Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 180/98Usnesení ÚS ze dne 01.03.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkřízení/zastavení
interpretace
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:1999:2.US.180.98
Datum podání17.04.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 180/98 ze dne 1. 3. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) S. Z., 2) J. Z., zastoupených JUDr. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 2 A 409/98, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, takto:

Ústavnístížnostseodmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Stěžovatelé napadají ústavní stížností usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 2A 409/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, a tvrdí, že shora citovanými rozhodnutími obou soudů bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces ve smyslu téhož článku Listiny.

Své podání navrhovatelé odůvodňují tím, že podali opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Vyškově - pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 1997, č. j. : PÚ 3092/93,4022/92/1496 A/126, vydaného podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Krajský soud v Brně řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu usnesením ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, zastavil podle ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., pro nezaplacení soudního poplatku s poučením, že podle § 250s odst. 1 o. s. ř. nejsou proti tomuto rozhodnutí opravné prostředky přípustné.

Proti rozhodnutí o zastavení řízení podali stěžovatelé "odvolání", které Vrchní soud v Olomouci vyřídil tak, že toto řízení usnesením ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 2 A 409/98, zastavil.

Navrhovatelé nesouhlasí s právním názorem obou soudů, když tyto uvádí, že obecné soudy jednají ve správním soudnictví podle části páté o. s. ř. jako soudy jednoinstanční, takže i v případě rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není proti takovému rozhodnutí přípustný žádný opravný prostředek.

Stěžovatelé dovozují, že v případě, kdy soudy rozhodovaly o zastavení řízení na základě nezaplaceného soudního poplatku, když tento předmět řízení je upraven samostatným právním předpisem ( zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), je mimo jiné ze znění ustanovení § 3 tohoto zákona zřejmé, že účastníci řízení mají vždy možnost se proti nesprávně vyměřenému soudnímu poplatku odvolat a toto odvolání musí být přípustné ze zákona (o. s.ř.).

Závěrem navrhují zrušení obou v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti ve smyslu ustanovení § 34 a ustanovení § 72 odst. 1, 2, 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z návrhu je zřejmé, že stěžovatelé považují za poslední opravný prostředek ve smyslu ustanovení § 72 odst. 4 shora citovaného zákona usnesení Vrchního soudu v Olomouci a od tohoto rozhodnutí počítají i zákonnou 60 denní lhůtu k podání ústavní stížnosti. Tato právní domněnka navrhovatelů je však chybná. Soudce zpravodaj z předloženého usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, č. j. 29 Ca 147/97-9, zjistil, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 1997. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že soudní poplatek, vyměřený ze zahájení řízení byli stěžovatelé povinni zaplatit zároveň s podáním návrhu a protože tak neučinili ani po výzvě soudu, nezbylo tomuto soudu než řízení zastavit, neboť ve věci samé ještě nezačal jednat.

Navrhovatelé byli v souladu s ustanovením § 250s o. s. ř. správně poučeni v tom smyslu, že proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně nejsou přípustné opravné prostředky. Za této situace, jak již zdůraznil Vrchní soud v Olomouci, ve věcech spadajících do tzv. "správního soudnictví" kam mimo jiné patří i rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu podle § 9 odst. 6 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodují místně a věcně příslušné soudy jako soudy jednoinstanční, a to za situace, kdy dosud nebyl naplněn čl. Ústavy, hovořící o zřízení Nejvyššího správního soudu. Za tohoto stavu věci není tedy s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 246b ve vztahu k ustanovení § 250s odst. 2 o. s. ř. dalšího "funkčně" příslušného soudu, který by mohl jako soud nadřízený rozhodovat o podaném opravném prostředku. Tento závěr platí jak o rozhodování ve věci samé ( § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb.), tak současně i o rozhodování podle § 9 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť v tomto případě se jedná o rozhodování, kdy oba předměty řízení tvoří jeden nerozlučitelný celek.

V této problematice odkazuje soudce zpravodaj i na uveřejněnou judikaturu (Správní právo č. 5 a č. 24). Jak již bylo tedy řečeno, řízení ve věcech přezkoumávání správních rozhodnutí je mimo shora uvedené výjimky zásadně řízením jednoinstančním, kdy konečným rozhodnutím bylo v daném případě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 147/97, a nikoli stěžovateli napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť tento soud nerozhodoval a fakticky ani rozhodnout nemohl o opravném prostředku proti rozhodnutí již citovaného Krajského soudu v Brně a řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř., z důvodu neodstranitelných podmínek řízení, byl nucen zastavit.

Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula již před delší dobou, kdy došlo k podání stěžovatelů doručeného Ústavnímu soudu dne 17. 4. 1998.

Soudce zpravodaj proto podanou ústavní stížnost odmítl z důvodu jejího pozdního podání.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 1. března 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru