Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 2027/15 #1Usnesení ÚS ze dne 27.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 8
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.2027.15.1
Datum podání08.07.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 2027/15 ze dne 27. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Tomáše Rychteckého, 2. Hany Rychtecké, 3. nezl. Tomáše Rychteckého a 4. nezl. Barbory Rychtecké, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 241/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 8. 7. 2015 elektronicky doručena ústavní stížnost proti v záhlaví označeným usnesením (bez uvedení data vydání) s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na zákonného soudce, právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu a právo na rodinný život. Současně bylo požádáno o přednostní projednání věci. Uvedené podání učinil stěžovatel 1., a to jménem i dalších označených stěžovatelů.

Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli stěžovatelé 1. a 2. přípisem ze dne 27. 7. 2015 vyzváni k odstranění jeho vad. Současně byli poučeni o povinném zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, přičemž byli informováni o tom, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovit advokáta z úřední moci, ale podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát určený Českou advokátní komorou. Pro tento případ byli poučeni, že se musí se žádostí o advokáta sami obrátit na Českou advokátní komoru v Brně. Dále byli upozorněni na následky spojené s neodstraněním vytčených vad. Z připojených poštovních dodejek se podává, že stěžovateli 1. byla uvedená výzva doručena (na základě fikce doručení) dne 9. 8. 2015 a stěžovatelce 2. byla doručena oproti podpisu dne 31. 7. 2015.

Lhůta k odstranění vad uplynula stěžovateli 1. dne 24. 8. 2015 a stěžovatelce 2. dne 17. 8. 2015. Na předmětnou výzvu reagoval pouze stěžovatel 1. podáním doručeným Ústavnímu soudu elektronicky dne 3. 8. 2015, jehož přílohu tvořila fotokopie lékařského vyšetření v Ústavu leteckého zdravotnictví ze dne 27. 7. 2015. Stěžovatelka 2. na výzvu soudu nereagovala vůbec.

K dodatečně zaslanému podání stěžovatele 1. Ústavní soud nepřihlížel. Z dalších řízení o ústavních stížnostech, které stěžovatel 1. vedl a vede u Ústavního soudu, se totiž podává, že postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, a formální náležitosti ústavní stížnosti volí opakovaně, ačkoliv byl Ústavním soudem vícekrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 588/14, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1059/15, IV. ÚS 1520/15, III. ÚS 2028/15, III. ÚS 2031/15, II. ÚS 2032/15). Ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2114/15 a IV. ÚS 2113/15 proto Ústavní soud přistoupil k odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele 1., aniž by považoval za nutné vyzývat ho k odstranění formálních vad jeho podání.

S ohledem na výše uvedené, s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel 1. ani stěžovatelka 2. vady podání ve stanovené lhůtě neodstranili, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost ve vztahu k nim odmítnout. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že stěžovatel 1. podání k Ústavnímu soudu směřoval jménem, ve prospěch či za účelem ochrany práv a zájmů stěžovatelky 2. Právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu totiž vylučuje, aby byla ústavní stížnost podána jménem či ve prospěch jiné osoby (tzv. actio popularis). Uvedené obdobně platí i ve vztahu ke stěžovatelům 3. a 4., tj. k nezletilým dětem Tomáši a Barboře Rychteckým.

Nadto dospěl Ústavní soud, stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 492/15 a sp. zn. III. ÚS 2031/15, k závěru, že stěžovatelé 3. a 4. nejsou ani osobami oprávněnými k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Na v tomto směru učiněné závěry usnesení sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015 a sp. zn. III. ÚS 2031/15 ze dne 13. 8. 2015, které jsou stěžovatelům 1. a 2. známy, Ústavní soud plně odkazuje.

Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění jejích vad ve lhůtě k tomu určené a zčásti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný osobami zjevně neoprávněnými.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2015

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru