Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1964/10 #1Usnesení ÚS ze dne 27.07.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Most
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/pravomoc a příslušnost Ústavního soudu
Věcný rejstříkTrestní řízení
Znalec
EcliECLI:CZ:US:2010:2.US.1964.10.1
Datum podání08.07.2010
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 105 odst.1, § 105 odst.3


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1964/10 ze dne 27. 7. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele R. R., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrh stěžovatele byl Ústavnímu soudu doručen dne 8. 7. 2010, jeho doplnění dne 15. 7. 2010. Stěžovatel v něm napadá opatření Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 3. 2010, jímž byl přibrán soudní znalec z oboru zdravotnictví k podání znaleckého posudku ke zdravotnímu stavu stěžovatele z hlediska stomatologického. Současně stěžovatel žádá o dohled nad veřejným zasedáním Okresního soudu v mostě, na němž se má projednávat jeho žádost o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kdy je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, z níž vyplývá princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, které upravují příslušné (soudní) řízení.

V dané věci byl opatřením soudu přibrán soudní znalec podle § 105 odst. 1 tr. řádu. Podle ust. § 105 odst. 3 tr. řádu lze proti osobě znalce vznést námitky z důvodů, které stanoví zvláštní zákon a dále námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. Stěžovatel námitky, což vyplývá z obsahu jeho návrhu, dle citovaného ustanovení tr. řádu nepodal, tedy nevyčerpal všechny prostředky, kterými mohl proti napadenému opatření brojit. Nadto je třeba upozornit, že opatření o přibrání znalce je pouze jedním z dílčích úkonů trestního řízení, jejichž případnou protiústavnost je možno namítat až po vydání pravomocného rozhodnutí ve věci, v níž byly tyto úkony učiněny.

Žádost stěžovatele o dohled nad probíhajícím řízením o podmínečném propuštění stěžovatele z výkonu trestu je rovněž nutno odmítnout. Pravomoc ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) vykonává Ústavní soud tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení § 64 až § 125f zákona o Ústavním soudu), a limity jeho působení jsou současně dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny).

Požadavek stěžovatele na obecný dohled nad trestním řízením však k věcem uvedeným v čl. 87 Ústavy podřadit nelze, z čehož poté vyplývá, že se jedná o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Ústavní soud tedy na základě shora uvedených skutečností musel návrh stěžovatele odmítnout, a to částečně jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) a částečně jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k důvodům odmítnutí návrhu Ústavní soud neshledal za nutné vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu, neboť by se tím zbytečně prodlužovalo řízení před Ústavním soudem, přičemž deklarované důvody pro odmítnutí návrhu odstranit nelze.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru