Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 170/2000Usnesení ÚS ze dne 03.09.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
katastr nemovitostí/vklad
katastr nemovitostí/záznam
EcliECLI:CZ:US:2002:2.US.170.2000
Datum podání17.03.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36, čl. 11

265/1992 Sb., § 5 odst.3

99/1963 Sb., § 248


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 170/2000 ze dne 3. 9. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. T., zastoupené JUDr. P. O., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 1999, č.j. 33 Ca 194/99 - 15, a proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - město ze dne 26. 11. 1996, č.j. V 11 - 15223/96, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ve které napadá v záhlaví uvedené soudní a správní rozhodnutí a namítá, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, konkrétně pak čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá následující skutkový stav věci. Stěžovatelka dne 22. 10. 1996 svému manželovi P. T. udělila plnou moc pro prodej nemovitostí v k. ú. L., obec Praha - město. Kupní smlouva byla uzavřena dne 8. 11. 1996 a Katastrální úřad Praha - město vklad vlastnického práva povolil dne 26. 11. 1996 s právními účinky vkladu ke dni 11. 11. 1996. Dne 15. 11. 1996 katastrální úřad obdržel podání stěžovatelky datované 8. 11. 1996, kterým vypovídá plnou moc udělenou svému manželovi k prodeji nemovitostí a nedává souhlas se změnou vlastnictví, když prohlašuje, že plnou moc podepsala pod nátlakem svého manžela, který ji měl vyhrožovat znemožněním styku s jejím synem. Proti rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl povolen vklad, podala stěžovatelka žalobu, když následně Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením řízení zastavil s odůvodněním, že podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 265/1992 Sb."), není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2000, č.j. 20 Cdo 1536/2000 - 27, bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatelka podala k Nejvyššímu soudu ČR podání označené jako "dovolání" proti citovanému usnesení městského soudu. Řízení bylo Nejvyšším soudem ČR zastaveno s odůvodněním, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je jednostupňové a je pojmově vyloučeno uvažovat o odvolacím soudu a tedy i o dovolání proti jeho rozhodnutí, v důsledku čehož pak občanský soudní řád ani neurčuje funkční příslušnost pro projednání takového opravného prostředku.

Z vyjádření katastrálního úřadu a Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatelka podala dne 6. 9. 1999 u Obvodního soudu pro Prahu 6 návrh na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy. Řízení, vedené pod sp. zn. 5 C 184/99, není dosud pravomocně skončeno.

Stěžovatelka podala dne 17. 3. 2000 osobně u Ústavního soudu ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a navrhla jejich zrušení, a to s odůvodněním, kdy se stěžovatelka v podstatě domnívá, že i přesto, že vklad práva byl povolen, tak vůle stěžovatelky nesměřovala k vyslovení souhlasu s převodem vlastnického práva a tudíž stěžovatelka byla osobou, které "nebylo vyhověno", a proto na ni nedopadá ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. vylučující soudní přezkum v případě, že katastrální úřad vklad povolil. Stěžovatelka se dále domnívá, že v důsledku zkrácení jejích práv došlo rovněž k porušení čl. 36 odst. 2 věty druhé Listiny.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska formálních náležitostí dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že procesními prostředky k ochraně práva je nutno rozumět nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit (k tomu srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 252/01, a ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. III. ÚS 119/2000).

Z konstantní judikatury Ústavního soudu také plyne důsledné uplatnění zásady subsidiarity řízení před Ústavním soudem, kdy ochrana ústavnosti není -az povahy věci ani nemůže být - pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice, jak to vyplývá z čl. 4 Ústavy ČR. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech mechanismů ostatních (k tomu srov. Filip J., Holländer P., Šimíček V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001. str. 330).

Podobně jako v jiných rozhodnutích (k tomu srov. cit. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 252/01, usnesení ze dne 6. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 160/2000, usnesení ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. I. ÚS 632/2000, a usnesení ze dne 4. 5. 2000, sp. zn. I. ÚS 184/2000) dospěl i v nyní posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud na základě výše uvedených úvah, že ústavní stížnost je nutno hodnotit jako nepřípustnou a tudíž nezpůsobilou pro meritorní přezkoumání Ústavním soudem. Základem celého řízení před katastrálním úřadem, posléze městským soudem a i obvodním soudem (v řízení o určovací žalobě), je bezpochyby stěžovatelkou tvrzený zásah do jejích práv v důsledku stěžovatelkou tvrzeného neplatného uzavření předmětné kupní smlouvy, kterému měl předcházet nátlak ze strany manžela stěžovatelky. Jak vyplývá z uvedených zjištění Ústavního soudu o této otázce však doposud pravomocně rozhodnuto nebylo, když řízení před obvodním soudem o neplatnosti kupní smlouvy není dosud pravomocně skončeno. Ústavní soud, hodnotící přípustnost ústavní stížnosti z hlediska možné ochrany práv stěžovatelů před jinými orgány veřejné moci, nemůže pominout v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu soustavu obecných soudů, která v občanském soudním řízení projednává spor spočívající na tomtéž základě a který je způsobilý zajistit efektivní ochranu práv stěžovatelky - tvrzený zásah do jejích práv v důsledku neplatné kupní smlouvy.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 9. 2002

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru