Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1932/15 #1Usnesení ÚS ze dne 13.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
procesní ... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2015:2.US.1932.15.1
Datum podání29.06.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237, § 229 odst.4


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1932/15 ze dne 13. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Smahy, zastoupeného Mgr. Pavlem Prázným, advokátem, se sídlem Mezibranská 4, 10 00 Praha 1, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2015, č. j. 70 Co 134/2015-121, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. března 2014, č. j. 27 C 379/2013-64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), byly překročeny meze uplatňování státní moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny a současně došlo k zásahu do práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. V řízení o zaplacení částky 1,500.000 Kč Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. dubna 2015, č. j. 70 Co 134/2015-121, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. června 2014, č. j. 27 C 379/2013-76, jímž bylo odvolací řízení zastaveno, neboť žalovaný (stěžovatel) nesplnil svoji poplatkovou povinnost a přes výzvu nezaplatil stanovený soudní poplatek z odvolání; soud prvního stupně současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozebírá důvody, proč bylo výše napadnutými rozhodnutími zasaženo do jeho ústavně zaručených práv. Hlavní pochybení soudů spatřuje ve vadném doručování předvolání k jednání, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo vyjadřovat se k žalobě a k jednotlivým důkazům. Stěžovatel dále uvedl, že ústavní stížnost podává z opatrnosti souběžně s dovoláním, žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Mezi tyto opravné prostředky náleží tedy mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

6. Stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, že ji podal souběžně jak s dovoláním k Nejvyššímu soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto, tak i se žalobou pro zmatečnost. Skutečnost, že stěžovatel podal současně dovolání, Ústavní soud ověřil i z databáze InfoSoud (http://infosoud.justice.cz). Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel tím, že podal přinejmenším dovolání, dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, tedy včetně dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (k tomu, že dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je třeba považovat za takový mimořádný opravný prostředek, se Ústavní soud vyjádřil například v usnesení sp. zn. III. ÚS 772/13 ze dne 28. března 2013, dostupném na http://nalus.usoud.cz), popř. včetně žaloby pro zmatečnost.

7. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. Je tak nevhodné i souběžné podávání ústavní stížnosti a mimořádných opravných prostředků (v dané věci dovolání nebo žaloby pro zmatečnost), kteréžto řešení ani nevyhovuje požadavku právní jistoty [srov. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2162/11 ze dne 29. července 2011 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 234/11 ze dne 10. února 2011 (dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Pokud před obecnými soudy nadále probíhá řízení, v rámci kterého se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod. Takový zásah by byl v rozporu jak se zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím o mimořádném opravném prostředku, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí o nich, zbytečně by prodlužoval své řízení (v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dostupných mimořádných opravných prostředků, k němuž však není důvod. Podání ústavní stížnosti je proto předčasné a odůvodnění procesní opatrností - zejména s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti - neobstojí.

8. S ohledem na nepřípustnost ústavní stížnost Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci plné moci pro zastupování před Ústavním soudem.

9. Z výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu)

V Brně dne 13. srpna 2015

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru