Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2067/14 #1Nález ÚS ze dne 23.06.2015Vada rozhodnutí spočívající v tzv. opomenutých důkazech

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Kladno
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy... více
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
Svědek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 119/77 SbNU 739
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.2067.14.1
Datum vyhlášení30.06.2015
Datum podání16.06.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 120, § 132, § 157 odst.2, § 157 odst.4


přidejte vlastní popisek
II. ÚS 2067/14

Vada rozhodnutí spočívající v tzv. opomenutých důkazech

ABSTRAKT

Analytická právní věta

Pokud obecný soud nevyhoví návrhu účastníka řízení na provedení důkazů, musí o vznesených návrzích rozhodnout a musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů je neprovedl, resp. je nepřevzal jako základ svých skutkových zjištění; v opačném případě se jedná o tzv. opomenuté důkazy, přičemž tato vada řízení je porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky společnosti TOI TOI, sanitární systémy, s r. o., zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 23. 6. 2015 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 3. 2014 č. j. 124 EC 22/2012-59 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

V řízení před okresním soudem se vedlejší účastnice (žalobkyně) domáhala vůči stěžovatelce částky 5 088 Kč s příslušenstvím jako mimosmluvní odměny za poskytování právních služeb (jednalo se o jedno ze skutkově a právně takřka totožných řízení). Stěžovatelka v rámci své procesní obrany navrhla provedení důkazu výslechem svědka a čtením faktur vystavených vedlejší účastnicí za právní služby. Na ústním jednání, v jehož rámci byl vyhlášen rozsudek ukládající stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici požadovanou částku s příslušenstvím a náklady řízení, nebyly uvedené důkazy provedeny a s touto skutečností se odůvodnění rozsudku nijak nevypořádalo. Stěžovatelka namítala, že došlo k pochybení označovanému jako tzv. opomenutý důkaz, což již u bagatelního sporu nelze napravit.

Narativní část

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v oblasti ústavněprávních požadavků na dokazování je součástí práva na spravedlivý proces i vytvoření prostoru pro účinné uplatnění námitek a argumentů účastníkem řízení. Rozhodující soud přitom není povinen provést všechny navržené důkazy, musí však o nich rozhodnout, případně vyložit, z jakých důvodů je neprovedl. Na druhou stranu, nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud např. za postačující a ústavně souladné považoval i vysvětlení soudu, že navržené důkazy byly provedeny v jiné, skutkově a právně téměř totožné věci.

V projednávané věci Ústavní soud uvedl, že okresní soud zcela opomenul důkazní návrhy stěžovatelky (návrh na provedení výslechu svědka a čtení faktur), které k projednávané věci měly vztah, resp. přinejmenším mít mohly, a ani stručně nevyložil, z jakého důvodu tak neučinil. Ústavní soud k věci doplnil, že uvedené platí i přesto, že se v projednávané věci jednalo o tzv. bagatelní věc.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vojtěch Šimíček. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 2067/14 ze dne 23. 6. 2015

N 119/77 SbNU 739

Vada rozhodnutí spočívající v tzv. opomenutých důkazech

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 23. června 2015 sp. zn. II. ÚS 2067/14 ve věci ústavní stížnosti TOI TOI, sanitární systémy, s. r. o., se sídlem Pražská 264, Slaný, zastoupené Mgr. Ivem Siegelem, advokátem, se sídlem Školská 38, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 3. 2014 č. j. 124 EC 22/2012-59, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 5 088 Kč s příslušenstvím jako mimosmluvní odměnu za poskytování právních služeb a nahradit jí náklady řízení, za účasti Okresního soudu v Kladně jako účastníka řízení a Mgr. Anny Větrovské, právně zastoupené JUDr. Tomášem Pohlem, advokátem, se sídlem Šafaříkova 1, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení.

I. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 3. 2014 č. j. 124 EC 22/2012-59 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 3. 2014 č. j. 124 EC 22/2012-59 se proto ruší.

Odůvodnění:

I. Podstatný obsah ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 6. 2014 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud" nebo "soud") z důvodu tvrzeného porušení jejího práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatelka konkrétně Okresnímu soudu v Kladně vytkla (přičemž jde v podstatě o jedinou námitku v ústavní stížnosti obsaženou), že se dopustil pochybení označovaného v judikatuře Ústavního soudu jako "opomenutý důkaz", neboť nijak nerozhodl o jejích důkazních návrzích (provedení výslechu svědka Lazára a čtení faktur). Uvedené pochybení považuje stěžovatelka za významné zejména s ohledem na skutečnost, že se jednalo o tzv. bagatelní spor, v němž řízení probíhá toliko v jedné instanci a případná procesní pochybení nelze v řízení před obecnými soudy napravit.

II. Splnění podmínek řízení

3. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje též ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení

4. Okresní soud se jako účastník řízení, ač byl k tomu přípisem ze dne 3. 4. 2015 vyzván, k ústavní stížnosti nevyjádřil.

5. Vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti vyjádřila přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 5. 2015, v němž však toliko uvedla, že se neztotožňuje s právní úpravou vylučující přípustnost odvolání v tzv. bagatelních věcech a zdůrazňuje, že i při rozhodování tzv. bagatelních sporů musejí soudy postupovat v souladu s principem právní jistoty a respektovat právo na spravedlivý proces. V nyní projednávaném případě však k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces nedošlo, neboť okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a jeho povinností nebylo provést všechny stěžovatelkou navržené důkazy, pakliže zdůvodnil, proč považuje provedené důkazy za postačující. Proto navrhuje ústavní stížnost odmítnout.

6. S ohledem na obsah tohoto vyjádření je Ústavní soud z důvodu hospodárnosti řízení již nezasílal k případné replice stěžovatelce, neboť toto vyjádření zjevně neobsahuje žádné tvrzení či argument, s nímž by stěžovatelka nebyla dostatečně seznámena již v průběhu předchozího řízení.

IV. Podstatný obsah spisu

7. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 124 EC 22/2012 se podávají následující skutečnosti.

8. V řízení před Okresním soudem v Kladně se vedlejší účastnice jako žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 088 Kč s příslušenstvím jako mimosmluvní odměny za poskytování právních služeb. Toto řízení bylo jedním z mnoha skutkově a právně takřka totožných, jež byla u Okresního soudu v Kladně zahájena.

9. V rámci své procesní obrany navrhla stěžovatelka provedení důkazu výslechem svědka Loranta Lazára a čtením některých faktur vystavených vedlejších účastnicí za právní služby (č. l. 29 vyžádaného spisu).

10. Na ústním jednání konaném dne 20. 3. 2014 tyto důkazy nebyly provedeny (srov. č. l. 55 vyžádaného spisu). V rámci téhož ústního jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici požadovanou částku 5 088 Kč s příslušenstvím (výrok I) a povinnost nahradit jí náklady řízení (výrok II). Odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku neobsahovalo ani zmínku o předmětných důkazních návrzích stěžovatelky, a tedy ani důvody, proč navržené důkazy nebyly provedeny (k tomu srov. zejména str. 2 rozsudku, resp. č. l. 60 vyžádaného spisu).

V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu

11. Klíčovou námitkou je v projednávané věci námitka tzv. opomenutého důkazu, neboť stěžovatelka tvrdí, že k porušení jejího práva na spravedlivý proces došlo tím, že se Okresní soud v Kladně nijak nevypořádal s jejími důkazními návrhy.

12. K této námitce uvádí Ústavní soud následující. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že Listina, zaručující právo na spravedlivý proces, přímo neupravuje proces dokazování jako takový, přestože je podstatnou, ne-li nejdůležitější částí řízení. To ovšem zdaleka neznamená, že dokazování se nachází jaksi "mimo" ústavněprávní rovinu, a jeho úprava je tak pouze zcela výlučnou záležitostí zákona [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 37/04 ze dne 26. 4. 2006 (N 92/41 SbNU 173; 419/2006 Sb.) či sp. zn. II. ÚS 2154/14 ze dne 18. 11. 2014 (N 211/75 SbNU 365)]. Proto Ústavní soud setrvale ve své judikatuře zdůrazňuje, že součástí práva na spravedlivý proces je mimo jiné i vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 269/05 ze dne 27. 6. 2005 (N 129/37 SbNU 629); či nález sp. zn. I. ÚS 273/06 ze dne 14. 9. 2007 (N 144/46 SbNU 409)].

13. Za situace, kdy tak obecné soudy neučiní a odmítnou provést důkazy navržené účastníkem řízení, které by svědčily jeho právním závěrům, příp. se s jeho důkazními návrhy žádným způsobem nevypořádají, tak lze hovořit o tzv. opomenutých důkazech, kterými jsou takové důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 182/02 ze dne 11. 11. 2003 (N 130/31 SbNU 165)]. Ustálená judikatura Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutého důkazu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51); nález sp. zn. II. ÚS 663/2000 ze dne 10. 4. 2001 (N 57/22 SbNU 19); nález sp. zn. I. ÚS 413/02 ze dne 8. 1. 2003 (N 4/29 SbNU 25); nebo citovaný nález sp. zn. I. ÚS 273/06] vychází z principu, že "zásadám spravedlivého procesu, vyplývajícím z Listiny (čl. 36 odst. 1), je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny) a k věci samé, ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval, a k právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží svoje rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních principů, ale současně postupuje i v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy". Jinými slovy, rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud účastníky řízení vzneseným důkazním návrhům nevyhoví, pak musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění.

14. Na druhou stranu, judikatura Ústavního soudu vychází z přesvědčení, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces. Výjimečné situace, v nichž lze i pochybení soudu spočívající v opomenutí důkazu z ústavněprávních hledisek akceptovat, mohou nastat v případě důkazních návrhů nemajících k projednávané věci žádnou relevanci, jež nemohou vést k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení, resp. mohou být dokonce i výrazem "zdržovací" procesní taktiky [k tomu srov. nález sp. zn. II. ÚS 2172/14 ze dne 10. 3. 2015 (N 54/76 SbNU 747), bod 21].

15. V projednávané věci ovšem - jak plyne ze shora provedené rekapitulace spisu - Okresní soud v Kladně zcela opomenul důkazní návrhy stěžovatelky (návrh na provedení výslechu svědka Lazára a čtení faktur), které k projednávané věci vztah měly, resp. přinejmenším mít mohly. Pokud tak soud tyto důkazy neprovedl a nevyvodil z nich skutková zjištění, bylo jeho ústavní povinností (jak již shora vysvětleno) alespoň stručně vyložit, z jakého důvodu tak neučinil.

16. V tomto ohledu Ústavní soud odkazuje např. na usnesení sp. zn. II. ÚS 2065/14 ze dne 15. 7. 2014 (dostupné na http://nalus.usoud.cz). V tomto usnesení, řešícím skutkově a právně téměř obdobnou věc, akceptoval jako postačující a ústavně souladné vysvětlení soudu, podle něhož byly navržené důkazy provedeny v jiné, skutkově a právně téměř totožné věci. Z tohoto důvodu považoval opětovné provedení navržených důkazů za nadbytečné a provedl důkaz obsahem předmětného spisu.

17. Na rozdíl od jiných obdobných návrhů stěžovatelky (kromě již citovaného usnesení srov. i usnesení sp. zn. I. ÚS 3267/13 ze dne 9. 1. 2014, dostupné taktéž na http:// nalus.usoud.cz) nicméně v tomto případě pochybení soudu již dosáhlo ústavněprávní intenzity. Jinými slovy, opomenutím důkazu Okresní soud v Kladně porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

18. Shora uvedené platí i přesto, že se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní věc. Ústavní soud totiž ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, která nejsou již z kvalitativního hlediska obecně schopna založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 185/98 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 53/11, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná, dostupná rovněž na http://nalus.usoud.cz). Právě naprosté opomenutí důkazu je totiž nutno za takové vybočení ze standardů esenciálních pro zjištění skutkového základu sporu považovat.

VI. Závěr

19. Ze všech shora popsaných důvodů Ústavnísoud uzavírá, že Okresní soud v Kladně svým rozhodnutím porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

20. Proto Ústavnísoud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.

21. Ústavnísoud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru