Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

II. ÚS 16/07 #1Nález ÚS ze dne 13.09.2007Ustanovený zástupce – advokát – v řízení o správní žalobě a poté v řízení o kasační stížnosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /p... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
advokát/ustanovený
Správní soudnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 143/46 SbNU 405
EcliECLI:CZ:US:2007:2.US.16.07.1
Datum vyhlášení13.09.2007
Datum podání02.01.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 35 odst.7, § 35 odst.8, § 64, § 105 odst.2

99/1963 Sb., § 31 odst.1, § 28 odst.6


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Je porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud Nejvyšší správní soud doručí usnesení s výzvou k odstranění vad kasační stížnosti advokátovi, který již v řízení o kasační stížnosti není právním zástupcem stěžovatele, nikoli tedy stěžovateli samému.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele A.O. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 13. září 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2006, čj. 4 As 23/2006-57.

Narativní část

Stěžovatel se domáhal ve správním soudnictví zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. V tomto řízení mu byl soudem ustanoven právní zástupce – advokát. Žaloba stěžovatele pak byla odmítnuta jako nepřípustná, vzhledem k tomu, že dle názoru soudu, vztah mezi poskytovatelem telekomunikačních služeb a stěžovatelem má soukromoprávní povahu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že jeho podání nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti, byl vyzván usnesením k odstranění vad podání. Toto usnesení bylo doručeno pouze advokátovi, který mu byl ustanoven v předešlém řízení. Podání doplněno ve stanovené lhůtě nebylo, proto byla kasační stížnost odmítnuta. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že ustanovení zástupce se vztahovalo pouze na řízení před správním soudem prvního stupně, nikoli na samostatné řízení před Nejvyšším správním soudem.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud dospěl k závěru, že adresátem výzvy Nejvyššího správního soudu měl být sám stěžovatel. Dle soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), konkrétně dle § 35 odst. 7 (nyní 8), je možné ustanovit navrhovateli zástupce, a to i advokáta. Postavení ustanoveného zástupce není dále v s.ř.s. specifikováno, Ústavní soud se proto domnívá, že je nutno dle § 64 s.ř.s. přiměřeně použít ustanovení § 31 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle něhož má ustanovený zástupce stejné postavení jako zástupce na základě plné moci. Dle § 28 odst. 6 o.s.ř., nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena. Vzhledem k tomu, že z usnesení o ustanovení zástupce – advokáta v řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu nevyplývalo nic jiného, toto zastoupení skončilo rozhodnutím soudu o odmítnutí žaloby o nepřípustnost.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Stanislav Balík. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

II.ÚS 16/07 ze dne 13. 9. 2007

N 143/46 SbNU 405

Ustanovený zástupce – advokát – v řízení o správní žalobě a poté v řízení o kasační stížnosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 13. září 2007 sp. zn. II. ÚS 16/07 ve věci ústavní stížnosti A. O. proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2006 č. j. 4 As 23/2006-57, kterým byla odmítnuta stěžovatelova kasační stížnost.

Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2006 č. j. 4 As 23/2006-57 se zrušuje.

Odůvodnění:

Včas podaným návrhem, jehož vady byly k výzvě Ústavního soudu odstraněny podáním ze dne 16. 2. 2007, se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ca 298/2005, z něhož zjistil následující:

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2005 č. j. 29 Ca 162/2004-24 byl stěžovateli ustanoven zástupce Mgr. F. L. Usnesením ze dne 11. 11. 2005 č. j. 8 Ca 298/2005-38 odmítl Městský soud v Praze žalobu stěžovatele (jež mu byla postoupena jako místně příslušnému Krajským soudem v Brně) proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu proti jeho rozhodnutí ze dne 15. 6. 2004 č. j. 5524/2004-603. Soud v odůvodnění konstatoval, že vztah, jenž je předmětem řízení (mezi poskytovatelem telekomunikační služby a stěžovatelem), má soukromoprávní povahu, a stěžovatel tak měl uplatnit svůj nárok u obecného soudu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen "o. s. ř."). Návrh proto odmítl jako nepřípustný dle § 68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, (dále též jen "s. ř. s.") a stěžovatele poučil o jeho právu domáhat se svého práva u okresního (obvodního) soudu.

Uvedené usnesení napadl stěžovatel kasační stížností. Jeho podání ovšem nenaplňovalo náležitosti předvídané soudním řádem správním, a proto byl vyzván k jeho doplnění, a to usnesením doručeným Mgr. L. Vzhledem k tomu, že návrh ve stanovené lhůtě doplněn nebyl, Nejvyšší správní soud kasační stížnost napadeným usnesením ze dne 13. 11. 2006 č. j. 4 As 23/2006-57 odmítl.

Stěžovatel napadá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v projednávané ústavní stížnosti. Domnívá se, že mu uvedený soud odepřel právo na soudní přezkoumání věci. K porušení zákonnosti došlo již rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 15. 6. 2004 č. j. 5524/2004-603 a ze dne 5. 12. 2003 č. j. 174752/2003-6371, který dal opakovaně za pravdu poskytovateli telekomunikačních služeb oproti stěžovateli, přičemž stěžovatel se domnívá, že mu mělo být dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, bezplatně poskytováno podrobné vyúčtování, z něhož by plynulo, za jaké konkrétní služby účtuje poskytovatel požadovanou částku. Nesprávnost rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stěžovatel spatřuje v tom, že vzhledem ke své povaze nepřímo přisvědčilo předchozím rozhodnutím správních orgánů. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rovněž "ve světle předcházejících rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2005 č. j. 8 Ca 298/2005-38 a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu obou stupňů". Dále namítá, že ustanovení zástupce, o němž rozhodl Krajský soud v Brně (viz výše), se vztahuje toliko na řízení před správním soudem v prvním stupni, a nikoli i na řízení o kasační stížnosti, které je řízením samostatným, v němž musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Ten však zastoupen nebyl, neboť ustanovení zástupce se na toto řízení nevztahovalo a žádná plná moc dokládající zastoupení Mgr. L. ke kasační stížnosti přiložena nebyla. V kasačním řízení tak byly nesprávně doručovány písemnosti (výzva k doplnění kasační stížnosti, rozhodnutí) Mgr. L.

K dalším podáním sepsaným stěžovatelem, a nikoliv jeho zástupkyní, Ústavní soud nepřihlížel.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Nejvyšší správní soud, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil. Přípisem ze dne 22. 5. 2007 Nejvyšší správní soud sdělil, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Poukazuje na to, že právní zástupce byl stěžovateli ustanoven "k ochraně zájmů žalobce v této věci", což vyložil tak, že to svým rozsahem pokrývá i řízení o kasační stížnosti. Mgr. L. zastupování nijak nerozporoval. Za dané situace tak byla správně výzva i konečné rozhodnutí zasíláno k rukám tohoto advokáta a vady kasační stížnosti nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny.

Ústavní stížnost je důvodná.

Podle § 35 odst. 7 (nyní odst. 8) s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

Vzhledem k tomu, že postavení takového zástupce není dále v soudním řádu správním specifikováno, Ústavní soud má za to, že je nutno podle § 64 s. ř. s. přiměřeně použít ustanovení § 31 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má ustanovený zástupce stejné postavení jako zástupce na základě plné moci. Podle § 28 odst. 6 o. s. ř., nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.

V projednávaném případě byl stěžovateli ustanoven zástupce (advokát Mgr. L.) usnesením ze dne 15. 4. 2005 č. j. 29 Ca 162/2004-24, v řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí správního orgánu "k ochraně zájmů žalobce v této věci". Dle názoru Ústavního soudu nelze z daného usnesení dovozovat, že by měl být v něm určený advokát zavázán i k zastupování žalobce po právní moci rozhodnutí, jímž se dané řízení končí. Jelikož tedy z daného usnesení "nevyplývá nic jiného", skončilo zastoupení na jeho základě právní mocí usnesení Městského soudu v Praze, jímž se rozhodovalo o žalobě stěžovatele, tj. dnem 15. 11. 2005.

Dne 26. 11. 2005 podal žalobce kasační stížnost, v níž sice uvádí, že je právně zastoupen Mgr. L., nicméně toto podání zjevně sepsal a podepsal sám, a skutečnost, že je právně zastoupen, jak ostatně obligatorně vyžaduje ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. pro řízení o kasační stížnosti, doložena jakkoli nebyla (a jak plyne z výše uvedeného, nebyla pokryta ani usnesením o ustanovení zástupce ze dne 15. 4. 2005).

Za dané situace měl být sám stěžovatel adresátem výzvy k doplnění své kasační stížnosti a odstranění vad v podobě absence právního zastoupení. Městskýsoud v Praze však výzvu doručil pouze Mgr. L., který stěžovatele v dané době zřejmě nezastupoval, resp. soud neměl pro takový postup jakýkoli zákonný důvod. Nedostatky kasační stížnosti nebyly odstraněny, aniž k tomu ovšem byl stěžovatel řádně vyzván. Pokud za dané situace Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele odmítl, je jeho rozhodnutí zjevným porušením práva na spravedlivý proces.

Ústavnísoud podotýká, že v této konkrétní věci vzal v úvahu dobovou judikaturu Nejvyššího správního soudu, a nemohl přihlédnout k informaci zástupkyně účastníka při jednání dne 13. 9. 2007 o tom, že ustanovení zástupce je nyní řešeno rozhodnutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu jinak.

Za dané situace proto Ústavnísoud neshledal důvod zabývat se dalšími námitkami stěžovatele, neboť již s ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2006 č. j. 4 As 23/2006-57 po provedeném řízení zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru