Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1682/19 #1Usnesení ÚS ze dne 14.01.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
správní žaloba
EcliECLI:CZ:US:2020:2.US.1682.19.1
Datum podání21.05.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 65, § 85


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1682/19 ze dne 14. 1. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, právně zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 448/2018-31 ze dne 7. 3. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, když tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, a to práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny.

2. Z napadeného rozsudku vyplývá, že se stěžovatelka dne 6. 9. 2018 při nahlížení do soudního spisu seznámila s obsahem správního spisu vedeného pod sp. zn. MUFO_S 4289/2016. V tomto spisovém materiálu v souvislosti s dokumentací k likvidaci splaškových a dešťových vod mimo jiné zjistila, že v rámci výstavby rodinného domu je navržena čistírna odpadních vod GONAP 5 Pa. Otázku řešení likvidace splaškových vod považovala za důvod svého zařazení do okruhu dotčených osob ve věci společného souhlasu v řízení vedeném pod výše uvedenou spisovou značkou, podala proto zásahovou žalobu, kterou se domáhala, aby krajský soud určil, že odepření možnosti vyjádřit se k likvidaci splaškových a dešťových vod ze stavby rodinného domu na předmětném pozemku je nezákonným zásahem žalovaného do jejího práva na spravedlivý proces. V žalobním petitu dále soud žádala, aby žalovanému uložil zákaz pokračovat v uvedeném porušování jejího práva a uložil mu povinnost uhradit náklady spojené se soudním řízením. Soud zásahovou žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně mohla podat proti namítanému zásahu žalobu dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Nebyla proto splněna podmínka pro podání zásahové žaloby stanovena v § 85 s. ř. s. - existoval zde jiný prostředek ochrany.

3. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že výrokem I. usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil, výrokem II. odmítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí a ve výrocích III. a IV. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

4. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka shrnuje průběh předešlých řízení a tvrdí, že soudní řízení na obou stupních neprobíhalo spravedlivě, neboť odmítnutí žaloby je dle názoru stěžovatelky v rozporu s ústavně stanoveným postupem, je projevem zřejmé libovůle v soudním rozhodování a rozhodnutí obou soudů vykročují z mezí ústavně stanoveného postupu

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

6. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé [srov. např. nález III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepředložila žádnou ústavněprávní argumentaci, která by odůvodňovala případný zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti správního soudu. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je logicky, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a pro stručnost lze na jeho odůvodnění odkázat.

8. Napadeným rozsudkem nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O náhradě nákladů řízení Ústavní soud nerozhodoval, neboť pro tento krok nenastaly důvody uvedené v § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru