Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2058/15 #1Usnesení ÚS ze dne 24.01.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Přerov
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
styk rodičů s nezletilými dětmi
EcliECLI:CZ:US:2017:2.US.2058.15.1
Datum podání10.07.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

292/2013 Sb.

99/1963 Sb., § 30 odst.1

99/1996 Sb., § 30 odst.2


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2058/15 ze dne 24. 1. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Kandrače, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou, sídlem Opletalova 608/2, Havířov - Šumbark, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 20. března 2015 č. j. 70 Co 111/2015-164 a proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 3. února 2015 č. j. P 139/2014-156, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Usnesením ze dne 3. 2. 2015 č. j. P 139/2014-156 Okresní soud v Přerově (dále jen "okresní soud") stěžovateli jako otci (dále též "otec") na jeho žádost neustanovil pro řízení o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti zástupce - advokáta. Okresní soud dovodil, že u otce sice jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ale ustanovení zástupce otci na náklady státu není nutné k ochraně jeho zájmů jako účastníka předmětného meritorního řízení.

3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 3. 2015 č. j. 70 Co 111/2015-164 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s uvedeným závěrem okresního soudu (viz bod 1.) ztotožnil. Předmětné nesporné řízení je podle krajského soudu ovládáno tzv. vyšetřovací zásadou, která soudu ukládá zjistit skutkový stav i na základě vlastní iniciativy, tj. bez ohledu na procesní (ne)činnost účastníků. Krajský soud proto neshledal důvod ani pro otcem navrhovaný postup podle § 30 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), tedy pro to, aby otci byl na náklady státu pro řízení ve věci péče o nezletilé dítě ustanoven zástupce znalý práva, tj. advokát (ať již jeho stávající zmocněnkyně nebo advokát jiný).

II. Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížnosti stěžovatel nesdílí názor obecných soudů, že jde-li o projednání věci podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, není splněna druhá zákonná podmínka, a to, že ustanovení zástupce musí být třeba k ochraně zájmů účastníka, a proto soud nemůže žádosti účastníka vyhovět. Stěžovatel namítá, že pokud zákonodárce nevyloučil použití § 30 o. s. ř. pro zvláštní řízení soudní, pak i v těchto řízeních lze § 30 o. s. ř. použít. Stěžovatel uvádí, že měl zájem o kontakty s nezletilým synem, avšak právním záležitostem bez dalšího vysvětlení nerozumí, s poskytnutou právní pomocí byla uzavřena dohoda rodičů nezletilého dítě a okresní soud tuto dohodu schválil. Stěžovatel uvádí, že soud může této žádosti vyhovět, i když účastník v soudním řízení již je zastoupen advokátem na základě plné moci, jsou-li splněny obě zákonné podmínky.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím obecných soudů, které nevyhověly jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti.

9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).

10. V souladu s § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Dle odstavce 2 cit. ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

11. V předmětné věci dospěly obecné soudy ke shodnému závěru, že u stěžovatele sice jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ale ustanovení zástupce stěžovateli na náklady státu není nutné k ochraně jeho zájmů jako účastníka meritorního řízení, neboť předmětné řízení je ovládáno tzv. vyšetřovací zásadou, která soudu ukládá zjistit skutkový stav i na základě vlastní iniciativy, tj. bez ohledu na procesní (ne)činnost účastníků. Vzhledem k charakteru tohoto řízení je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, přičemž není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci. Krajský soud neshledal důvod ani pro stěžovatelem navrhovaný postup podle § 30 odst. 2 o. s. ř., tedy pro to, aby stěžovateli byl na náklady státu pro řízení ve věci péče o nezletilé dítě ustanoven zástupce znalý práva, tj. advokát (ať již jeho stávající zmocněnkyně nebo advokát jiný). Uvedeným závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

12. Napadenými rozhodnutími obecných soudů nebylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto základní právo by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť se obecné soudy v rámci řízení předpoklady ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků, podrobně zabývaly a svá rozhodnutí, tedy proč stěžovateli nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, řádně odůvodnily.

13. Účelem práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny (jehož porušení stěžovatel ostatně ani nenamítá) mimo jiné je, aby v řízení před soudy byla osobám, které právní pomoc potřebují a nemají dostatek finančních prostředků, dána možnost získat momentálně bezplatnou právní pomoc. V dané věci obecné soudy shodně došly k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů splněny nejsou. Stěžovatel má možnost zvolit si advokáta na základě plné moci (což ostatně již učinil).

14. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.

15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru