Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 1624/11 #1Usnesení ÚS ze dne 27.07.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /specif... více
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Poškozený
trestní stíhání
EcliECLI:CZ:US:2011:2.US.1624.11.1
Datum podání03.06.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 39, čl. 40 odst.1, čl. 8 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

II.ÚS 1624/11 ze dne 27. 7. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti Ing. M. Č., právně zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 11, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. 11 T 204/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudu, neboť jím mělo dojít k porušení jeho základních práv garantovaných článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením soud podle § 188 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 písm. a) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného R. J. pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, a to dle poučení daného mu městským soudem, dle něhož může stížnost podávat kromě státního zástupce a obviněného rovněž poškozený.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 2. 2011 sp. zn. 7 To 111/2011 stížnost zamítl s tím, že stěžovatel byl poučen nesprávně a že vadné poučení mu nemůže přiznat více práv, než zákon stanovuje. Usnesení bylo dle stěžovatele doručeno jeho zmocněnci dne 5. 4. 2011.

Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011. Městský soud po předběžném projednání obžaloby zastavil trestní stíhání obviněného R. J., neboť je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede. Stěžovatel na základě nesprávného poučení podal proti usnesení stížnost, kterou krajský soud zamítl, neboť stížnost podala osoba neoprávněná.

Vzhledem k tomu, že byl stěžovatel nesprávně poučen o opravném prostředku a v důsledku toho podal stížnost, k níž nebyl jako poškozený oprávněn, což správně konstatoval stížnostní soud, Ústavnímu soudu nezbylo, nežli ústavní stížnost projednat, jako by byla podána ve lhůtě, neboť nelze připustit, aby na základě nesprávného poučení soudu byl stěžovatel zkrácen na svých právech, což by mohlo v konečném důsledku vést až k porušení principu denegationis iustitiae.

Co se však týče věcné stránky ústavní stížnosti, nelze než konstatovat, že se jedná o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi (srov. usnesení II.ÚS 361/96, publ. in Sb. n. u., sv. 7, str. 345, I.ÚS 84/99, tamtéž, sv. 14, str. 291) vyložil, že z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, kdo jej spáchal, jaký trest, popř. jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit (čl. 8 odst. 2 Listiny). Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, respektive aby určité jednání bylo kvalifikováno jako konkrétní trestný čin, zákonná pravidla nestanoví, natož aby takový požadavek byl chráněn na ústavní úrovni.

Na uvedeném stanovisku Ústavní soud setrvává i v dané věci, kdy ze skutečnosti, že obecný soud, který jediný může rozhodovat v otázce viny a trestu s konečnou platností, dospěl k závěru, že ke skutku, pro který byl obviněný stíhán, nedošlo, nelze dovozovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele jako poškozeného. Pokud stěžovatel i nadále tvrdí, že mu byla jednáním R. J. způsobena škoda, má k dispozici prostředky práva civilního, kterými lze tuto škodu vymáhat.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru