Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1941/07 #1Usnesení ÚS ze dne 18.09.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Karviná
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkvýkon rozhodnutí/náklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2008:2.US.1941.07.1
Datum podání30.07.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 52 odst.1, § 89

99/1963 Sb., § 268 odst.1 písm.e, § 271


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1941/07 ze dne 18. 9. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. C., zastoupeného Mgr. Vladanem Tisovským, advokátem se sídlem Ostrava, Sokolská třída 871/6, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2007 ve věci sp. zn. 10 Co 478/2007 a proti usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 1. 2. 2007 ve věci sp. zn. 126 Nc 1349/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rubrikovaným usnesením okresního soudu byla dle § 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu zastavena exekuce a současně bylo uloženo povinnému zaplatit oprávněnému náklady exekučního řízení, přičemž oprávněnému byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náhrady nákladů exekuce. Krajský soud na základě stěžovatelova odvolání usnesení okresního soudu napadeným rozhodnutím potvrdil.

Okresní soud opřel rozhodnutí o nákladech exekuce o § 271 občanského soudního řádu a o § 89 exekučního řádu a odůvodnil je tak, že oprávněný (stěžovatel) se sice procesního zavinění při vedení exekuce nedopustil, ale že po exekutorovi není možné spravedlivě požadovat, aby náklady na bezúspěšnou exekuci nesl sám.

Stěžovatel uvádí, že závěry soudů obou instancí jsou v rozporu jak s platným právním řádem, tak s judikaturou obecných soudů i soudu ústavního. Dle § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s § 271 občanského soudního řádu dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Jestliže tedy dle stěžovatele zhodnocením hledisek zakotvených v § 271 občanského soudního řádu má být povinnému uložena povinnost k náhradě nákladů oprávněnému, pak to je právě povinný, komu musí být uložena - ve prospěch exekutora - i povinnost k náhradě nákladů exekuce. V případě, že přichází v úvahu uložení povinnosti k náhradě nákladů dle § 271 občanského soudního řádu naopak oprávněnému, je oprávněný podle názoru stěžovatele rovněž nositelem povinnosti k náhradě nákladů exekuce, kterou předjímá § 89 exekučního řádu.

Stěžovatel má proto za to, že pokud se jako oprávněný nedopustil procesního zavinění, nelze mu dle platných právních předpisů uložit povinnost hradit náklady exekuce, jak učinil okresní a krajský soud, čímž se měly dopustit porušení stěžovatelových základních práv.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že nepředstavuje vrchol soustavy obecných soudů a proto mu zásadně nepřísluší zasahovat do rozhodovací činnosti těchto soudů, není-li v posuzované věci zasaženo některé základní právo či svoboda stěžovatele. V právní věci stěžovatele přitom Ústavní soud k závěru, že by obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho právo na spravedlivý proces, nedospěl.

Napadená rozhodnutí spadají dle názoru Ústavního soudu z níže uvedených důvodů (ještě) do množiny ústavně konformních rozhodnutí obecných soudů, k jejichž kasaci není Ústavní soud jakožto orgán ochrany ústavnosti povolán, byť prima facie představují obdobu některých soudních rozhodnutí zrušených v minulosti Ústavním soudem vyhovujícími nálezy.

V posuzované věci sice Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7.735,- Kč, současně však uložil povinnému zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve stejné výši. Skutečnost, že stěžovateli byla uložena povinnost hradit náklady exekuce, proto není možno posuzovat izolovaně, ale je třeba zasadit ji do celkových souvislostí napadeného soudního rozhodnutí, jež (nejen) v tomto ohledu projednávané podání odlišují od případu, kdy Ústavní soud rozhodl vyhovujícím nálezem (srov. nález ze dne 15. 1. 2008 ve věci sp. zn. IV. ÚS 1903/07).

Ústavní soud musel mít taktéž na paměti, že navzdory relativně vysoké míře obecnosti, okresní soud v napadeném usnesení podrobně odůvodnil své rozhodnutí uložit stěžovateli povinnost hrazení nákladů exekuce soudnímu exekutorovi. Dané odůvodnění se přitom opírá o výklad ustanovení § 89 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2007), provedený způsobem, jenž dle Ústavního soudu excesivním způsobem neodporuje interpretačním závěrům obsaženým ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 ve věci sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, ani závěrům uvedeným v nálezu ze dne 12. 5. 2008 ve věci sp. zn. IV. ÚS 2888/07.

Kumulativní působení uvedených skutečností, spolu s faktem, že projednávané podání je v podstatě nutno zařadit do kontextu skupiny podání brojících toliko proti výrokům o nákladech řízení, na něž nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást stejné nároky jako na meritorní výroky ve věci samé (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 27, usnesení č. 25, str. 307 a násl.), posouvá posuzovanou ústavní stížnost bez dalšího do kategorie podání zjevně neopodstatněných, kterými se Ústavní soud nemůže věcně zabývat.

Ústavní soud tak návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru