Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 177/2000Nález ÚS ze dne 27.09.2000Povinnost platit soudní poplatek ve správním soudnictví

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/soudní
Doručování
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 137/19 SbNU 249
EcliECLI:CZ:US:2000:2.US.177.2000
Datum podání21.03.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1992 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 2, § 9 odst.1, § 9 odst.2

99/1963 Sb., § 49 odst.1


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 177/2000 ze dne 27. 9. 2000

N 137/19 SbNU 249

Povinnost platit soudní poplatek ve správním soudnictví

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti V.

R., zastoupeného Mgr. M. N., proti usnesení Krajského soudu

v Ústí nad Labem ze dne 8.2.2000, čj. 16 Ca 30/2000-25, za účasti

Krajského soudu v Ústí n.Labem, jako účastníka řízení,

a Finančního ředitelství v Ústí n. Labem, se sídlem Velká hradební

61, Ústí n. Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí n.Labem ze dne 8.2.2000, čj.

16 Ca 30/2000-25, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která byla doručena

Ústavnímu soudu dne 21.3.2000, napadá stěžovatel usnesení

Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 8.2.2000, čj. 16 Ca

30/2000-25, kterým bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve

stanovené lhůtě zastaveno řízení o žalobě na přezkoumání

rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne

23.11.1999, čj. 6323/120/99, jímž bylo zamítnuto odvolání

stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Bílině ve věci

daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 1996.

V odůvodnění svého návrhu stěžovatel uvádí, že dne 31.1.2000

obdržel právní zástupce stěžovatele výzvu soudu ze dne 26.1.2000

k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč. Tuto výzvu

zaslal právní zástupce stěžovateli ještě téhož dne, tj.

31.1.2000. S ohledem na nepřítomnost navrhovatele z důvodu

pracovního zaneprázdnění v místě bydliště, převzal stěžovatel

doporučenou zásilku s výzvou až koncem týdne, a to od své

sousedky, které byla doporučená zásilka poštovní doručovatelkou

předána. K zaplacení soudního poplatku proto došlo až po stanovené

lhůtě, tj. 8.2.2000. Téhož dne krajský soud usnesením rozhodl

o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.

Navrhovatel zdůrazňuje, že řízení upravené v části páté

o.s.ř. nazvaném správní soudnictví, je až na výjimky tam uvedené

řízením jednoinstančním, což znamená nemožnost podání opravného

prostředku proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve správním

soudnictví. Z tohoto důvodu spatřuje navrhovatel v uvedeném

postupu krajského soudu porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních

práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy .

Označený soud dále, podle názoru navrhovatele, nerespektoval

rovněž ust.§ 49 odst. 1, věta druhá o.s.ř., které ukládá povinnost

něco vykonat přímo účastníku řízení. V takovém případě je nutno

výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslat nejen právnímu zástupci

účastníka řízení, ale i účastníku samému. V tomto smyslu byla

ostatně koncipována i předmětná výzva, kterou soud vyzývá

k zaplacení soudního poplatku přímo stěžovatele. V souvislosti

s datem vynesení rozhodnutí o zastavení řízení, které je navíc

shodné se dnem zaplacení soudního poplatku, vyslovil navrhovatel

domněnku, že místně a věcně příslušný soud tak neobvykle rychle

zastavil řízení v právně podle jeho názoru náročné věci.

Z napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud zjistil,

že v právní věci stěžovatele (dříve žalobce) na přezkoumání

rozhodnutí vedl. účastníka ze dne 23.11.1999, čj. 6323/120/99,

bylo podle ust. § 9 odst.1, odst.2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, řízení zastaveno. Důvodem pro zastavení

řízení bylo nezaplacení soudního poplatku ve výši 1 000,-Kč, a to

ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě ze dne

26.1.2000, která byla doručena právnímu zástupci žalobce podle

doručenky založené ve spise, sp.zn. 16 Ca 30/2000, dne 31.1.2000.

Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení ve svém

vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že na správnosti právního

názoru vyjádřeného ve stížností napadeném usnesením i nadále trvá

a zdůrazňuje skutečnost, že v řízení o žalobách podle části páté,

hlavy druhé o.s.ř. musí být žalobce zastoupen advokátem, pokud sám

nebo jeho zaměstnanec nemá právnické vzdělání. Každému advokátu je

známo, že podáním návrhu u soudu vzniká poplatková povinnost.

Zaplatit soudní poplatek, v daném případě stanovený pevnou sazbou,

je povinností spojenou s podáním žaloby a nikoli až s výzvou

soudu. Bylo proto povinností právního zástupce seznámit svého

mandanta s výší poplatkové povinnosti a s dobou jejího vzniku.

Účastník řízení vyslovil názor, že v dané právní věci nelze

spatřovat případ, jež má na mysli ust. § 49 odst.1 o.s.ř., tj.

povinnost svěřenou něco vykonat přímo účastníku řízení, neboť

zaplacení soudního poplatku může vykonat i právní zástupce, dle

běžné praxe advokátů. Zaslání výzvy k zaplacení i žalobci by prý

tak vedlo k duplicitní platbě soudního poplatku. Současně s touto

argumentací však účastník řízení připouští, že ve smyslu § 2 zák.

č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je nesporné, že povinným

subjektem k zaplacení soudního poplatku není právní zástupce

poplatníka. V souvislosti s obsahem ústavní stížnosti proto

účastník řízení navrhuje její zamítnutí.

Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejší účastník

řízení, ve svém vyjádření, doručeném Ústavnímu soudu dne

21.6.2000 uvedlo, že stěžovatel podal odvolání proti dodatečnému

platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací

období roku 1996, vydanému Finančním úřadem v Bílině. Toto

odvolání bylo rozhodnutím vedl. účastníka ze dne 23.11.1999, č.j.

6323/120/99, zamítnuto.

Dne 25.11.1999 podal stěžovatel žádost o povolení přezkoumání

rozhodnutí vedl. účastníka, které bylo dne 11.4.2000 postoupeno

k rozhodnutí Ministerstvu financí, Ústřednímu finančnímu

a daňovému ředitelství, odboru 39, odd. 391 v Praze.

Vzhledem k tomu, že spolu s žádostí navrhovatele byl

postoupen i kompletní spisový materiál rozhodujících správních

orgánů, nemůže být Ústavnímu soudu postoupen požadovaný spisový

materiál.

V souvislosti s oznámením vedlejšího účastníka o nemožnosti

předložení správního spisu si Ústavní soud vyžádal předložení

spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. 16 Ca 30/2000, ze

kterého zjistil, že je zde založen pokyn předsedkyně senátu ze dne

26.1.2000 o zaslání výzvy právnímu zástupci žalobce k zaplacení

soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč, která byla odeslána dne

27.1.2000 a právním zástupcem navrhovatele dle doručenky převzata

dne 31.1.2000. Podle podacího razítka obdržel krajský soud výzvu

s nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 1 000,- Kč dne 10.2.2000,

když zásilka byla předána k poštovní přepravě stěžovatelem dne

8.2.2000 (doporučeně).

Z listinných dokladů a z vyjádření účastníka a vedl.

účastníka řízení poté dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní

stížnost je důvodná.

Jak ostatně konstatoval i účastník řízení ve svém vyjádření,

v předmětné právní věci je poplatníkem soudního poplatku ze žaloby

proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 2 odst. 5 zák. č.

549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel. Poplatková

povinnost skutečně vzniká současně s podáním žaloby, z této

skutečnosti však vyplývá jednoznačný závěr, že úkon, který je

povinen žalobce učinit, tj. zaplacení soudního poplatku je vázán

na osobu poplatníka, nikoli, jak se mylně domnívá účastník řízení,

na právního zástupce žalobce, kterému byla udělena plná moc

k zastupování žalobce v daném sporu. Stejný právní závěr ostatně

zaujal Ústavní soud i ve věci právně a skutkově totožné,

uveřejněné v nálezu Ústavního soudu ze dne 24.1.2000, pod sp.zn.

IV.ÚS 238/99, na jehož odůvodnění II. senát Ústavního soudu rovněž

odkazuje.

Možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného

soudu ve smyslu čl.36 odst.1 Listiny musí být zejména v případě

správního soudnictví plně respektována tím, že ve smyslu ust. §

49 odst.1, věta druhá o.s.ř., je nutné zaslat písemnou výzvu

k zaplacení soudního poplatku nejen právnímu zástupci, ale

i stěžovateli (žalobci) samotnému, neboť on je tou osobou, která

má ve smyslu již citovaných ustanovení zákona o soudních

poplatcích v návaznosti na § 49 odst.1 o.s.ř. něco vykonat.

Zastavení řízení Krajským soudem v Ústí n. Labem o správní

žalobě pro nezaplacení soudního poplatku představuje jak porušení

cit. ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř., tak i porušení práva

navrhovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v čl. 36 odst. 1

Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy, který stanoví, že soudy jsou

povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem

poskytovaly ochranu právům při vědomí současné právní úpravy, kdy

v tzv. "správním soudnictví" není možné se domáhat nápravy

rozhodnutí o zastavení řízení u dalšího, věcně a místně

příslušného soudu.

Ústavní soud v souladu se skutkovými a právními závěry

v projednávané ústavní stížnosti návrhu ve smyslu ust. § 82 odst.

1, odst. 3 písm. a) zák. č.182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, zcela vyhověl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. září 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru