Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 189/2000Nález ÚS ze dne 31.10.2000Pasivní legitimace ve správním soudnictví

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Poučovací povinnost
legitimace/pasivní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 157/20 SbNU 115
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.189.2000
Datum podání27.03.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

367/1990 Sb., § 61 odst.2 písm.b

99/1963 Sb., § 104 odst.1, § 250 odst.4, § 5, § 43 odst.1, § 19


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 189/2000 ze dne 31. 10. 2000

N 157/20 SbNU 115

Pasivní legitimace ve správním soudnictví

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti

"I. K. s.r.o.", za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka

řízení a Magistrátu města Brna jako vedlejšího účastníka řízení,

proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11.1.2000, sp.zn. 36

C 208/99, takto:

Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11.1.2000, sp.zn. 36C

208/99 se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel usnesení

Městského soudu v Brně ze dne 11.1.2000, sp.zn. 36C 208/99, kterým

bylo zastaveno řízení v právní věci stěžovatele (dříve žalobce)

proti žalovanému Magistrátu města Brna, vedlejšímu účastníku

řízení, o přezkoumání správního rozhodnutí.

Navrhovatel nesouhlasí s rozhodnutím městského soudu

o zastavení řízení ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o.s.ř., když podle

jeho názoru nelze akceptovat právní názor soudu o nedostatku

pasivní legitimace na straně vedlejšího účastníka řízení,

v řízení o přezkoumání správního rozhodnutí Magistrátu města Brna.

Zastavení řízení podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. považuje v daném

případě navrhovatel za porušení svého práva zakotveného v čl. 36

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90

Ústavy. Postup městského soudu je, jak uvádí stěžovatel, rovněž

v rozporu s platnou právní úpravou obsaženou v ust. § 247 a násl.

o.s.ř., zejména pak se zněním § 250 o.s.ř., vymezujícím okruh

účastníků řízení o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů. Právě

cit ust. § 250 odst. 4 o.s.ř. jasně definuje pasivní legitimaci

žalovaného správního orgánu tak, že je jím správní orgán, který

rozhodl ve správním řízení o věci v posledním stupni.

V odvolání na cit. zákonné ustanovení a konkrétní právní

závěry z toho vyplývající, uvedené v odborné literatuře, spatřuje

navrhovatel potvrzení svého názoru, že bez ohledu na právní

subjektivitu má správní orgán v takových případech procesní

způsobilost založenou výslovným zněním zákona (§ 250 odst. 4 ve

vztahu k ust. § 19 věta za středníkem o.s.ř). Současně polemizuje

stěžovatel s právním názorem městského soudu, že označení

žalovaného správního orgánu tak, jak bylo provedeno v žalobě, je

neodstranitelnou vadou, která musí mít za následek zastavení

řízení. Navrhovatel zdůrazňuje, že pokud zákon (o.s.ř.) výslovně

uvádí, kdo může být v řízení podle části páté, hlavy druhé o.s.ř.

žalován, nesprávné označení odpůrce může být v tomto směru jen

vadou odstranitelnou a o této skutečnosti měl být žalobce městským

soudem náležitě poučen ve smyslu ust. § 5 a § 43 odst. 1 o.s.ř.

Současně navrhovatel žádá, aby mu byly přiznány náklady

řízení před Ústavním soudem.

Z napadeného usnesení městského soudu Ústavní soud zjistil,

že stěžovatel se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu

města Brna ze dne 22.7.1999, zn. OVV/SO/1148/99, kterým bylo podle

ust. § 59 odst. 2 zák.č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní

řád), zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu

městské části Brno-Královo Pole, odboru živnostenského a veřejných

služeb ze dne 21.5.1999, čj. OŽVS/S4/99/88, jímž byla navrhovateli

uložena pokuta ve výši 10.000,-Kč ve smyslu ust. § 50 zák. č.

367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a čl. 6 odst. 2 vyhl.

Města Brna č. 3/1997, o veřejném pořádku v městě Brně. Pokuta byla

stěžovateli uložena za opakované porušení čl. 5 odst. 1 cit.

vyhlášky.

Přezkumný soud řízení v souladu s ust. § 246c ve spojení

s ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, neboť dovodil nedostatek

právní subjektivity na straně žalovaného Magistrátu města Brna,

který nemá způsobilost být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.), což

tento soud označil na neodstranitelnou vadu řízení.

Současně městský soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na

náhradu nákladů řízení.

Ústavní soud po zjištění, že ústavní stížnost splňuje

formální náležitosti návrhu ve smyslu ust. § 34 ve vztahu k ust.

§ 72 odst. 1, odst. 2, odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, a není důvod k jejímu odmítnutí ve smyslu

ust. § 43 zákona o Ústavním soudu, zaslal návrh podle ust. § 42

odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

účastníkům řízení k vyjádření.

Účastník řízení - Městský soud v Brně - ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti uvedl, že trvá na svém stanovisku vyjádřeném

v napadeném rozhodnutí, že řízení o přezkoumání rozhodnutí

Magistrátu města Brna muselo být zastaveno, neboť žalovaný

Magistrát nemá právní subjektivitu a nemůže být proto účastníkem

řízení.

Vedlejší účastník řízení sdělil, že důvodem správního řízení

vedeného proti stěžovateli bylo prokazatelné porušení vyhlášky

města Brna č. 3/1997, o veřejném pořádku v městě Brně, ve znění

vyhl. města Brna č. 12/1998, která byla vydána v samostatné

působnosti města Brna dle § 14 odst. 1, písm. i) a o), jakož i §

17 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.

Správní řízení ve věci a uložení sankce provedl místně příslušný

správní orgán - Úřad městské části Brno - Královo Pole, odbor

životního prostředí a veřejných služeb, kterému je v souladu s §

51a zákona o obcích svěřena Radou městské části její působnost dle

§ 50 cit. zákona. Úřady městských částí v přenesené působnosti

rozhodují v I. stupni správního řízení mimo jiné i ve věci

přestupků a jiných správních deliktů proti veřejnému pořádku. Tuto

pravomoc jim svěřuje v souladu s § 61 odst. 1, odst. 2 zákona

o obcích Statut města Brna - vyhláška města Brna č. 1/1997. Ve

smyslu ust. § 61 odst. 2 písm. b) zák. č. 367/1990 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, vykonává státní správu svěřenou okresním

úřadům Magistrát města Brna. Z výše uvedených důvodů vydal

napadené rozhodnutí Magistrát města Brna, odbor vnitřních věcí,

jako odvolací orgán proti rozhodnutí místně a věcně příslušného

správního orgánu I. stupně. Vedlejší účastník řízení proto

považuje za pochopitelné, že stěžovatel, aniž se ve své žalobě

blíže zabýval otázkou procesní způsobilosti v případě města Brna

a Magistrátu města Brna, označil jako žalovaného Magistrát města

Brna, neboť tento správní orgán vydal napadené správní rozhodnutí.

K právním závěrům městského soudu, ohledně důvodů pro

zastavení řízení, posouzení procesní legitimace žalovaného či

splnění poučovací povinnosti soudu, se vedlejší účastník řízení

necítí oprávněn vyjadřovat.

Ústavní soud při projednání ústavní stížnosti respektoval, že

není součástí soustavy obecných soudů a nemůže tedy vykonávat

jejich přezkumné pravomoci, to však za předpokladu, že napadeným

rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená

ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10

Ústavy. Jestliže však stěžovatel ve svém návrhu tvrdí, že

rozhodnutím orgánu státní moci došlo k porušení čl. 36 Listiny

a čl. 90 Ústavy, byl Ústavní soud nucen se námitkami stěžovatele

zabývat.

Z připojeného spisu městského soudu, sp.zn. 36 C 208/99,

vyplývá, že stěžovatel podal k Městskému soudu v Brně žalobu

o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, když jako žalovaného

označil Magistrát města Brna, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno.

Ze správního spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovateli byla

uložena pokuta ve výši 10.000,- Kč dle ust. § 50 zák. č. 367/1990

Sb., ve znění pozdějších předpisů, a čl. 6 odst. 2 vyhl. města

Brna č. 3/1997, o veřejném pořádku za opakované porušení čl. 5

odst. 1 této vyhlášky, spočívající v opakovaném rušení nočního

klidu reprodukovanou hudbou z restauračního zařízení "P" v Brně.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ve smyslu ust. § 244 odst. 2 o.s.ř.přezkoumání soudem

podléhají rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní

samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších

právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech

a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné

správy. Další podmínkou soudní ochrany je nutnost tvrzení žalobce,

že byl takovým rozhodnutím zkrácen na svých právech, když žalobou

napadené pravomocné správní rozhodnutí vybočilo z mezí platných

zákonů. Současně je nutno zdůraznit, že se jedná o rozhodování

v oblasti veřejné správy (viz Bureš, Drápal, Mazanec: Občanský

soudní řád - komentář, 2. vydání 1996, C.H.Beck, str. 659-660).

Soudní pravomoc pro řízení podle hlavy druhé, části páté

o.s.ř., je vymezena generální klauzulí, když nutnost jejího

použití je třeba spatřovat jak ve znění čl. 36 odst. 2 Listiny,

tak i čl. 6 odst. 1Úmluvy.

Jestliže si přezkumný soud v dané právní věci byl nucen

ujasnit, zda byly dodrženy podmínky řízení, za nichž může ve věci

jednat, musel by současně přihlédnout k ust. § 250 o.s.ř., které

kogentním způsobem vymezuje okruh účastníků řízení podle části

páté o.s.ř. Ve smyslu ust. § 246c o.s.ř. je totiž možné v oblasti

tzv. "správního soudnictví" použití ustanovení prvé a třetí části

zákona (o.s.ř.) pouze tehdy, jestliže řešení konkrétních otázek

souvisejících s řízením podle části páté o.s.ř. nejsou přímo

upraveny v této části zákona.

Posouzení otázky přezkoumatelnosti toho kterého rozhodnutí

orgánu veřejné správy bude záležet jak na jeho konkrétním obsahu,

tak i kompetenci žalovaného správního orgánu k vydání napadeného

rozhodnutí, a to zejména z toho důvodu, že předmětný správní orgán

jednal buď jménem státu anebo jako samostatný právní subjekt.

Pokud se týká pojmu "orgán veřejné správy" je nutné zdůraznit, že

pod tento pojem je třeba zahrnout jak orgány státní správy, tak

i orgány správy veřejné (orgány územní samosprávy), když současně

orgán veřejné správy není a ani nemusí být právnickou osobou ve

smyslu již cit. ust. § 244 o.s.ř., neboť se jedná o právnickou

osobou od státu odlišnou. I když tedy příslušný správní orgán není

právnickou osobou, má v řízení podle části páté o.s.ř. zákonem

založenou zvláštní procesní způsobilost (§ 250 odst. 4 o.s.ř.).

Nesprávné označení žalovaného pak v tomto směru může znamenat

pouze odstranitelnou vadu řízení, o níž musí být žalobce poučen ve

smyslu ust. § 5 a § 43 odst. 1 o.s.ř.

Zastavení řízení ve shora označené právní věci Městským

soudem v Brně podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. je možno považovat

za odmítnutí poskytnout spravedlnost (denegatio iustitiae) ve

smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny.

Podle současné judikatury by v případě zastavení řízení

v tzv. "správním soudnictví" podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř.

přicházela v úvahu možnost využití řádného opravného prostředku

v případě, že takové rozhodnutí vydal soud, který podle obecných

ust. o.s.ř. je soudem I. stupně, neboť v této věci se nejedná

o rozhodnutí podle části páté o.s.ř.

S ohledem na postup Městského soudu v Brně, kdy se tento soud

nejen nezabýval procesními úkony, které mu zákon (o.s.ř.) ukládá

v rámci řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, ale

v odůvodnění svého rozhodnutí ani blíže nevysvětlil, z jakých

skutečností vycházel při svém právním posouzení nedostatku pasivní

legitimace na straně vedl. účastníka řízení, dospěl Ústavní soud

k závěru, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Brně došlo

k natolik závažnému porušení práv stěžovatele ve smyslu čl. 36

odst. 2 Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy, že ústavní stížnosti zcela

vyhověl a ve smyslu ust. § 82 odst. 3, písm. a) zák.č. 182/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů, napadený rozsudek Městského

soudu v Brně zrušil.

Náklady řízení nebyly stěžovatelisoudem přiznány, neboť

nebyly shledány důvody, které by to umožnily.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. října 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru