Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 176/11 #1Usnesení ÚS ze dne 15.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajNykodým Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstříkrozhodnutí procesní
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.176.11.1
Datum podání18.01.2011
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

182/2006 Sb., § 10 písm.b


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 176/11 ze dne 15. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatelky České spořitelny, a. s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha, zastoupené JUDr. Tomášem Richterem LL. M., Ph.D., se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1, směřující proti pokynu Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2010, č. j. KSBR 39 INS 398/2010-B-476, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného pokynu, který dal Krajský soud v Brně v rámci insolvenčního řízení na majetek úpadce Oděvní podnik, a. s., zvláštnímu insolvenčnímu správci. Na základě tohoto pokynu může zvláštní insolvenční správce zahájit výběrové řízení na majetek blíže specifikovaný v pokynu vycházejícího se soupisu majetkové podstaty dlužníka, a to podle pravidel výběrových řízení, které zvláštní insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obšírně dovozuje, že uvedený pokyn je rozhodnutím, které je podle názoru stěžovatelky způsobilé zasáhnout do jejích práv na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i do práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny). Stěžovatelka dále podrobně rozvádí okolnosti celého insolvenčního řízení a dává je do kontextu se zásahem Krajského soudu v Brně.

3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

4. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 597/06 dostupné na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).

5. V dané věci je ústavní stížností napadán pokyn, tedy nejedná se po formální stránce ani o rozhodnutí, jak se snaží stěžovatelka prezentovat, jímž insolvenční soudce nařizuje zvláštnímu insolvenčnímu správci, aby toliko zahájil výběrové řízení na majetek úpadce. Takovýto pokyn není sám o sobě způsobilý zasáhnout do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Ze strany stěžovatelky se jedná o pouhou spekulaci, že realizací tohoto pokynu nedojde k jejímu uspokojení v jí předpokládané výši. Ústavní soud dále připomíná, že účelem insolvenčního řízení je mj. dosažení rychlého a efektivního uspokojení věřitelů. Pokud by Ústavní soud připustil ústavní stížnost ke každému dílčímu pokynu či jinému procesnímu rozhodnutí v rámci insolvenčního řízení, neúměrně by toto řízení prodlužoval, což by bylo v rozporu s výše uvedenou zásadou rychlosti a efektivnosti. Ústavní soud ovšem zároveň nevylučuje, že může nastat situace, kdy nějaké dílčí (nemeritorní) rozhodnutí nebo jiný zásah dosáhne ústavněprávní roviny, ale jak již bylo uvedeno, tento případ za takovou situaci nepovažuje.

6. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. února 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru