Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 191/96Nález ÚS ze dne 26.11.1997K otázce převodu stavby na vlastníka pozemku a majetkovému vypořádání podle zákona o půdě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkCena
podíl/vypořádací
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 146/9 SbNU 293
EcliECLI:CZ:US:1997:2.US.191.96
Datum vyhlášení26.11.1997
Datum podání12.07.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1, čl. 90

2/1993 Sb., čl. 1, čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

178/1994 Sb., § 37

229/1991 Sb., § 22 odst.8, § 28a, § 33a odst.1

42/1992 Sb., § 17, § 7


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 191/96 ze dne 26. 11. 1997

N 146/9 SbNU 293

K otázce převodu stavby na vlastníka pozemku a majetkovému vypořádání podle zákona o půdě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců

ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Z. F., za

účasti účastníka řízení Krajského soudu v Hradci Králové

a vedlejšího účastníka řízení Zemědělského obchodního družstva

"Vrchy" se sídlem v O., zastoupeného JUDr. M. T., proti rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 1996, sp.zn. 17

Co 983/95, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna

1996, sp. zn. 17 Co 983/95 a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách

ze dne 25.9. 1995, č.j. 9 C 105/94-82 se zrušují.

Odůvodnění:

Řádně a včas podanou ústavní stížností se domáhá stěžovatel

zrušení obou uvedených rozsudků, kterým vytýká porušení ústavně

zaručených základních práv, konkrétně čl.1 a čl.36 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl.6 Úmluvy na

ochranu lidských práv a základních svobod a čl.90 Ústavy. Pro

podporu svých závěrů uvádí :

Návrhem ze dne 27.12. 1993 doplněným podáním ze dne 26.1.

1994 se stěžovatel domáhal u soudu I. stupně proti žalovanému

Zemědělskému obchodnímu družstvu "Vrchy" se sídlem v O. jako

vlastník pozemku v obci a katastrálním území B. převodu

vlastnictví stavby na tomto pozemku, a to podle ustanovení § 22

odst.8 zák.č. 229/1991 Sb.( dále jen "zákon o půdě"), ve znění

pozdějších předpisů. Pro tato uplatnění splňoval stěžovatel

všechny zákonné předpoklady obsažené v citovaném ustanovení. Jako

vlastník pozemku má nevypořádané nároky na vydání majetkového

podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. vůči vlastníkovi stavby.

Nárok stěžovatele na převod stavby do vlastnictví podle §22

odst.8 zákona o půdě byl soudem I. stupně zamítnut z důvodu, že

nevypořádaný nárok stěžovatele nedosáhl 50% ceny stavby oceněné

podle vyhl.č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých

porostů. Jádrem celého sporu se stala otázka použití cenového

předpisu pro ocenění předmětné stavby. Jak dále uvádí stěžovatel,

přes jeho námitky byla znalcem podle pokynu soudu nemovitost

oceněna podle vyhl. č.178/1994 Sb., tedy v současné hodnotě, ač

podle cit. ustanovení § 22 odst.8 a § 28a zákona o půdě pro takové

ocenění mělo být použito vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č.

316/1990 Sb. Tím vznikl velký nepoměr mezi hodnotami

nevypořádaných nároků stěžovatele ve výši 214 241,30 Kč a cenou

nemovitostí, které znalec ocenil částkou 901 390 Kč. Tento nepoměr

vedl Okresní soud ve Svitavách k zamítnutí návrhu.

Podanému odvolání Krajský soud v Hradci Králové nevyhověl

a potvrdil rozsudek soudu I. stupně. V odůvodnění svého rozsudku

se odvolací soud ztotožnil s právním názorem okresního soudu, že

pro ocenění nemovitostí byla správně použita vyhl.č. 178/1994 Sb.

Stěžovatel proto spatřuje porušení čl.1 Listiny o rovnosti

účastníků v právech v tom, že použitím současného předpisu pro

oceňování nemovitosti v době rozhodování soudu by docházelo

k situaci, že různí vlastníci uplatňující své nároky podle

ustanovení § 22 odst.8 zákona o půdě by vzhledem k časovým

odstupům v rozhodování soudů získávali stavby v různých cenách.

Stěžovatel v tom spatřuje i rozpor se zásadou spravedlivého

procesu.

Stěžovatel ve své stížnosti poukázal také na právní názor

občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.12. 1995,

Cpjn 36/95, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

pod č. 16/1996, kde v odst. 18 se uvádí, že ocenění stavby při

převodu stavby vlastníkovi pozemku na základě rozhodnutí soudu

podle ustanovení § 22 odst.8 zákona o půdě se provádí podle

ustanovení § 28a zákona o půdě, t.j. podle vyhlášky č. 182/1988

Sb., ve znění vyhl.č. 316/1990 Sb. Tento právní názor Nejvyššího

soudu se plně kryje s tvrzením stěžovatele.

Z odůvodnění rozsudku okresního soudu se zjišťuje, že jeho

úvaha o použití oceňovacích vyhlášek pro stavby, kterými je

pozemek zastavěn, vychází z toho, že § 22 odst. 8 zákona o půdě

neobsahuje žádnou bližší úpravu. Dovozuje dále,že pokud tak

neučinil zákon sám (t.j. zákon o půdě), je třeba pojem cena

vykládat za pomocí ostatních právních předpisů. Dospívá k názoru,

že podle ustanovení § 37 vyhl. Ministerstva financí č.178/1994

Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.11.1994, byly zrušeny všechny

dosavadní předpisy o cenách staveb a pozemků. Proto, s odvoláním

na ustanovení § 154 odst.1 o.s.ř., musela být zjišťována cena

podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Při takovémto současném

stanovení ceny staveb nedosáhl nevypořádaný nárok stěžovatele

potřebného procenta a návrh musel být soudem zamítnut. Zvláště

vyzdvihuje okresní soud skutečnost, že s ohledem na toto zjištění

se dále nezabýval existencí dalších podmínek nároků, stejně tak

i otázkou, zda šlo o spekulativní získání pozemků. Pokud

stěžovatel opakoval výši nevypořádaného nároku, okresní soud, jak

uvádí v odůvodnění rozsudku, k tomu další dokazování neprováděl,

neboť žaloba byla zamítnuta z jiného důvodu.

Z rozsudku Krajského soudu v Hraci Králové se zjišťuje, že

odvolací soud potvrdil, že stěžovatel je oprávněnou osobou ve

smyslu ustanovení § 22 odst.8 zákona o půdě, a to bez ohledu na

to, že pozemek stěžovatel nabyl do vlastnictví v r. 1993. Dospěl

však k názoru, že cena musí být zjišťována podle zák.č. 526/1990

Sb. a ocenění musí být provedeno podle vyhlášky Ministerstva

financí č.178/1994 Sb. Proto plně sdílí právní názor okresního

soudu. Pro tento svůj závěr se odvolává na nález Ústavního soudu

ze dne 24. května 1994, uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č.

131/1994 Sb., podle kterého vysvětlivka č. 13a) u § 22 odst.8

zákona o půdě není součástí právního předpisu, a tudíž nemůže

zakládat jako důsledek právní nerovnost. Zpochybnil také otázku,

zda je možno se domáhat převodu jen některých staveb na pozemku,

je-li tento pozemek zastavěn i stavbami dalšími. Tento problém

nijak blíže nerozebírá.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 25.9.

1997 plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Navíc uvedl, že

nelze přehlédnout, že stěžovatel nabyl pozemek, na kterém stojí

stavba, ke dni 9.9. 1993, a to s cílem získání vlastnictví ke

stavbě.

Ve vyjádření vedlejšího účastníka ZOD "Vrchy" se sídlem v O.,

okres Svitavy, se namítá, že stěžovatel usiluje pouze o převod

vlastnictví ke kovárně a dílně, ač na pozemku jsou i další stavby.

Proto nechal na sebe převést od majitelů F. a A. G. pouze pozemek

č.358/1- zastavěnou plochu o výměře 311 m2 a pozemek č.1662/4

- manipulační a ostatní plochu o výměře 130 m2 v k.ú. a obci B. se

součástmi a příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena dne 7.9. 1993

a byla vložena do katastru nemovitostí rozhodnutím KÚ ve Svitavách

dne 1.12. 1993. Podle názoru vedlejšího účastníka zákon o půdě má

za cíl odstranění majetkových křivd vzniklých v minulosti,

a nikoli řešení případů, kdy se stane občan vlastníkem pozemku, na

kterém stojí stavba, o kterou má zájem, až za účinnosti zákona.

Odkazuje dále na znění ustanovení § 22 odst.8 zákona o půdě,

podle kterého rozhodující soud může, ale nemusí vždy rozhodnout ve

prospěch vlastníka pozemku. Dále vedlejší účasník podává ve svém

vyjádření přehled o výši majetkových podílů u stěžovatele, jeho

manželky i matky a dovozuje, že pro řešený případ má být

směrodatný pouze nevypořádaný nárok stěžovatele a nikoli hodnota

majetkových podílů jeho rodinných příslušníků, byť by byly na něho

převedeny. K převedení majetkových podílů na stěžovatele došlo až

v průběhu soudního řízení. Dále se zabývá námitkou stěžovatele na

použití § 28a zákona o půdě a uvádí, že u stěžovatele se nejedná

o nárok ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi podle zákona o půdě,

ale nárok vzniklý podle zákona č. 42/1992 Sb., na který nelze

použít ocenění podle § 28a zákona o půdě. V závěru svého vyjádření

vedlejší účastník poukázal na skutečnost, že se pokoušel

několikráte o mimosoudní dohodu se stěžovatelem, ale marně.

Podanou ústavní stížnost proto považuje za neoprávněnou.

Kompetence Ústavního soudu, jako soudního orgánu ústavnosti,

v případě ústavní stížnosti podle čl.87 odst.1 písm.d) Ústavy

a § 72 odst.1 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb. nastává tehdy, pokud

stěžovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl

účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda,

zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.10

Ústavy. Splní-li i další zákonem předepsané náležitosti a není-li

ústavní stížnost podána opožděně nebo není-li zjevně

neopodstatněná, je povinností Ústavního soudu ji projednat.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Svitavách, sp.zn. 9

C 105/94, se kromě údajů uvedených výše zjišťuje, že stěžovatel je

registrován u Okresního úřadu ve Svitavách v oborech podnikání

kovářství a podkovářství, chovatelství a zemědělské činnosti,

povoznictví a přibližování dřeva (registrace č.j. SP/91/3515/A ze

dne 21.3. 1991). Současně podle osvědčení ze dne 11.11. 1992 č.j.

619/92 Obecního úřadu v B., byl zapsán do evidence samostatně

hospodařícího rolníka podle zákona č. 105/1990 Sb.,ve znění zákona

č.219/1991 Sb. Je vyučeným kovářem, pracoval v bývalém JZD,

předchůdci vedlejšího účastníka, s členy své rodiny. V kovárně,

která je předmětem sporu, provozuje kovářské řemeslo pro

vedlejšího účastníka, soukromé zemědělce i ostatní obory. Podle

vyjádření obce B. ze dne 27.10. 1994 je zájem na této činnosti

stěžovatele, která slouží jak občanům obce, tak i ZOD v O. Mezi

stěžovatelem a ZOD O. proběhlo několik řízení, nakonec však

ztroskotalo na ceně staveb.

Ze spisu se dále zjišťuje, že okresní soud ve svém usnesení ze

dne 28. března 1995 uložil ustanovenému znalci, aby určil

současnou cenu nemovitostí - kovárny a dílny - podle současně

platného právního předpisu. Takto stanovené zadání soudní znalec

splnil a znalecký posudek byl podkladem pro zamítnutí návrhu.

Podle ustanovení § 22 odst.8 zákona o půdě, je-li na pozemku

vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která

zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu,

a má-li vlastník pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad

dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č.

42/1992 Sb. ve výši nejméně 50 % ceny stavby vůči vlastníkovi

stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud o převodu

stavby vlastníkovi pozemku. Vlastník budovy má v takovém případě

právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby převyšuje nároky

vlastníka pozemku. Citovaný paragraf pro své použití vyžaduje tedy

jako jednu ze základních podmínek vzájemný vztah obou účastníků.

U vlastníka pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle

zákona o půdě nebo na vydání majetkového podílu podle zák.č.

42/1992 Sb. vůči vlastníkovi stavby. U vlastníka stavby podmínku,

že jeho stavba stojí na pozemku takovéto osoby. Nelze proto

souhlasit s názorem, že do tohoto vztahu může vstupovat kterýkoli

občan. Podle znění zákona musí to být občan pro to zvlášť

kvalifikovaný. Tuto kvalifikaci stěžovatel splňuje, což ostatně

výslovně potvrdil i odvolací soud.

Hlavní otázka je tedy soustředěna do způsobu stanovení ceny

takových staveb. U stěžovatele se jedná o nevypořádaný majetkový

podíl podle zák.č. 42/1992 Sb. Zákon č. 42/1992 Sb. nabyl

účinnosti dnem 28. ledna 1992. Pro stanovení majetkových podílů se

použilo ustanovení § 7 ve vztahu k § 17 téhož zákona o čistém

jmění družstva, v cenách platných ke dni účinnosti zákona č.

229/1991 Sb.

Podle ustanovení § 33a odst.1 zákona o půdě, nároky na vydání

majetkových podílů podle zák.č. 42/1992 Sb. jsou pohledávkami,

které lze smluvně převádět na jiné osoby. Nový nabyvatel má

postavení oprávněné osoby. Proto odpadá námitka o převodu

pohledávky z manželky a matky na stěžovatele.

Paragraf 28a zákona o půdě byl novelizován zákonem č.183/1993

Sb., který nabyl účinnosti dne 1.7. 1993, kdy původní znění "Pokud

tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto

zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991...." bylo

rozšířeno a zpřesněno o znění "...a to u věcí nemovitých v cenách

podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.,

a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých

s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny". Zákonný

předpis je zcela jednoznačný.

Pokud bychom připustili ve výše uvedeném vztahu u vlastníka

pozemku hodnotu jeho majetkových podílů v cenách před rokem 1991

a požadavek vlastníka stavby stanovený podle současné ceny stavby,

nemohlo by se jednat o zákonem požadovanou proporcionalitu 50%.

Současné ceny staveb by zvýhodňovaly transformovaná zemědělská

družstva v neprospěch nároků oprávněných osob na vydání jejich

majetkových podílů. I oni byli spolutvůrci předmětných hodnot.

Nerovnost by vyplývala také ze samého znění § 22 odst.8 zákona

o půdě, kdy vlastník budovy v případě, že by hodnota jeho stavby

převýšila hodnotu uplatněného práva na vydání majetkového podílu,

má nárok na náhradu ve výši, o kterou cena stavby převyšuje nároky

vlastníka pozemku. Nelze v takovém případě srovnávat nárok podle

cenových předpisů před r. 1991 s nárokem stanoveným podle

současných cenových předpisů, když jejich účelem je úprava vztahů

podle zákona o půdě, resp. zák.č. 42/1992 Sb.

Oba soudy proto porušily čl.1 Listiny o rovnosti účastníků

v právech.

Je pozoruhodné, že se odvolací soud neřídil výše uvedeným

stanoviskem občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR,

uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.

16/1996, které pro ocenění staveb při převodu stavby vlastníkovi

pozemku na podkladě rozhodnutí soudu podle ustanovení § 22 odst.8

zákona o půdě stanovilo, že se toto ocenění provádí podle § 28a

zákona o půdě.

Zhodnocení vysvětlivky 13a) u § 22 odst.8 zákona o půdě

v nálezu Ústavního soudu, uveřejněném ve Sbírce zákonů pod

č.131/1994 Sb., je pro posuzovaný případ irelevantní. Protože oba

soudy vzhledem k provedenému znaleckému ocenění stavby odmítly

provádět další důkazy jako nepotřebné a nadbytečné, porušily

současně čl. 90 věta prvá Ústavy a čl.36 odst.1 Listiny.

Pro porušení ústavnosti byl nucen Ústavní soud podle § 82

odst.1 zákona č.182/1993 Sb. stížnosti plně vyhovět a oba rozsudky

zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 26.11. 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru