatel a jeho IČO je 48816566.

Živnostenský list získal 9.12. 1993, ale v odlišném oboru.

Ústavní soud není kompetentní přezkoumávat rozhodnutí

obecných soudů , a to co do procesní i skutkové stránky věci,

pokud jednáním těchto soudů ve vztahu ke stěžovateli není porušena

ústavnost. Za porušení ústavnosti se nepokládá samotný omyl

v právních závěrech soudů.

Projednávaný případ ústavní stížnosti obsahuje však v sobě

znaky porušení Ústavy i Listiny, a proto byl nucen Ústavní soud ji

projednat.

V prvé řadě bylo třeba rozhodnout, podle jakého režimu je

nutno předmětnou smlouvu posuzovat. Krajský soud správně odmítl

názor stěžovatele, že se jedná o pracovněprávní vztah, když

výslovně prohlásil, že žádné kogentní ustanovení zákoníku práce

neupravuje otázku poskytování stabilizačních příspěvků a půjček,

a proto ačkoli jde o vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem,

nejedná se o vztah pracovní.

Neobstojí však jeho právní názor, že tento vztah se řídí

speciálním předpisem, kterým je s odkazem na § 868 o.z., ve znění

novely č.509/1991 Sb., vyhláška č. 1/1982 Sb. Žádný podzákonný

předpis nemůže být nositelem smluvního vztahu. Citovaná vyhláška

č.1/1982 Sb. je podzákonný předpis, který vyžaduje, aby pro

závaznost jeho ustanovení byla tato ustanovení vtělena do smlouvy,

která je podřízena zákonnému režimu, v daném případě občanskému

zákoníku.

Pokud se týká vlastní smlouvy o půjčce, je značně nevyvážená,

když peníze, které poskytuje, nejsou její, ale pouze v zájmu

pracovních potřeb státu. Stěžovatel se touto smlouvou zavázal, že

bude pracovat u organizace, kterou v době uzavření smlouvy byl

OKR-Důl 1.máj, koncernový podnik. Stěžovatel byl však přeřazen na

pracoviště jiného dolu. Došlo tedy ke změně sjednaného místa

práce, aniž by byla původně uzavřená smlouva doplňkem změněna.

Skončení pracovního poměru podepisoval již jiný subjekt. (Dříve

OKR-Důl 1.máj, koncernový podnik, nyní OKD, a.s., Důl Darkov, jako

odštěpný závod). Tím došlo k základnímu pochybení, důležitému pro

platnost vztahu organizace - pracovník, t.j. místu výkonu práce.

Nelze argumentovat tím, že se stěžovatel zavázal pracovat na

kterémkoli místě bývalého OKR, jehož rozloha zasahuje do několika

okresů.

Ve smlouvě se dále zavázal stěžovatel, že bude pracovat jako

"důlní pracovník". V době podpisu smlouvy byl revírníkem - důlním

technikem. Pojem důlní pracovník je vágní a nevystihuje žádnou

určitou funkci. Podle znění takto uzavřeného závazku, by byl nucen

stěžovatel pracovat na kterékoli funkci, kterou by mu organizace

na dole určila. Ustanovení smlouvy jsou zmatečná. takto:

formulovanými závazky směrem ke stěžovateli došlo k porušení

rovnosti a nároku na uspokojivé pracovní podmínky podle čl. 28

Listiny.

Konečně je třeba zvážit oboustranný vztah účastníků smlouvy

vzhledem k jejímu plnění. Vyřazení pracovníka z pracovního procesu

z rozhodnutí organizace, bez ohledu na formu tohoto vyřazení,

vznikla následná nemožnost plnění podle ustanovení § 575 odst.1,2

o.z. Stalo-li se plnění nemožným v době existence závazku, závazek

zaniká, a to okamžikem, kdy nemožnost nastala. V daném případě se

jedná o objektivní nemožnost plnění. Nelze ani opomenout znění §

12 odst.12 vyhl.č. 1/1982 Sb., které bylo rovněž inkorporováno do

smlouvy o půjčce v bodě 4b, podle kterého v případě, že pracovník

přejde v důsledku organizačních změn do jiné organizace,

nepožaduje se vrácení příspěvku, jestliže pracovník u organizace,

do které přešel, dodatkem ke smlouvě se zaváže nesplněnou dobu

stabilizačního závazku u ní splnit a tento závazek splní. Toto

smluvní ustanovení je kogentní povahy. Na roveň zaměstnání u jiné

organizace je postaven soukromý podnikatel se samostatným IČO.

Všechny tyto náležitosti stěžovatel splňoval. Soukromé právnické

osoby ovšem odmítají uzavírat s pracovníky dlouhodobé závazky.

Nejedná se již o přechod pracovníka v zájmu státu.

Pro účely této ústavní stížnosti není dále třeba hodnotit

celé pracovně-právní klima, kde byly upřednostňovány vůči

zaměstnancům požadavky totalitního státu porušením rovnosti

účastníků a možností jejich právní ochrany.

Ústavní soud však i při kvalifikaci projednávaného případu je

si vědom toho, že závěry případu nelze aplikovat obecně, ale je

nutné přistupovat ke každému případu individuálním zhodnocením

smluvního závazku.

Protože došlo v projednávaném případě rovněž k porušení

čl.90 Ústavy a čl.36 odst.1 Listiny, byl nucen Ústavní soud

stížností napadený rozsudek Krajskéhosoudu v Ostravě ze dne

31.3. 1995, sp.zn. 13 Co 144/95 zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3.12. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru