Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 179/01Nález ÚS ze dne 05.11.2002Přiměřené použití občanského soudního řádu pro konkurs a vyrovnání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajMalenovský Jiří
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprocesní postup
konkurz a vyrovnání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 139/28 SbNU 211
EcliECLI:CZ:US:2002:2.US.179.01
Datum vyhlášení26.11.2002
Datum podání23.03.2001
Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 95

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

328/1991 Sb., § 66a

99/1963 Sb., § 107a


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 179/01 ze dne 5. 11. 2002

N 139/28 SbNU 211

Přiměřené použití občanského soudního řádu pro konkurs a vyrovnání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě v právní věci navrhovatelky

společnosti F. C. LTD., Spojené Království Velké Británie

a Severního Irska, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2001, čj. 42 K 233/99-767, za

účasti Krajského soudu v Hradci Králové, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1.

2001, čj. 42 K 233/99-767, se zrušuje.

Návrh, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Hradci

Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces,

a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením a rozhodl

o procesním nástupnictví společnosti J&T B., a.s., na místo

JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42 K 233/99, dle

§ 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se zamítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala

podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve

znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka, s odvoláním na

porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"), v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci

Králové. Domáhá se dále, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu

v Hradci Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý

proces, a přikázal tomuto soudu, aby obnovil stav před porušením

a rozhodl o procesním nástupnictví společnosti J&T B., a.s., na

místo JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42

K 233/99, dle § 107a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

(dále jen "o.s.ř.").

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis

Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 42 K 233/99, z něhož

zjistil následující:

Usnesením ze dne 24. 1. 2000, čj. 42 K 233/99-187, rozhodl

Krajský soud v Hradci Králové, že se na majetek dlužníka T.

- všeobecný investiční fond, a.s., (dále jen "úpadce"), prohlašuje

konkurs. Správcem konkursní podstaty byl ustanoven Mgr. R. Ústavní

soud ověřil, že stěžovatelka i JUDr. C. přihlásili pohledávky za

úpadcem a jsou tak účastníky řízení o konkursu. Na č.l. 755 spisu

je založeno "oznámení o postoupení pohledávky" podepsané JUDr. I.

C. a doručené soudu 19. 1. 2001. Ten v něm oznamuje, že na základě

smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřel jako postupitel,

byly pohledávky přihlášené do konkursního řízení, vedeného pod

sp. zn. 42 K 233/99, ve výši 4.528.505,43 Kč postoupeny

společnosti J&T B., a.s. Současně navrhl, aby se současný

vlastník (nejvyšší zjištěné) pohledávky stal na místo něho

i zástupcem věřitelů.

Napadeným rozhodnutím odvolává Krajský soud v Hradci Králové

zástupce věřitelů JUDr. I. C. a zástupcem věřitelů ustavuje

J&T B., a.s. V odůvodnění odkázal na shora uvedené oznámení

JUDr. C. a uvedl, že podle § 11 odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb.,

o konkursu a vyrovnání (dále jen "zák. o konkursu a vyrovnání")

rozhodl výše uvedeným způsobem.

Stěžovatelka napadla uvedené usnesení projednávanou ústavní

stížností, v níž tvrdí, že obecný soud nedodržel zákonem stanovený

postup při procesním nástupnictví, obsažený v ustanovení § 107a

odst. 1 o.s.ř., dle něhož, má-li žalobce za to, že po zahájení

řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují

převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž

v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby

nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo

dosavadního účastníka. Uvedeného ustanovení je v projednávaném

případě třeba použít s ohledem na § 66a zákona o konkursu

a vyrovnání, který stanoví, že ustanovení o.s.ř. se použijí

přiměřeně, nestanoví-li zákon o konkursu a vyrovnání jinak.

V projednávané věci zákon "jinak nestanoví", proto je třeba

ustanovení § 107a o.s.ř. aplikovat. K samotnému ustanovení § 107a

o.s.ř. odkazuje stěžovatelka na důvodovou zprávu k návrhu zák. č.

30/2000 Sb., novela o.s.ř., kterou bylo uvedené ustanovení do

o.s.ř. doplněno. Dovozuje ovšem, že i před účinností uvedené

novely bylo doktrinálním výkladem dovozováno, že v případě

singulární sukcese může dojít k procesní sukcesi jen na základě

rozhodnutí soudu. Existuje opačné stanovisko, že k procesní

sukcesi při singulární hmotněprávní sukcesi dochází ex lege,

v jehož prospěch bylo argumentováno tím, že takovým převodem

přecházejí na nabyvatele veškerá práva spojená s předmětem

převodu, a tedy i práva procesní. To ovšem odporovalo projednací

a dispoziční zásadě, na které je vystavěno řízení sporné.

Stěžovatelka se domnívá, že JUDr. C. měl navrhnout, aby postupník,

J&T B., a.s., vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka,

a to před vydáním napadeného rozhodnutí. Soudu by dále musela být

doručena smlouva o postoupení pohledávky jako příloha tohoto

návrhu, coby důkaz právní skutečnosti, s níž právní předpisy

spojují převod práva, aJ&T B., a.s., by musela vyjádřit svůj

souhlas s nastoupením na místo účastníka řízení za JUDr. C.

Stěžovatelka dále dovozuje, že pokud bylo soudu doručeno shora

uvedené oznámení o postoupení pohledávky, měl soud postupovat dle

§ 5, příp. § 118a odst. 4 o.s.ř. a JUDr. C. poučit o možnosti

podat návrh dle § 107a o.s.ř. Žádný návrh podle ustanovení § 107a

o.s.ř. ovšem podán soudu nebyl. Konkursní soud tedy nepřezkoumal

právní titul nabytí práva, který má vliv na aktivní věcnou

legitimaci, a zatížil konkursní řízení vadou, kterou zkrátil

procesní práva stěžovatelky. Soud se přitom o postoupení

pohledávky dozvěděl z oznámení JUDr. C. dne 19. 1. 2001, v němž

ale není uvedeno datum, kdy byla údajná smlouva o postoupení

pohledávky uzavřena. Proto měl postupovat dle o.s.ř. platného od

1. 1. 2001, protože soud je vždy vázán procesním předpisem

v účinném znění. Nad rámec uvedeného stěžovatelka uvádí, že soud

by musel učinit rozhodnutí o procesním nástupnictví i v době před

1. 1. 2001, kdy o.s.ř. výslovnou úpravu procesního nástupnictví

v případě singulární sukcese neobsahovalo, avšak z dispoziční

zásady sporného řízení takový postup jednoznačně vyplýval.

Stěžovatelka přitom odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR,

sp. zn. 33 Cdo 1414/98. Poukazuje také na skutečnost, že dle

obsahu konkursního spisu nebylo ani JUDr. C. ani J&T B., a.s.,

prokázáno, že nastala právní skutečnost, jež způsobila převod

práva, a že J&T B., a.s., souhlasí se změnou účastníků

konkursního řízení a se svým vstupem do procesního postavení JUDr.

C. jako účastníka konkursního řízení úpadce. Před vydáním

napadeného rozhodnutí konkursního soudu tedy nebyla splněna žádná

z nezbytných podmínek, vyžadovaných ustanovením § 107a o.s.ř.

Konkursní soud porušil dále zásadním způsobem procesní postup,

protože neprovedl nutné dokazování stran postoupení pohledávky

dříve, než vydal napadené usnesení. Nesplnil tím povinnost

přezkoumat, zda odpovídá tvrzená skutečnost hmotnému právu. Proto

zatížil konkursní řízení vadou, která porušila rovnost účastníků

řízení. Napadené rozhodnutí nemohlo zhojit nedostatky při

rozhodování o procesním nástupnictví, neboť není rozhodnutím dle

§ 107a o.s.ř. a zástupcem konkursních věřitelů nelze jmenovat

osobu, která není účastníkem konkursního řízení. J&T B., a.s.,

tedy není procesním nástupcem konkursního věřitele JUDr. C. a jako

taková nemohla být ustavena zástupcem konkursních věřitelů úpadce.

Pokud soud nerozhodl podle § 107a o.s.ř., ale napadeným usnesením,

jež není rozhodnutím o procesním nástupnictví a není proti němu

přípustný opravný prostředek, zatížil konkursní řízení závažnou

procesní vadou a zkrátil práva účastníků konkursního řízení.

Porušil jejich právo na spravedlivý proces. Pokud by soud totiž

postupoval v souladu s ustanovením § 107a o.s.ř., byla by proti

jeho rozhodnutí možná obrana cestou odvolání. Soud svým postupem

odňal stěžovatelce právo podat odvolání a zabránil jí jednat před

soudem. Soud také, dle přesvědčení stěžovatelky, překročil své

pravomoci a jednal v rozporu s § 11 zákona o konkursu a vyrovnání.

Vzhledem k tomu, že J&T b., a.s., není účastníkem řízení, neboť

nebylo rozhodnuto o jejím procesním nástupnictví, nemůže být ani

zástupcem konkursních věřitelů. Soud nenechal na schůzi věřitelů

dne 2. 10. 2000 zvolit náhradníka zástupce věřitelů, ač tak mohl

učinit. Připustil tak situaci, kdy není v průběhu konkursního

řízení ustaven věřitelský orgán. Tuto situaci měl soud řešit řádně

tak, aby vyhověl zásadě konkursního řízení, dle níž si konkursní

věřitelé volí své zástupce na schůzi věřitelů. Měl proto splnit

svoji povinnost a nařídit novou volbu zástupců. To však až poté,

co by provedl procesní úkony, které stěžovatelka uvedla.

Podle ustanovení § 32 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Krajský soud v Hradci

Králové, a vedlejší účastníky řízení, aby se k projednávané

ústavní stížnosti vyjádřili.

Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že dle jeho názoru

nedošlo k pochybení, když nebylo ustanovení § 107a o.s.ř.

aplikováno. Domnívá se, že použití uvedeného ustanovení není

v rámci konkursního řízení na místě. Pokud by soud měl vždy

v případě převodu či přechodu pohledávky vydávat na návrh

původního věřitele rozhodnutí dle uvedeného ustanovení, měl by je

také doručit všem účastníkům a tento postup by v případě konkursů

s větším počtem věřitelů vedl k neúměrnému prodlužování

konkursního řízení i ke zvyšování nákladů státu. Soud proto poté,

co byl vyrozuměn o postoupení pohledávky, pokračoval v řízení

s novým nositelem pohledávky jako s účastníkem řízení. Soudu pak

nic nebránilo, aby podle ustanovení § 11 odst. 4 zákona o konkursu

a vyrovnání ustanovil věřitelům nového zástupce. Soud má dále za

to, že stěžovatel by nebyl legitimován k podání odvolání proti

případnému rozhodnutí dle ustanovení § 107a o.s.ř., neboť jeho

práva nemohla být změnou v osobě jiného věřitele nijak dotčena,

a to zejména, pokud jde o míru jeho uspokojení v konkursu.

Panu JUDr. I. C., byla výzva k vyjádření se k ústavní

stížnosti zaslána dne 19. 4. 2001. Jelikož adresát nebyl zastižen,

písemnost byla uložena a adresát byl vyrozuměn o tom, že si má

písemnost vyzvednout. Uplynutím lhůty podle ustanovení § 46

o.s.ř., použitého subsidiárně podle ustanovení § 63 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byla písemnost doručena.

K ústavní stížnosti se však nevyjádřil.

Společnost J&T, a.s., byla k vyjádření vyzvána Ústavním

soudem přípisem ze dne 18. 4. 2001. Podáním ze dne 4. 5. 2001 se

svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 19 spisu).

Společnost T. - všeobecný investiční fond, a.s., byla

k vyjádření vyzvána přípisem Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2001.

Uvedený přípis se nepodařilo adresátovi doručit. Dle údajů pošty

se adresát odstěhoval bez udání adresy. Ústavní soud jej nicméně

doručil pánům B., M. a P. (viz dále), tedy fyzickým osobám,

o nichž je Ústavnímu soudu podle obsahu spisu krajského soudu

známo, že jsou oprávněni za uvedenou společnost jednat. S ohledem

na ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. (ve spojení s § 63 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu) proto považuje přípis za řádně

doručený. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Mgr. M. R., advokát, byl k vyjádření vyzván přípisem

Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2001. K ústavní stížnosti se

vyjádřil dne 5. 6. 2001, zastoupen advokátem JUDr. J. B.,

Advokátní kancelář se sídlem Střelecká 672, Hradec Králové.

Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl, neboť postupem

soudu nedošlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na

spravedlivý proces takovou intenzitou, jež by vyústila v jeho

omezení. Napadené rozhodnutí je dle jeho názoru v souladu se

zákonem. Aplikace ustanovení § 107a o.s.ř. není možná

v případech, kdy okruh účastníků je vymezen ustanovením § 94 odst.

2 o.s.ř., tedy, vychází-li z hmotného práva. Pokud stěžovatel

uvádí, že v případě postupu dle uvedeného ustanovení by mu

svědčilo právo podat opravný prostředek, pak dle názoru Mgr. R.

nemá tento názor oporu v zákoně. Uvedené právo by stěžovatel

neměl, neboť by nebyl účastníkem řízení. Uvádí také, že schůze

věřitelů konaná dne 19. 3. 2001 souhlasila s tím, že zástupcem

věřitelů je konkursní věřitel J&T B., a.s.

Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové bylo jako

vedlejší účastník k vyjádření se k ústavní stížnosti vyzváno

přípisem ze dne 16. 5. 2001, neboť Ústavní soud zjistil, že dne

19. 4. 2001 vstoupilo dle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) o.s.ř.

do řízení o projednávané věci. Vyjádřilo se přípisem ze dne 4. 6.

2001. Uvádí, že ústavní stížnosti nelze upřít oprávnění, pokud

poukazuje na nedostatky konkursního řízení se zřetelem k postupu

soudu podle ustanovení § 107a o.s.ř. Navrhuje, aby ústavní

stížnosti bylo vyhověno. Napadené usnesení krajského soudu je

rozhodnutím procesním, má však úzkou souvislost s tím, že původní

zástupce věřitelů oznámil před vydáním rozhodnutí soudu, že svou

pohledávku, uplatněnou v konkursním řízení, postoupil právě nově

ustanovenému zástupci. Tato skutečnost by mohla mít zásadní vliv

na rozhodnutí o případném odvolání proti usnesení soudu prvého

stupně o postupu dle § 107a o.s.ř., pokud by spis obsahoval doklad

o uzavření platné smlouvy o cesi. V rámci řízení před Ústavním

soudem by se pak tato skutečnost mohla odrazit v úvaze o tom,

jakou intenzitou bylo zasaženo do ústavně zaručených práv. Dle

názoru uvedeného vedlejšího účastníka měl soud postupovat podle

ustanovení § 107a o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že již proběhlo

přezkumné jednání, kde byla pohledávka původního věřitele zjištěna

a ostatním věřitelům marně uplynula lhůta stanovená zákonem

k podání excindační žaloby dle § 19 zákona o konkursu a vyrovnání.

Považuje rozhodnutí soudu za natolik intenzivní zásah do práv

stěžovatele, že opravňuje napadené rozhodnutí zrušit.

Pan M. K.byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001.

Přípisem ze dne 21. 5. 2001 Ústavnímu soudu sdělil, že pohledávku

vůči úpadci T. - všeobecný investiční fond, a.s., postoupil včetně

příslušenství a práv z ní vyplývajících dne 14. 3. 2001

společnosti M. F., LTD. Přestal tím být věřitelem úpadce.

Společnost U. B., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne

17. 5. 2001. Podáním ze dne 4. 6. 2001 se svého postavení

vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 60 spisu).

Pan M. Č., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.

2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.

Společnost R. Brno, s.r.o., byla k vyjádření vyzvána přípisem

ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu

nevyjádřila.

Společnost I., a.s. v likvidaci, Brno, byla k vyjádření

vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se

k obsahu návrhu nevyjádřila.

Paní M. O-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.

5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.

Pan P. N., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.

2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.

Pan M. B., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.

2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.

Pan D. P., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.

2001. Jelikož adresát nebyl zastižen, písemnost byla uložena

a adresát byl vyrozuměn o tom, že si má písemnost vyzvednout.

Uplynutím lhůty podle ustanovení § 46 o.s.ř., použitého

subsidiárně podle ustanovení § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, byla písemnost doručena. K ústavní stížnosti se nevyjádřil.

Pan J. M. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.

2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.

Společnost F. R., a.s. byla k vyjádření vyzvána přípisem ze

dne 17. 5. 2001. Podáním ze dne 23. 5. 2001 se svého postavení

vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 56-57 spisu).

Advokátní kancelář V., K., Š. a spol., byla k vyjádření

vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se

k obsahu návrhu nevyjádřila.

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, okresní

pobočka v Hradci Králové, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne

17. 5. 2001. Podáním ze dne 5. 6. 2001 se svého postavení

vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 73 spisu).

Společnost I. S. I., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne

17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu

nevyjádřila.

Paní B. S-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.

5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.

Paní M. K-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.

5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.

Pan V. S. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.

2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.

Finanční úřad v Hradci Králové byl k vyjádření vyzván

přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu

návrhu nevyjádřil.

Pan Mgr. J. H., Advokátní kancelář, byl k vyjádření vyzván

přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu

návrhu nevyjádřil.

Paní J. V-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.

5. 2001. Podáním ze dne 4. 6. 2001 se svého postavení vedlejšího

účastníka vzdala (č.l. 64 spisu).

Paní V. V-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.

5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.

Paní L. P-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.

5. 2001. Podáním ze dne 29. 5. 2001 se svého postavení vedlejšího

účastníka vzdala (č.l. 59 spisu).

Paní H. P-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17.

5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.

Pan Mgr. R. P. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5.

2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.

Pan JUDr. J. G., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17.

5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.

Společnost E. E. I., Ltd., byla k vyjádření se k ústavní

stížnosti vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Uvedený přípis se

Ústavnímu soudu nepodařilo doručit. Dle údajů pošty se vedlejší

účastník odstěhoval. Ústavní soud požádal o ověření adresy

právního zástupce uvedené společnosti v řízení před krajským

soudem, JUDr. V. L. Dle jeho sdělení ze dne 15. 6. 2001 (č.l. 78

spisu) se adresa, na niž bylo doručováno, shoduje s adresou

uvedenou v plné moci. Pouze ji doplnil o údaj "Suite 12493"

a Ústavnímu soudu postoupil kopii výpisu z obchodního registru.

Ani na takto doplněnou adresu se Ústavnímu soudu nepodařilo

písemnost doručit. Požádal proto dne 10. 12. 2001 o zjištění

adresy Zastupitelský úřad ČR v Londýně. Nicméně, ani touto cestou

jinou adresu vedlejšího účastníka nezjistil. Podle ustanovení §

29 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, může předseda senátu, pokud neučiní jiná

opatření, ustanovit účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na

známou adresu v cizině, opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému

ustanovil proto Ústavní soud vedlejšímu účastníku jako opatrovníka

E. H-ovou, adresa pro doručování: Ústavní soud, Joštova 8, Brno.

Výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti byla uvedenému

opatrovníkovi doručena dne 29. 4. 2002. Ve lhůtě stanovené

k vyjádření neobdržel Ústavní soud žádné vyjádření.

Společnost M. G. & CO.LIMITED, byla k vyjádření se k ústavní

stížnosti vyzvána opakovaně. Uvedené výzvy se jí ovšem nepodařilo

na adresu soudu známou doručit. První z nich byla vypravena dne

17. 5. 2001. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neobdržel doklad

o doručení a reklamace nebyla dle sdělení pošty možná, pokusil se

ji doručit znovu. Druhá výzva byla vypravena dne 18. 12. 2001,

doručit se ji ovšem opět nepodařilo. Podle ustanovení § 29 odst.

3 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, může předseda senátu, pokud neučiní jiná

opatření, ustanovit účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na

známou adresu v cizině, opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému

proto Ústavní soud ustanovil vedlejšímu účastníku jako opatrovníka

JUDr. S. P-nou, adresa pro doručování: Ústavní soud, Joštova 8,

Brno. Výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti byla uvedenému

opatrovníkovi doručena dne 29. 4. 2002. Ve lhůtě stanovené

k vyjádření neobdržel Ústavní soud žádné vyjádření.

Společnost R. T. C. S. LTD., Nassau, Bahamas, byla

k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu

určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.

Společnost M. F., LTD. byla k vyjádření vyzvána opakovaně.

Uvedené výzvy se jí ovšem nepodařilo na adresu soudu známou

doručit. První z nich byla vypravena dne 12. 6. 2001. Vzhledem

k tomu, že Ústavní soud neobdržel doklad o doručení a reklamace

nebyla dle sdělení pošty možná, pokusil se ji doručit znovu. Druhá

výzva byla vypravena dne 8. 1. 2001, doručit se ji ovšem opět

nepodařilo. Podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., ve spojení

s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může

předseda senátu, pokud neučiní jiná opatření, ustanovit účastníku,

jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,

opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud

ustanovil společnosti M. F., LTD. jako opatrovníka Mgr. A.

C-ovou, adresa pro doručování: Ústavní soud, Joštova 8, Brno.

Výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti byla uvedenému

opatrovníkovi doručena dne 29. 4. 2002. Ve lhůtě k tomu stanovené

neobdržel Ústavní soud žádné vyjádření.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není

oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a že

není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud

soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny nemůže na

sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl.

83 Ústavy ČR). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil,

že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být

v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy

páté Listiny a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného

základního práva. Ústavní soud shledal, že právě k takovému zásahu

do ústavně garantovaného práva v projednávaném případě došlo.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti kritizuje postup

obecného soudu, jenž rozhodl o odvolání původního zástupce

věřitelů a současně o ustanovení nového zástupce věřitelů po

údajném postoupení pohledávky, aniž by postupoval dle ustanovení

§ 107a o.s.ř. Stěžovatelka v postupu obecného soudu spatřuje

porušení svého práva na spravedlivý proces.

Podle čl. 36 Listiny se každý může domáhat stanoveným

postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve

stanovených případech u jiného orgánu. Soudce je při svém

rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je

součástí právního řádu (čl. 95 Ústavy) a státní moc lze uplatňovat

jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem,

který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).

Podle ustanovení § 66a zákona o konkursu a vyrovnání má soud

ve věcech konkursu či vyrovnání použít přiměřeně ustanovení

o.s.ř., "nestanoví-li tento zákon jinak". Zákon o konkursu tedy

stanovuje pravidlo pro postup soudu v případech, kdy sám

neobsahuje příslušnou právní úpravu. Toto pravidlo, jak v daném

případě postupovat, není jen požadavkem vyplývajícím ze zákona

o konkursu, ale je současně i oním "stanoveným postupem", ústavně

garantovaným čl. 36 Listiny, a oním "způsobem, který zákon

stanoví", jež jako imperativ vyžaduje pro výkon státní moci čl.

2 odst. 2 Listiny. V projednávané věci zákon o konkursu "jinak

nestanoví", neboť ustanovení týkající se singulární sukcese sám

neobsahuje. V daném případě je tedy nikoli možností, ale

povinností soudu přiměřeně příslušná ustanovení o.s.ř. použít.

Takto by ostatně zajisté postupoval například v případě smrti

některého z věřitelů, tedy za situace v zásadě srovnatelné. Pokud

ovšem je třeba takto postupovat v případech univerzální sukcese,

tím spíše je nezbytné uvedený postup dodržet v případě sukcese

singulární. "Přiměřeným" je přitom takové použití právních

předpisů, které šetří jejich účel a smysl. Krajský soud v této

souvislosti ve svém vyjádření namítal, že pokud by měl vždy

v případě převodu či přechodu pohledávky vydávat na návrh

původního věřitele rozhodnutí dle § 107a o.s.ř., tento postup by

v případě konkursů s větším počtem věřitelů vedl k neúměrnému

prodlužování konkursního řízení a vedl by i ke zvyšování nákladů

státu. Přiměřenost použití o.s.ř. ovšem neznamená oprávnění soudu

rozhodovat, zda bude nebo nebude, například s ohledem na některé

z cílů konkursního řízení, příslušná ustanovení o.s.ř. aplikovat.

Jak již bylo uvedeno, Listina zakotvuje povinnost soudu postupovat

zákonem stanoveným způsobem (čl. 2 odst. 2, resp. 36 Listiny).

Pouze v rámci aplikace příslušných ustanovení o.s.ř. pak může

obecný soud k cílům konkursu přihlížet. Pokud tedy obecný soud za

daných okolností zohlednil některé z cílů konkursního řízení

a nadřadil je povinné přiměřené aplikaci příslušných ustanovení

o.s.ř., považuje Ústavní soud tento postup za neústavní, neboť jde

o extrémní, z mezí ústavnosti vybočující, výklad ustanovení § 66a

zákona o konkursu. V rovině ústavnosti nelze chápat právo na

spravedlivý proces jako právo podřízené požadavku na rychlé,

efektivní řízení, jakkoli je i právo na rozhodnutí v přiměřené

lhůtě garantováno ústavně (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod ve spojení s článkem 10 Ústavy

v platném znění). Požadavek rozhodování v přiměřené lhůtě nemůže

vyloučit aplikaci předpisu, jenž aplikován býti má. K takovému

omezení jednoho ústavně zaručeného práva na úkor jiného není soud

oprávněn. V soudním řízení je zajisté třeba přihlížet k tomu, aby

nedocházelo k prodlužování řízení a je třeba dbát na jeho

hospodárnost, jak argumentoval obecný soud. Uvedené námitky

samotné ovšem nemohou odůvodnit vyloučení zákonného postupu

(přiměřeného použití o.s.ř.), garantovaného Ústavou.

Obecný soud tedy měl přiměřeně použít ustanovení o.s.ř.,

v daném případě zejména jeho ustanovení § 107a. Podle odstavce

prvého uvedeného ustanovení má-li žalobce za to, že po zahájení

řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují

převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž

v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby

nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo

dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Dle druhého odstavce soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se

prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená

v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na

místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na

jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby

zůstávají zachovány. Soud měl ověřit, zda jsou podmínky uvedené

v ustanovení § 107a o.s.ř. naplněny, zvláště, zda byl podán návrh

ve smyslu § 107a a zda bylo (v provedeném dokazování) zjištěno, že

po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy

spojují převod či přechod práva nebo povinností účastníka řízení,

o něž v řízení jde. Pak teprve mohl rozhodnout, že namísto

dosavadního účastníka vstupuje do řízení nový subjekt, jemuž byla

pohledávka postoupena. Aniž by takto rozhodl, nemohl soud

automaticky bez dalšího zacházet sJ&T B., a.s., jako

s účastníkem řízení a určit ji napadeným usnesením novým zástupcem

věřitelů. J&T B., a.s., doposud účastníkem řízení není. Nemůže

tedy v řízení figurovat jako zástupce věřitelů, a to bez ohledu

na skutečnost, že věřitelé nevyužili možnosti zvolit si zástupce

nového, jak argumentuje obecný soud.

Ústavní soud, v návaznosti na svou ustálenou judikaturu, je

ve vztahu k obecným soudům svou činností povolán k tomu, aby dbal

na procesní čistotu soudního řízení. Procesní čistota v řízení

před orgány veřejné moci, a to zejména před soudy, je nejen

zákonným, ale současně také ústavním principem, jehož postuláty

nelze přehlížet nebo obcházet. Ústavní soud, vědom si svého

postavení strážce ústavnosti, ve své rozhodovací činnosti

upřednostňuje materiální (a nikoli formální) pojetí právního

státu. Takto, nikoli formálně, nahlíží i na nezbytnost dodržení

principu procesní čistoty. Nejde tedy o nutnost dodržení principu

právní čistoty chápaného jako hodnota sama o sobě, ale o dosažení

"právně čistého" procesu, v němž nedochází k zásahům do práv jeho

účastníků. V projednávané věci, aniž by Ústavní soud jakkoli

předjímal možné důsledky rozhodnutí soudu, by postup podle

ustanovení § 107a o.s.ř. mohl účastníkům otevřít procesní prostor,

v rámci něhož by mohli uplatnit svá procesní práva. A opačně,

pokud soud nepostupoval zákonem stanoveným postupem, zcela pominul

zákonem stanovený procesní postup v případě singulární sukcese,

sJ&T Bankou, a.s., jednal bez dalšího jako s účastníkem řízení

a určil ji také zástupcem věřitelů, tímto svým rozhodnutím

realizaci jejich procesních práv zcela vyloučil. Tím tedy ovlivnil

i jejich celkové postavení jako účastníků řízení. Takový zásah

mohl mít podle Ústavního soudu relevantní důsledky z pohledu

ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Obecný soud tak

vykročil z mezí a zásad spravedlivého procesu stanovených

v článcích 36 a násl. Listiny. Ústavní soud proto dospěl k závěru,

že postupem obecného soudu došlo k porušení ústavně zaručených

základních práv a svobod stěžovatelky jako účastnice takto vadného

řízení.

Ústavní soud ovšem nemohl vyhovět návrhu stěžovatelky, jímž

se domáhá, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Hradci

Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces,

a přikázal tomuto soudu, aby obnovil stav před porušením a rozhodl

o procesním nástupnictví společnosti J&T B., a.s., na místo

JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42 K 233/99, dle

§ 107a o.s.ř. Jak bylo výše rozvedeno, Ústavní soud poté, kdy

přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež mu předcházelo,

zjistil, že vydáním napadeného usnesení bez předchozího rozhodnutí

o procesním nástupnictví došlo k porušení práv stěžovatelky.

Důvodem porušení bylo tedy pravomocné rozhodnutí v řízení, jehož

byla stěžovatelka účastníkem, a nikoli jiný zásah orgánů veřejné

moci. Tomuto zjištění proto koresponduje i postup dle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, dle něhož Ústavní

soud napadené usnesení ruší. Jako obiter dictum Ústavní soud

dodává, že ani není v jeho pravomoci (čl. 87 Ústavy) přikazovat

obecnému soudu, aby postupoval určitým procesním způsobem.

Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo než

ústavní stížnosti vyhovět a napadené usnesení Krajského soudu

v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2001, čj. 42 K 233/99-767, zrušit,

a ve zbylé části ústavní stížnost zamítnout [§82 odst. 1, odst.

2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 5. listopadu 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru