Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 173/95Nález ÚS ze dne 11.07.1996K důsledkům usnesení o zrušení trestů propadnutí majetku podle zákona o soudní rehabilitaci

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajProcházka Antonín
Typ výrokuvyhověno
výrok interpretativní
Odlišné stanoviskoBrožová Iva
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
Vlastnictví
katastr nemovitostí/záznam
PoznámkaPřekonáno stanoviskem Pl.ÚS-st 4/97, nálezem sp. zn. IV.ÚS 20/97.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 67/5 SbNU 511
EcliECLI:CZ:US:1996:2.US.173.95
Datum podání26.06.1995
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

119/1990 Sb., § 23 odst.2

265/1992 Sb., § 8 odst.2, § 7 odst.1, § 7 odst.2, § 1 odst.3, § 3 odst.2, § 15 odst.3, § 4

359/1992 Sb.

87/1991 Sb., § 19, § 20


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 173/95 ze dne 11. 7. 1996

N 67/5 SbNU 511

K důsledkům usnesení o zrušení trestů propadnutí majetku podle zákona o soudní rehabilitaci

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 11. 7. 1996 v senátě

ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů A): Ing. M.H., J. H.,

J.R., všichni zastoupeni Mgr. J. Č., advokátem, proti

Katastrálnímu úřadu Semily, pracoviště Jilemnice, Pekárenská 34,

Semily, a dále navrhovatelů B): Mgr. J. Č. a O. Č., oba zastoupeni

JUDr. J.J.,advokátkou, proti Katastrálnímu úřadu Děčín, Stavební

415/3,Děčín, za účasti vedlejších účastníků řízení

A): P.P. a J. P. a B): L. D., takto:

Pravomocná soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb.

o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., zák.č.

633/1992 Sb. a zák.č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky

o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou

opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst.2 zákona

č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č.210/1993 Sb. a zákona č.

90/1996 Sb.

Odůvodnění:

I.

A) Navrhovatelé 1)Ing. M. H., 2) J. H., 3) J. R., všichni

zastoupeni Mgr. J. Č.,advokátem, za účasti vedlejších účastníků

řízení P. P., a J. P., podali ústavní stížnost proti sdělení

Katastrálního úřadu Semily ze dne 21. 4. 1995, sp. zn. 2500/95,

která došla Ústavnímu soudu České republiky dne 26. 6. 1995 a je

vedena pod čj. II. ÚS 173/95-3.

B) Navrhovatelé Mgr. J. Č. a O. Č., oba zastoupeni JUDr. J.J.,

advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka řízení L. D, podali

ústavní stížnost proti sdělení Katastrálního úřadu v Děčíně,

pracoviště Rumburk ze dne 9. 8. 1995, čj. Z-549/95. Ústavní

stížnost došla Ústavnímu soudu dne 4. 8. 1995 a byla vedena pod

sp.zn. II. ÚS 203/95.

Protože obě stížnosti spolu skutkově souvisí, v zájmu

hospodárnosti řízení byly usnesením Ústavního soudu České

republiky ze dne 10. 4. 1996, sp.zn. II. ÚS 173/95, spojeny ke

společnému řízení, a to podle ustanovení § 63 zák.č. 182/1993 Sb.,

ve vztahu k ust. § 112 odst. 1 o.s.ř.

A.

Navrhovatelé uvádějí, že jsou podílovými spoluvlastníky, každý

vlastní 1/3 obytného domu čp. 225 se stavební parcelou čp. 215

a p.p.č. 182/2, zapsaných na LV č. 350 pro k.ú. obec Roztoky

u Jilemnice u Katastrálního úřadu Semily, pracoviště Jilemnice.

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 2. 1971,

sp.zn. 2T 27/71, byli stěžovatelé odsouzeni pro trestný čin

opuštění republiky a byl jim uložen trest propadnutí majetku , vč.

výše specifikovaných nemovitostí.

Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 11. 1990,

sp.zn. Rt 749/90, byl výše uvedený rozsudek zrušen podle § 2 odst.

1 písm. d) zák.č. 119/1990 Sb. Současně byla zrušena i všechna

navazující rozhodnutí vydaná v téže věci, tj. trest propadnutí

majetku.

Stěžovatelé podali dne 28. 3. 1995 u Katastrálního úřadu

v Semilech, pracoviště Jilemnice, návrh na provedení záznamu

v příslušném katastru, který by obsahoval zrušení v katastru

uvedeného trestního rozsudku.

Katastrální úřad Semily, pracoviště Jilemnice, tomuto návrhu

nevyhověl a formou sdělení stěžovatelům oznámil, že ve smyslu §

20 zák.č. 87/1991 Sb., může provést zápis změny vlastnického práva

jen na základě dohody o vydání věci nebo soudního rozsudku, nikoli

však na základě podkladů, předložených stěžovateli.

B.

Stěžovatelé,Mgr. J. Č. a O. Č.,ve své ústavní stížnosti

uvedli, že jsou vlastníky ideálních 2/3 domu č.p. 414 se stavební

parcelou č. 489 a p.p.č. 2039/2 a 2039/5, zapsaných na LV č. 173

pro k.ú. a obec Dolní Podluží u Katastrálního úřadu v Děčíně,

pracoviště Rumburk.

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 8. 1981, sp.zn.

1T 292/81, byli odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky a byl

jim mj. uložen i trest propadnutí majetku, vč. podílu na výše

uvedených nemovitostech.

Tento rozsudek byl zrušen usnesením Okresního soudu v Děčíně

ze dne 18. 10. 1990, sp. zn. 2 RT 266/90, podle § 2 odst. 1 písm.

d) zák.č. 119/1990 Sb. Současně byla zrušena všechna navazující

rozhodnutí v této věci.

Stěžovatelé podali dne 17. 3. 1995 u Katastrálního úřadu

v Děčíně, pracoviště Rumburk, návrh na provedení záznamu

vlastnického práva.

Katastrální úřad v Děčíně, pracoviště Rumburk, tomuto návrhu

nevyhověl a dopisem 9.6. 1995, sp. zn. Z-549/95, stěžovatelům

oznámil, že na základě předložených listin nemůže záznam

vlastnického práva provést. Odkázal přitom na §§ 19 a 20 zák.č.

87/1991 Sb., ze kterých vyplývá, že katastrální úřad může

vlastnické právo zapsat jen na základě písemné dohody o vydání

věci nebo na základě soudního rozhodnutí.

V obou případech se stěžovatelé odvolávali na nález Ústavního

soudu ze dne 2. února 1995, sp. zn. I. ÚS 117/93.

II.

Ústavní soud požádal doporučeným dopisem ze dne 27. 2. 1996

v obou výše uvedených případech Český úřad zeměměřický

a katastrální v Praze o závazné vyjádření.

Předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního Ing. Jiří

Šíma, CSc., v odpovědi ze dne 15. 3. 1996, čj. 1308/96-23, mj.

Ústavnímu soudu sdělil:"Zápisy vlastnických a jiných věcných práv

do katastru nemovitostí se provádějí podle zákona č. 265/1992 Sb.

Tento zákon rozlišuje dva postupy při zápisu vlastnického práva

k nemovitostem.

Prvním druhem zápisu je vklad; postup při provádění vkladu je

upraven v ustanoveních § 2 a násl. cit. zákon. Vklad se provádí na

základě rozhodnutí o jeho povolení. Proti zamítavému rozhodnutí je

přípustný opravný prostředek, který projedná příslušný krajský

soud podle hlavy třetí, části páté o.s.ř.

Druhým druhem zápisu je záznam. Provádí se podle § 7 a násl.

cit. zákona. Záznam nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik

vlastnických a jiných věcných práv ( § 14 odst. 2 zák.č. 265/1992

Sb.).Má pouze evidenční účinky. Záznamem se zapisují vlastnická

a jiná věcná práva k nemovitostem, která vznikla, změnila se nebo

zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem

licitátora ve veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním.

Zápis záznamem se provádí na základě listin vyhotovených státními

orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují

nebo osvědčují právní vztahy.

Katastrální úřad listinu předloženou k záznamu přezkoumá

a nesplňuje-li výše uvedené požadavky, v souladu s ust. § 48 odst.

2 zák. č. 265/1992 Sb. ji vrátí tomu, kdo listinu vyhotovil. Ve

věci nevydává rozhodnutí, a proto se také proti neprovedení

záznamu nelze odvolat. Pokud se občan subjektivně domnívá, že

katastrální úřad nepostupoval při posuzování listiny předložené

k provedení záznamu správně, může použít postupu podle vyhl. č.

150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů

pracujících."

V závěru svého vyjádření předseda Českého úřadu zeměměřického

a katastrálního uvedl, že jeho úřad při přípravě novely zák. č.

265/1992 Sb. navrhl, aby se i v záznamech rozhodovalo, aby tak

dotčenému subjektu bylo zajištěno řádné odvolání. Proti tomuto

návrhu se kategoricky postavilo Ministerstvo spravedlnosti ČR.

III.

Protože v projednávaných věcech je vyloučeno zák. č. 265/1992

Sb., ve znění zák.č. 210/1993 Sb., odvolání a ústavní stížnosti

napadená "sdělení" obou katastrálních úřadů jsou konečná, musel se

Ústavní soud nejprve zabývat otázkou, zda rubrikovaná "sdělení"

spadají pod kvalifikaci § 72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb.

Podle znění uvedeného paragrafu, ústavní stížnost může podat

fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy,

jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla

účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále

jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo

nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou

podle čl. 10 Ústavy.

Vzhledem k dikci § 72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb.

jsou samostatně rozlišována rozhodnutí v řízení, opatření nebo

jiný zásah orgánu veřejné moci.

Československé správní právo (viz Hoetzel, Praha 1937) staví

ještě rozhodnutí o opatření do stejné právní kategorie, a to jako

projev veřejné správy, která autoritativně upravují a zakládají

právní vztahy tak, že takový projev je schopen právní moci.

Souřazení obou pojmů je odvozeno z toho, že oba výrazy byly

spojeny spřežkou.

Zákon č. 182/1993 Sb. vzhledem k řazení pojmů v § 72 odst. 1

písm. a) stanoví pro "opatření" jinou právní sílu a postavení, než

mají rozhodnutí soudní nebo správní. Je to výraz pro kategorii

aktu nižší právní síly, kterým ale nakonec může být odepřen vstup

do příslušného řízení, obrana jeho práva, účast na řízení apod.

Záznam do katastru, vzhledem k jeho definici, má deklaratorní

charakter, neboť potvrzuje nebo upravuje zapsané vlastnické

vztahy. Odmítnutí provedení záznamu do katastru nemovitostí je

tedy jiným opatřením správního orgánu (orgánu veřejné moci), kte-

rým může být porušeno základní právo občana.

V obou ústavních stížnostech se stěžovatelé domáhali provedení

záznamu do katastrů nemovitostí, a to s odvoláním na usnesení

okresních soudů podle zák.č. 119/1990 Sb.,o soudní rehabilitaci,

kterými byla ze zákona zrušena pravomocná rozhodnutí vyhlášená

v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající se skutků spáchaných

po 5. květnu 1945 v rozsahu uvedeném v § 2 zákona, vč. všech

dalších rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově navazující.

Zrušení bylo provedeno k datu, kdy tyto odsuzující rozsudky byly

vydány.

Podle již provedené citace § 7 odst. 1 zák.č. 265/1992 Sb.

v platném znění, u práv k nemovitostem, a to vlastnického práva,

zástavního práva a jiných práv, pokud byla zřízena jako věcná

práva k nemovitostem, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze

zákona, rozhodnutí státního orgánu se zapisují záznamem údajů do

katastru na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných

listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují

právní vztahy. Podle odst. 2 citovaného § 7 zák.č. 265/1992 Sb.,

tyto listiny zasílají ve lhůtě do 30 dnů státní orgány,

zhotovitelé těchto listin katastrálnímu úřadu samy. Občan, jako

účastník řízení, by měl být z toho vyloučen.

Sama tato dikce je kontradiktorní k § 1 odst. 3 zák.č.

265/1992 Sb., který pod pojmem zápis rozumí vklad, záznam,

poznámku nebo jejich výmaz; přitom podle ust. § 3 odst. 2 zák.č.

265/1992 Sb. se vztahuje zákon o správním řízení pouze na řízení

o povolení vkladu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Je to

odpovídající tomu, že katastrální úřady jsou orgány státní správy

na úseku katastru (zák.č. 359/1992 Sb.).

Ustanovení o provedení záznamu by tedy nejen vyloučilo občana

z řízení vůbec (při řízení o povolení vkladu podle § 4 cit. zákona

je účastník smlouvy nebo jiná oprávněná osoba i účastníkem řízení,

neboť jí přísluší právo podání návrhu), ale navíc jej zbavuje

ochrany i podle zákona o správním řízení.

Ústavní soud České republiky dospěl proto k závěru, že per

analogiam je nutné i na provedení záznamu vztáhnout účinnost

zákona o správním řízení, neboť jej speciální zákon pro použití

v této části zákona nevylučuje.

Na stanovenou lhůtu v odst. 2 § 7 zák.č. 265/1992 Sb. navazuje

ust. § 15 odst. 3 zákona, podle kterého se do katastrů nemovitostí

zapisují i právní vztahy, které vznikly ze smluv, a právní vztahy,

které vznikly na základě jiných právních skutečností stanovených

zákonem, jestliže do účinnosti zákona č. 265/1992 Sb., tj. do 1.

1. 1993, nebyl podán návrh na zápis do evidence nemovitostí.

Soudní usnesení o zrušení trestních rozsudků, vč. zrušení

trestu propadnutí majetku, je závažným rozhodnutím státního

orgánu, které musí i katastrální úřady respektovat. V žádném

případě neobstojí odkaz na §§ 19 a 20 zák.č. 87/1991 Sb., neboť

uvedené paragrafy, na které se ve svých odmítavých sděleních

příslušné katastrální úřady odvolávají, vůbec neřeší otázku

platnosti listiny pro provedení záznamu, aniž by se jakýmkoliv

jiným způsobem dotýkaly, byť i vzdáleně, katastrů nemovitostí.

V projednávané věci nelze přehlédnout, že zákon o soudní

rehabilitaci č. 119/1990 Sb. současně v § 23 odst. 2 odkazuje na

zvláštní zákon, který upraví podmínky pro uplatňování nároků

vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku,

jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků.

Tímto zákonem se stal zákon č. 87/1991 Sb., který podle nálezu

Ústavního soudu České republiky, sp.zn. I. ÚS 117/93, nezměnil nic

výslovně na tom, že v důsledku zrušení takových rozhodnutí

v trestních věcech a jejich výroku o propadnutí majetku ex tunc,

se obnovilo původní vlastnictví majetku. Tento zákon stanovil

pouze postup, jakým se má oprávněná osoba domáhat do určité doby

vydání svého majetku od osoby povinné.

Odmítavým stanoviskem katastrálních úřadů dochází k právně

závadné situaci, kdy v zápisech katastrálních operátů jsou trvale

vykazovány konfiskační trestní rozsudky a odmítáno provedení

záznamů soudních usnesení, která tyto rozsudky zrušují. Přitom

tato usnesení soudů jsou závazná rozhodnutí státních orgánů.

Ústavní soud je si vědom, že podle § 14 odst . 2 zák.č.

265/1992 Sb.stěžovateli požadované záznamy nemají vliv na vznik,

změnu nebo zánik práva. Nicméně požadovanými záznamy vytvářejí

tzv. nuda proprietas, neboť atributy výkonu vlastnického práva,

tj. věc užívat, požívat, disponovat jí a zcizovat ji, přináleží

jiným osobám než vlastníkům. Záznam této právní skutečnosti

přísluší katastrálnímu úřadu.

Pro naplnění požadavku § 72 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993

Sb. v platném znění o oprávněnosti ústavní stížnosti, vedle

kvalifikace "zásahu orgánu veřejné moci", nutno ještě zkoumat, zda

došlo k porušení základního práva stěžovatelů, zaručeného ústavním

zákonem. Nelze přisvědčit stěžovatelům, že došlo k porušení čl.

11 odst. 1 druhá věta Listiny základních práv a svobod; došlo však

k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny, neboť odmítnutím provedení

záznamu, vč. odejmutí možnosti obrany (denegata iustitia), nebylo

šetřeno podstaty a smyslu základních práv a svobod stěžovatelů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky

se nelze odvolat.

V Brně dne 11. 7. 1996

Odlišné stanovisko JUDr. Ivy Brožové ve věci II. ÚS 173/95

Z hlediska procesního nutno předeslat, že Ústavnísoud svým výrokem: "Pravomocná soudní usnesení podle zákona č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb.; zák. č. 633/1992 Sb. a zák. č. 198/1993 Sb., pokud obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, jsou listinou opravňující provedení záznamu podle ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění zák. č. 210/1993 Sb. a zák. č. 90/1996 Sb." rozhodl jednak ultra petitum, když ústavní stížnost M. a J. H. i J. a O. Č. směřuje proti sdělení katastrálního úřadu a dále též v rozporu se zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zák. č. 182/1993 Sb.), neboť dle § 82 citovaného zákona Ústavní soud může rozhodnout pouze tak, že ústavní stížnosti zcela vyhoví, nebo ústavní stížnost zcela zamítne, anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne. Současně bylo-li ústavní stížnosti vyhověno, zruší napadené rozhodnutí, a pokud porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva nebo svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Protože dle čl. 88 odst. 2 Ústavy je Ústavní soud zákonem č. 182/1993 Sb. vázán, došlo i k porušení Ústavy.

Stejně tak ani z hlediska hmotněprávního nemůže rozhodnutí obstát, protože z úpravy obsažené v zák. č.119/1990 Sb., osoudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zák. č. 119/1990 Sb.), jasně plyne, že je jen dílčí úpravou, která předpokládá a dokonce expressis verbis v § 23 odst. 2 navazující zvláštní úpravu. Touto zvláštní úpravou se stal zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Za tohoto stavu věci nemůže být samotné usnesení v trestní věci vydané dle § 2 odst. 1 písm. d) zák. č. 119/1990 Sb. podkladem pro záznam do katastru nemovitostí dle § 8 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, který je pojmově spjat s již dokonaným procesem, čemuž odpovídá i deklaratorní povaha záznamu.

Pokud Ústavnísoud zaujal opačné stanovisko, popřel podstatu restitučních předpisů, které jsou kompromisem mezi principem ochrany nabytých práv a principem zmírnění a navíc některých křivd.

V Brně dne 11. 7. 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru