Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1960/12 #1Usnesení ÚS ze dne 06.11.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý... více
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
Důkaz
Obnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2012:2.US.1960.12.1
Datum podání25.05.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 278, § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1960/12 ze dne 6. 11. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného JUDr. Martinem Klimem, advokátem se sídlem Jakubská 1, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 19/2012-1531 ze dne 15. 3. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 25. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vrchního soudu, přičemž namítal porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 12/2008 bylo zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu č. j. 50 T 12/2008-971 ze dne 25. 3. 2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 39/2009-1170 ze dne 7. 12. 2009 uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání pěti let, peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech po dobu sedmi let. Dle § 226 písm. b) trestního řádu, byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro skutek, v němž žalobní návrh spatřoval dílčí skutek pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 7 To 503/2010-1302 ze dne 9. 6. 2010 jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.

Stěžovatel dne 21. března 2011 podal u Krajského soudu v Brně návrh na povolení obnovy řízení, v němž jako nový důkaz předložil nové posouzení - odborné vyjádření Komory daňových poradců České republiky - R. K. a J. H., jehož úkolem bylo posoudit správnost závěrů dvou dříve vypracovaných posudků, a to společnosti AUDITIA s.r.o. a společnosti ZNALEX s.r.o, které dospěly k výrazně odlišným závěrům. Ze závěrů odborného vyjádření vyplynulo, že se zpracovatelé jednoznačně přiklánějí k závěrům posudku vypracovaného znaleckým ústavem ZNALEX s.r.o, který pro stěžovatele vyzníval výrazně příznivěji. V průběhu řízení o povolení obnovy stěžovatel předložil další důkaz, a to znalecký posudek znaleckého ústavu ECOJUR, spol. s r.o., jehož úkolem bylo opět ověřit správnost závěrů obou zmíněných posudků. I ze závěrů tohoto znaleckého posudku dle stěžovatele vyplynulo, že se zpracovatelé jednoznačně přiklánějí k závěrům posudku vypracovaného znaleckým ústavem ZNALEX s.r.o.

O návrhu na povolení obnovy řízení Krajský soud v Brně rozhodl usnesením sp. zn. 50 T 12/2008 dne 12. ledna 2012 tak, že obnovu řízení povolil a zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 4 To 39/2009-1170 ze dne 7. 12. 2009.

Ke stížnosti státního zástupce v neprospěch stěžovatele Vrchní soud v Olomouci návrh na povolení obnovy řízení napadeným usnesením zamítl. Zamítavé stanovisko odůvodnil tak, že nový znalecký posudek "není novým důkazem ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, neboť nebylo při jeho zpracování vycházeno z celého spisového materiálu, čímž se jim (zpracovatelům) nedostalo všech relevantních informací vyplývajících ze zjištěné důkazní situace, aby bylo možné tento posudek považovat již principiálně za zcela vyčerpávající a zohledňující všechny zjištěné skutečnosti potřebné pro spolehlivé závěry o skutkovém ději".

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že i znalecký posudek může být novým důkazem opodstatňujícím povolení obnovy řízení, byť by se zabýval totožnou otázkou, pakliže by ve svém závěru dospěl k odlišným stanoviskům. K tomu stěžovatel odkazuje na právní větu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2445/08.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu, ale také rámec interpretace a aplikace norem "jednoduchého" práva. Svévole při aplikaci (např. nerespektováním kogentní normy) anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý právní formalismus), pak znamenají porušení základního práva či svobody (např. nález I. ÚS 558/01, N 136/31 SbNU 205).

Účelem řízení o povolení obnovy původního řízení, které bylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, je odstranění justičního omylu. Veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím. Řízení o povolení obnovy v souladu s aprobací provedenou ústavním pořádkem prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek (čl. 40 odst. 5 Listiny, čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě).

Podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Relevantní jsou takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Znalecký posudek, který obsahuje nové skutečnosti, anebo využívá nové vědecké metody, které vedou k jinému skutkovému závěru, je třeba považovat za vhodný důkazní prostředek. Oproti tomu nelze považovat za skutečnosti soudu dříve neznámé ty, které nalézací soud v původním řízení nebral v úvahu, neboť je považoval za nepodstatné. Názor nalézacího soudu ohledně relevance takových skutečností a důkazů nemůže být korigován v řízení o povolení obnovy řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08).

V posuzované věci předložil stěžovatel jako tzv. nový důkaz odborné vyjádření Komory daňových poradců České republiky - R. K. a J. H., a znalecký posudek znaleckého ústavu ECOJUR, spol. s r.o, ze dne 20. 7. 2011 (vypracován V. S. a J. B.), z nichž dovozoval, že by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve mít zásadní vliv na druh a výši trestu.

Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze vyplývá, že se neztotožnil se závěry soudu I. stupně. Odborné vyjádření Komory daňových poradců ČR bylo dle něj vypracováno pouze na základě posudků ústavů AUDITIA, s.r.o., a ZNALEX, s.r.o., ovšem již bez informací z clého spisového materiálu a skutkových zjištění, které učinily soudy z provedených důkazů. (Toto odborné vyjádření vychází například z toho předpokladu, že společností Varmint, s.r.o., byla daň z přidané hodnoty z předmětných plnění odvedena na výstupu (č.l. 1372). Provedenými důkazy bylo přitom spolehlivě prokázáno, že ve skutečnosti se tak nestalo). Nelze tedy na základě takto izolovaných a kusých informací, ze kterých vycházelo toto odborné vyjádření, učinit závěr, že by se jednalo o nový důkaz, který by vnášel jiné světlo do důkazní situace a byl ve stavu jakkoli změnit závěry, které učinily soudy na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu, kdy naopak při znalosti celkové důkazní situace a kompletního spisového materiálu soudy jednoznačně uzavřely, že nelze vycházet ze závěrů znaleckého posudku ústavu ZNALEX, s.r.o.

V podstatě shodná je podle přesvědčení soudu situace i v případě nově předloženého znaleckého posudku ústavu ECOJUR, s.r.o., byť tento vycházel již z většího objemu vstupních údajů a listin, ovšem rozhodně nikoli z celého spisového materiálu. Tato skutečnost se pak odrazila na některých nepřesnostech tohoto posudku, jak na ně poukazuje i státní zástupce ve své stížnosti. Znalci vycházeli opět jen z omezeného objemu podkladů, kdy sami uvádějí, že vycházeli kromě jednotlivých účetních dokladů, dříve ve věci již zpracovaných posudků také z údajů ze soudního spisu, ovšem již nikoli z celého soudního spisu jako takového. Tím pádem se jim opět nedostalo všech relevantních informací vyplývajících ze zjištěné důkazní situace, aby bylo možné tento posudek považovat již principiálně za zcela vyčerpávající a zohledňující všechny zjištěné skutečnosti potřebné pro spolehlivé závěry o skutkovém ději a nato navazující úvahy o právní kvalifikaci takovéhoto jednání. I tento znalecký posudek v podstatě vychází z předpokladu, že společnost Varmint, s.r.o., na výstupu daň z přidané hodnoty státu odvedla a v případě, že se zdanitelné plnění neuskutečnilo, pak dospívá k závěru, že na této dani státu škoda nevznikla. V této souvislosti je ovšem dle soudu třeba poukázat na to, že na dani z přidané hodnoty státu škoda nevznikla pouze s ohledem na důslednou práci finančního úřadu, který zahájil vytýkací řízení a zkrácenou daň následně doměřil a také proto bylo v této části jednání obžalovaného kvalifikováno jako dílem nedokonané jednání ve stadiu pokusu. Podle soudu nelze zaměňovat výhradně účetní hledisko, jak je nastiňuje již zmiňovaný znalecký posudek, s trestněprávním hlediskem takovéhoto jednání. Vrchní soud tedy zcela přisvědčil námitkám státního zástupce, který zdůraznil, jak je namístě nahlížet na tento znalecký posudek, a to v podstatě jako na posudek velice podobný posudku znaleckého ústavu ZNALEX, s.r.o., se kterým se již soudy spolehlivě vypořádaly v rámci meritorního rozhodnutí ve věci.

Odůvodnění stížnostního soudu vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak nevybočuje z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na právní větu rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2445/08, je třeba poznamenat, že právní větu rozhodnutí nelze brát zcela izolovaně od obsahu celého rozhodnutí, z něhož teprve vyplynou skutkové okolnosti a další podrobnosti dané věci. V nálezu sp. zn. II. ÚS 2445/08 sice byla řešena problematika obnovy řízení v souvislosti s předloženým znaleckým posudkem, skutkově však šlo o zcela jiný případ, než je případ stěžovatele. Jako nový důkaz byl předložen znalecký posudek soudního znalce z oboru silniční dopravy, z něhož vyplynuly diametrálně odlišné závěry o možném skutkovém ději dopravní nehody, než které pojaly do svého rozsudku obecné soudy, které v nalézacím řízení znalecký posudek neopatřily a vycházely tak pouze z důkazů (výslechů svědků), které mohly být ovlivněny mnoha subjektivními faktory. Ve věci stěžovatele byly naopak již v nalézacím řízení zpracovány dva znalecké posudky, přičemž obecné soudy (včetně soudu dovolacího), se přiklonily k jednomu z nich, jež považovaly v dané věci za správný a své závěry ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily. K námitce stěžovatele, že rozpory v závěrech znaleckého posudku společnosti AUDITIA spol. s r.o. a znaleckého posudku společnosti ZNALEX s.r.o. měly být již v původním řízení odstraněny revizním znaleckým posudkem, pak Ústavní soud podotýká, že i znalecký posudek podléhá procesu hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 trestního řádu. Soud musí prověřit znalecký posudek, zda přihlédl ke všem relevantním skutečnostem, zda se jeho závěry opírají o řádně provedené důkazy a zda závěry posudku logicky vyplývají ze skutkových zjištění. Pokud jsou ve věci vypracovány dva znalecké posudky, jejichž závěry se částečně liší, neznamená to automaticky, že je nutno přistoupit k vypracování třetího, revizního posudku. Soud může v souladu se shora popsaným postupem oba posudky porovnat a řádně odůvodnit, ke kterému z nich a proč se přiklonil. Této povinnosti soud v původním řízení dostál a řádně zdůvodnil, proč závěrům znaleckého posudku společnosti ZNALEX s.r.o. nepřisvědčil.

Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Stěžovatel prostřednictvím ústavní stížnosti, založené na polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavní, staví Ústavní soud do role další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak již bylo výše vyloženo, nepřísluší. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2012

Stanislav Balík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru