Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 167/11 #1Usnesení ÚS ze dne 10.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Most
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.167.11.1
Datum podání17.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 252


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 167/11 ze dne 10. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. S., proti rozsudku Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 107/2008 ze dne 5. 11. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2011, stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž byl za údajné spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. f) tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

Jak zjistil Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Mostě, napadený rozsudek nabyl právní moci v den jeho vyhlášení (tj. dne 5. 11. 2008), neboť osoby, oprávněné podat proti němu odvolání, se tohoto opravného prostředku na místě vzdaly.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto nástroje ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších přepisů). Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.

V nyní posuzované věci stěžovatel, ač řádně soudem prvního stupně poučen o možnosti podat proti napadenému rozsudku odvolání, tento řádný opravný prostředek nepodal, naopak se uvedené možnosti ihned po vyhlášení rozsudku vzdal. Nedal tak odvolacímu soudu příležitost, aby se jeho věcí zabýval. Tím se zbavil možnosti, aby rozhodnutí obecných soudů přezkoumal z hlediska ústavnosti Ústavní soud.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.

Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatele trpí formálními nedostatky, a že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2011

Stanislav Balík

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru